Letní naděje 3 - Klid po bouři

"Nemluv sprostě, chudák Machiko to musí poslouchat," otočil se ještě ve dveřích. "Vlastně jsem ti přišel říct, že jsme se rozešli, ale asi tě to nezajímá."
Rozešli?! To by znamenalo...
"Ne, nezajímá! Vystřel!" Asuma praštil dveřma a naštvaně odkráčel do obýváku.
"Proč se vlastně hádáte? A proč jsi na něj hnusná? Nic ti neudělal."
Nic, jenom mě šíleně vytočil a navrch mi zlomil srdce.
"Nevím. Nepleť se do toho!" vyjela jsem na ni tak ostře, až jí vhrkly slzy do modrých očí. Vyděšeně se na mě koukala.
"Promiň. Poslední dobou jsem trochu rozházená a na každého ječím."
"Poslední dobou? Trochu?" Ať okamžitě zmlkne, nebo mu ten zobák zavřu násilím!
"Asumo, nechceš mě přestat štvát? Když na mě chvíli nebudeš mluvit a vůbec mi nepolezeš na oči, tak bude za chvíli ze vzteku depka, zavřu se do pokoje, přivážu se k posteli a až už nebudu zralá na blázinec, tak se budu zase chovat normálně."
"Fajn, ale mám jednu výhradu," usmál se.
"Hm, tak mluv."
"V tom pokoji se zavřu s tebou a budu tě hlídat, abys neudělala nějakou blbost."
"Asumo..." Spadla mi čelist. Chvíli jsem seděla v koši a zírala na něj. Pak jsem vyskočila z koše a skočila mu kolem krku. Málem jsem ho porazila.
"Sice jsi mě strašně štval, ale strašně jsi mi chyběl," řekla jsem mu.
"Večeře, vy dvě! Myslím, že jste vyhrály, Nariko se vzdává," ozvalo se od dveří a do koupelny vlezla Hinata.
"Tak na něj ječíš, aby vypadnul. Doufala jsem, že ne na Machiko, ale teď je mi to jasný. První rozhovor po hádce?" zeptala se s úšklebkem. Štvalo mě, jak tetička všechno věděla, ale bylo to přesně tak. Přikývla jsem.
"Takže vám nemusím dávat místa u stolu co nejdál od sebe?"
"Teď už ne," potvrdil Asuma. "Už je večeře?"
"Celej Asuma, zajímá ho jenom jídlo," ušklíbla jsem se. "Budeš tlustej a nebudeš se líbit Yuri."
"To ani není potřeba. Stejně to neklapalo, protože jsem někoho nemohl dostat z hlavy," řekl a zdůraznil slovo 'někoho'.
"Nejdem na tu večeři, Otesánku?" popíchla jsem ho. Přikývl.
"Budu tam dřív!" vykřikl.
"Zbytečný, já už sedím u stolu."
"Ty tvoje klony. Která vlastně jsi?"
"Co myslíš? Mluvím jako za-anej kanál, která asi budu?"
"Ale to ty mluvíš i normálně! Dobře, asi jsi Shimata, co?"
Já, jako opravdová já, jsem seděla u stolu. Zrušila jsem Kage Bunshiny a zavalily mě dojmy. Ale všechny přehlušila jediná vzpomínka.
Usmíření s Asumou. Shimata odvedla dobrou práci.
Najedli jsme se a pak jsme se s Asumou zavřeli nahoru do pokoje. Chvíli jsme oba koukali do zdi.
"Fajn, teď už nejde dělat uraženou, takže se budu muset snížit k něčemu jako omluva. Promiň, že jsem na tebe ječela, ignorovala tě, zničila ti vztah a byla na tebe hnusná, když jsi za nic nemohl. A znamená ten rozchod s Yuri, že mám šanci?"
"Možná. Záleží na tom, jestli ji chceš." Sevřel v dlaních moje pravé zápěstí. Přestala jsem si prohlížet špičky nohou a vzhlédla jsem.
"Chci," přikývla jsem.
"Máš ji mít. Yuri tě asi chvíli bude zkoušet zabít, tak se jí pokus neublížit, až se budeš bránit."
"Fajn. Když jsem slyšela, že tu přespíš, byla jsem nejdřív naštvaná, ale teď..."
"Teď co?"
"Ale nic. Co by bylo? Jenom už nejsem naštvaná. A tu postel jsi k mojí přisunul ty?"
"Ne. Ale mně chystal peřiny tvůj bratr."
"HATAKE RINJI! TOHLE MI VYSVĚTLÍŠ!"
"Ty jsi taková milá sestra," poznamenal Asuma. "Já být Rinji, tak z tebe mám strach jako z ničeho na světě."
"To on taky má. Když mi bylo dvanáct, praštila jsem ho tolik, že jsem mu zlomila ruku. Bylo mi to pak strašně líto a on mě mlátil sádrou."
"Asi se tě taky začnu bát."
Někdo dupal jako slon na schodech, pak se kroky přiblížily a bratr otevřel dveře.
"Co je? Musel jsem vylézt ze super schovky!"
"Tvoje schovka mě nezajímá," ujistila jsem ho, "ale ta postel byla tam."
"A vy si nechcete v noci povídat?"
"Kdyby tohle slyšel Sen, tak by z toho měl druhý vánoce ještě za rok," poznamenala jsem směrem k Asumovi. "A povídat se dá i s postelema na opačných stranách místnosti. Co tím sleduješ?"
"No, když jsme naposled někam šli s týmem Hinaty, tak si Gina chtěla povídat a lehla si vedle mě, aby se nám povídalo líp..."
"Nojo, jenomže Gina je do tebe zabouchnutá, ignorante."
"A ty do něj," ukázal na Asumu, "snad ne?"
"Rinji, chceš zabít dneska nebo až jindy?"
"Radši jindy, pane," zasalutoval bratr.
"Vypal!"
"Rozkaz, pane."
"A zavři ty zku*vený dveře!"
"To mi předtím neřekli, pane!"
"A přestaň mi salutovat!"
"Rozkaz, pa-" Když jsem po něm střelila vražedným pohledem, nechal toho a vycouval z pokoje. Zůstali jsme s Asumou sami. Podívala jsem se na něj. Ani jsme nemuseli nic říkat a natáhl ke mně ruku. Sevřela jsem ji ve své.
"Až mi někdo řekne, že se sny neplní, vezmu ho po hlavě pánví," poznamenala jsem.
"Aneb tvoje originální vyjadřování citů. Natsuki, víš, co je to romantika?"
"Souvisí to s Valentýnem, svíčkama a nevkusnýma plyšovýma medvědama, mám pravdu?"
"Ani mi je nepřipomínej. Jo, trochu to s tím souvisí, ale vlastně je to něco jinýho. Je to..." hledal správná slova.
"Víš co? Myslím, že se bez toho obejdeme," zastavila jsem ho.
"Dobře. A políbit tě můžu, nebo se bez toho taky obejdeme?" rýpl si do mě.
"Baka, proč myslíš, že s tebou chodím?" opáčila jsem.
"No, nevím, ale tuším. A nechceš se třeba přestat dohadovat?" Než jsem se zmohla na jakékoliv protesty, ne že bych nějaké měla v plánu, jeho rty se mi otřely o tvář.
"Tomu říkáš políbit?" ušklíbla jsem se. "Ne že by se mi to nelíbilo, ale... Znovu."
"Musím?" zasmál se, ale poslechl mě. Ucítila jsem jeho rty na svých. Rozbušilo se mi srdce. A přesně ten okamžik si vybrala Akemi k přátelskému setkání.
"Čau lidi," ozvalo se. "Potkala jsem nasranou ubrečenou Yuri, co s ní-" Chvíli jsme si vyměňovali šokované pohledy. My jsme zírali na Akemi, ona na nás.
"Že mě to nenapadlo dřív. Tys jí dal košem kvůli Natsuki, co?"
"A kvůli svíčkám, Valentýnu a nevkusným plyšovým medvědům?" dodala jsem já.
"Cože?" Akemi byla dokonale zmatená.
"Yuri a její představa romantiky," ušklíbl se Asuma.
"Aha," přikývla chápavě. "Poslala mě pro vás Hinata, že prý jdou hrát nějakou hru, tak jestli nechcete taky. Já už musím domů, mějte se!"
"Čauky. Jdeme hrát?"
"Proč ne," pokrčil rameny. Jemně mě políbil na tvář a přidali jsme se k rodinné zábavě. Rozdělili jsme se do tří týmů. Já, Kurenai a Asuma jsme tvořili červený tým, Nariko, Machiko a Rinji byli zelení a Naruto s Hinatou fialoví. Pravidla hry byla jednoduchá. Vytahovali jsme si kartičky s úkoly, které byly buď kreslení, popisování nebo předvádění něčeho. Šlo o to, aby to váš tým uhádl dřív než ty ostatní, ať už byl na řadě kdokoliv.
Pár momentů bylo vážně nezapomenutelných. Například když jsem dostala za úkol popsat lilii a řekla jsem "Valentýn, svíčky a nevkusní plyšoví medvědi", protože jméno Yuri znamená lilie, a Asuma to na mě okamžitě vypálil, nebo když Hinata předváděla břišní tance a my s Narutem jsme se doplňovali v hádání věcí jako striptýz nebo tanec u tyče, nebo Asumovo vysvětlení, proč Kurenai nakreslila místo prstenu dřez, pečeť používanou pro Suiton a hrnec s vařečkou. Ale to mi svěřil až o samotě v pokoji. A měl proč.
"To bylo tak. Vidíš ten prsten, co má na levý ruce? Je od Sarutobi Asumy, což je shodou okolností můj otec. A ano, jsem vnuk třetího Hokage, a jestli se tomu budeš tak strašně divit jako všichni, tak tě uškrtím, ať už jsi moje holka nebo ne."
"Uklidni se, vím, jaký to je," zarazila jsem ho.
"Fajn. No a ten prsten pro ni strašně moc znamená, protože tátu zabil nějakej fanatickej magor s kosou. A já jsem v kuchyni trénoval nový vodní techniky a zrovna, když jsem dělal takovou velkou vlnu, jsem se trefil do toho prstýnku, kterej ležel na kraji dřezu. A bylo mi nad slunce jasný, že až se máma vrátí domů, bude ho hledat. Tak jsem upekl sekanou, udělal brambory, i když nesnáším vaření, a zalhal jsem jí, že jsem ho omylem zapekl do té sekané. Plán byl vstát o půlnoci, vytáhnout z odpadu ten prstýnek a tou sekanou jsem jenom získal trochu času. Protože před ní jsem se nemohl začít hrabat ve dřezu. Ale nic jsem nenašel. A ráno se ta mrcha vzbudila, rozkázala zbytek sekané na kostičky a pak vzbudila mě, točila mi před nosem tím prstýnkem a vyzvídala, proč byl včera zaseknutý ve dřezu. Tak jsem musel kápnout božskou a můj trest byl celý týden vařit."
"A jé, Asuma šéfkuchař. Tvoje máma má dobrý nápady," smála jsem se.
"To není vtipný! Málem jsem nás přiotrávil, když jsem se rozhodl udělat kari a místo soli jsem tam nasypal arzenik!"
"Tebe nenechám v kuchyni bez dozoru nikdy," ujistila jsem ho. "A nikdy předtím jsi mi neřekl, kdo byl tvůj táta!"
"Ani jsem ho nepoznal. Shikamaru byl v jeho týmu. Slíbil mamce, že mě bude trénovat," ušklíbl se.
"A došlo na to?"
"Proč myslíš, že jsem měl na Akademii nejlepší výsledky ze třídy? Shikamarova nalejvárna. Měl by se tím živit."
"Druhý nejlepší," opravila jsem ho. "Já jsem tady taky."
"A Akemi měla skoro nejhorší. Proto ji dali k nám dvěma do týmu," zamluvil to.
"Asi jo." Přikázala jsem Asumovi, aby zavřel oči, a převlékla jsem se do pyžama. Pak jsem se zavrtala do peřiny a čekala jsem, až si půjde lehnout i on.