Žánr
Naruto a Sakuřina láska!
"Jmenuji se ... ... ... Sasuke Uchiha ... ... Jsem Arogantní ubožák ... Nevím jaké se ve slově py(i)kaču píše i/y.. Proto prosím můžete mi předpovědět budoucnost ...Váš drahý Naruto" psal Naruto na papír, Hinata se mu opřela o ramena a koukla na papír.
"Sasuke Uchiha?"Zeptal se ho. Naruto se pusmál.
"Víš chci zjístit jakou bude mít Sasuke budoucnost.."Odpověděl a ukázal na letáček vedle papíru. "Věštkyně - kvantita nad kvalitou !"
Hinata dlouze zapřemýšela.
"A proč tam máš napsané "Váš drahý Naruto..?""
Sakura se jednou odhodlala a Sasukeho opravdu pozvala na rande. Ten to kupodivu přijal. Sakura málem skákala až k Jashinovi do nebíčka, ale brzo se vrátila zpátky na zem.
Sasuke řekl Sakuře, že si ji v sobotu ráno vyzvedne u ní doma. A ať prý nesnídá. Sakura je velmi napjatá, kam ji Sasuke vezme.
::::::::::::::::::::::SOBOTA V 5 HODIN RÁNO::::::::::::::
Sakura je v koupelně a snaží se nějak ze sebe udělat člověka. Jelikož není na takové ty žensé potřeby tak to dneska zkouší poprvé.
Pein už od narození rád tancuje. Když byl malý býval hvězda tanečního parketu. Nejvíc má úchylku na balet, ale nechce, aby o tom ostatní věděli. Jednoho dne měli jít všichni z Akatsuki kromě jeho na nějakou tajnou misi. Pein si řekl, že už si dlouho nezatančil a začal tancovat.
Pein: Běh... a pirueta! Skok... běh... pirueta...
Konan: Peine! Jsem tu! Peine?!...
Pein: Konan?! Co... co tady... děláš?!
Konan: Mise skončila dřív.
Najednou vstoupí i ostatní členové Akatsuki a huba jim okamžitě spadne na zem.
„Hinato, ještě vydrž, pomoc tady hned bude.“ řekl Kiba potichu Hinatě do ucha. V jeho hlase byly slyšet vzlyky, po tváři mu tekly slzy. Hinata jenom mlčky přikývla a v její tváři byla vidět bolest, kterou právě prožívá.
„Sakra, kde ste?“ zařval Kiba do vysílačky a dál hladil Hinatu po jejích krví slepených vlasech. Hinata na sobě měla potrhané oblečení a její tvář byla jedna velká rána. Měla polámaných několik prstů na rukou a pár žeber, ale pořád se pokoušela bolest nedat najevo.[i]
Tobi už má docela dlouho svoji oblíbenou kachničku. Jmenuje se Lisa a před ostatními Akatsuki ji skrývá. Jednoho dne však....
Tobi: Pojď Liso. Přeplaveme přes celu vanu. Brrrmmm... brrrrm...
Netušil však, že se Itachi nekale blíži ke sprchám, netušící, že tam někdo je. Otevře dveře... ale Tobi rychle zereáguje a Lisu schová.
Itachi: Oh... sorry. Pohni si. Hmmm... co to schováváš?
Tobi: Nic neschovávám! Normálně se koupu!
Itachi: Aha... no.. nebudu rušit.
Tobi: Jo... jen di. To bylo o fous... Liso? Pokraujem v plavbě jo? Brrrm brrm...
Jednoho dne se tak Itachi zamyslel. "Jak může Deidara udělat tak úžasnej culík? Taky bych to chtěl umět." Řekl si, že se to pokusí vyluštit, ale už ho volali k večeři. Na stole to jenom vonělo a všichni si šmakovali!
Deidy: Konan, je to vynikající!
Pein: Jo, až na to, že je to přesolení, trochu bez chuti, málo pepře...
Konan: To by stačilo! Deidy, díky za pochvalu, Peine, připrav se na smrt!
Itachi: Hmmm... Deidy... dneska... no... máš hezkej účes!
Deidy: Chceš vědět jak to dělám, že jo?!
Itachi: Hmmm... mno... možná?
Tak jsem napsala po týdnu další jednorázovku. Měla jsem trohu pochmurnou náladu, možná poznáte, na jakým základu jsem to napsala...
Byl to jejich poslední společný den. Tímto dnem se vidí úplně naposledy. Každý se vydá svojí cestou, bude zakládat rodiny a vychovávat děti.
Akatsuki jeli letadlem na dovolenou přes moře. Co se ale nestalo? Letadlo havarovalo, a členové Akatsuki museli doplavat na ostrov poblíž. Co se s nima nakonec stane? Přežijí to? Budou čelit divočině? To nikdo neví...
"Já asi umřu.." stěžoval si vzdychem Hidan a ovíval se papírem, co mu Konan půjčila.
"Jseš nesmrtelnej, idiote." houkl na něj z posledních sil Kisame a olízl si suché rty.
"Mám strašnou žízeň." řekla Konan a schovala se ještě víc pod zlomené křídlo letadla, aby byla ve stínu. Tam se opřela o Tobiho, který tam byl se všema ostatníma.
[font=Times New Roman][i]„Takže…“ Tmavovlasý muž se uchechtl.
„Konečně…“ vydechl světlovlasý.
„Po tolika letech… upřímně, divím se, žes to ještě nevzdal… Ty vážně nevíš, kdy přestat, co?“ zasmál se Sasuke.
„To si piš,“ přikývl Naruto. Já se taky občas divím, že jsem ještě nepřestal… pomyslel si.
„Přivedu tě zpět!“ zakřičel.
Uchiha na okamžik sklonil hlavu, ale vzápětí ji opět hrdě vztyčil.
„Do Konohy se už nevrátím… nestojím o to, chápeš? Nebo jsi opravdu tak…“ nedořekl.
,,Ahoj Sakuro, ahoj Sai, co tady děláte?''Zeptal se Naruto svých společníků, když procházel každoročním tržištěm Konohy.
,,Vymýšlíme, co koupit Hinátě k pátnáctinám.'' Pronese v klidu Sakura.
Ne už tak klidný Naruto vyhrkne. ,,Coo? Hinata má teď nikdy narozky??? Sakra, co jí mám dát, doufám, že budou tak za týden?!''
,,Naruto...'' Pronese Sakura, jemně rozzlobená. ,,...narozeniny má už zítra a dneska je už večer, co jí chceš dát, když s tvym mozkem potřebuješ tak měsíc na vymyšlení dárku?''
A je to tu! Mrskání po zadku, dávání vajíček, zmlátění někoho aniž by si toho ostatní všimli atd. Akatsuki se rozhodli, že tentokrát Velikonoce nezanedbají. 
Deidara si řekl, že na Velikonce bude vypadt fakt dobře. Zetsu se zalil speciálně hodně, Sasori si udělal pomlázku ze dřeva, Konan si připravila speciální polštářové brnění, Pein si udělal speciální účes, Itachi si vzal svůj nový oblek, Kisame si místo pomlázky vzal mečouna, Hidan pro jistotu mlátil holky smetákem a Kakuzu si vzal srandovní košík na různé vajíčka atd.
Teda jelikož mě nenapadaly žádné návrhy na nějakou romantiku, rozhodl jsem se, že se na ní podívám z jinýho úhlu. A to z úhlu dívky. Já vím, zní to dost praštěně a taky to praštěný je, ale nemohl jsem si pomoct... :-D
Šla jsem za Ním. Mé nohy potichu našlapovali na trávu. Konoha mi ležela za zády. A pak jsem ho uviděla. Stál tam, blízko lesa, a díval se do oblohy. Radostí mi poskočilo srdce. Pak jsem se však začervenala. Sklonila jsem hlavu a odvrátila pohled.
Tak dlouhou cestu jsi sem šla a teď ho necháš být?
[center][color=#8b0000]Horký vzduch společně s výdechy lidí zaplňovali místnost, ve které bylo velké vedro. Některým se rosily kapičky potu na čele, jako drahokamy se leskly ve slunečním dni. Ale i jiné kapky stékaly po tvářích lidí. Byly slané, jako moře a kutálely se nezadržitelně na jejich tvářích. Věděli to. Věděli, že se loučí a že je to naposled. Tiché tlumené vzlyky a těžké oddechování byly jedinými zvuky, které se místností ozývaly. Byly naskládaní kolem postele s bílým prostěradlem. Na něm ležela osoba, oči zavřené.
Nastal čas Vánoc a Akatsuki na ně chtěli být dobře připraveni! Zetsu měl na starosti kytky a takový, Deidy ohňostroj, Sasori dřevněné vánoční skřítky, Konan měla upéct vánočku, Itachi s Hidanem měli vyzdobit doupě Akatsuky zvenku, Kisame měl na starosti kapra, Kakuzu měl na starosti Vánoční stromeček a Pein tomu všemu velil.
Itachi: Peine! Máme tam dát modrý, růžový, červený, zelený nebo barevný světla?
Pein: Barevný!
Kisame: Já toho kapříka nedokážu zabít! Podívejte jak na mě krásně kouká!
Jednoho dne si Deidy řekl, že si pude koupit domácího mazlíčla! Šel do zverimexu a hledal a hledal. Nejdřív se díval na hady, ale řekl si že né, že by mu to připomínalo Orochimara. Potom se díval na křečíky. Ale řekl že né! Co kdyby ho počůral! A tak procházel všechny zvířátka až narazil na žabičku! "Jééé!!! Ta je ale kwááásná!!!" Řekl si a hned si ji šel koupit. Šel a šel až do doupěte Akatsuki a doufal, že žabičku přivítají.
Deidy: Podívejte kluci! Donesl sem nám žabičku!!! Že je krááásná!!!
Itachi: Co... to.. je?!!!
Pozerala sa na tie nádherné oči, ktoré ju fascinovali už odmalička. Stále tomu neverím. Je to pravda? Nesníva sa mi to? Padol jej pohľad dole, na ich spojené ruky a usmiala sa. Je to skutočné. On je naozaj môj manžel. Konečne.
malé věnování XD : ,,Pro všechny psychopaty a krvákomily na konoze" XDDDDDD
Nikdy jsem si nemyslila, že zabít někoho bude tak jednoduché. Zničit něčí život...nestojí to víc námahy, než ukrojit krajíček chleba. Abys poslal někoho na druhý břeh, stačí jenom... BODNOUT!
Mám tu pro vás jednu mou jednorázovku, která mi prostě dnes v noci napadla. Ani nevím jak, ale musela sem to napsat. Nevím jestli se vám to bude líbit, ale mohu říct, že jsem to psala srdcem. Asi sem měla nějakou divnou chvilku, já totiž normálně vůbec takovýhle ff, natož jednorázovky nepíšu. No tak se dyžtak nezlobte, kdyby to na vás dělalo dojem, že je to něco hroznýho. Protstě mi chytla nějaká divná nálada 
. No sem hodně zvědavá co si o tom budete myslet, i když na druhou stranu radši snad ani..... no nechám to na vás.
Koupaliště u Akatsuki
„Musíme se taky nějak živit, gné?“ Vítal Pein platící návštěvníky u brány s podivným výrazem v očích.
Naruto, v plovacím kruhu, se rozeběhl k prvnímu bazénu a skočil.
„Juhůůů!“ Řval v letu. Místo šplouchnutí se ozvala rána připomínající spadnutí Naruta do vypuštěného bazénu.
Ve vypuštěném bazénu akorát pobíhal Hidan s koštětem a uklízel bordel po návštěvnících.
„První bazén se uklízí mladej.“ Cigaretu v puse.
„To bolí.“ Zvedal se Naruto.
