Pouta 10.

Přemýšlela jsem o lidech, co by mohli mít motiv ke zničení Listové. Nic mě nenapadlo. Tak jsem se rozhodla přidat se k jiné vesnici, pro kterou by zničení Listové mohlo být výhoda. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla pro Kamennou, protože jedině tam jsem alespoň někoho znala. Písečná nepřipadala v úvahu, když byl Kazekage Kankuro, kterému jsem zabila bratra.
Vydala jsem se tedy do země Země a zamířila rovnou ke kanceláři Tsuchikageho. Zaklepala jsem a počkala, až mě pozve dál. V místnosti seděl on a za ním stála černovlasá dívka a velký tlustý muž.
"Dobrý den, tsuchikage-sama," uctivě jsem se uklonila, "přišla jsem k vám, protože mám pro vás nabídku."
"O co jde?" zeptal se stařík, který byl tak malý, že mu byla nad stolem vidět jenom hlava a to nevím, jak vysokou měl židli.
"Můj cíl je zničit Listovou. Sama to ale nedokážu. Mám o ní veškeré informace. Vám by se přece hodilo oslabení síly země Ohně, ne?" usmála jsem se.
"No...to zní zajímavě. A co za to chceš?" zamračil se.
"Nic. Listoví ninjové zabili mého blízkého přítele. Jediné moje přání je zničit je." odpověděla jsem.
"Ah, ano. Před nějakou dobou, v době kdy Akatsuki zajali Nii Yugito jsem byla v Oblačné a potkala jsem tam jednu dívku z Kamenné vesnice. Jmenovala se Kira.... Vím, že je to asi těžké jí teď najít, ale nevíte, kde by tohla být?"
"Myslíte Monshou Kiru? To není těžké. Kurotsuchi, dala bys jí prosím adresu? Jo, a ještě něco. Jak se jmenuješ?"
"Jsem Nyoko a mockrát vám děkuji tsuchikage-sama." řekla jsem a uklonila se, když mi ta jeho pomocnice podala lístek s adresou.
Chvíli mi trvalo, než jsem našla ten správný dům. Stál v nejrušnější části vesnice. Znovu jsem zkontrolovala, jestli jsem tu správně a zaklepala.
"Už jdu!" ozval se známý hlas a vzápětí mi Kira otevřela.
"Jé, ahoj, ty jsi...Nyoko, žejo?" usmála se, "jak jsi mě našla? A proč jsi mě vůbec hledala?"
"To všechno ti povím později. Můžu dál?" zeptala jsem se.
"Jasně," odpověděla a pustila mě do svého bytu.
Bylo to tu hodně malé. Zřejmě tu bydlela sama. Navíc to tu nebylo ani nijak moc zařízené. V jednom pokoji byla sedačka a postel, ve druhém kuchyně a třetí místnost byla koupelna se záchodem. Sedla jsem si na sedačku a začala vyprávět:
"Víš, nějakou dobu jsem žila v Listové. Jenže potom ninjové odtamtud zabili mého nejlepšího přítele. Abych se jim pomstila, chci celou Listovou zničit, jenže sama na to nemám dost síly. Tak jsem nabídla tsuchikagemu, že mu dám veškeré informace a útok pak provede Kamenná."
"Ah..." zamysela se Kira, "a ještě něco. Cos tenkrát dělala v Oblačné?"
"V Oblačné? Ah, byla jsem tam...s přáteli, jen tak." znejistěla jsem.
"S přáteli z Akatsuki?" vybalila na mě.
"J-jo. Jo, byla jsem tam na misi s Akatsuki, no a?" znovu jsem nabyla svojí jistotu.
"No a? No a? Han... můj přítel Han byl jinchuuriki pětiocasého a zabili ho Akatsuki!" rozbrečela se.
"Cože? Tvůj přítel...byl jinchuuriki?"
"Jo! Říkalas, že tvého nejlepšího přítele zabili. Takže musíš aspoň trochu chápat, jaké to pro mě bylo, když tví přátelé zabili mojí největší lásku." křičela na mě.
Sklesele jsem si sedla na sedačku, zatímco ona dál křičela.
"Bylo to hnusný! Myslela jsem, že umřu, neměla jsem nikoho kromě něj. A přísahala jsem, že zabiju každého člena Akatsuki."
"Tak to jsem v suchu," hlesla jsem nepřítomně, "protože já už k nim nepatřím."
"Cože?" nechápala, "a kam teda patříš?"
"Nikam. První lidé, které jsem uznala za přátele byli z Akatsuki, další z Listové. Byla jsem nucena kvůli svému příteli, který byl vůdcem Akatsuki bojovat se svými přáteli z Listové. On nebyl jako ti ostatní. Přál si jen mír."
"Mír! No jasně, proto přikázal zabít mého snoubence!" přerušila mě. S mojí horkokrevnou povahou mě to dost vytočilo.
"Nesuď, když ho vůbec neznáš! Víš, čím si on musel projít? Zabili mu všechny, které měl na světě nejraději. Pomocí síly bijuu mohl být shopný vytvořit na světě pravý mír. Jenže Kyuubiho jinchuuriki ho obelhal a on položil život za záchranu Listové. To proto jí chci zničit."
"Tak mi řekni..." špitla jsem po chvíli se svěšenou hlavou, "co uděláš?"
Kira nějakou dobu přemýšlela, pak začala váhavě mluvit:
"Víš...tvůj přítel může za smrt mého snoubence a dalších šesti lidí... nedokážu mu to odpustit. Jak bych mohla odpustit tobě, když ses na tom všem podílela? Mír... to jsou jen výmluvy. Jak by něco takového mohlo způsobit mír?"
"Nerozumíš tomu." hlesla jsem, "nikdo nerozumí. Pořád mluvíš o svém příteli... Máš rodiče? Máš přátele?"
"Jasně že jo." odpověděla hned.
"Tak nemáš co kecat! Nagatovi rodiče byli zabiti. Měl jenom dva přátele, z toho jeden byl zabit a druhý by byl taky, kdyby ho nezachránil. Snažil se o mír cestou bez boje, ale nefungovalo to. Vlastně se ale nedivím, že to nechápeš. Jsi přece jen pouhý člověk, co neví co je to bolest."
"Pouhý člověk? Neví co je bolest?" opakovala po mě.
"Jo. Pein je totiž bůh."
"A zničení Listové taky přispěje míru?" utrhla se na mě.
"Ne. Zničení Listové přispěje spravedlnosti." odpověděla jsem, "buď mi pomoz, nebo budeme bojovat."
"Ah... zničení Listové pomůže Kamenné vesnici. Takže nic neřeknu. Ale už tě dál nemůžu nazývat přítelem. Najdi si jiné bydlení." řekla smutně.
"S tím souhlasím."
Našla jsem si tedy levné bydlení v jednom hotelu. Druhý den ráno mě tam ale přepadli Kamenní ANBU a odvedli mě do nějaké místnosti v budově tsuchikageho. Stál tam on, jeho dva pomocníci a Kira.
"Vážně je to člen Akatsuki?" zeptal se tsuchikage nedůvěřivě.
"Ano. Byla u únosu Nii Yugito z Oblačné. Viděla jsem to a sama se mi i přiznala." odpověděla Kira.
"Ale tsuchikage-sama, Akatsuki přece chytají bijuu a my už žádného nemáme." namítl ten tlustý, "proč by se k nám tedy chtěla infiltrovat."
"Nechci se infiltrovat! Když už jim to musíš říct, řekni jim všechno. U Akatsuki jsem skončila a co se týče důvodu, pro který chci zničit Listovou, nelhala jsem."
"Ano, nelhala, ale už jsi neřekla, že ten tvůj přítel je vůdce Akatsuki." hádala se se mnou.
"Tak dost! Nezáleží, z jakého důvodu to udělá, pokud nám dá informace o Listové. Zatím jí ale zavřeme do vězení." prohlásil tsuchikage.
Tak to teda ne! Já do žádného vězení nepůjdu, na to zapomeň ty starej dědku.
"Souhlasím...můžete mě prosím pustit? Bolí mě ruce..." ANBU opravdu uvolnili sevření. Jaké štěstí, že tady nikdo nezná mé schopnosti. Ustoupila jsme kousek dozadu a ujistila se, že se mi všichni dívají do očí.
"Kuroi Yume no Jutsu." zvolala jsem během tvoření pečetí a všichni se sesunuli k zemi.
Sbohem Kamenná. Vypadá to, že člověk jako já už nikde nenajde klid. Opustila jsem vše, na čem mi záleželo a teď už ani nemám kam jít. Vypadá to, že spojence si budu muset hledat mezi nukeniny.
Nějakou dobu jsem se jen tak toulala. Ono hledat nukenina je stejné, jako hledat jehlu v kupce sena, až na to, že nukenini se skrývají, jehly ne. Tak si jednou jen tak jdu a najednou slyším hovor někde poblíž.
"A co budeme dělat teď, Sasuke?" zeptal se zřejmě ženský hlas. Sasuke? To jméno znám. Narutův přítel, který odešel k Orochimarovi, pak ho zabil a údajně se vydal hledat Uchihu Itachiho.
"Zničíme Konohu." slyšela jsem odpověď. Zničí Konohu? To zní skvěle! Neváhala jsem a vběhla jim do cesty.
"Co jsi zač?" zeptal se Sasuke bez zájmu. Já ho jen tak pozoruji a přemýšlím. Na fotkách vypadal jinak. Po chvíli se ale proberu a odpovím:
"Chceš zničit Listovou? Prosím, dovol mi abych se k tobě připojila."
"Cože?" nějaký kluk s bílýma vlasama si mě tázavě přeměřil.
"Proč bys to dělala?" podívá se Sasuke nedůvěřivě.
"Protože mám s ní nějaké nevyřízené účty. Víš, co se stalo s Peinem?"
"Porazil ho Naruto."
"Neporazil! On ho obelhal. A jen díky Peinově smrti teď Listová ještě existuje. Pein byl můj blízký přítel a já ho chci pomstít." mluvila jsem trochu víc nahlas, než jsem chtěla. Sasuke se na mě chápavě podíval a řekl:
"No, tak to jsme na tom podobně. Já chci taky pomstít osobu, která pro mě byla drahá. Každá ruka dobrá, pojď s námi. Nejdřív mi ale dokaž svoje schopnosti. V boji se Suigetsem."
Já a Suigetsu, ten bělovlasý kluk jsme se postavili naproti sobě. On vzal svůj obrovský meč a vyběhl proti mě. Já mu bleskurychle uhnula a zezadu ho probodla katanou. Proměnil se ve vodu. Došlo mi, že na něj bude potřeba raiton. Ten ale neovládám, tak jsem použila genjutsu.
"Hej, Suigetsu." zavolala jsem ho. Podíval se na mě, přímo do očí. Skvěle!
"Kuroi Yume no Jutsu." Můj protivník se skácel k zemi.
"Hej, kdo ho teď má oživovat?" zaječela červenovlasá holka. "I když, netvrdím, že by mi chyběl." dodala pak.
"Můžu ho vzbudit," řekla jsem.
"Dobře, udělej to. Svoje schopnosti jsi už prokázala," řekl Sasuke.