Tři měsíce

no takže je tady moje druhá povídka, no myslim že je lepší než ta předchozí, je sice krátká ale zase bude na pokračování, no a Shikamarovi je tady 19 takze si odvodte vek ostatnich...
preji hezke pocteni...:)

„Ahoj Shikamaru, máš se dostavit k Hokage!“ řve na Shikamaru Sakura.
„Jééé to je otrava“ řekl sotva slyšitelně Shikamaru. „Jo jo hned tam budu“ zařval na ni a nasadil nucený usměv. Sakura se na něj taky usmála a cupitala si to dál do nemocnice.
Bože to je otrava, co mi zase chce, proč nemůžu mít jeden den volný a jen tak si lehnou na louku a pozorovat mraky? přemýšlel Shikamaru cestou k Páté.

Zaklepal a jen co uslyšel ostrým hlasem „Dále“ unuděně vstoupil do místnosti, ve dveřích se zarazil a hleděl na tu nejotravnějsí a nejostrejší osobu jakou kdy potkal (samozřejmě nepočítal Tsunade a jeho matku :D).
„Ááá Temari, jaké překvapení“ usmál se na nuceně a přitom z něj vyzařoval strach.
„Ale Shikamaru ráda tě zase vydím“ usmála se na něj ostře.
Proč on? Proč zrovna on? ptala se Temari v duchu sama sebe.
Proč ona? Proč jenom já mám takovou smůlu? říkal si vystrašeně Shikamaru pro sebe a vzpomínal na jejich poslední setkání, kdy ho Temi při loučení praštila vějířem.
„Shikamaru, Temari tady má něco vyřídit, na několik dní se tady zdrží, a proto po tobě chci ať na ni po dobu jejího pobytu v Konoze dohlédneš a uděláš všechno co jí na očích uvidíš. Už sem mluvila s tvým otec a jsem domluvena, že bude bydlet u vás.“ řekla a podívala se na něj typu Uděláš co ti říkám, jestli to pokazíš tak ti dám takovou do držky že ti bude trvat 3 dny než se dostaneš zpátky do Konohy. (shodou okolností takovou dobu trvá dostat se z Listové do Písečné xDxD)
Bože to je ještě větší otrava než sem si myslel. Koukal Shikamaru na ty dvě vystrašeně a neveděl co má udělat dřív jestli sebou švihnout nebo utéct.
„Jasně, myslim že to tady zvládneme v pohodě, no Temari už bychom měli jít, přece jenom Tsunade-sama na nás nemá celý den že?“ celý vystrašeny a spocený se vymáčkl a musel na vzduch.
„Jo už běžte ještě tady mám hodně práce“ odpověděla Tsunade.
Temari se otočila a vycházela ze dveří, Shikamaru udělal lehké „Uff“, ale v zápětí mu na obličeji přistál pohlavek od Temari.
Jen co vyšli z kanceláře, Tsunade vytáhla ze šuplíku láhev sake a napila se: „Doufám, že se za ty 3 měsíce co tady Temari bude, nezabijou.“

„Tři měsíce?!? To nemyslíš vážně? A teď mi jako řekni jak to tady s těma dvěma vydržíme, tati?“
řval Shikamaru na otce potom co se od něj dozvěděl jak dlouho bude Temi u nich bydlet.
„Já vím, taky z toho nejsem nadšený, ale Tsunade-sama na mě tlačila a dívala se na mě zabijáckým pohledem, takže sem to musel vzít, ale kdybych mohl tak bych je odsud vystěhoval obě, Temari i tvoji matku.“ řekl sklíčeně Shikamarův otec (budu mu říkat takhle, páč sem zapomněla jak se jmenuje a nechce se mi to hledat )
„SHIKAMARU VEČEŘÉÉÉÉÉÉÉ!!!“ uslyšel Shikamaru z kuchyně: „Poďte jíst!“ Shikamaru se podíval na svého otce a začal se modlit. Tak jestli tyhle 3 měsíce přežiju, tak slibuju, že už nikdy nic nenazvu otravným.