Druhá šance není!

Procházela jsem se po Konoze. Vál studený větřík. Ruce jsem měla v kapsách a užívala si tu chvíli klidu. Bylo zrovna východ slunce a dnes jsem si poměrně přivstala dříve. Šla jsem si zavzpomínat ke třem kůlům. Co vše jsme spolu prožili. Bylo to bolestivé, ale ráda jsem vzpomínala. Kéž by to bylo jako dřív. Všichni tři pohromadě se senseiem. Plnění misí a různých úkolů, ale on si vybral jinou cestu a zrovna si vybral tu nesprávnou. Musím, ale říct, že jaké si to vybral, takové to má. Ať si je silnějším, ale opustit přátelé...díky přátelům si nejsilnější, né díky zabíjení druhých..Pravdou je, že už má láska k tobě opomenula, ale čím více jsem s Narutem, tím více mě přitahuje, ale...on je s Hinatou. Kéž by se vše vrátilo, jak to bylo kdysi. Miloval mě a to bych teď chtěla. Uvědomovala jsem si určitá fakta, ale měla své meze. Přeci nebudu za mrchu. Nechci Hinatě Naruta sebrat. To ne, ale když on..já si nedokážu pomoci. Zkusím to..i když..já nevím..za zkoušku nic nedáš. Věděla jsem, že touhle dobou je Naruto často u vodopádu a cvičí tam. Nečekala jsem na nic a vyšla. Musela jsem to vzít lesem. Bylo slyšet dopadání vody, na hladinu řeky. Byl to krásný a uklidňující zvuk. Za chvíli jsem došla tam, kam jsem chtěla. Stála jsem u stromu a opřela se o něj. Byl tam. Měl jen kalhoty a byl přímo pod vodopádem. Jako kdyby se sprchoval, ale s kalhoty. Vypadal, už z dálky děsně sexy a přitažlivě, ale byl zády ke mě. I to mi stačilo. Rozhodla jsem se, že k němu půjdu. Budu za mrchu, ale musím to zkusit. Nahodila jsem ten svůj nevinný úsměv. Došla k vodopádu. Kolena se mi podlamovali. I když se na mě nedíval, byla jsem v rozpacích.

,,Na-Naruto-kun?" Náhle zpozorněl. Narovnal se a otočil se. Usmál se když mě uviděl. Potom se otočil opět ke mě zády a ztratil se ve vodopádu. To tam je nějaký vchod? Mám jít za ním? Ale potom vyšel.

,,Sakuro-chan. Co ty tady děláš?" Optal se mě Naruto. Trochu jsem zrudla a odvrátila pohled. Nevěděla jsem co říct, ale potom jsem si dodala odvahy.

,,No..potřebovala bych ti říct něco důležitého."

,,Poslouchám." Usmál se.

,,No..víš..věci se mají tak..Sasuke-kun se nám všem vzdálil..ano, ještě stále bych ho chtěla zachránit, ale vem si..on si to vybral takové, jaké to chtěl.Vybral si to on sám. On je zaslepen temnotou a už nevěřím, že najde cestu zpět k nám a hlavně...láska k němu, kterou jsem cítila ...už to není láska..spíše odpor.." Naruto měl celou dobu vykulené oči.

,,To mi snad chceš říct, že Sasuke-kun...že pro tebe nic neznamená?" Nevěděla jsem, zda to bral jako pozitivum, či negativum a tak jsem se ušklíbla. ,,Ty si se zbláznila Sakuro-chan?" Vykulila jsem oči teď já. ,,Když kamarád odejde, ty ho necháš? Ty nebudeš dělat nic pro to, aby se vrátil? Ano..kolikrát jsem se o to snažili, ale neúspěšně, ale já stále věřím a doufám, že ho přivedeme zpět mezi nás...Kdyby to řekl třeba Kiba..on Sasukeho nemusel, ještě bych to chápal, ale ty? To si ze mě děláš srandu že? Byli jsem tým Sakuro-chan. TÝM! Ano, opustil nás on, ale my, členové týmu, uděláme vše proto, aby přišel zpět. I ostatní. Všichni. Jo a vůbec..proč si mi zmiňovala, že ta láska, kteoru si k němu cítila, už vyprchala?" Chtěla jsem brečet. Naruto měl naprostou pravdu. Začala si blbě Sakuro..BAKA! Koukala jsem na něj.

,,Nechci se tu s tebou hádat. Bohužel tak to cítím já, ale udělám vše pro to, aby tu s námi byl." Řekla jsem, abych ho nějak zklidnila. Trochu se usmál. ,,No a k té..ehm..lásce..No Naruto víš..Pamatuješ, když jsme byli malý, jak si mě miloval? Chtěla bych..chtěla bych, aby si to, co si cítil kdysi ke mě, cítil i teď, protože já...já k tobě..něco cítím." Narutovi málem spadla pusa, ale potom se zamračil a přistoupil ke mě.

,,Ty...ty..ty to jen říkáš proto, abych byl náhrada, za Sasukeho, že? Miluješ ho stále, ale když tu není, chceš si najít náhradu za něj a ochomejtat se okolo někoho jiného a říkat lži o tom, že ti na něm nezáleží, že ano?" Přibližoval se ke mě s hněvem v očích, já couvala. Začala jsem brečet.

,,Já ti tu říkám pravdu..Naruto-kun...Mě opravdu na něm nezáleží...Já tě miluju..to mi snad nevěříš?"

,,Ne..nevěřím Sakuro-chan..Jak tak najednou, si mohla přestat milovat jeho? To není možné. A mimochodem. Já chodím s Hinatou. Miluju jí nade všechno. Sakuro-chan, je pozdě. Je příliš pozdě. Už k tobě nic necítím, už se mi nerozbuší srdce, když se na mě usměješ, už se mi nepodlamují kolena, když se na mě podíváš..Už ne. To se stává teď, když je v blízkosti Hinaty...Už pro tebe v mém srdci není místo..Beru tě jako kamarádku, ale tohle co si udělala.. Sakuro-chan, to je..to je neskutečné..Já ti prostě už nevěřím ani slovo." Jeho slova mě zasáhla. Začala jsem do něj bušit.

,,Já ti tady vyznávám lásku. BAKA! Ty to nevidíš? Ty nevidíš, že už delší dobu je mi z tvé blízkosti..horko? Ty to nevidíš..?"

,,Nechci to ani vidět..Je mi to jedno." Řekl a odtáhl si mě ode něho. Koukl se mi do očí.

,,Už pro mě nic neznamenáš. Už vím, proč o tebe Sasuke-kun neměl zájem. Strašně si vymýšlíš, jen aby si dosáhla svých cílů. Některé věci, co děláš, vypadají, jako kdyby si je dělala jen pro svou potřebu. Si strašně nudná a otravná." Vykulila jsem oči. Pak jsem uviděla, jak vyšla z vodopádů Hinata a přešla k Narutovi. Začali se tam líbat a Hinata se usmívala. Potom se na mě koukl Naruto.

,,Prostě u mě nemáš šanci." Začala jsem křičet a nahlas plakat.

,,Jdi se vycpat Naruto-kun." A utekla jsem. Bylo jasně vidět, že jsem Narutovi ublížila a že mi nechtěl ublížit, ale řekl to, co si myslel. Idiot, imbecil.....ne..to jsem spíše já. Neměla jsem za ním jít. Teď mám proti sobě i jeho..ÁÁÁ..asi se půjdu zabít.

,,Promiň Sakuro." Slyšela jsem ještě za mnou. Neřešila jsem to. Nechala jsem to být....
--------------------------------------

Náhle jsem se probudila. Srdce mi bilo jako, kdybych běžela tři dny v kuse. Byla jsem upocená. Měla jsem vykulené oči, ale potom jsem si oddychla. Jen sen. Vstala jsem a oblékla se. Měla jsem hlad a tak jsem šla do krámu, koupit si nějaké jídlo. Cestou jsem potkala, jak Naruto drží za ruku Hinatu a culí se na sebe. Koukala jsem na ně. Nezasloužím si tě Naruto. Ani Sasukeho..Buď si s Hinatou..hodíte se k sobě. Usmála jsem se a šla do krámu.