Skrytá tvář šílenství II.

Na chvíli jakoby se vrátil do dětství. Vzpomněl si na to, jak se Sasukem soupeřili kvůli každé blbosti, na jejich rivalitu. Protože přestože se neustále popichovali a snažili se jeden druhého překonat, byli přáteli. Těmi nejlepšími přáteli.
Ale pak se všechno změnilo. Nikomu ale nemohl zazlívat, co se z Uchihy Sasukeho stalo. A pokud chtěl někoho vinit a potrestat... Těžko mohl od základů zničit shinobi a s nimi i celý jejich kodex.
Avšak když Sasuke odcházel - a slíbil mu, že večer přijde, yosh! - zdálo se mu to? Zdálo se mu, že viděl Sasukeho se starých časů? Zdálo se mu to, nebo se jeho přítel vážně usmál?
Uzumaki Naruto si nabral další porci nudlí ze svého kouřícího se instantního ramenu. Poslední dobou, kdy trávil téměř veškerý čas v kanceláři a papíroval jako nějaká úřednice, nejedl ani nic jiného.
Najednou se ozvalo zaklepání.
"Dále," ozval se hned Naruto, potěšený, že si může dát pauzu - kterou už si stejně dopřával.
Dveře se otevřely a dovnitř nakoukla mladá dívka, na které člověku hned padly do oka její růžové vlasy něco málo pod ramena a jasné, smaragdové oči.
"Sakura-chan." Naruto olízl hůlky a přitiskl kelímek od ramenu k rtům ve snaze vysát co nejvíce z polévky a nudlí, které ulpěly na dně.
"Tady to zase vypadá." Kunoichi přešla k jeho stolu a předala mu další papíry.
"Tým 8 a se právě vrátil z mise a podává hlášení," oznámila a při pohledu na jeho zkroušenou tvář se neubránila smíchu.
"Hej, nechceš být moje sekretářka nebo tak něco?" prohodil mladík a poukázal na úhlednou hromádku listů, kterou začala bezděky rovnat.
"Ani náhodou! Ty dny uklízení v téhle kanceláři po mé Mistryni, když už to ani její věrná pomocnice Shizune-senpai nezvládala, mi stačili."
"Škoda," poznamenal Naruto.
Sakura se zasmála. "To teda! Užij si svou práci, vznešený Rokudaime."
"Ty...!" Naruto se po ní s úsměvem ohnal. Avšak růžovláska už byla pryč.
Přinutil se pustit do práce. Pokud něco na pozici Kageho nenáviděl, pak to bylo právě tohle papírování. Ač musel přiznat, že hlášení z déčkových a céčkových misí začínajících týmů četl docela rád, často s notnou dávkou nostalgie...
Naruto rychle přejížděl očima štosy papírů, nejen díky Sakuře dost přeházené - měl v nich teď ještě větší guláš, než předtím, a to už bylo co říct. Asi po hodině čtení, jedné malé pauzy a zase čtení, měl práci konečně hotovou. Oddechl si, schoval papíry do šuplete, zvedl se ze židle - na svou výslovnou žádost tu měl novou, v rámci možností velmi pohodlnou sedačku -, k pasu si uvázal oranžovou mikinu, kterou měl snad už od nějakých těch patnácti let, a vykročil do své vesnice, oděné v soumraku.
Když došel k restauraci, podél chodníků už se začaly rozsvěcet lampy. Jako malá sluníčka osvětlovaly ulice a k jejich žárovkám se začínaly sletovat noční mušky a můry. Z budovy se táhla příjemná vůně smaženého masa a koření. Sbíhaly se mu sliny.
"Naruto!" Uslyšel křiklavý ženský hlas. Otočil se za ním a spatřil vnadnou blondýnku v krátké fialové sukýnce a tílku. Ino.
"Co na ní tak koukáš," ozval se další, jehož majitele si ve stínech ani nevšiml.
"Hojte, lidi. Kde máte posledního člena tria?" zazubil se Naruto.
Shikamaru přimhouřil své už tak dost šikmé malé oči a otráveně zívl. "Chouji je už samozřejmě uvnitř."
"Jak se dalo čekat."
Všichni se otočili za novým příchozím. Kiba, po jehož boku šel jako obvykle statný bílý hafan, na ně mával už z dálky. Za ním, v fialovobílé mikince a tmavých kalhotách, vyhlížely zpod vlasů barvy půlnoční modře dvě hezké bílé oči, jenž patřili Hinatě. A jako věrný tichý stín samozřejmě i Shino, na očích brejličky.
Jeden z posledních očekávaných a také ten nejhyperaktivnější, takže bylo docela divné, že přišel až teď, Lee, k nim přiběhl v závěsu s Tenten. Po nich i Sai.
"Takže poslední, na koho čekáme, je Sakura," konstatovala Tenten, jakmile se přivítali
Ostatní přikývli. Naruto se zhluboka nadechl.
"Vlastně čekáme na dva lidi."
Všechny oči se k němu otočily.
"Cože?"
"Sklapni, Kibo. Patří mezi nás a já nevidím důvod, proč ho nepozvat."
Kiba na něj beze slova hleděl. "A koho že jsi to pozval?" opáčil po chvíli.
"Samozřejmě, že Sasukeho." Přihlásil se ke slovu Shino.
Nastalo ticho a Šestý Hokage si povzdychl
"Omlouvám se, že jsem vám nic neřekl," začal. "Sakura-chan souhlasila a..."
"Mohl jsi myslet i na nás. Nemůžeš vědět, co ten zrádce zase vyvede!"
"Kroť se, Kibo. Sasuke je náš přítel."
"Přítel by se nás nepokusil zabít!"
"A to Sasuke taky neudělal!"
"Už párkrát tě málem rozcupoval na kousíčky!"
"Pak je to mezi námi! Sasuke nikomu z vesnice rozhodně neublíží."
"Už zabil Danza i několik samurajů - a to jsou jen ti, o kterých VÍME! Proč by měl váhat s vesničany?"
"Protože Sasuke není vrah!!" vyhrkl Naruto a otočil se. "Jdu se podívat po Sakuře A Sasukem. Snad mezitím zchladneš," prohlásil ještě kysele a odešel.
Ač jeho slova, vyřknuta emocemi, zarazila Kibovy narážky, nemohl si nevšimnout pochybností v očích svých nejbližších a nejistoty a strachu ve vlastním srdci.
Naruto bouchl pěstí do lampy, až se zatřásla. "Sakra!"