Romantika
Smrtonosný chladný vzduch ovanul tváře dvou přátel.
Oba pohlédli dolů, do bezedné propasti, z níž vycházel.
Nechápal proč, proč mu to chce udělat?
Nechápal proč, proč chce zabít přítele?
Nechápal jak, jak se mohl takhle změnit?
Nechápal jak, jak to má udělat?
Nechápal kdy, kdy došlo k tomu zlomu?
Nechápal kdy, kdy se jeho srdce stalo natolik chladným?
Nechápal co, co ho donutilo k tomuto činu?
Nechápal co, co ho postrčilo o krok blíž ke své zkáze?
Zabodl kunai do jeho těla.
Po tváři stekla slza a s ní i pramínek krve.
Uff.. takže tady je 9 díl!Je o hodně delší než obvykle ale je to jen dobře protože je tak pozdě.Chci se omluvit za hrubky nebo za slabej děj ale tento díl jsem právě dopsala a nestihla zkontrolovat.Vynasnažím se a ve volném čase ho zpravím.Dále se hned po uveřejnění vrhám do 10(podotýkám že momentálně nemám žádnou fantasii a tento díl jsem ze sebe normálně vymačkala jako štávu, takže nevím jestli bude za něco stát). No jako obvykle přeji hezké čtení!
Kapitola 9
Naruto se zastavil kousek od Sakury a Gaary a chvíli je pozoroval.
Tenhle dílek je tak trochu o ničem, ale snad to nevadí...
Konec minulého dílku:
Potom znovu padnu na Itachiho mrtvolu... zcela v bezvědomí...
______________________________________________________________________
Když se proberu, zorientuju a srovnám si myšlenky v hlavě, vidím, že ležím v nemocničním pokoji.
Vedle mojí postele na nočním stolku leží kytice malých bílých kvítků. Stejných, jako jsem dala Nejimu... a dva dopisy.
Otevřu první, kde stojí:
[b]Milá Neko,
takže je tady zase new dil, je zase trochu delsi, tak si ho uzijte, packo a hozke poctenicko :)
Naruto stále seděl na posteli v nemocnici a připravoval se na odchod. Sbalil si své věci co našel ve skříni a pelášil si to do svého oblíbeného podniku. Cestou se mu honili vzpomínky na Kyuubiho. Cítil jak se ho opět zmocňuje strach, ale překonal ho, při pomyšlení na trénink. Došel k Ichiraku-ramen a pozdravil.
„Dobrý den, staříku.“
„Ahoj Naruto.“, pozdravil muž,
„Zase vepřový ramen?“
Naruto s Leem probíhali ulicemi Konohy a mířili si to k sídlu Hokageho. Doběhli ke dveřím Tsunadiny kanceláře. Lee se chystal zaklepat, ale Naruto bez vyzvání vtrhl dovnitř.
„Bábi-Tsunade prý máte pro nás misi?!“, začal řvát Naruto na celou kancelář, aniž by si všiml že je v místnosti ještě někdo jiný.
„Nazdar Naruto!“, pozdravila dotyčná osoba.
„Ero-sennin!“, zajásal Naruto.
„Neříkej mi takto na veřejnosti!“, usadil Naruta Jiraiya.
„Promiňte.“ omluvil se Naruto, ale pořád si o svém učiteli myslel své.
Naruto a Hinata první rande 2.Část
takze je tady dalsi dil, je delsi nez ty predchozi, takze si ho uzijte :)
Na druhý den u Tsunade v kanceláři
„Budete mít spolu misi, je to B mise, takže spoléhám na to že to zvládnete sami. Takže vaší misí bude uchránit starožitný artefakt, podrobnosti znát nemusíte, běžte se přichystat a za půl hodiny vyražte.“ spustila na Temi a Shikamaru Pátá jen co za sebou zavřeli dveře její kanceláře.
Shikamaru se otočil jako že opustí místnost, protože si myslel že už je to všechno
„ Shikamaru?“ zařvala na něj Tsunade.
Toto je moje první povídka vůbec tak doufám že se vam bude líbit.
Byl další parný letní den v Konoze, po ulici se procházel chlapec s blonďatými vlasy a modrými oči. Došel ke svému cíli – Ichiraku ramen. Chlapci přelétl po tváři úsměv a vstoupil.
„Á Naruto ty už jsi zase tady?“ zeptal se majitel restaurace,
„Jeden ramen a hodně vepřového!“ řekl Naruto a na tváři měl pořád svůj vítězoslavný úsměv. Když Naruto dojedl už asi osmý ramen, zaplatil a odešel.
Tak a je tu ďalší diel, tento krát trošku dlhší. Dúfam, že sa vám bude páčiť. Ciao 
no tak je tady druhá část povídky, není to moc vydařene, ale jenom počkejte až se to pořádně rozjede...tak hezke poctenicko
U večeře
„ Ach Temari, tvůj bratr je Kazekage že?Jak se má?“ vyzvídala u večeře Shikamarova máma. Shikamaru jenom klopil oči do talíře a sem tam hodil mučednitský pohled po svém otci. Ten jenom zvedl oči v sloup.
„ Má se dobře, myslim že si i s Kankurou oddechli že sem odjela“ odpověděla se smíchem.
„ Já si taky oddechnu, až odjedeš“ řekl sotva slyšitelně Shikamaru.
Tak a je tu pokráčko Dúfam, že sa vám bude páčiť.
Tohle je spíš taková minikapitolka,jelikož jsem už navěděla, co tam dát
konec minulého dílku:
Když se Itachi odtáhne, lesknou se mu v očích slzy.
Vytáhne kunai a přiloží mi ho ke krku.
"Sbohem, má malá Neko..."
_______________________________________________________________________
"Midorigan!"
Ani nevím jak, obrátím jeho jutsu proti němu. Teď jsem to já, kdo drží kunai u jeho krku.
"Jak jsi to udělala? Tohle..."
Zelená chakra. Znovu. Zatemňuje mi mysl. Rozlévá se do celého mého těla.
[i]"To je nemožné! Neko..."
no takže je tady moje druhá povídka, no myslim že je lepší než ta předchozí, je sice krátká ale zase bude na pokračování, no a Shikamarovi je tady 19 takze si odvodte vek ostatnich...
preji hezke pocteni...:)
„Ahoj Shikamaru, máš se dostavit k Hokage!“ řve na Shikamaru Sakura.
„Jééé to je otrava“ řekl sotva slyšitelně Shikamaru. „Jo jo hned tam budu“ zařval na ni a nasadil nucený usměv. Sakura se na něj taky usmála a cupitala si to dál do nemocnice.
Tak a je tu pokračovanie. Prajem príjemné čítanie a ocením konštruktívnu kritiku
P.S. Krivé písmo = myšlienky
Tenhle díl je trochu kratší, ale potřeboval useknout právě tady...takže se pls nezlobte.
Minulý končí nějak takhle:
Vracím se do vesnice plná pochybností. Itachi...Neji... pro koho se rozhodnout... mám v hlavě zmatek... nevím, koho z nich mám vlastně ráda?
__________________________________________________________________________
Ahoj lidičky!Omlouvám se že sem vás nechala zase tak dlouho čekat ale nějak jsem neměla příval nové fantasie. Ale trochu vám to vynahradím protože tenhle díl je delší než obvykle.Ve wordu mi vyšel na 3 ale to je nepodstatný!
A tak vám jenom popřeju : Hezké čtení! 
Kapitola 8
Část čtvrtá - TADY
Část pátá - Nostalgie
„Musím z tebe vyjmout tu špatnou chakru. Jinak by tě pohltila,“ zašeptala Kushina a zavřela oči. Věděla jak je to riskantní. Nechtěla ho znovu ztratit. Nechtěla … Ale tohle byla jediná cesta. Cesta trní, cesta s tolika rozcestími. Mnohými z nich už správně prošla, teď však nastalo to nejhorší. Ale trasu měla pevně danou. Nemohla odbočit, nemohla couvnout. Musela jít dál, dál a doufat, že dorazí ke svému cíli.
No tak tohle je moje první povídka, podle meho je to blbost, ale posudte sami vlastne sem to napsala jenom z nudy, pac sem nemocna, no a tahle povidka vlastne ani nema poradny nazev, tak jim se neridte, a poku dnekoho napadne nejaky lepsi tak mi ho do komentaru napiste, jo a jeste pokud budete chtit pokracovani tak taky napiste, ale sama od sebe ho psat nebudu....
a jeste Sakure je tady 19 tak podle toho se odvedte vek ostatnich...
