Nová generace - Nová mise! [2]

Naruto s Leem probíhali ulicemi Konohy a mířili si to k sídlu Hokageho. Doběhli ke dveřím Tsunadiny kanceláře. Lee se chystal zaklepat, ale Naruto bez vyzvání vtrhl dovnitř.
„Bábi-Tsunade prý máte pro nás misi?!“, začal řvát Naruto na celou kancelář, aniž by si všiml že je v místnosti ještě někdo jiný.
„Nazdar Naruto!“, pozdravila dotyčná osoba.
„Ero-sennin!“, zajásal Naruto.
„Neříkej mi takto na veřejnosti!“, usadil Naruta Jiraiya.
„Promiňte.“ omluvil se Naruto, ale pořád si o svém učiteli myslel své.
„To by stačilo.“vstoupila do toho Tsunade, „Čas vysvětlit vaší misi. Děje se to, že někdo unáší obyvatele měst po celém území Ohňové země, myslíme si, že za tím stojí Orochimaru a využívá chycené lidi jako pokusná morčata pro svoje experimenty. Protože je riziko že narazíte na Orochimara, je toto mise třídy S. Proto s vámi půjde jako vůdce tady Jiraiya. První místo kam se půjdete podívat, je malá vesnice vzdálená od Konohy asi 2 dny cesty, tam byli nahlášeny poslední ztráty obyvatel. Mise začíná zítra ráno v osm hodin u brány Konohy. Nějaké otázky?“, skončila svůj proslov Tsunade.
„Když je to takto těžká mise,“, začal Naruto, „proč jdeme pouze my tři?“ „Pravda, málem jsem zapomněla. Přiděluji vám ještě do týmu Sakuru, nejen z důvodu že je to skvělý lékařský ninja, ale hlavně proto, že nás tato mise může dovést na novou stopu Saskeho.“
Narutovi se podivně zablesklo v očích, vzpomínal na jejich souboj v údolí zániku a střet v Orochimarovym úkrytu. Vždy když vzpomínal na tyto události projela jím lítost, tentokrát však pocítil strach z té strašlivé síly která ho vždy obklopovala, cítil jak ho pohlcuje, vybavoval si ten strašný pocit když ho tam moc ovládla, ten pocit kdy pro něj byl těžký každý nádech.Začal cítit nenávist ke všem které znal, začal pociťovat jak jsou všichni slabí. Kvůli té slabosti k nim cítil zášť. Najednou se octl hluboko ve svém nitru, před sebou uviděl velkou zlatou bránu s nápisem “pečeť“. Za ní uviděl tu strach nahánějící červenou zář. Ze které se před ním zformovali ty krvežíznivé očí a škleb který naznačoval jeho touhu ukázat všem jeho moc. „Naruto…“, prolomil hluboký hlas hrobové ticho,
„Naruto… opět si tady? Ukázat mi svou slabost a strach?“, mluvil Kyuubi svým pomalým, ale sebejistým tónem.
„Slyším tvé srdce jak může puknout, vidím ti na očích strach. Strach, z toho čemu nemůžeš rozumět, strach z moci, která je tisíckrát větší než ta tvoje. HaHaa!“ začal se smát Kyuubi,
„Ty, že staneš největším Hokagem v dějinách? Ty, jenž se bojíš přijmout, jaká síla v tobě sídlí?Ale je tu jedno řešení strhni tu pečeť, a já Kyuubi přísahám že ukončím tvoje trápení…“
„Drž hubu!!!!“, rozkřiknul se Naruto ze všech sil,
„Nikdy tě nenechám dělat si se mnou co chceš, nikdy!!! To přísahám!!“ zařval Naruto.
„Hmmm, jak chceš.“ odpověděl Kyuubi a jeho obličej se opět rozplynul. V tom okamžiku projela Narutem strašná bolest, jako kdyby každá jeho buňka v jeho těle měla explodovat. Pomalu zavíral oči snažil se tu bolest nevnímat. Byla však příliš silná, až se vyčerpáním zhroutil.
Naruto otevřel oči. První věc která se mu vybavila byl jeho rozhovor s démonem.
„Byl to jen sen.“ zašeptal do ticha. Pak si však všiml že není u sebe doma. Ležel v malém pokoji s bílými stěnami a bílým stropem. Jediný nábytek v místnosti byla malá dřevěná skříň a malý stolek vedle jeho postele.
„Kde to sem?“ podivil se Naruto. Všiml si stolku a toho co stálo na něm. „Květina?“ opět se podivil Naruto. V tom si uvědomil kde leží.
„Nemocnice…“ pomyslel si. Chtěl se zvednout z postele, ale místo pohybu těla se ozvala pouze malá odezva bolesti, kterou ucítil před zhrouceným. Naruto to tedy vzdal a ulehl zpátky do postele. Znovu se podíval na květinu na stole a začal si lámat hlavu s tím kdo by mu dal květinu, napadla ho Sakura, v tom si uvědomil,
„Mise!“, zakřičel a vyskočil z postele. Chvílí však bojoval s bolestí, která byla čím dál slabší až úplně vymizela. Když se vzpamatoval oblékl se a chtěl jít za Tsunade. Už se natahoval po klice dveří, ale někdo byl rychlejší. Dveře se otevřeli a naproti němu stála Hinata. Která se ovšem lekla a pustila květinu kterou nesla Narutovi. Chvíli si takhle hleděli do očí, vtom se Hinata zničehonic vrhla Narutovi kolem krku a jen pípla
„Naruto-kun…“. Hinata si uvědomila co právě udělala, uskočila a byla na pokraji omdlení, Naruto ji však naštěstí včas zachytil a posadil ji na postel. Počkal až se Hinata trochu probere a zeptal se jí na květinu,
„Tu květinu si mi přinesla ty, Hinato?“
„A-ano.“, dostala ze sebe Hinata.
„Děkuji.“, řekl Naruto a laskavě se na ni usmál. Hinata si připadala jako v ráji a vydechla jen
„Naruto-kun…“ Hleděli si navzájem do očí a oba cítili teplo toho druhého. Teprve teď se Narutovi úplně ulevilo od setkaní s Kyuubim. Atmosféra v místnosti začala příliš houstnout, takže jim přišlo celkem jako úleva, když se rozrazily dveře a v nich stál Kakashi. Okamžitě se od sebe odtrhli a jako první se vzpamatoval Kakashi.
„Ééé-doufám že sem vás při něčem nevyrušil.“ řekl trochu pobaveně Kakashi. „Ále, vůbec né!“ snažil se Naruto uvolnit atmosféru.
„Dobře tedy. Přicházím na rozkaz od Tsunade-sama. Jak sis jistě všiml kvůli tvému “incidentu“ si propásl misi.“ spustil Kakashi, „Se mnou a s kapitánem Yamatem podstoupíš tvrdý trénink na ovládaní chakry devíti-ocasé lišky, do takové úrovně aby se už neopakoval incident, který se ti stal před třemi dny.“
„Třemi dny?! Ležel sem tady tři dny?!“, zhrozil se Naruto. Teď už chápal, proč se Hinatě tolik ulevilo, když ho uviděla na nohou. Otočil se na ni a usmál se. Hinata mu úsměv nejistě vrátila a radši se začala koukat do země. „Dobře tedy, kdy začínáme s tréninkem?“ zeptal se Naruto.
„Za dvě hodiny u brány a radši se najez Naruto.“ poznamenal Kakashi. Naruto si teprve teď uvědomil, že má strašný hlad.
„Já už taky půjdu.“, ozvala se Hinata.
„Dobře, uvidíme se!“, rozloučil se Naruto a sledoval jak se za jeho přáteli zavírají dveře. Naruto zůstal v pokoji sám.

celá má fanfiction