Po čtyřech letech zpět! Mise! - 8 Naruto trénuje!

Ahoj lidičky!Omlouvám se že sem vás nechala zase tak dlouho čekat ale nějak jsem neměla příval nové fantasie. Ale trochu vám to vynahradím protože tenhle díl je delší než obvykle.Ve wordu mi vyšel na 3 ale to je nepodstatný!
A tak vám jenom popřeju : Hezké čtení!

Kapitola 8

Naruto se ráno probudil jako první. Pomalu otevřel oči a chtěl se posadit ale něco ho tížilo na prsou. Namáhavě zvedl hlavu aby se podíval co ho tak tíží ale okamžitě ztuhl a zčervenal až po kořínky vlasů. To co ho tížilo byla Hinata. Doslova a do písmene si z něho udělala postel a ležela na jeho hrudi.
„H-hin?!“ zamumlal tiše Naruto a jemně s ní zatřásl. Hinata se jen trochu zavrtěla a ještě víc se k Narutovi přitiskla. Naruto zčervenal ještě víc ale přemohl se a zatřásl s ní znova.
„No tak H-hin!“ řekl už trochu důrazněji a zase s ní mírně zatřásl. Hinata se jako předtím zavrtěla ale už konečně otevřela oči a zvedla hlavu. Chvíli uvažovala jestli náhodou není barvoslepá, protože před sebou viděla nádhernou modrou barvu, ale když se pak podívala pořádně zjistila, že není barvoslepá, jen, že pouze hledí do nádherně modrých očí. A když si uvědomila koho to jsou oči, a že s tím dotyčným jsou obličejem vzdáleni pouze pět centimetrů, začala okamžitě rudnout.
Kdyby jste se na ně ted podívali trochu zdálky tak by jste si řekli, že taková velká rajčata jste ještě v životě neviděli! Jako první se vzpamatovala ( k velkému překvapení) Hinata.
„Emm...no myslím, že bychom se měli pomalu vydat zpět. Aby si o nás nedělali moc starosti.“ vysoukala ze sebe pomalu Hinata. Naruto pouze přikývl a Hinata se zvedla. Oba ale byly stále stejně rudí.
„Uff, už je to v pohodě, ale bylo to docela hezké mít ji u sebe.“ pomyslel si Naruto a trochu se pousmál.
„Sakra...na co to myslím, vždyť by mě stejně ani nechtěla.“ povzdechl si Naruto a z tváře mu zmizel úsměv. A radši šel balit.Hinatě se v hlavě honily podobné myšlenky.
„Ach jo. Když on má tak úžasné oči!“ zasnila se Hinata.
„Ale stejně mě asi nechce. Vždyť Yuu-chan je mnohem hezčí než já.“ povzdechla si Hinata a šla si zabalit své věci.
O deset minut později byli oba sbalení a vyšli z jeskyně. Rozhlédli se kolem sebe aby se zorientovali a mohli se vydat zpátky do vesnice. A protože byla ještě poměrně tma, Hinata zapnula Byakugan a hledala nejbližší cestu do vesnice.
„Už ji vidím. Pojd za mnou.“ pobídla ho Hinata a vyskočila na nejbližší strom. Naruto ji okamžitě následoval a oba se vydali na západ.

Mezitím u Kabuta
„Pohněte!” křikl na ně podrážděně Kabuto a zamračeně se na ně podíval.
„Ale my už nemůžeme Kabuto-san. Běžíme už dva dny bez přestávky, potřebujeme si odpočinout.” křikl na něj zpátky jeden z ninju. Kabuto nějakou chvíli mlčel ale nakonec svolil, že si na chvíli oddechnou.
„Hmm ...malý oddech nás nějak nezdrží. Přece jenom jsme už jen kousek od Mlžné.” pomyslel si Kabuto a zahleděl se do dálky.
„Stále ale nechápu proč se k nám tým Hebi připojí až u Mlžné! Co má vlastně Orochimaru-sama v plánu?!” ptal se sám sebe Kabuto a trochu se při té to myšlence zamračil.

Před vesnicí
Naruto a Hinata seskočili ze stromu a nepozorovaně se vkradli do sídla. Tam pak stejně potichu procházeli chodbami a hledali svoje pokoje. Konečně uviděli dveře od jejich pokojů, které byly hned vedle sebe. Rozloučili se a rychle zalezli do pokojů. Shodili ze sebe oblečení, skočili do postele a čekali než je někdo přijde vzbudit.
A opravdu. Ani ne za pět minut k Narutovi vtrhl Gaara a šel ho probudit. Naruto pomalu otevřel oči a pořádně zívl.Posadil se a podíval se na něj.
„Kolik je hodin?” zeptal se ho rozespale Naruto.
„Je půl sedmé.” oznámil mu překvapeně Gaara a uvažoval proč se ho zeptal právě na hodiny.
U Hinaty to probíhalo podobně. Sakura k ní vtrhla stejně jako Gaara k Narutovi a šla otevřít okno. Poté se vrátila k Hinatě a slabě s ní zatřásla. Hinata stejně jako Naruto pomalu otevřela oči a mírně zívla. Pak svůj pohled zaměřila na Sakuru a mírně se na ni usmála.
„Dobré ráno, Sakuro. Nevíš náhodou, kolik je hodin?” zeptala se ji Hinata ospale.
„Ano, je půl sedmé.” odpověděla ji udivená Sakura. A stejně jako Gaara přemýšlela, proč se jí Hinata ptá zrovna na takovou věc. Nechala to plavat a pomalu odcházela z pokoje. Ve dveřích se ale ještě otočila a připomněla jí že za deset minut je snídaně. Hinata kývla jako že rozumí a šla se osprchovat. Pak se oblékla, vyšla z pokoje a zamířila si to rovnou do jídelny. Před jídelnou se, ale zarazila a opatrně nakoukla dovnitř. Byly tam už všichni kromě Naruta. Hinata se rozhodla že se pro něj vrátí, zamířila k jeho dveřím a zaklepala. Nikdo se neozval a tak to zkusila znovu. Zase nic.
Tak otevřela dveře a vešla dovnitř. V pokoji to vypadalo úplně stejně jako u ní až na ty barvy. Stejně jako ona tu měl postel, noční stolek, skříň a soukromou koupelnu.Ale jeho pokoj byl světle oranžový a její zase světle fialový. Ještě tam jen tak stála a nad něčím přemýšlela, ale vyrušil ji něčí hlas.
„Hin?” Poplašeně sebou škubla a prudce se otočila. Uviděla před sebou stát Naruta.
Normálně by to bylo i pořádku a byla by i ráda, ale ted před sebou viděla Naruta, který měl o kolo pasu pouze ručník. Naruto si toho byl také plně vědom a proto také ihned zčervenal.
Oba dva na sebe zaraženě hleděli, než se konečně Naruto trochu vzpamatoval a pokusil se ze sebe něco vymáčknout.
„H-hin...co tady děláš?” vykoktal ze sebe namáhavě Naruto a neslyšně polkl.
Když na Hinatu Naruto promluvil trochu sebou škubla a dokonce se i trochu vzpamatovala.
„Já? No já jsem šla za tebou, protože jsi jako jediný nebyl na snídani a tak...no jsem si myslela, že bych ti to měla jít připomenout. Zaklepala jsem ale nikdo neodpovídal a tak jsem šla dovnitř a pak si sem přišel ty. Jen v...ručníku.” poslední slovo pouze zašeptala a omdlela.
Naruto ji v poslední chvíli zachytil a položil na postel. Potom se běžel rychle obléknout, aby se tato situace znovu neopakovala.
Hinata se probudila za pár minut. Pomalu se posadila ale hned na to si zase lehla, protože se jí zatočila hlava a udělalo se jí špatně. Naruto, který seděl na zemi a čekal než se probudí to zpozoroval a hned k ní přiskočil.
„Hin! Co ti je?” zeptal se vystrašeně Naruto.
„T-to bude dobrý!” upokojila ho Hinata a usmála se na něj. Naruto se jí pokusil úsměv opětovat ale moc mu to nešlo. Po chvilce se Hinata znovu odvážila posadit, bolest hlavy se sice ještě trochu projevila, ale nevolnost už nepřišla. Trochu si povzdechla a vstala opatrně z postele. Udělala pár kroků, aby se ujistila že znovu nespadne a pak už začala dělat jistější kroky. Naruto na ni celou tu dobu dával pozor, aby se ji nic nestalo.
„Asi bychom už měli jít dolů je už pět minut po snídani.” prohlásila najednou Hinata a zamířila ke dveřím
„Dobře.” souhlasil s ní Naruto a vyšli z pokoje. Spolu se pak vydali k jídelně.

„No to je dost že jste tady!” křikla na ně zlostně Sakura jakmile se objevili ve dveřích.
„A co jste vlastně nahoře dělali tak dlouho?” zeptal se podezíravě Gaara. Naruto i Hinata okamžitě zčervenali, protože si vzpomněli na tu neblahou událost, co se u Naruta v pokoji stala.
„No..., když jsem právě vycházel z pokoje potkal jsem Hin na chodbě. A když jsem chtěl jít za ní tak najednou omdlela. Tak jsem ji donesl do pokoje a tam počkal až se vzbudí. Pak jsem se jí zeptal co s ní je, jako že proč tak najednou omdlela a ona mi řekla že se ji udělalo trochu špatně.” vysvětlil to honem Naruto a sám žasl nad tím jak rychle něco takového dokázal vymyslet.
Hinata si trochu oddychla a v duchu Narutovi děkovala že tak pohotově zareagoval.
„Hmm, tak dobře. Tady jsme vám schovali kousek chleba.” prohlásila nakonec smířlivě Sakura a ukázala na dva talíře. Hinata a Naruto k nim poslušně zamířily. Rychle se najedli aby se poté mohli vydat s ostatními na tréninkové hřiště.

„Takže se teď rozdělíme do dvojic a budeme trénovat.” prohlásil Kakashi a na všechny se podíval. Ale jeho pohled se na nějakou chvíli zastavil na Narutovi. Nikdo si toho nevšiml kromě Naruta. Ten ihned pochopil kdo bude jeho protivník.
„Takže dvojce budou následující. První Neji a Hinata, druhá TenTen a Yuu a třetí Sakura a Gaara.” oznámil jim Kakashi a podíval se na ně jestli neuslyší nějaké námitky. Sakura se nakonec ozvala, jako první.
„A co Naruto, Kakashi-sensei?” zeptala se ho udiveně.
„Naruto bude bojovat se mou.” oznámil ji klidně Kakashi a podíval se na ni.
„A-ale to přece nemůže zvládnout. Ani já jsem vás nedokázala úplně porazit!” křikla trochu hlasitěji Sakura a byla trochu i naštvaná, ale ne na senseie, ale na sebe, že je pořád tak slabá.
„Sakuro klid. Nikdo nemůže vědět že to Naruto zvládne nebo nezvládne. Vždyť ho ještě ani jeden z vás neviděl bojovat po těch čtyřech letech! Tak jak to můžete posoudit?” zeptal se zaujatě Kakashi. Nikdo z nich na to odpověď neměl.
„Takže pokud nikdo nemá další námitky běžte trénovat.” rozkázal po chvilce ticha a všichni se už bez řečí rozmístili po cvičišti.Naruto se postavil proti senseiovi. Kakashi ho napodobil.
„Kakashi-sensei?” zeptal se Naruto s úšklebkem na tváři.
„Ano, Naruto?” ozval se Kakashi.
„Já jen ... proč si nečtete?” zeptal se ještě s větším úšklebkem na tváři.
„To protože, by mě to akorát rušilo a pokud nebudeš mít nic proti použiji i ... .”začal Kakashi a vyhrnul si pásku přes levé oko. A odkryl svůj Sharingan.
„To je v pořádku.” odvětil Naruto se stále širokým usměvem.
„Stejně vám nebude nic platný senseii.” pomyslel si a v duchu se zasmál.
„Dobrá, tak můžeme začít!” vykřikl Kakashi a hodil po Narutovi pár shurikenů. Naruto se jim v klidu vyhnul a čekal na další útok. Ten přišel zezadu ale Naruto ho čekal a tak ho lehce zablokoval a uskočil a pár metrů od něho.
„Hmm opravdu jsi se zlepšil!” pochválil ho Kakashi a znovu na něj hodil shurikeny. Ale Naruto se jim tentokrát neuhnul ale rovnou je všechny pochytal. A hodil je zpět k senseiovi. K tomu je ještě trochu posílil chakrou aby byli rychlejší a jejich čepel zostřil. Kakashi nečekal, že by Naruto jeho shurikeny chytil a už vůbec ne že je chytne TAK rychle.
Rychle si připravil kunai, aby mohl odrazit své shurikeny, které na něho poslal Naruto. Všiml si že tyhle jsou mnohem rychlejší než ty co hodil on. Jeden shuriken už byl u něj a Kakashi ho rychle odrazil ale nevšiml si druhého shurikenu, který se mu zasekl do ramene a to pěkně hluboko. Kakashi ucítil v rameni ostrou bolest, ale nějak se tím nezabýval a úspěšně se vyhnul ostatním shurikenům.
„No musím uznat, že jsi se zlepšil víc než jsem čekal, ale co takhle Taijutsu? Pokud jsi vzpomínám tak si bojoval hlavně na blízko, že?” zeptal se ho Kakashi.
„Ano bojoval a stále bojuji! Ale něco se přece jenom změnilo Kakashi-sensei -” začal Naruto a zmizel. Kakashi se na to vyjeveně díval. Hned na to se mu za zády ozval známý hlas.
„- moje rychlost a síla!” řekl mu Naruto a odkopl senseie několik metrů od sebe. Kakashi dopadl na zem a těžce oddychoval. Naruto mu totiž tím kopem vyrazil dech.
„T-t-to mi chceš říct že pro tu rychlost a sílu co jsi mi ted ukázal nepoužíváš žádnou chakru?!” zeptal se ho těžce Kakashi.
„Ano, na svou sílu trochu chakry používám, ale to je minimum." řekl Naruto a na tváři se mu objevil široký úsměv.
„A tu to rychlost dokáži vyvinout bez chakry a také ji můžu využívat jak dlouho chci.” pronesl Naruto hrdě a toto zjištění Kakashimu totálně vyrazilo dech.
„To je neuvěřitelné!” vydechl Kakashi a pokusil se vstát. Ale ihned na to zase spadl na zem. Naruto k němu okamžitě přiběhl
„Jste v pořádku Kakashi-sensei?”zeptal se trocha výčitkami v hlase.
„Ano, budu v pořádku Naruto ale mohl bys mi zavolat Sakuru at mi vyléčí to rameno?” zeptal se ho Kakashi.
„Jasně hned pro ni doběhnu.” přikývl Naruto a už chtěl jít pryč ale kakashi na něj promluvil.
„Bojoval si opravdu dobře, Naruto a dokonce jsi i předčil svého učitele.” pochválil ho s usměvem. Naruto se na něj pouze usmál a odběhl za Sakurou.
„Je to až neuvěřitelné, jak je vám podobný sensei!” pomyslel si Kakashi a díval se někam do dálky.