Typ

Meshiki : Tak je tady ráno. Hezky jsem se protáhla a vykoukla z okna ven. Bylo hezky, svítilo sluníčko a možná to bylo i na opalovačku. Ne opalovat se nebudu, počkám až se vrátí Tokime, potom se půjdeme opalovat spolu. Hinata ještě spala, a tak jsem se šla do koupelny upravit. Vešla jsem dovnitř, a tam stál Neji v ručníku kolem pasu. Vytřeštila jsem oči a on mě ztuhle pozoroval. Rychle jsem zavřela dveře a běžela k Hin do pokoje.

Uchiha Takeru, mocný shinobi, za 3. Shinobi války velitel bojových jednotek Uchihů a bývalý velitel ANBU se vrátil ze své dlouhé mise do domovských zemí. Přivedl si s sebou, ale 8 společníků a ještě než vůbec došel do Konohy, tak se střetl s Akatsuki, z jejichž drápů zachránil Gaaru. V nedalekém lese mezitím zadrželi 2 Takerovi společníci záchranné týmy z Konohy, aby se nepletli do Takerova jednání. Horká Narutova hlava si jistě, ale nedá pozor a na oba silné shinobi zaútočí, aby se mohl on pokusit Gaaru zachránit…

Nanu prebral štebot sýkoriek, ktoré sedeli za oknom. Von svietilo slnko a na nebi ani mráčika. Vyzeralo to na krásny deň.
Nana ležala nahá v Itachiho tuhom objatí a vnímala len jeho nádychy a výdychy.
„Dobré ráno, láska.“ ozval sa.
„Ahoj, miláčik.“ usmiala sa.
Pozrela sa naňho a pobozkala ho. On jej bozk opätoval. Prevalil sa na ňu, strhol z nej perinu a odhalil jej nahé telo. Zasypal ju bozkami. Nana sa prehla v chrbte a neodpustila si hlasný ston.

(o dve hodiny neskôr)

„Když jsem viděla Temarin dům, tak jsem čekala něco trochu jiného.“ řekla opatrně Suki, když vešla do celkem malého bytu, ve kterém toho ani moc nebylo.
„Temin dům je dědictví po našem otci, o které jsem já nikdy nestál. Temari s Kankurem tam sice původně bydleli, ale Kankurou se chtěl osamostatnit a tak se rozhodl odstěhovat.“ objasnil jí Gaara s úsměvem.
„Rozumím.“ řekla Suki klidným hlasem a rozhlédla se po místnosti.

[i]„Byli jsme na cestě už několik dní, ale náš cíl stále v nedohlednu. Jaká ironie, že jsem si přes všechnu tu tvrdou zkutečnost mojí situace stále připadala jako ve snu,“

„Káťo Káťo Káťo Káťo uááááááá!“ vlítla Bára do kuchyně.
„Co je? Co tady děláš, já jsem všechny poslala za tebou na pole...“ otočila se Káťa od nádivky do kachny, kterou se maminka rozhodla upéct.
„Jo ty kokos, to je taky nápad, takhle bez varování!“
„Tak já myslela, že ti to udělá radost...“
„Šmarjá já nemůžu to je takový kořen!“ sedla si Bára na židli a začala mlátit hlavou do stolu.
„Kdo, Lee?“

"Nechoď!" Dívčí křik se nesl lesem. Temná houští zadržovala zděšené volání, které jakoby se snad ani nevydraly z lidského hrdla.
Na mech dopadlo pár slz. "Prosím. Když půjdeš, už se nevrátíš. Já to vím. Viděla jsem to!" Krátké, černé vlasy zakrývaly dívce tvář. Křečovitě zarývala prsty do mechu pod sebou. Nohu měla nepřirozeně zkroucenou a celé její tělo bylo pokryto krvavými šrámy. Nemohla se ani hnout, sotva se držela při vědomí.

Prečo za ním stále chodila?

Kvůli Tvým očím mi stojí za to jít,
kvůli Tvým očím, chci bojovat,
kvůli Tvým očím, chci se s každým bít,
kvůli Tvým očím, nechám svoji krev kolovat.

Tvoje oči miluji,
Tvoje oči proklínám,
Tvoje oči zbožňuji,
Tvýma očima se zaklínám.

Nechci víc než Tebe,
nechci víc než s Tebou být,
chci pro nás vlastní nebe,
z jedné číše s Tebou pít.

Pro Tvé oči rád vždy rád k zemi klesnu,
pro krásu Tvých očí skomírám,
pro Tvé oči se vždy rád zvednu,
pro krásu Tvých očí právě umírám.

Bylo krásné odpoledne a mladý Uchia seděl u vodopádu a vzpomínal. Vzpomínal na časy, kdy byli ještě všichni spolu, kdy se společně všichni smáli, kdy byli ještě Team 7. Zasněn do vzpomínek si nevšiml, že kolem něj poletuje poštovní pták se znakem Konohy a s dopisem na noze. Hned na ptáka zapískal a ten se k němu rozlétl. Sedl černovlasému mladíkovi na ramena, a ten mu vzal dopis. Ještě naposled pohladil ptáka, a ten se vrátil zpět na oblohu, směrem do Konohy. Sasuke pomalu otevřel dopis a četl:

Shikamaru a Temari už boli tiež vyčerpaní z boja. Zrazu Shikamaru dostal nápad.
„Temari...“
„Mám prácu, čo chceš?“
„Mám nápad ako poraziť démona, no... potrebujem tvoju pomoc.“ Povedal Shikamaru a sám neveril, že žiada o pomoc ženu.
„Ha! Taký silný muž a potrebuje pomoc od ženy?“ Povedala uštipačne Temari. „Tak čo potrebuješ?“
„Tvoj vejár a teba.“
„Čo?“

Miluji tě, lásko,
jako život svůj,
Tys má květina,
tys svět můj.

Tys má voda živá,
láska nejdražší,
chci tě líbat,
chci tě držet v náručí.
Chci ti šeptat slova lásky do uší.

Chci ti dát své srdce výměnou za tvé.

Chci tě hlídat noc co noc,
nad tvým osudem mít čarovnou moc.
Přeji si, abys byla navždy mou,
abys ty byla můzou mou.

Chci cítit tvé doteky,
přeji si, abys uzdravila mé otoky.

Chci, abys uzdravila má zranění, můj milovaný anděli.

Chci, abys se mnou vychovávala naše děti.

Čo vždy bolelo najviac, boli tvoje slová. Bola tvoja ľahkovážnosť. Bol tvoj krutý úmysel. Boli kroky ktorými si hravo unikal predo mnou.
Chcel som sa nejako vyplniť. Chcel som pokračovať. Ale nebolo miesto pre moju bolesť. Kam by som ju uložil.
Položil.
Kam by sa zmestila na tomto svete?
Nebol človek ktorý by pochopil, ktorý by vedel, ktorý by zapôsobil na mňa.
Ostal som zmätený, sám, porazený, sklamaný, a ponížený.
Je to ľudská hrdosť. Je to moja hrdosť. Môj dôvod a moja voľba.

Tento den pro Naruta začínal jako obvykle. Vstát, umýt si obliče, najíst se rámenu, vypucuvat si zuby a vydat se na každodenní ranní trénink na jeho malé louce uprostřed lesa, aby ho nikdo neviděl. Měl právě dnes slavit své sedmnácté narozeniny, ale neměl je rád. Ten den zemřel jeho hrdina - Čtvrtý hokage a také zaútočila ta masochystická liška na Konohu. Proto byl dnešek pro Naruta velice hrozný a ponurý. Šel si to vybít právě tam na tu louku.

Přemýšlela jsem o lidech, co by mohli mít motiv ke zničení Listové. Nic mě nenapadlo. Tak jsem se rozhodla přidat se k jiné vesnici, pro kterou by zničení Listové mohlo být výhoda. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla pro Kamennou, protože jedině tam jsem alespoň někoho znala. Písečná nepřipadala v úvahu, když byl Kazekage Kankuro, kterému jsem zabila bratra.

Brzo ráno se probudil Hidan. Zašel do koupelny skontrolovat účes, pomodlil se k Jashinovi a poté vyrazil do kuchyně. Otevřel lednici a vzal si láhev piva. Když se však otočil ke stolu, uviděl Iziho chrnícího přímo na stole a vedle něj sklenici džusu. Přišel blíž, vzal do ruky sklenici a přičuchl.

„Musím si ísť ešte pre jednu vec,“ povedal a hneď ako to spravil zmizol v budove sídla. Stála tam ako obarená. Čakala niečo iné? Odpoveď bola jednoznačná – áno. A aj vedela čo. Za pár minút sa Itachi vrátil a konečne mohli vyraziť.

Bylo krásné jarní odpoledne a Akatsuki sídlo zelo práznotou. Všichni měli nějakou práci, nebo si užívali den mimo sídlo. První kdo dorazil do sídla byl Deidara, který se vracel z louky kde testoval své “umění“. Poté co zjistil, že v sídle nikdo není jeho první cesta vedla do koupelny. Napustil si vanu, dal do ní trochu pěny do koupele a poté se jen uvelebil a relaxoval. Po necelé hodince vylezl odpočatý Deidara z koupelny a viděl, že v sídle již není sám. Bylo tu velmi rušno a jediný kdo chyběl byl Sasori.