Minatův odkaz 6

Část pátá - TADY

Část šestá- Boj dvou Uzumaki

Nastal čas. Oba dva věděli, že je to důležité a neodkladné. Ona myslela, že to bude její poslední večer. On věřil, že všechno dopadne dobře. Matka a syn běželi po větvích stromů. Ani rychle, ani pomalu. Nervozita jim svazovala nohy. Mířili na západ, tam, kde byl poražen Kyuubi. Kde byl zapečetěn, zapečetěn pro budoucnost. Vítr cuchal Narutovy blonďaté vlasy. Myslel na to, co bude teď. Co se odteď změní. Jeho pocity se míchaly a nedokázal se v nich vyznat.
„Je to ještě daleko?“ zeptal se kunoichi vedle něj. Ta se na něho otočila a znovu se usmála. Pořád se usmívala, tak moc mu tím dávala naději.
„Už za chvíli. Neboj,“ odpověděla. Najednou se zarazila. Naruto poskočil ještě o jednu větev dál a ohlédl se. Taky se zastavil.
„Co se-“
Už pochopil důvod. Kushina držela v ruce kunai, který chytila v letu. Někdo ho na ni hodil. Z mýtiny vlevo se ozval známý hysterický smích.
„Kushina! I se svým synáčkem! To je pohled na rodinku. Hahaha!“

Dívka s růžovými vlasy utíkala za Tsunade. Rychle! Honem! Už byla skoro u její kanceláře. Věděla, věděla, že ten pocit něco znamená. A teď jsou najednou pryč! Rychle, Sakuro! hecovala se v duchu. Rychle, než bude pozdě!

„Hahaha!“ nepřestával se smát ten divný shinobi. Stále na sobě měl ten samý černý plášť, kápi už ale neměl na hlavě. Naruto teď viděl jeho obličej. Nepřítel měl dlouhé černé vlasy. Na rtech mu stále hrál ironický úšklebek. Celý obličej mu protínala dlouhá jizva.
„Kanu, nestůj tam tak. Přiveď mi je blíž!“ zakřičel náhle na svého společníka. Ten nebyl zrovna nejhubenější, v očích však měl zlý pohled.
„Jasně, šéfe!“ zamručel a rozběhl se směrem k Narutovi a Kushině. Ti snadno uhnuli. Náhle stanuli přímo před zjizveným mužem. Kushina se zamračila.
„Inate. Stále chceš Kyuubiho sílu?“ zeptala se nenávistně.
„Haha! No jistě! Dřív než to vyjmeš. Chci znát to jutsu! Slyšíš mě?“ zakřičel na ni. Kushina se narovnala.
„To jutsu nezvládneš, ani kdybych ti ho dala. Kolikrát ti to mám říkat?“
„Já to zvládnu! Já! Já jeden ze sedmi zemských pánů, že bych něco nezvládnul? Hahaha!“ pokračoval svým zlomyslným tónem. Jeho společník přešel k němu. Inate najedou vytáhl svůj meč a namířil ho na dvojici.
„Tebe chytím, Kushino! Chytím tě! A ty mi řekneš jak na to jutsu! Potom ho z tvého synáčka dostanu sám! A tu chakru uložím do sebe! Haha! A budu nejsilnější! Nejsilnější na celém světě!“ zakřičel na les okolo. Několik ptáků se leklo a uletělo z korun stromů.
V Narutovi to vřelo.
Kushina se na něj otočila a starostně se na něj podívala.
„Liščí síla?“ zamručel Inate, když jeho pohled spočinul na mladém Uzumakim.
Narutovy oči zrudly a špičáky mu čouhaly z úst.
„Naruto …“ hlesla Kushina. „Musím si pospíšit! Tohle už se nikdy nebude opakovat!“ pomyslela si. Měla o svého syna starost. Přece jenom, takhle ho ještě neviděla. Ale tušila, že se démon bude nějak projevovat. Pochopila, že se Naruto ovládá. Jinak by už dávno byli mrtví.
Najednou se na ni otočil.
„Mami? Porazíme je!“ zavrčel. Kushina se znovu usmála tím svým úsměvem plným naděje.
„Jdeme na ně!“

Inate se ušklíbnul.
„Kanu, přenechám ti je. Ostatně, chytnout je zvládneš, ne?“ otočil se na svého společníka. Ten přikývnul na souhlas a udělal krok dopředu, zatímco se jeho pán vzdálil. Obtloustlý muž udělal pár pečetí.
„Suiton: Teppoudama no Jutsu!“ zahřměl a zhluboka se nadechl. Z úst vypustil vodní kouli pod obrovským tlakem. Řítila se směrem na Naruta nepředstavitelnou rychlostí. Ten naštěstí stihl uhnout včas. Střela letěla dál a pokácela tři stromy, které stály opodál. Bylo to opravdu silné jutsu. Jejich nepřítel ironicky pozvedl jeden koutek úst. Ale teď byla řada na nich.
“Kage Bunshin no Jutsu!“
„Mizu Bunshin no Jutsu!“ zaznělo téměř současně. Naruto se podíval na svoji matku. Taky ji, stejně jako jeho, obklopovaly tři klony.
„Hahaha!“ zaznělo ze zadu znovu.
Naruto už tenhle smích nesnášel. Kdyby se alespoň smál míň často, pomyslel si.
„No, jak vidím, jsi opravdový syn své matky, Naruto Uzumaki,“ zašklebil se Inate.
„Jdeme na to, Naruto!“ zakřičela jeho matka a její klony se rozběhly směrem k obtloustlému nepříteli. Současně vyběhli tři Narutové, aby jí pomohli.
Jeden z nich začal.
„U!“
„ZU!“ přidala se jeho matka.
„MA!“
„KI!“
„Uzumaki Rendan!“ dokončila Kushina a skočila z vrchu aby protivníka kopem zaryla do země. Kanu dostal pořádný výprask, ale vypadalo to, že jenom tak snadno poražen nebude. Znovu stoupl a oprášil se. Naruta to zarazilo. Jenom málo lidí dokázalo po kombu tak jednoduše vstát. Kushina už ale dělala pečetě. Naruto se s jedním svým klonem stáhl trochu dozadu.
„Fuuton: Atsugai!“ zakřičela jeho matka. Ohromná vlna vzduchu vystřelila proti shinobimu. Ten se ani nestihl pořádně vzpamatovat, tlak ho zasáhl a odhodil pár metrů dozadu.
„Fíha …“ vydechl Naruto, který to všechno pozoroval.
„Taky používá větrnou chakru?“ uvědomil si. Vzduch vyrazil pár stromů a Inate, který dosud poklidně stál vzadu, se musel neochotně stáhnout na stranu.
„Je konec?“ zeptal se Naruto.
„Hahaha!“ zaznělo opět. „Nepodceňuj nepřítele, kluku!“
A opravdu, Inatův poskok se zvedl a začal mířit směrem k nim. Pomalu dělal další pečetě. Kushina začala také, ale Naruto ji zastavil.
„Nechej ho mě, prosím.“
Mezitím koncentroval svou chakru, která teď byla připravena k použití. Kushina se na něj podívala a překvapením pootevřela ústa.
„Rasengan …“ vzdychla. Naruto se rozběhl a mířil k soupeři. Než ho zasáhl zhluboka se nadechl. Chtěl do toho dát všechnu svoji sílu.
„Rasengan!“ zahřměl a zazářilo oslepující modré světlo.

Kushina se znovu usmívala. Její syn umí Rasengan. Minatův Rasengan. To musí být Jiraiyova práce. Ale zvládnul ho dokončit? Zvládnul předčít svého otce?
Nepřítel ležel na zemi a už to nevypadalo, že by se znovu zvednul. Rasengan do něho udělal díru ohromnou silou.
Inate vykročil ze stínu a svůj meč vrátil zpátky do pochvy.
„Hm, jste dobrá dvojka. Porazit Kanu, to už je něco. Možná jsem mu mohl trochu pomoct …“ zamyslel se, „No, já jdu radši na jistotu. Chci opravdu dostat to, co chci. Che.“
Podíval se na Naruta.
„Klidně si to dodělejte. Já si tě chytím až s tebou nebude tvoje matka. A potom si vezmu tvoji sílu. Dostanu tě, kluku! Tvoje matka tě už stejně nebude moct ochránit, pokud je to jutsu takové, jako říkala. Haha!“ Najednou zmizel. Nechal tu jenom tělo svého bývalého přítele. Pokud tedy ti dva byli schopni přátelství. Naruto se otočil na svoji matku. Ta vypadala posmutněle.
„Neboj, Naruto. To jutsu není tak nebezpečné,“ usmála se náhle. Nemohla se mu přiznat! Nedovolil by jí to provést. Ale ona musela! Musela, bylo to její poslání!
„Pojďme. Svatyně je už jenom pár metrů odsud. Potom ho doděláme.“

Ještě chvíli utíkali a Kushina se náhle zastavila. Seskočila ze stromu na zem. Naruto ji následoval. Prodrali se hustým křovím až k nějakým balvanům. Kushina si před ně stoupla a chvíli se soustředila. Najednou se kameny začaly rozestupovat a objevil se nějaký vchod.
„Pojď,“ pokynula svému synovi. Vešli dovnitř a Kushina pomalu zapalovala pochodně rozmístěné po stěnách. Šli hlouběji a hlouběji.
„Tohle jsem vybudovala chvíli po Minatově smrti.“
Znovu posmutněla. Kdykoli si na něho musela vzpomenout. Tak moc jí chyběl.
„Tady, tady to je. Pár metrů nad námi se to před šestnácti lety stalo,“ zašeptala do tmy a vytvořila další světlo. Objevilo se něco jako kamenný stůl. Místnost byla jinak úplně holá. Naruto se podíval na svoji matku. Teď uvidí svého otce.
„Jdeme na to?“ zeptal se.

***
Naruto prý bojuje hodně podobně jako ona
Část sedmá: Jinchuuriki a jeho otec