Čtyři blesky - 6

V minulém díle jste vyděli...
„Kurama s ním chce bojovat. Máte vypadnout.“ řekl Naruto.
„Jasně. Pak nás dožeň.“ řekl Minato a ve žluté záři zmizel i s Itachim a doktorem.
Naruto byl sice nejmladší a tudíž i nejméně zkušený, ale pořád to byl elitní ninja, profesionál a byl na něj spoleh. Proto se Minato o svého syna nikdy nebál.
„VRRRR!“ zavrčelo zvíře stojící teď již před Kuramou. Tedy spíš Narutem ovládaného Kuramou.

Naruto se postavil na všechny čtyři a vrhl se na nepřítele. Ten ovšem okamžitě reagoval a udělal přesně to samé. Oba se srazili a začala... ani ne bitva jako spíš šílená mela. Oba se začali kousat (ano, Naruto opravdu kousal do toho neznámého stvoření), vrčet a drápat drápy po těle.
„Proč bojuješ takhle? Nemyslíš že použít nějakou techniku by bylo lepší?“ Zeptal se Naruto Kurami.
„To jistě bylo.“
„Tak proč tedy bojuj-!“ Naruto se zastavil při pohledu na Kuramovo velmi spokojený obličej“

Oba se od sebe najednou odtrhli a odskočili. Naruto měl hodně zranění ovšem nebyla vážná a Kuramovo chakra je rychle léčila. Ovšem oponent byl na tom hůř. Ležel na zemi a snažil se postavit, ovšem marně. Bylo znatelně slyšet jak chraptí při každém nádechu. Naruto k němu přišel již po dvou. Chytl stvůru za krk a silným sevřením se jeho prsty zaryly do masa. Okamžitě druhou rukou chytl jeho hlavu a prudkým škubnutím mu vytrhl kus krku. Tělo spadlo na zem a pod ním se začal vytvářet velký krvavý flek. Naruto opět převzal vládu nad svým tělem a začal si čistit ruce od krve.

„Nevěděl jsem že jsi tak brutální.“ řekl Naruto s údivem.
„Musím využívat toho že při takových situacích můžu bít brutální jak se mi zlíbí.“
Naruto to již dále nekomentoval.

Minato, Itachi i Taroi stáli u východu a čekali na Naruta. Po pár minutách se objevila zář v níž Minato poznal Narutův Kyuubi-mód.

„Kde se flákáš?“ Ozval se Minato s lehce se při tom zasmál.
„Ani se neptej.“ Nechtěl jim detailně popisovat co se všechno stalo.
„Měli by jsme to tu zapečetit.“ Kývl Itachi k Minatovy. Ten jen přikývl.

Minato zavřel dveře a nalepil na ně pečeť. Rychle utvořil pár pečetí a bylo hotovo.

„Takže? Co budeme dělat dál?“ Zeptal se Naruto.
„Vy tři půjdete do vesnice. Pak se sem vrátíte a najdete po stopě.“ řekl Itachi. Bylo vidět že se tou otázkou již zabýval.
„Počkat, počkat, počkat. Proč jdeme tři?“ vyzvídal Naruto.
„Protože cesta zpátky je dlouhá a nebezpečná. Vím že bys to zvládl Naruto, ale budeš muset během cesty střežit tady našeho vědátora. Bude lepší když s tebou Minato půjde. Krom toho jste rychlejší než já, brzo mě dohoníte.“ dokončil Itachi a Minato k Narutovy jen přikývl.
„Ok tak mi vyrážíme.“ zazubil se Minato.
„Budu vám nechávat značky aby jste mě rychleji našli.“
„Dobře.“

Dva ninjové spolu s vědcem zmizeli kde si v lese. Itachi zůstal sám na kraji mýtinky. Rozhodl se vyrazit. Otočil se a vyrazil na cestu.

O pár dnů později...
Itachi byl již jen pár kilometrů od Údolí zlomu. Bylo to oblíbené místo Orochimara, proto se toto místo rozhodl též prozkoumat.
„Měli by dorazit za pár hodin.“ řekl si v duchu Itachi.

Zvedl se ze země a vydal se dál. Během chvíli stál před údolím. Bylo to malé údolíčko skrz které tekla menší říčka. Bylo zde jen pár stromů, jinak vlastně nic. Itachi pomalu scházel pěšinkou do údolí. Pěšina končila u toku řeky která tekla pomalu a neslyšně. Když dorazil až k ní, poklekl na kolena a nabral do dlaní vodu. Opláchl si tváře a vzpomínal jak tu s Orochimarem trénovali, jak zde na břehu řeky posedávali nebo jak se smáli.

„Přece jen sis ode mě nenechal poradit.“ zasyčel hlas za ním.
Itachi se rychle otočil. Vůbec nedával pozor. Z poza jednoho z několika stromů se vynořila postava. Ano byl to Orochimaru.
„Tušil jsem že tě najdu tady.“
„Pro mě to místo nic neznamená Itachi.“
„Co se ti vlastně stalo Orochimaru?“ cítil že se Orochimaru změnil, jako tenkrát v lese.
„Víš Itachi, já se rozhodl že se stanu silnějším, abych mohl konečně ukončit tuto válku. Přinesla již moc obětí. Ovšem pravidla a omezení které nám dává naše vesnice nám nedovolují se plně rozvíjet.
„Proto jsi odešel?“
„Ano.“
„Ale dá se přece zesílit i jinak než zakázanými technikami.“
„Jenže takhle bude trvat ukončení války moc dlouho.“
„Jsem si jistý že spolu by se nám to povedlo.“
„Itachi... Musíš mě nechat jít. Já se změnil a.. klidně tě zabiju jestli mi bude překážet v cestě.“
S Itachim to trhlo. On, který mu tolikrát zachránil život a teď by ho o něj připravil?
„Nemůžu tě to nechat udělat Orochimaru.“ řekl s rozhodnou tváří Itachi, která říkala že nehodlá ustoupit.
„V tom případě je mi líto Itachi.“
Orochimaru se jen lehce ušklíbl. Najednou se rozeběhl směrem k Itachimu. Ten okamžitě reagoval. Začal boj v taijutsu. Itachi měl ovšem navrch. Sharinganem předpovídal Orochimarovi pohyby. V tom Itachi odskočil do vzduchu kde začal skládat pečetě. Orochimaru pohotově poslal několik svých hadů z jeho ruky směrem k Itachimu“
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ řekl Itachi a jeho ohnivá koule se po hadech táhle až k Orochimarovi. Ten bleskurychle přivolal meč Kusanagi, kterým si odřízl již hořící ruku. Opět začal boj kombinace taijutsu a ninjutsu. Po asi půl hodině padá Orochimaru k zemi. Je pod vlivem Tsukuyomi. Itachi padl na kolena a těžce oddychoval. Ovšem po chvíli se zvedá a tělo svého bývalého společníka se přehazuje přes rameno.
„Promiň Orochimaru.“
A s touto myšlenkou se otáčí směrem ke kraji údolí, které po bitvě trochu změnilo tvar. V tom z ničeho nic Itachiho ochromila velká bolast na hrudi. Při pohledu své tělo spatřil ruku. Ruku trčící v jeho tělo obalenou chakrou.
„Konečně tě mám.“ Ozval se hlas za ním.
Itachi pamalu otočil svůj pohled. Za ním stál vůdce skryté Oblačné Raikage. Prudce vytáhl svoji ruku z jeho těla a Itachi padl k zemi. V tom se také probral z genjutsu i Orochimaru ovšem než stačil jak koliv zareagovat potakl jej stejný osud jako Itachiho. Raikage okamžitě zmizel. Oba leželi vedle sebe, se smrtí na rtech a pohledem směřujícím do očích svého společníka. Itachiho tělo začalo chladnout. Cítil zimu. Pomalu zavřel oči... při čemž uslyšel hlasy právě přicházejícího Naruta a Minata. Ještě cítil jejich horké ruce na svém těle jak se ho snaží zachránit. Itachi umíral bok po boku svému příteli.
„Díky... Orochimaru...“