Typ

Len čo sa prešmykol okolo Sasoriho do sídla musel si v duchu ponadávať sám na seba, že ho lepšia hovadina napadnúť nemohla. Veď ani nemohla. Nato aby si našiel iné odôvodnenie pre balíček, ktorý niesol v ruke by musel prestáť pred Sasorim dobrých pár minút navyše než by ho napadlo niečo čomu by uveril aj on sám. Ako sa venoval svojim myšlienkam, v tom niečo do neho vrazilo. Deidara sa zorientoval a všimol si že pred ním na zemi sa rozvaľuje Tobi chytajúc sa za hlavu.

Kde bolo, tam bolo, za pár horami a mnohými stromami,
potôčikmi, jazerami a vytesaných hokagov hlavami,
stálo budov nemálo, obtiahnutých hradbami,
a hlavne jeden shinobi, čo problémy mal s babami.

Zlatá hriva, modrých očí pár, no rozumu moc nepobral,
nemal ešte žiadnu dievku, ani mamu nebozkal.
Sedí v parku, zočí dievča, zadíva sa na ňu drsne,
aby zvýšil svoje šance, hrdo vztýči svaly prsné.

Sakura sa ladne plíži, rukavičky sťahuje,
keď pozdraví Naruta, ten si proste... odpľuje.
Oči blysknú, kunai tasí, potom sexi hodí vlasmi,

Varovanie, môže obsahovať drobné spoilery z najnovších kapitol mangy (cca 690), ale nič vážne

V hlbokých tieňoch Konožských lesov sa okrem listov vlajúcich vo vánku, nič nepohlo. Ak pominieme ich šelest, ticho by sa dalo krájať. Všetka zver čakala ukrytá vo svojich brlohoch a norách, ktoré im však ani zďaleka neposkytovali bezpečné útočisko. Nie, bezpečnejšie by bolo utiecť. Okamžite.

Kapitola 9.
Usmrcený zrádce Haruno Sakura

"Šla jsi proti mě! Experimentovala s něčím co zabilo několik civilistů a dokázalo by to zabít kohokoli. Myslíš si, že je to hra!?" vrhá kolem sebe plameny zloby Kami jménem Naruto. Rozčíleně přechází po místnosti ze strany na stranu a přísný pohled upíná na Sakuru, klečící před ním na kolenou. Ženu, která se provinila nehodou v laboratoři. Dříve Narutova kamarádka a dětská láska, dnes jako by se stala jeho nepřítelem. Dokonce ji nechal přivést v okovech.

„Je mŕtvy a ja som o ňom nič nevedela, nebola tam ako Konan. Sestra za všetky prachy.“ Povzdychla si.
Obmotal okolo nej jednu ruku a pritisol si ju bližšie k sebe. Položila si hlavu na jeho rameno a on na ňu zhora pozrel.
„Nehovor to. Porozprávaš sa s Narutom, čo sa stalo?“
Zahľadela sa mu do očí. Hneď na to sklonila pohľad a prikývla. „Dobre.“
Tiež pokýval hlavou, len tak sám pre seba a pobozkal ju do vlasov. Zavrela oči.

***

Představa, která se mi naskytla po tom, co Naruto řekl, že začnu nový život, se mi moc nezdála. Ale to bude asi tím, že nás učili, že ne všechny nové věci jsou správné. Zase ten pitomej kmen. Celý život jsem se držela pravidel. Vlastně nedržela. Jen jsem neobjevovala žádné nové věci, abych kmen naštvala. To byla chyba. Byla bych ještě slavnější, kdyby objevila něco nového, i přes zákaz starších.
„Ren?“ Zavolal mě už po několikáté Yori. Prudce jsem zamrkala a zmateně se rozhlížela, kde je.

Na druhý deň som si hneď ráno dala sprchu, umyla som si vlasy a naraňajkovala som sa. Potrebovala som napísať správu o tom, že som splnila svoju misiu a celá šťastná som sa konečne mohla vrátiť domov.
No vlastne domov ako domov. Nemala som domov, bývala som už niekoľko rokov na hraniciach kamennej. Keď som mala približne šesť rokov našiel ma Jier. Je to môj majster, náhradná rodina a samozrejme priateľ. Misie som plnila na jeho rozkaz.

[hide=Od Sabaku] Prosím v prvom rade, nezabíjajte ma za to, že tu zase nebol dlho nový diel. Fakt proste frmol a začal šk. rok a ja ten frmol stále mám. Idem do maturitného ročníka, všetci len o mature trepú a to som v tej škole týždeň. Už teraz mi z toho hrabe . Navyše stále nemám balerínky na stužkovú, ktorá je o mesiac. Ach bože!

Juugo zreval a zaťal obe päste. Rozbehol sa proti Sasukemu, ktorý pred seba vytasil katanu, aby sa mohol brániť. Napriahol ruku a tesne predtým, ako sa mohla dotknúť jeho tváre, Sasuke zmizol. Začal v mysli nadávať na jeho rýchlosť a obzeral sa kam zmizol, keď pocítil štipľavú bolesť v lýtku. Pozrel sa na ranu a všimol si zárez. Sasuke!

Po ukrutne dlhom čase je tu ďalší diel
Tak prajem príjemné čítanie ^^

„Naruto.“ Usmiala sa, no bol to nútený úsmev, toho som si bol vedomý.
Ach... isteže ma nevidí rada.
Tá víla, ktorá si ma pred pár minútami podmanila je stále ten istý človek, ktorého som odmietol.
„Hi-Hinata.“ Keď som zo seba dostal jej meno, nervózne si uhladila vlasy a natočila sa ku mne.
Nebol som si istý, či mám ísť bližšie, ale moje nohy akoby dostali vlastný rozum.

[hide=:-)] Takže.. Je tu piaty diel! ^^ Pôvodne som plánovala o mnoho, ale naozaj o mnoho dlhšiu časť, keďže sa v reále volám presne tak, ako číslo dielu. Peťka!
Viem, že cez prázdniny som sa na to mierne vykašľala, pretože bol celkový rozruch doma a všade naokolo sa riešila škola, kupovanie vecí, vypisovanie prihlášok a žiadostí na inťák atď. + nedokázala som si premyslieť o čom budem písať v misii Songfic, a taktiež som to musela napísať.

Slunce už zapadá a poslední paprsky dopadají na písek a odrážejí se v zlatavé směti třpytek. Vychutnávám si ten pohled a čekám na okamžik, kdy obloha upadne do temnoty a den vystřídá noc. To je totiž "můj" čas. Je to čas, kdy poprvé začnu s výcvikem.
Od každého ve vesnici slyším, jaká je to pocta přihlásit se k Shouheinum. Sedím tu už hodinu a nemůžu se dočkat západu slunce.

KAKASHI

“Krev, smrt, ztráta, bolest. Neměl už pro koho žít. Vrhl se vpřed ráně nejlepšího přítele, která ale původně nebyla pro něj. Ale byla vysvobozením.“

„Panebože,“ zvedl jsem se celý spocený na posteli v úplné tmě.
Tři hodiny ráno.

„Jsi v pořádku?“ Zeptala se mě mamka. Pramínky zrzavých, vlnitých vlasů dopadaly na zem. Usmála se na mě. Setkala jsem se s jejím pohledem v zrcadle a taky jsem se usmála. Nůžkami doladila poslední nedostatky na mých vlasech a odložila je. Moje vlasy byly ostříhané po lopatky. Vlny se mi kroutili a rámovaly mi obličej. V zrcadle se odráželi mé pihy, které jsou pod okem a kolem nosu, i na něm. Povzdechla jsem si.
„Jo.“ Odpověděla jsem na její otázku. Povytáhla obočí.

Vošli sme do gril-baru.
„Ahoj Kakashi!" počula som zo všetkých strán. Sadli sme si k stolu, okolo ktorého sedelo veľa mladých shinobi, asi tak v mojom veku.

Chvíľku na mňa zazerali, načo sa blonďavý chlapec uškrnul a vyhlásil:
„ Hej, pozrite všetci, Kakashi má dievča!" Všetci v gril bare sa začali rehotať.
„Nechápem, čo je na tom také smiešne." vážne som sa na nich pozrela. „Veď je to normálny chlap ako každý iný, až na tú masku."
„Ty s ňou fakt chodíš Kakashi?" opýtala sa ružovo-vlasá kunoichi.

Mira tomu nemohla uveriť. Áno, Tory zapla portál s tým, že chce zabiť Pútnika, ktorý jej zabil brata, ale toto určite nechcela. O tom sa nikomu z nich ani len nesnívalo. Akoby Tory mohla chcieť niečo také? To vôbec nedávalo zmysel.

"Nemluv sprostě, chudák Machiko to musí poslouchat," otočil se ještě ve dveřích. "Vlastně jsem ti přišel říct, že jsme se rozešli, ale asi tě to nezajímá."
Rozešli?! To by znamenalo...
[i]"Ne, nezajímá! Vystřel!" Asuma praštil dveřma a naštvaně odkráčel do obýváku.
"Proč se vlastně hádáte? A proč jsi na něj hnusná? Nic ti neudělal."
Nic, jenom mě šíleně vytočil a navrch mi zlomil srdce.
"Nevím. Nepleť se do toho!" vyjela jsem na ni tak ostře, až jí vhrkly slzy do modrých očí. Vyděšeně se na mě koukala.

Ten výkřik nezůstal v uších naprosto nikomu, byl to výkřik do tmy, kterému bylo souzeno nikdy nedostat odpověď.
Beze slov udělal pohyb, jenž potvrdil to, co řekla jako první. Znamenal výměnu soupeřů a dotyčná to pochopila, i když ve stejnou chvíli měla prázdno ve svých šedých očích, jakoby jí její slova vzala duši někam daleko. Ale nato, aby se vzdala tak snadno, byla až moc silná, otočila se a začala se věnovat své modré protivnici.