愛 - ep.06 - Anděl smrti

Tohle je spíš taková minikapitolka,jelikož jsem už navěděla, co tam dát

konec minulého dílku:

Když se Itachi odtáhne, lesknou se mu v očích slzy.
Vytáhne kunai a přiloží mi ho ke krku.
"Sbohem, má malá Neko..."
_______________________________________________________________________

"Midorigan!"
Ani nevím jak, obrátím jeho jutsu proti němu. Teď jsem to já, kdo drží kunai u jeho krku.
"Jak jsi to udělala? Tohle..."
Zelená chakra. Znovu. Zatemňuje mi mysl. Rozlévá se do celého mého těla.
"To je nemožné! Neko..."
"Chtěls mě zabít, ne?"
Můj hlas je jiný. I já se celá měním. Kůže mi zezelená, prsty se prodlužují, z vlasů mi vykouknou dva obří rohy. A začíná se objevovat dlouhý ocas, který je vlastně had.
"Neko! Ne..."
Genjutsu zmizí. Stojím na louce, Itachi je přimáčknutý ke kameni a já... už nejsem já.
"Zabij ho..."
Hlas v mé hlavě. Orochimarův hlas.
"Ano, pane..."
Ocasů, či hadů mám už deset. Ještě tři a proměna bude dokonána...
"Zabiju tě..."
Zavrčím a deset hadích hlav souhlasně syčí.
Jazykem, který se mi až nepřirozeně prodloužil olíznu hrot kunaie, z něhož v tu chvíli začne odkapávat kyselina smíšená s jedem.

Dvanáct ocasů... dvanáct hadů...
"Prosím, Neko... Ne!"
"Už nejsem Neko!"
zahřmí můj hlas a praštím Itachiho, až s ním prorazím ten kámen. Zastaví se o strom a ztěžka oddechuje.
"Nesmíš..." zakašle,
"...nesmíš to nechat..." z úst mu stéká pramínek krve,
"...aby..." jen ztěží popadá dech,
"... tě to ovládlo!" vykašle krev.

Třináctý hadí ocas.
Nyní tam stojím takováhle...
...Tohle je TO, co ze mě Orochimaru vytvořil...
Třináctiocasý démon Nekrochi.
Zabodnu otrávený kunai do jeho srdce.
"Neko..."
"JÁ-JSEM-NEKROCHI!"
Z Itachiho pomalu vyprchává život.
"Miluju tě!"
Pak naposledy vydechne. Kyselina už rozežírá jeho vnitřní orgány.

Miluju tě... miluju... miluju...
zní mi v hlavě.
"Nééé!"
Zakřičím, až posekám kytky v okruhu několika metrů okolo mě.
Zhroutím se na zem v křečích.
Ocasy mizí, měním se zpět...

Úplně vyčerpaná padnu na Itachiho mrtvé tělo a slzy se mi nekontrolovatelně řinou po tváři.
"Itachi... ne..."
Takže tohle jsem já...? Tahle stvůra...
"Zabilas mi bratra!"
Sasuke vyběhne z lesa.
"Zničilas mi mou pomstu!"
Zvednu k němu uslzené oči.
Stojí přímo přede mnou a napřahuje se katanou. Jediným pohybem ruky ho i sní odešlu tam, odkud přišel.
Potom znovu padnu na Itachiho mrtvolu...
...zcela v bezvědomí...

tenhle díl byl opravdu hodně krátkej, ale snad to nevadí...
___________________________________________________________________