Typ

Kazekage sa zhlboka nadýchol a nepokojne roztvoril dvere. Tanaris sa naskytol pohľad na veľmi veľkú miestnosť s okrúhlym, dreveným stolom uprostred. Za tým stolom už sedela rada starších a uprene hľadela na veľvyslanca. Gaara sa mlčky a elegantne pohol a Tanaris ho nasledovala. Kazekage si sadol oproti nedôvernému Kenichimu s dievčaťom po jeho boku.

Zábava probíhala v plném proudu. Seděl u jednoho stolu a pokradmu sledoval okolí. Slyšeti smích a radost z každého koutu jej tak hřálo u srdce. Přesto v něm se našla prázdnota, co se snažila schvátit jeho nitro. Hleděl na Hinatu, co se točila dokola s Narutem a nemizel jí úsměv na rtech. Pohledem zavadil o Shikamarovi prsty lehce se dotýkajících krásných Temarininých dlaní. Dívat se na Sasukeho rty otírající se o kůži jedné růžovlásky mu vehnávaly do srdce nejistotu. Celá slavnost zaváněla láskou a nejen přátelstvím.

Čistá krev 06 - Setkání po létech

Pět mladých shinobi běželo temnou chodbou, na které na zdech sem tam vyseli olejové lampy vydávající jemné světlo. Všech pět mělo zamyšlené výrazy. Dlouho běželi potichu, poté se však ozval ten, co byl v čele.
"Chiyo, ty znáš Orochimara asi nejvíce z nás. Opravdu je tohle jeho sídlo? Moc mi to tak totiž nepříjde, mohli jsme se splést." promluvil Neji na Chiyo. Oslovená dívka se zastavila.

Onedlho plamene ustali. Z Naokiho tela zostal len popol. Všetci sa na to neveriacky pozerali. Z popola následne začal vyliezať živý Naoki. Madara tomu nedokázal veriť. Že by aj jeho postihlo to isté, čo to dievča? Nemožné! Hlavný znakom je, že máš spálenú polovicu tela. On ju nemá. Tak ako?

Pred pár dňami
Starý muž sledoval Naokiho ako trénuje. Niekto sa k nemu priblížil. Bol to obrovský vták. Naokiho summon.
„Po boji s Madarom sa rýchlo zotavil."
„To áno."
„Lenže on nie je nesmrteľný."
„Na čo tým narážaš?"
„Nauč ho to!"

Kapitola pátá – Setkání s rodinou

„A kam vůbec jdeme?“ nevydržela to už Fū a jakmile byli dostatečně daleko, musela se zeptat.
„Do Travnaté,“ dostalo se jí strohé odpovědi.
„Budeme bydlet v Travnaté?“
„Jen tudy procházíme.“
„A má to nějaký důvod?“
„Mise.“
„A dost! Řekne mi někdo, do čeho jsem se to vůbec přimotala?“ nevydržela to Fū už v klidu.
„Pravidlo shinobi říká, že pravý shinobi neukazuje své emoce,“ odpověděl ji stroze vedoucí této operace.

[hide=Toto najskôr prečítať. Aj -Sayuri Rin Yum... :D]Takže, tento diel je dlhší ako som pôvodne plánovala, ale povedala som si, že nebudem vás zbytočne naťahovať som to ale dobrá dušička, že?

024 – „A to jako vážně?“
„Myslím, že všechno chápu. Kromě dvou věcí,“ řekla po dlouhém mlčení Tsunade a přebírala si to všechno v hlavě.

Bledá tvář s očima hledícíma do prázdna vypadala, že náleží spíše mrtvé, ale Tenten žila. Bezkrevné rty se jí chvěly. Snad chtěla něco říct, snad za to mohla muka, která prožívala. Hrudník se jí zvedal nepravidelným dechem.
Řetězy kolem zápěstí se během výslechu při jejím bolestném škubání čím dál víc utahovaly, čímž se zarývaly do jemné kůže, kde tímto nejprve vytvořily fialové modřiny, později krvácející šrámy.

Ještě chvíli čekali, až si všimli pelášejícího Beeho směrem k nim.
„Mami, podívej, onii-chan,“ zvolal vesele Naruto.
Už u nich byl. Jen co se zastavil, schytal od Yugito přímou ránu do nosu.
„Prooooč?“ řval letecky vzdalující se Bee. Naruto dostal výbuch smíchu. Ukázal prstem na Beeho, který se zastavil na šedesáti metrech od Yugito.
„Hehe, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí,“ uchechtl se.
„No počkej, to si vypiješ,“ zařval a rozběhl se za ním.

Obloha sa tak zamračila, že bola takmer čierna. V okolí miesta, kde sa nachádzala skupinka ľudí s armádou väzňov zavládla tma. Jediný zdroj svetla boli blesky, ktoré križovali nebo. Strážcov, ktorí strážili budovu, v ktorej boli zásoby Akatsuki a ktoré mali len tak mimochodom zničiť ninjovia skrývajúci sa v okolitých lesoch, zničiť, zahalila hustá hmla. Strážcovia nevedeli, čo mali robiť. Bolo naozaj divné, že sa zrazu zatiahlo a tá hustá hmla. Akoby to ani nebolo dielo prírody.

Styl písma

To, co se děje je kurzívou, protože tahle povídka je hlavně o myšlenkách. Myšlenky jsou tedy normálním písmem. Díky za rozkliknutí povídky a přeji příjemné počtení

[i]Kap… kap… kap…

Pokud chcete být úspěšný ve sledování vám přidělených cílů, musíte o něm vědět první poslední. Zde to platilo jen na pět procent. Pouze jeden ze čtyř nasazených ninjů vědělo o cíli vše. Nebylo to moc platné, když vás ještě nikdo neposlouchá. Pak mu bylo jasné, že tato akce je od začátku určená k neúspěchu, ba co hůř odsouzená k naprosté katastrofě.

Mezi lesy, mezi stromy, mezi listím leží jedna vesnice. Už přes sto let to v ní žije. Založili ji kdysi jeden slavný rod. To se píše v učebnicích každé ninjovské akademie v tomto světě. Ale ti, co mají jiný pohled na věc, něco zažili a liší se, ti znají jinou alternativu, která se za zapsání trestá výsměchem, výhružkami ba dokonce i smrtí.

Jak se to mohlo stát,
tak nečekaně jsi odešel.
Jak se to mohlo stát,
že si své tělo umlčel.

Po tvé drsné smrti,
se toho tolika stalo
a má hruď v tvrdé drti,
také mě to potkalo.

Pomalu se k ohni blížím,
překvapen, že u ohně ty.
Tak o tom moc nepřemýšlím.
„Tati jsi to vážně ty?"

Dávno mrtvá osoba,
u ohně tiše sedí.
Byli jsme to již oba,
co pod zemí jsou bledí

„Tati, po takové době"
V tu chvíli jsem zaražen.
„Mluv teď radši déle k sobě,
temnotou jsem pohlcen"

Sedíme tam mlčky spolu
a dříví tiše praská.

Sabaku no Tanaris

Dúfam, že si užiješ tento diel, je venovaný a špeciálne písaný pre Teba, opäť raz hihi

Vbehla som ako víchor medzi skaly a zrazu som sa ocitla na púšti. Zastala som a dezorientovane sa rozhliadala dookola. Nemala som ani šajny o tom, kde prebieha boj a kde je severný front. A potom mi došiel ďalší fakt. Keď tam pôjdem budem úplne na nič. Stále mám zablokovaný prívod chakry. Iba čo by som tam zavadzala.

V minulém díle jste vyděli...
„Kurama s ním chce bojovat. Máte vypadnout.“ řekl Naruto.
„Jasně. Pak nás dožeň.“ řekl Minato a ve žluté záři zmizel i s Itachim a doktorem.
Naruto byl sice nejmladší a tudíž i nejméně zkušený, ale pořád to byl elitní ninja, profesionál a byl na něj spoleh. Proto se Minato o svého syna nikdy nebál.
„VRRRR!“ zavrčelo zvíře stojící teď již před Kuramou. Tedy spíš Narutem ovládaného Kuramou.

Na chvíli jakoby se vrátil do dětství. Vzpomněl si na to, jak se Sasukem soupeřili kvůli každé blbosti, na jejich rivalitu. Protože přestože se neustále popichovali a snažili se jeden druhého překonat, byli přáteli. Těmi nejlepšími přáteli.
Ale pak se všechno změnilo. Nikomu ale nemohl zazlívat, co se z Uchihy Sasukeho stalo. A pokud chtěl někoho vinit a potrestat... Těžko mohl od základů zničit shinobi a s nimi i celý jejich kodex.

Osobní vlak do Zvučné patřil jistojistě mezi starší modely a pokud v něm bylo něco udržováno, interiér to rozhodně nebyl. Toho si všímal zejména Kiba Inuzuka, usazený na jednom z potrhaných koženkových sedadel, kterým moc nepřidávalo, že do nich během jízdy zatíná nehty. Kiba byl nervózní a ještě k tomu se začínal nudit.
„Já už to nevydržím!" zavrčel směrem ke svému parťákovi.
Shikamaru se neobtěžoval zvednout hlavu od Zvučného slovníku. „Záchody jsou na chodbě. Značkovat sedadla bys tu neměl."