Proklínám

„Hinato, ještě vydrž, pomoc tady hned bude.“ řekl Kiba potichu Hinatě do ucha. V jeho hlase byly slyšet vzlyky, po tváři mu tekly slzy. Hinata jenom mlčky přikývla a v její tváři byla vidět bolest, kterou právě prožívá.
„Sakra, kde ste?“ zařval Kiba do vysílačky a dál hladil Hinatu po jejích krví slepených vlasech. Hinata na sobě měla potrhané oblečení a její tvář byla jedna velká rána. Měla polámaných několik prstů na rukou a pár žeber, ale pořád se pokoušela bolest nedat najevo.

Kde k sakru jsou? Doufám, že tady budou každou chvíli, jinak ji ztratím...

„Kibo?“ řekla s nářekem v hlase Hinata. Kiba na ni se zájmem pohládl.
„Je mi zima a chce se mi spát.“ řekla a pomalu zavírala oči.
„Hinato! Hinato ty nesmíš spát, rozumíš?“ zvýšil na ni hlas a trochu s ní zatřásl.
„Kibo? Miluju tě....“ řekla z posledních sil.
„Já tebe taky.“ odpověděl jí a dal jí slaný polibek. Jeho rty se třásly ve vzlycích.
„Bojím se, strašně se bojím.“ řekla potichu a pohlédla na něj, po tvářích jí tekly slzy.
„Já vím, ale není čeho, všechno bude v pořádku.“ uklidňoval Hinatu nebo vlastně i sám sebe, protože sám nedoufal v to, že všechno bude dobré.

Mučil ji! On ji mučil...ten zatracený.....Proklínám tě a slibuji, že tě jednoho krásného dne zabiju....

„Kibo, nic nebude v pořádku, já i ty......já i ty to víme, tak proč?...Proč si něco nal...nalhávat.“ řekla potichu Hinata a z očí jí tekly proudy slz. „Nic už nebude v pořádku.....je....je konec.“ řekla s utrpením v hlase a Kibovi po tvářích tekly slané potůčky slz, které dopadaly na Hinatinu zakrvácenou tvář a pomalu rozpouštěli její zaschlou krev.
„Ne to neříkej....ty neumřeš....za chvíli tady bude Sakura..ta ti pomůže.“ řekl Kiba a zase s ní trochu zatřásl.
„Mi-miluju tě...“ řekla Hinata v posledním nádechu a její oči upadly do nevnímavosti. Kiba pohlédl na nebe a ze všech sil co v něm zůstaly zakřičel: „Proklínám tě Sasuke!!“