Typ

Naruto ho chvíľu sledoval, aby sa uistil, že pôjde domov.
Naruto ho chvíľu sledoval, aby sa uistil, že pôjde domov. Potom aj on zamieril k rozľahlému nízkemu domu, neďaleko kancelárie Hokage. Neexistuje možnosť, že si Hinata nevšimla jeho boj so Sasukem. Doma ho určite čaká pozemská verzia pekla v réžií Hinaty Uzumaki. Jeho manželka je milé a nežné stvorenie, ale keď sa naštve, človek by radšej čelil tsunami.
„Ty si si vedel vybrať,“ zahlásil Kurama v Narutovom vnútri. Už sa neozval dosť dlho. Niekoľko uplynulých dní bol nezvykle ticho.

Byl pěkný slunečný den v lesích u Konohy. Ticho, jako vždy, ovšem, kdyby ho nenarušoval pochod a bojovný chorál. Podle znaku na čelenkách a výstroje to byli ninjové z Kamenné. Početná armáda, vedená mužem jménem Tarik. Jejich cíl, útok na Konohu. Konožské hlídky je spatřily a hned dali vědět Hokage. Tsunade, po válce a po tolika letech (cca 4 roky od konce války), stále ve službě, ihned rozdávala rozkazy všem bojeschopným ninjům. Kamenní ninjové stále pokračovali kupředu, ničím a nikým neohroženi. Tarikova armáda stanula před branami Konohy.

Naruto otevřel oči. Ani si nepamatoval, kdy usnul. Hinata klečela pod světlem bzučící žárovky. Chtěl vstát, ale něco mu bránilo. Ruce a nohy měl přivázané k dřevěné desce, na které ležel.
„Hej,“ promluvil na Hinatu. Ta pomalu zvedla uslzený obličej. Oči měla zarudlé.
„Vítej,“ přerušil možnou konverzaci Itachi. Vyšel z tmavého rohu jako duch. „Dovol mi vysvětlit ti můj malý test.“ Ignoroval jakékoliv snahy Naruta o zahájení dialogu.

„Naoki, choď na ne zľahka. Oni nie sú Orochimaru, ktorého si takmer zabil," povedal Itachi.
Celý Kakashiho tím to zaskočilo.
„Čože?" divil sa Kakashi, „To predsa nie je možné! Ani sám Jiraiya-sama toho nebol schopný."
„Orochimaru. To bol ten..." Natsumi začala spomínať.
Otec jej občas hovoril o udalostiach, ktoré sa stali v Listovej. Tak isto o najsilnejších ninjoch z Listovej. Ako prvých vždy spomínal všetkých Hokagov a Uchihu Madaru. A zároveň s nimi hovoril aj o Orochimarovi ako o jednom z najsilnejších ninjov súčasnosti.

Sasuke pustil tých dvoch ninjov z Tsukuyomi. Vytiahol katanu a odsekol im hlavy.
„Čo si zistil?"
„Nič moc."
„Hovor."
„O Aliancii toho nevedeli viac ako my. Ale za to o Kamennej toho vedeli veľa."
Kakashi sa poobzeral okolo seba.
„Možno je to neskoro sa pýtať, ale kde je Naruto?"
„Presviedča obchodníka," povedala Sakura.
„Aha."
„No, aby som nezabudol, tak obrana Kamennej je na vysokej úrovni. Okolo celej dediny majú bariéru."
„To má snáď každá skrytá dedina," povedala Sakura.

Procházela jsem se po Konoze. Vál studený větřík. Ruce jsem měla v kapsách a užívala si tu chvíli klidu. Bylo zrovna východ slunce a dnes jsem si poměrně přivstala dříve. Šla jsem si zavzpomínat ke třem kůlům. Co vše jsme spolu prožili. Bylo to bolestivé, ale ráda jsem vzpomínala. [i]Kéž by to bylo jako dřív. Všichni tři pohromadě se senseiem. Plnění misí a různých úkolů, ale on si vybral jinou cestu a zrovna si vybral tu nesprávnou. Musím, ale říct, že jaké si to vybral, takové to má.

„Tak ja mu idem oznámiť, že ste pripravený,“ povedal Hidan a už aj odišiel.
„Dúfam, že to vyjde,“ povedala potichu Sora a Sasori prikývol.
Na opačnej strane budovy, ako sa oni nachádzali, nastal výbuch. Akcia sa začína. Sasuke so Sakurou by mali vybehnúť z pivnice do lesa a utekať ďalej. Sora mala vyskočiť z okna a Sasori utekať dole, aby povedal, že Sora využila výbuch na útek. Tým odláka pozornosť od Sakury a Sasukeho. Ju potom opäť chytia a Sakura bude voľná...Taký bol plán. No nikto z nich netušil, čo sa stane.

Když ho Gaara uslyšel, tak se hned začal usmívat. Konečně mu totiž někdo vrátil naději na to, že bude vesnice zase v původním stavu. Vždyť jeho lid, už skoro tři roky, žije v těchto rozvalinách. Před pěti lety byla vesnice poprvé zničena, ale to ještě dokázali zvrátit a znovu všechno postavit. Zrovna když úplně všechno opravili, na ně opět zaútočili a všechno bylo zase zničeno, nebo i hůře. Proto nikdo neměl už žádnou chuť opět něco opravovat.

過去の運命二

過去の運命二 - 狩猟
Raito setrvával na místě, když za chvíli se tam ocitl opět rudovlasý mladík, ale byl sám. „Manza jsem nenašel, ale Keiji tě chce vidět osobně. A jinak, já jsem Kenzo Kanashimi a ty?“ zeptal se mladík a natáhnul k němu ruku na potřesení.
„Raito Shizuka...“ odvětil ledově a podíval se mu na tu nabízenou ruku. Poté si s ním potřásl a vyrazil za ním.

„Ty jsi odkud?“ zeptal se mladší z chlapců zvědavě.
„Z Kamenné.“ odpověděla Suki dřív, než si uvědomila, že chlapec myslí čtvrť ve vesnici. Její oblečení sice bylo mezi otrhanými vesničany jako maják, ale bylo místní.
„A co tady děláš?“ zeptal se ten starší nedůvěřivě.
„Jsem tu na návštěvě. Nemáte se čeho bát, jsem přítel…“ pokusila se je trochu neohrabaně uklidnit.
Menšímu chlapci to očividně stačilo, protože se zeptal: „Je Kamenná hezká?“

[spoiler]

„Itachi?“ vykukla Nanina hlava spoza dverí.
Mrzelo ju to. Videla, že Hiro má svoje pery na jeho perách, no verila tej verzii, ktorú sa jej snažil vysvetliť Itachi, keď bola tak nepríčetná.
Prešla už asi hodina od ich hádky. Nebolo to veľa. Ale Nana to už proste nevydržala, trápilo by ju to, keby nešla za ním.
„Hm?“ otočil sa od okna, cez ktorý vrhal prázdny pohľad na rozžiarenú čerešňu (strom).
„No ...“ zatvorila dvere. „Máš chvíľku?“
„Jasné.“ povedal obetavo, akoby bol preňho čas nepodstatný.
A vážne to tak bolo.

Pein už v tu chvíli nevěděl, zda-li může Naruto ještě důvěřovat, proto se rozhodl že jí ještě před úplným zahájením druhé fáze jejich plánu dát takový malý úkol. Byl informován, že Listová odhalila Orochimarovu skrýš. Orochimaru, ho sice nijak moc netrápil, ale zradil Akatsuki těsně předtím než se k nim přidala Naruto a proto měl o nich nějaké informace. To mohlo zapříčinit selhání celého jejich velkolepého plánu a takový fatální neúspěch si Pein nemohl dovolit. Navíc, tak chtěl Naruto ukázat, co by se stalo, kdyby je zradila.

Všude okolo byla tma, taková tma, že nebylo vidět ani na krok a přesto zde byly dvě osoby. Nejspíše stály proti sobě a snad se o něčem dohadovali. Ale jejich rozhovor nedával žádný smysl, jako by si oba dva povídali sami pro sebe. Nikdo jiný, kromě jich samotných je neviděl a oni zase neviděli jeden druhého, ale přesto cítili přítomnost něčeho strašného. Strašnou přítomnost toho druhého. Oba dva se vymykali běžný pravidlům platným pro všechny smrtelníky, oba dva už dávno smrtelní nebyli.

„Jen se mi to zdá velice nebezpečné,“ zvyšovala hlas Shizune, „ještě pořád jsou to děti.“

„Ty pako jedno zrzavý!!!“ Sakura se jen stačila zakrýt tvář rukama, když náhle Kurama na Sakuru skočil. Vzduchem zasvištěly kunae, které se zabořily do ocasu. Kurama sykl bolestí.
„Dainamikku Entorii!“ Co si zeleného odhodilo lišku do bezpečí korun.
„Proč jsi nekoupíš zrcátko?!“ Řval ze stromu Kurama. Zelený muž na místě zkameněl, když zjistil, že nezasáhl osobu, nýbrž bezbrannou lišku. Sakura na to koukala, jakoby spadla z višně.

Jiraiya se právě toulal ulicemi Konohy a přemýšlel o nedávném rozhovoru s Ayano. Avšak zanedlouho poté na vše zapomněl, neboť akorát procházel okolo jistého místa. Pouze s přihlouple blaženým výrazem napochodoval dřevěnou branou k budově s názvem ‚Onsen‘.

***
„Nee-san!“ rozléhal se malým, avšak dobře vybaveným domkem dívčí hlas.
„Co je?!“ odpověděl další hlas stejně hlasitě.
„Konečně seš doma! Kde se pořád touláš?“ ptala se Ayano starší dívky, která právě stála před ní.

Brzká procházka uličkami Konohy, která se ještě ani nepřipravovala k probuzení. Na obloze byly ještě vidět matně hvězdy. Točité schodiště dovedlo Kakashiho domů.
„Malý, prázdný byteček,“ pomyslel si při vstupu do místnosti. Shodil ze sebe všechno oblečení a dopřál si zaslouženou sprchu. Přes všechnu únavu a ospalost, byl v dobrém rozpoložení.
Vylezl ze sprchy a plácl s sebou do postele. Na stole ležela knížka, tuhle možnost hned zavrhl. Obrátil pohled ke stropu dokud jej nakonec únava nepřemohla.

Naruto sedel na posteli vo svojej izbe a raz sa pozrel na balík, raz na obálku. Nevedel, čo má otvoriť skôr. Nakoniec sa rozhodol pre obálku. Otvoril ju a našiel tam dva listy. Otvoril prvý, kde bolo napísané:
[i]Drahý Naruto,
Ak toto čítaš, ja som už zomrela a Ty si sa dozvedel kto sú Tvoji rodičia. Chcela som byť pri Tebe, sledovať ako vyrastáš, ako sa meníš v muža, chcela som Ťa vychovať akoby som najlepšie vedela, ale nič z toho sa nestalo.