Gravitace 03 - Hněv

Brzká procházka uličkami Konohy, která se ještě ani nepřipravovala k probuzení. Na obloze byly ještě vidět matně hvězdy. Točité schodiště dovedlo Kakashiho domů.
„Malý, prázdný byteček,“ pomyslel si při vstupu do místnosti. Shodil ze sebe všechno oblečení a dopřál si zaslouženou sprchu. Přes všechnu únavu a ospalost, byl v dobrém rozpoložení.
Vylezl ze sprchy a plácl s sebou do postele. Na stole ležela knížka, tuhle možnost hned zavrhl. Obrátil pohled ke stropu dokud jej nakonec únava nepřemohla.

Sladký spánek přerušil charakteristický zvuk ulice, tak typický pro odpolední hodiny. Letmo pohlédl na hodinky, které ležely u kalendáře. Na dnešek připadalo v kalendáři červené kolečko, které si Hatake připravil, aby nezapomněl. I kdyby jej neudělal, tak by nezapomněl. Rukou si přejel po jizvě na obličeji.
Jako poslední si nasadil čelenku, konečně si mohl zakrýt jizvu za kterou skrýval Sharingan. Konečně mohl vyrazit ven.

„Tak kde je?“ Anko netrpělivě přešlapovala na místě.
„Využij svůj volný čas k zesílení!“ nabádal ji Gai a sám dělal kliky jenom za pomoci palce levé ruky.
Asuma seděl na zábradlí a vyfukoval obláčky kouře, užíval si klidu. Ayame stála poslušně kousek od něj se sklopenou hlavou. Byla to její první mise na kterou ji povolili vzít. Čtveřice vyčkávala na mostě, pod kterým líně plynula řeka. Díky nastalému tichu slyšeli i její bublání.
Zvednul se vítr. Několik zelených listů z nedalekého lesa prolétlo nad mostem. Rázem stál Kakashi mezi čtveřicí: „Ztratil jsem se na stezkách minulosti,“ zvedl omluvně ruku.
„Víš všechno?“ Asuma seskočil na most.
„Jo, Shizune mne zastihla a všechno mi vylíčila,“ kýval Kakashi hlavou. Pod maskou nasadil strojený úsměv. Asuma přikývl a vyrazil k lesu, pryč z vesnice.
Anko vyplivla párátko, které se zavrtalo do mostu těsně před Hatakeho nohou. Pohledem se ani nesetkali.
„První mise, co?“ Kakashi se snažil rozbít nervózní atmosféru a poplácal Ayame po hlavě, jako některého ze svých psů. Ta zčervenala, zakývala hlavou a raději vyrazila za ostatními.
„Co to děláš?“ Gai přistoupil ke svému rivalovi ze zadu a ztišil hlas.
„Já,“ Kakashi se odmlčel. „Uplynul další rok,“ uhnul pohledem a přešel k zábradlí. „Vždy touhle dobou se vynoří vzpomínky na ten den. Ruku v ruce s tím i ty pocity, ale jako každý rok, to přejde,“ pohled na zurčící vodu jej uklidňoval.
„Hmm,“ přikývl Gai a poplácal Kakashiho po rameni. „Dej se do kupy. Čeká nás mise. Síla mládí!“

Cíle mise jsou vždycky prosté. Jednoduché. Jednoduché věci, ale mají tu špatnou vlastnost, že se rády komplikují.
Mohutné stromy s košatými větvemi pokryté mraky zelených lístečků. Les byl u hranic vždy jiný. Střetávaly se zde dvě země, dvě hranice. Stromů ubývalo a řídly. Mělo to výhodu v lepším rozhledu, větší rozhled, míň krytí.
„Jsme nedaleko té základny, co?“ ověřoval si Asuma.
„Padla rychle,“ přikývla Anko při vzpomínce na noční útok.
„Nikdo by tu neměl být, ale jistota je jistota,“ doplnil Gai.
„Stát,“ zastavil postup Kakashi. „Jsme skoro u hranic,“ otočil se na ostatní a zvláště na Ayame. „Teď každý prohledá svůj úsek,“ vytáhl mapu a položil ji na zem. Každý měl vytyčenou trasu. „Ayame, ty zůstaneš tady,“ dívka přikývla. „V plné rychlosti bys nikoho z nás nestíhala. Zůstaň tady a nikam nechoď!“ Kakashi zněl tentokrát vážně. Celý jeho pohled nabral tvrdších, přísnějších rysů.

Ayame si sedla pod strom, byl zde stín, který chránil před svitem slunce. Byla trochu zklamaná. Nečekala sice, že dostane nějakou důležitou roli, ale chtěla mít důstojný úkol hodný její pozice a to určitě nebylo hlídání mapy. Tu stále skládala a rozkládala, aby zahnala nudu.
Slunce se za dobu co zde seděla značně pohnulo. Stín už zakrýval pouze půlku jejího těla. Vstala a začala si protahovat ztuhlé tělo: „Kde jsou?“ zrakem pátrala po všech směrech. Mhouřila oči do dálky, zůstala stát na místě a nevydávala žádný zvuk, chtěla naslouchat jestli už se jeden z jejích společníků neblíží. Místo toho slyšela akorát tlukot vlastního srdce. To se v nastalém výbuchu div nezastavilo. Země se otřásla ve svých základech. Ptáci v okolí s hlasitými protesty vzlítli k oblakům. Malé puklinky v zemi odhalovaly směr boje.
Ayame bez váhání vyrazila. Úplně zapomněla, že má zůstat na místě. Chtěla vědět jestli se někomu něco nestalo.

Doběhla ke konci lesa, půda připomínala vařící se vodu. Na několika místech se zvedala, nafukovala a praskala. Hlína padala z nebe jako malé kapičky deště.
Její společníci právě bojovali.
„Zastavte toho, kdo pořád hejbe s tou zemí!“ řvala Anko.
„Kryj mě!“ vyštěkl Kakashi směrem ke Gaiovi. Jeho ruku pokrývaly malé modré blesky, které vydávaly zvuk připomínající štěbetající ptáčky. Razil si cestu skrz zem, jako by byla z molitanu.
Netrvalo to dlouho a zem se uklidnila. Zůstala nehybně stát, jako, kdyby se nic nestalo. Jenom její povrh byl zvrásčený právě končícím bojem. Zbytky přeživších z Kamenné vesnice právě utíkali.
Ayame udělala krok kupředu, když v tom ji někdo chytnul pod krkem. Cítila silný zápach potu. Začaly jí slzet oči. Ruka povolila sevření, aby mohla vykřiknout. Rázem u ní byla čtveřice jejích kolegů.
„Už jste prohráli,“ promluvil Kakashi k muži oděném ve stínové šedi. Ayame ucítila na tváři něco studeného, periferním viděním si všimla kunaie.
„Ne!“ zařval hystericky muž.
„Nech ji jít,“ smlouval Kakashi dál.
„Odejděte!“ zařval znova a přiškrtil levačkou Ayame. V pravé svíral nůž a lehce ji říznul na tváři. Anko se olízla. „Zmizte v tom vašem lese a já ji pak nechám být! Nechci tu dneska umřít!“ kladl podmínky.
Kakashi začal přemýšlet jak z této situace ven. Asuma na takovou dálku svoje boxery prodloužit nemůže, riskovat rychlost Gaie, nebo jeho by bylo moc nebezpečné. Nestačili by se přiblížit v čas. Zbývala Anko. Sharinganem zaregistroval neznatelný pohyb mezi stromy. Velký had se pomalu spouštěl z větve a neslyšně obmotával svoje tělo kole nepřítelovi ruky. Ten byl v takovém rozrušení, že si toho nevšiml.
Anko klapla zuby a had paralyzoval útočníkovu ruku s nožem. Kakashi vystřelil jako šíp. Raikiri zazpívalo svoji píseň. Levačkou odstrčil Ayame a pravačku vnořil nebožákovi hluboko do krku. Krev mu potřísnila masku. Ayame se už chystala obejmout svého zachránce, když v tom ji zastavil Gai. „Chceš se zabít?“ chytil ji v pase a zastavil těsně předtím, než se stihla sama nabodnout na Kakashiho ruku.
„Tohle není sporák, který můžeš vypínat a zapínat jak se ti zlíbí,“ zařval Kakashi na Ayame a ukázal na zápěstí. Zpěv Raikiri utichl.
„A co tady vůbec děláš?!“ hřměl dál. „Ohrozila jsi ne jenom sebe, ale i životy ostatních!“ Kakashi zvedl ruku do vzduchu: „Ty!“
„Kakashi,“ vložil se do toho Asuma, když uviděl jak Hatake zvedá dlaň. Měl ji vztyčenou a chystal se dívce dát facku. Nastalo ticho. Ayame dál držel Gai v pase a čekal. Dívka měla slzy na krajíčku. Měla je úplně skleněné. Následně je zavřela a připravila se na bolest. Kapičky slz ji stékaly po tváři. Anko lehce přimhouřila oči. Ačkoliv tento okamžik trval jenom pár vteřin, přítomným připadal jako celá hodina.
Kakashi se nakonec obrátil zpátky k lesu a vyrazil do vesnice. Mlčky. Beze slova.