Tati!

Jak se to mohlo stát,
tak nečekaně jsi odešel.
Jak se to mohlo stát,
že si své tělo umlčel.

Po tvé drsné smrti,
se toho tolika stalo
a má hruď v tvrdé drti,
také mě to potkalo.

Pomalu se k ohni blížím,
překvapen, že u ohně ty.
Tak o tom moc nepřemýšlím.
„Tati jsi to vážně ty?"

Dávno mrtvá osoba,
u ohně tiše sedí.
Byli jsme to již oba,
co pod zemí jsou bledí

„Tati, po takové době"
V tu chvíli jsem zaražen.
„Mluv teď radši déle k sobě,
temnotou jsem pohlcen"

Sedíme tam mlčky spolu
a dříví tiše praská.
"Uděláme malou dohodu"
V ústech malá vráska.

„Ano, tati odpouštím ti
a dnes tě zcela chápu,
jsem hrdý že jsi to ty,
dělal si mi skvělého tátu."

Něco se začalo dít,
můj táta pomalu mizí.
Nestačil jsem nic prohodit.
Oheň, táta vše tu zmizí.

Jsem šťasten, vracím se zpět
a můj nejdražší blízký,
opouští s klidem tento svět.