Geniální Nápad 06

POZOR! Spoiler!

předem se omlouvám za dlouhé čekaní. Jinak nebudu zdržovat od čtení zbytek dopíšu pod příběh

Další,“ povzdechla si Sakura.
„Co se to tady děje? Tohle přece není normální. Nejdřív KrálovnaK, pak Umělkyně, po ní Květinka, nedávno zmizela PísečnáPrincezna a teď LadyT,“ povzdechla si.
„Chjo, další práce navíc,“ znovu si povzdechla a přejala už páté téma po další zmizelé editorce.
…
PomstichtiváKráska: Omlouvám se všem uživatelkám, ale momentálně z organizačních důvodů do některých témat nebude tolik přispíváno. Z neznámého důvodu se už několik dní nepřihlásilo pět editorek, proto já a zbylé dvě máme opravdu plné ruce práce. A tímto vás chci i informovat o tom, že pokud se ty editorky, které se nepřihlásili nejdéle, nepřihlásí do určité doby, budou nahrazeny. Ano, tohle je zároveň konkurz na nové editorky. Zatím jsem se rozhodla ještě týden počkat, ale pokud se ani do té doby nepřihlásí, hodím vám sem dotazník, který si vyplníte a možná to budeš právě ty… :*
NejlepšíKunoichi: Neměli jsme raději ještě počkat? Přece jen to nebude tak lehké, najít za ně vhodnou náhradu.
PomstichtiváKráska: Ano, to vím, ale takhle vážně fungovat nemůžeme.
Stydlivka: Také si myslím, že to takhle dál nejde, ale zase souhlasím s NejlepšíKunoichi. Přece jen bude těžké je nahradit.
Vodička: Opravdu? Hledáte novou adminku? To je super! Kdy bude dotazník? Chci si ho vyplnit...“
1254: Já chci být adminka! jak to mám udělat, kde je ten dotazník?
P1l2o: Vyberte mě, já budu dobrá. Budu přispívat… Mě, prosím mě!“
NejlepšíKunoichi: Tak dámy, uklidníme se, ano? Tento příspěvek tu není ani 5 minut a pokud umím číst, je tam jasně napsáno, že pokud se týden neobjeví, budou nahrazeny. Týden! Takže ještě počkejte a navíc musíte vyplnit dotazník. Já ho taky musela vyplnit, jako každá editorka tady.“
Muck: Kdy tu bude ten dotazník?
PomstichtiváKráska: ZA TÝDEN sem ten dotazník dám. Takže se už prosím neptejte tak hloupě. Děkuji.“
7201Ma: Jak se neobjevili?“
…..
V jednom né moc vzdáleném sídle si jeden mladík prohlíží zvláštní dopis, který mu jako vlaštovka přiletěl do pokoje.
„To jsou mi vtipy,“ povzdechl si, ale i tak dopis začal číst.
..
„Milý muži ve zbrani. Jsem jen obyčejný muž stejně jako vy... A proto vám jako váš „přítel“ píšu tento dopis. Byl jsem velice rozzloben, když jsem na internetu narazil na jednu stránku. Nebudu vám zbytečně vypisovat, co moje nebohé oči viděly, protože byste mi stejně nevěřili. Proto bude lepší, když se přesvědčíte sami. Nuže do internetového vyhledávače zadejte tuto adresu: jesitni-arogantni-sebestredn-sovinisticti-chlapy.oz Sami uvidíte... S pozdravem Muž ve zbrani.
PS: Pořádně se poté podívejte na správce sekce, kterou určitě nepřehlédnete...“
-
„To je vážně dost divný vtip,“ zamyslel se a proto se jej také rozhodl osobně prověřit. Dbal přesně instrukcí z onoho podivného psaní, a když se stránka načetla, nestačil se divit.
„Ha,“ zašklebil se nad úvodní fotkou a pokračoval v bádání. V postraním menu zahlédl svoje jméno a proto jej také rozkliknul. Ale jak už všichni víme, to neměl dělat.
„Co to sakra je?“ zakřičel a pokusil se odlepit svoje bíla očka od monitoru.
„Já přece nejsem žádný zvrhlík,“ mumlal do ticha pokoje.
„Uklidni se, dýchej,“ říkal si sám sobě „Nejdřív musím zjistit kdo…“ přemýšlel a začal znovu bádat.
„NejlepšíKunoichi,“ zašeptal a rozkliknul její profil i přes to, že už si byl jistý tím kdo to je.
„I žena může být silná, na to nezapomínejte. Jinak asi bych měla říct něco o sobě, že? No tak například miluji zbraně a nikdy neminu cíl…“
„TenTen jak nečekané že,“ zakřenil se a už ho nebylo.
„To si ze mě dělají legraci! Copak neumí číst?!“ rozčilovala se nad jedním z témat, které teď měla na starosti. „Ne, to takhle ne, takhle ne,“ rozčilovala se dále a chystala se zrovna odepsat, když v tom jí zčernala obrazovka a i celý pokoj se ponořil do tmy.
„Zrovna teď musí vypadnout proud?“ povzdechla si a vstala od stolu jenže zpoza dveří vycházelo slabé světlo.
„Co to? Že by jen v mém pokoji?“ zamyslela se, ale z přemýšlení ji vytrhl prudký pohyb v rohu jejího pokoje.
„K-kdo je tu?“ vykoktala a v tu chvíli se rozsvítila lampička na jejím stole. Rychle se otočila, ale zahlédla jen letmý stín.
„Neschovávej se a postav se mi zpříma,“ řekla rázně.
„No jak chceš,“ řekl pro ni tak moc známý hlas.
„Neji,“ řekla překvapeně „Co tu děláš?“ zeptala se.
„Ale nic jen tak jsem přišel abych navštívil NejlepšíKunoichi,“ odvětil a TenTen na sucho polkla.
„O-o čem to mluvíš?“ vykoktala.
„TenTen,“ oslovil ji tónem, kterým její jméno ještě nikdy nevyslovil. „Nejsem zase takový hlupák,“ řekl těsně u ní, podkopl jí nohy, chytl obě ruce a svezl se s ní na zem. A dříve než si to stihla uvědomit ji začal lechtat.
„Nééé,“ smála se bez přestání.„Dooost jááá to u-už nevydžííím,“ pořád se smála.
„Dobře,“ řekl a vstal. „Ber to jako část pomsty,“ zašklebil se na ni.
„Jak část?“ zeptala se a stále se trošku hihňala.
„No zbytek je tady,“ ukázal na zelenou kombinézu. Stejnou jako nosí Lee a Gai.
„Ne, tak to teda ne,“ řekla bez jediného zaváhaní.
„Takže tě mám začít znovu lechtat?“ zeptal se s nadzvednutým obočím. „Ale tentokrát nečekej, že jen tak přestanu,“ řekl škodolibě a TenTen znovu na sucho polkla.
„Ok, vezmu si to na sebe, ale otoč se,“ přikázala a vzala si od něj zelenou zrůdnost. On jen lehce přikývl a otočil se. TenTen na kombinézu s nechutí pohlédla a začala s převlékáním se z jejího normálního oblečení do toho čehosi ,na co se ani podívat nechtěla.
„Fajn, hotovo. Můžeš se otočit,“ nahlas si povzdechla a Neji na ni se zadržovaným smíchem hleděl.
„Tak a teď přejdeme do třetí fáze mého plánu,“ řekl, chytl ji kolem pasu a vyskočil z okna. Když dopadli na zem, chytl jsi za ruku a táhl ji ulicemi Konohy. TenTen jen mlčela. Podvědomě věděla, že si to zaslouží a tak nějak doufala, že když nebude nic říkat, třeba ho to přejde.
„Jsme tu,“ řekl do ticha noci.
„A?“ promluvila poprvé po dlouhé době.
„Tak teď si dáš dvě kolečka kolem Konohy. Je noc, takže by tě nikdo neměl vidět.To by neměl být problém, ne?“
„A to bude konec té tvé pomsty?“ zeptala se se sklopeným zrakem.
„Jo, to bude konec,“ odvětil a posadil se na jednu z laviček. „Můžeš začít,“ řekl s pobídnutím ruky. Ona bez dalších okolků poslechla a rozběhla se do tmy.
„Zasloužím si to,“ říkala sama sobě a snažila se potlačit slzy. Když poprvé probíhala kolem něho, co nejvíce sklopila hlavu a potlačila vzlyk.
„Všechno jsem zkazila,“ zašeptala a otřela si slzy. Když dobíhala druhé kolečko, na chvíli se zastavila a pokusila se nahodit úsměv alá: Jsem v pohodě. Poté se znovu rozběhla.
„Konec. Můžu jít?“ zeptala se, když už doběhla, ale ani nečekala na odpověď a namířila si to pryč. Do očí se jí znovu začaly drát slzy.
„Proč?“ zeptal se a ona se na něj překvapeně otočila. „Proč si to o mě všechno psala? Copak ti tak moc ubližuji?“ znovu se zeptal.
„Ne, ne je to mnou. Promiň,“ vyhrkla a znovu se dala na odchod.
„Hm,“ zabručel a objevil se před ní. „To co jsem se tam o sobě dočetl mě celkem zamrzelo, ale nejvíc mě to zamrzelo od tebe. Ale teď neříkám, že je to jenom tvoje vina. Nesu na tom taky svůj podíl. To jak jsem se k tobě někdy choval,“ povzdechl si. „Jenže to všechno mělo svůj důvod. Někdy jsem se s tebou cítil až moc dobře a to mě děsilo, proto jsem se druhý den k tobě choval tak odtažitě. Takže já ti taky dlužím omluvu,“ řekl a TenTen na něj zmateně pohlédla.
„A přesně tohle na tobě nesnáším. Dáváš mi takovéhle plané naděje a...“ nestihla to doříct, jelikož ji jemně políbil na rty.
„Tak, a teď přejdeme do fáze číslo čtyři,“ řekl tajemně, vzal ji do náruče a zmizel s ní v obláčku kouře.
…
„Další z kola ven z kola ven,“ zazpíval si Sasuke. „Už mi z toho začíná hrabat,“ povzdechl si. „Ale nevadí, už jen kousek má míla PomschtiváKrásko a sejdeme se tváří v tvář. Odhaduji, že za necelý týden,“ zasmál se ďábelsko-geniálně-pomschtivím-a svůdným smíchem jak si myslel, ale při tom se spíš tvářil a smál jako chromý kapr.