Sharingan Hinata – část 5 – Zmrtvýchvstání

„Byli jsme na cestě už několik dní, ale náš cíl stále v nedohlednu. Jaká ironie, že jsem si přes všechnu tu tvrdou zkutečnost mojí situace stále připadala jako ve snu,“
„Ta blbá Karin na mě pořád jenom zírala. Měla jsem jí vážně plné zuby a chtěla jsem ji na místě zabít, ale ona stejně jako ten celý jejich podělaný tým se mi neustále stranili. O co víc pro mě bylo zábavnější, že se mnou nekomunikoval ani Madara nebo Zetsu. Jak já se nudila. Pak mě však napadlo, že bych si mohla zkusit vyvolat některé ninji, které dříve vlastnil Kabuto. Zašla jsem kousek stranou a vytáhla svitky, kde měli být ninjové. Následně jsem zjistila, jak moc nepraktické je mít dlouhé vlasy. Jak bylo jednoduché vzít kunai a zkrátit je,“

„Kychiyose: Edo Tensei,“ tato slova plus pečetě byla zapotřebí, pro jednu z nejstrašnějších technik, které mohly existovat.
Ze země před Hinatou se vynořila rakev a posléze z ní i vyšel záhadný muž.
„Kdo seš?“ Zeptala se Hinata, jako by jím opovrhovala.
Měla proč. Protože toto stvoření, které vystoupilo z rakve, sice mohlo vypadat jako člověk, ale spíše než člověk to byla věc. Věc protože, aby bylo možno někoho takto „oživit“, bylo zapotřebí přivolat duši oživovaného do těla někoho živého. Výhoda však byla ta, že takto oživený člověk se mohl kdykoli stát loutkou vyvolávače.
„Vypadá to, že se Nagato polepšil, když mě dokázal oživit,“ řekl si pro sebe spokojeně a Hinatu úplně ignoroval.
„Promiň, ale tohle je Edo Tensei, ne Rinne Tensei. Neoživil tě Stvořitel, ale já, tak bych se ráda dozvěděla, kdo jsi,“ řekla Hinata.
„Stvořitel?“ Podivil se.
„Dobře, začnu já. Jmenuji se Hinata a Nagatovi říkám Stvořitel, protože, když se snažil chytit Kyuubiho, tak za pomocí těch chakrových tyčí vytvořil mě, druhou osobnost této dívky jako pojistku, kdyby při lovu selhal. Mým úkolem bylo zabít Kyuubiho jinchuurikiho a tak jsem i udělala,“ vysvětlila Hinata.
„Takže Nagato zemřel a ty jsi mě oživila za pomocí Edo Tensei, ale nechápu, jak můžeš nevědět, kdo jsem?“ Divil se.
„Jednoduše. Zabila jsem toho, který tě původně oživil, a pak tě přivolala za pomocí svitku. Takže buď tak laskav a řekni mi, kdo sak*a jsi!“ Začínala ztrácet nervy Hinata.
„Si troufalá, ale budiž, tvá neznalost tě protentokrát omlouvá. Jsem Uchiha Madara,“ řekl hlubokým hlasem a v očích mu zazářil Sharingan.
„Opravdu? Pak, kdo je ten mag*r v masce? I když je fakt, že to vůbec nehraje roli. Prostě ho zabiju a bude,“ řekla zcela v klidu Hinata.
„Vážně bych rád viděl, jak ho zabiješ, ale myslím, že se ti to nepovede,“ doslova se jí vysmíval do tváře zkutečný Madara.
„Nebuď si tak jistý,“ řekla Hinata a aktivovala svůj dvojitý Sharingan.
„Co to sak*a?!“ Vyvalil oči Madara.
„Teď mě budeš muset poslouchat!“ Řekla Hinata.
Madara to však takhle nemohl nechat a aktivoval svůj věčný Mangekyo Sharingan, ale ani tak se mu nedařilo dostat se z Hinatiny moci. Byl tedy donucen použít poslední stupeň svých očí a to Rinnegan.
„Myslím, že nebudu muset!“ Odpověděl jí Madara.
„Zklamu tě, ale já Kyuubiho jinchuurikiho milovala. A myslím, že ty dobře víš, co se stane se Sharinganem, když zabiješ někoho tobě blízkého,“ řekla Hinata.
Co tedy mohl Madara dělat? Byl opravdu v šoku, že něco tak silného existuje a že to dokonce překonává jeho Rinnegan. A už vůbec nepředstavitelné bylo, že to byla žena. Ty oči, ty její oči. To už nemohl snad být ani Sharingan, mohlo to být snad něco silnějšího než Rinnegan. Jasně že nemohlo, ale to by pak znamenalo, že ani on nebyl schopný, dosáhnou pravé síly Mudrce šesti cest. Navíc její oči byly tak temné, že ani neodrážely světlo. Mohla ona vůbec vidět? Její oči, musely být oči temnoty, toto měla být pravá síla klanu Uchiha.
„Ale není třeba panikařit. Nepotřebuji loutku, ale schopného podřízeného. Co ty na to?“ Šklebila se na něj Hinata.
Madara však ani přesto všechno se nechtěl vzdát. Bojoval ze všech svých sil.
„Chibaku Tensei!“ Povolal si na ni Madara jednu z nejstrašlivějších technik Rinneganu.
„Sežer si to,“ dodal.
Kamenná Hvězda dopadla. Rovnou na Hinatu a Madaru vzala samozřejmě s sebou, ale on byl vzkříšený za pomocí Edo Tensei, takže nemusel mít strach, že „nepřežije“.
O pár chvil poté dorazili k místu dopadu všichni včetně falešného Madary.
„Co se tu sak*a stalo?!“ Křičel Sasuke, když dorazil na místo.
„Ále. Pravý Madara se mě pokusil sejmout takovým menším kamínkem,“ řekla v klidu Hinata.
Byla opět ve své zbroji z temné chakry a četných plamenů Amaterasu. Madara se pomalu dával dohromady.
„Pravý Madara?“ Divil se Sasuke.
„Jo, ten týpek v Masce je trocho podvodník, že Tobi?“ Vysmívala se mu Hinata.
„Tys to přežila?!“ Vyděsil se opravdový Madara, když se opět mohl postavit na nohy.
„Jistěže. Zbroj, co mám na sobě, mě ochránila,“ vysvětlila Hinata.
„Zbroj?!“ Divil se Madara.
„Tak, kdo je ten v masce?!“ Snažil se zjistit Sasuke.
„Ignoruj ho Madaro. Ta zbroj, je něco jako Susano obalené plameny Amaterasu,“ vysvětlila Hinata a úplně ignorovala Sasukeho.
„Jsi vážně zvláštní. Musela ses narodit s velmi silným Sharinganem,“ konstatoval Madara a rovněž ignoroval Sasukeho.
„Omyl Madaro. Já se narodila s Byakuganem a až za pomocí jedné šílené techniky jsem získala svůj dvojitý Sharingan,“ odpověděla Hinata.
Sasuke byl v šoku. Nejenom, že muž v masce nebyl Uchiha Madara, ale navíc před ním stál opravdový Madara. Nejvíce jej však štvalo, že ho úplně ignorují, jako něco podřadného. Ale možná tomu tak bylo, protože on nebyl schopný se rovnat takové šílené síle, kterou představoval skutečný Madara a už vůbec se nemohl rovnat Hinatě.
„Zajímavé, takže takto původně vznikl klan Uchiha. Musím se přiznat, že jsem to pouze tušil, ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude úplná pravda,“ řekl Madara.
„Pravda je ta, že Uchihové vznikli z vedlejší rodiny a jejich oči se nemohly úplně rozvinout, protože to byla daň za zrušení pečetí na jejich čelech,“ řekla Hinata.
„V tom případě ty musíš být z hlavní rodiny,“ odpověděl Madara.
„Jo, ale těch tvých zbytečných keců mám až po krk, takže zmlkni nebo řekni kdo je Tobi doopravdy!“ Znudila se a naštvala Hinata rozhovorem s Madarou.
„Tobi je Tobi,“ odpověděl Madara.
„Dobře, když nechceš říct, tak neříkej. Až ho zabiješ, tak se podíváme, co má pod maskou,“ usmála se Hinata.
Madara byl nyní velice překvapen, protože ona si z něj opravdu udělala loutku a to bez sebemenších problémů. Byl tedy přinucen do boje se svojí imitací. Ale jak uvažoval, tak ta holka musela být opravdový blázen, protože s jeho tělem dělala takové šílenosti, že co chvíli se muselo obnovovat. Nevadilo jí, když přišel třeba o hlavu, ona ho nutila útočit stále znovu a znovu, dokud se třeba úplně nevypařil pod vlastním Amaterasu. Madara si mohl začít uvědomovat, že s ním jedná jako s nějakou věcí.

„Tehdy jsem chtěla Madaru ponížit tak, aby mě uznával jako silnějšího a to se mi i podařilo. Že moje útoky vypadaly amatérsky či nelogické, byl můj plán, protože jsem věděla, že dříve či později budu bojovat ze Sasukem. Chtěla jsem ho nechat si myslet, že jsem jenom ďábelsky silný cvok. Ano, musel tomu věřit, jinak by nebyla žádná zábava,“
„Najednou jsem se ocitla vržená někde na bojišti, tedy alespoň to tak v místě, kde jsem se nacházela vypadalo. Všude spousta prachu a okolo zničená země. Neuvěřitelně mě pálily oči. Ano myslela jsem, že snad roním kamení, jak moc mě bolely. Nejvíce jsem však měla strach z toho všeho okolo. Konečně jsem se dokázala rozpomenout na to, ke které straně teď patřím. Ano byla jsem součástí té zločinecké organizace Akatsuki, ale byla jsem to pořád já. Přidala jsem se k nim z jednoho jediného důvodu... Jaký jsem vlastně měla důvod?! Najednou mi nebylo vůbec jasné, co tady dělám. Mám strach! Naruto-kun, ano jeho jsem zabila. Ale... Ale věděla jsem, že díky něčemu bude zase moct žít, proto jsem nyní byla členem Akatsuki,“

„Přestaňteee!“ Zoufalstvím a strachem zařvala Hinata.
Měla strach, takový jako ještě nikdy předtím. Co měla dělat, opravdu nevěděla. Chtěla se jenom bránit. Snažila se zároveň tomu celému šílenství okolo ní vyhnout, a proto se schoulila, dřepla a objímala si kolena, čímž se snažila uklidnit a zároveň si vymezit svůj bezpečný prostor, kde se jí nemohlo nic stát. Tato sugesce byla opravdu účinná. Ale spíše než sugesce, všichni reagovali na změnu jejího chování. Nyní viděli, že se z vlka, kterým byla, se stala zoufalým ustrašeným malým jehňátkem.
„Cože?“ Divil se Madara, který byl zase sám sebou a nikoli loutkou Hinaty.
Jemu připadala její změna strašně pozoruhodná, protože to bylo poprvé, co ji takto viděl.
„Myslím, že už se mou nemusíš bojovat,“ poznamenal Tobi.
Madara jej nechal, protože začínal dávat dohromady vlastní plán a Tobi v něm měl sehrát jistou roli.
Hinata byla vyčerpaná z používání svých očí, a proto omdlela. Byla ráda, že odpadla, protože ze všech těch „zločinců“ okolo se jí dělalo úzko a myslela si, že se jí z toho musí zastavit srdce. Pravdou však bylo, že celá její nevolnost pramenila z nezvyku používat její nové oči.

„Směšné! Absolutně směšné, že zrovna v takovou chvíli nad sebou ztratím kontrolu! K čertu s tím vším! Jakmile se dostanu do Deštné, tak do sebe zabodnu tolik chakrových tyčí kolik bude potřeba, abych už nikdy nepřišla o kontrolu! Jsem, ale ubohá, co?“
„Někdo mě nejspíše musel nést, protože, když jsem se probrala, tak jsem byla v nějaké budově. Vypadalo to tu tady zvláštně. Ale byla jsem si jistá, že to byl dříve ženský pokoj, protože to tady stále krásně vonělo a výzdoba, byla rovněž překrásná. Ta, co tu žila přede mnou, musela milovat origami. Čím jsem si jenom takový pokoj zasloužila?“

„Tak už ses probrala?“ Zeptal se Sasuke.
„Sasuke?“ Divila se Hinata jeho přítomnosti.
„Seš v pořádku, to je fajn,“ řekl, vstal a odešel.
Sasuke začínal uvažovat, kde se stala chyba. Ale věděl, že nyní to bude on, kdo bude pod dohledem. Měl svoji dohodu s falešným Madarou alias Tobim, jak se mu nyní říkalo. Chtěl Itachiho oči. Chtěl je, protože doufal, že se tak bude schopen alespoň rovnat zkutečnému Madarovi. Nemusel to udělat, ale jaká by pak byla jeho šance a přežití. Bylo mu jasné, že i když to nikdo nedává znát, je zde místo pouze pro jednoho živého Uchihu. Takže buď přežije on nebo Hinata, jak jednoduché.
Hinata skončila s objevováním svého nového pokoje a vydala se hledat Uchihu Madaru. Nějakým způsobem věděla, jak by ho mohla najít, ale stále byly všechny její vzpomínky tak nějak mlhavé. Nebyla schopná si vybavit, co musela udělat, aby našla Madaru.
Neměla tedy, co jiného dělat a proto se rozhodla prozkoumat celý komplex, ve kterém se nacházela. Doufala, že se jí podaří najít odpovědi na její otázky.

„Jenom tak bezcílně jsem bloumala a neměla ponětí, kam jít. Jediné, co si pamatuji, že mě to táhlo někam nahoru a tak jsem postupovala jednotlivými patry vzhůru, až jsem se nakonec dostala do nějaké snad jednací místnosti. Nějakým způsobem jsem věděla, že jsou tam tajné dveře. Jak jednoduché bylo pro mě přes ně projít. Za těmito dveřmi se skrývalo cosi obrovského, vypadalo to jako laboratoř nebo něco takového. Vypadalo to, že celá místnost na mě reaguje. Zároveň však byl vzduch prosycen velmi silnou chakrou, kterou jsem měla možnost pocítit už dříve. Ano byla to ta samá chakra jakou měl Pein, ale tentokrát jsem se jí neděsila, spíše mě nějak záhadně přitahovala. Uprostřed sálu, ve kterém jsem se nacházela, stála jakási kruhová prosklená nádoba. V ní se vznášela tyč až bolestně mi připomínající, moje vyznání Narutovi. Ale myslím, že to byla zrovna ta tyč, co mě k sobě táhla,“
„Ano... ANO!!! Cítila jsem to, každým krokem blíže ke Stvořitelově temné tyči jsem se cítila silnější. Bylo to jako by vám do hrudi zaráželi kůl. Bože!! BOŽE!!! To bylo úžasné. Cítila jsem všechno, co bylo součástí Stvořitele. Ach. Těžko se mi dýchalo. Byla jsem to zase já a už jenom kousek od mého vytouženého cíle. Cítila jsem, jak do mě vráží Stvořitelova silná chakra a s ní i jeho vůle. Nehodlala jsem se tomu bránit, ba právě naopak jsem se tomu poddávala. Věděla jsem, že má vlastní síla a zásoba chakry roste. Musela jsem to udělat, musel jsem mít kus Stvořitele v sobě! Rozbila jsem sklo a temnou tyč jsem si vrazila do břicha a zalomila ji tak, aby v ráně kus zůstal. Bolest způsobena zraněním, nic neznamenala. Krev ve mně vřela, ale nepociťovala jsem zlost. Byla jsem jenom já a náboj nové síly proudil mnou a praskal všude okolo. Se svým starým já jsem už neměla nic společného. Tedy alespoň to jsem si myslela,“

Hinata se pustila do díla a začala ze chakrové tyče vytvářet různé prapodivné náušnicím a skobám podobné věci. To vše s jednoduchým plánem. Poté, co bude mít vyrobeno dosti kusů, si je chtěla rovněž zabodnout do těla. A také to udělala. Vše po vzoru jejího „Stvořitele“.
„Kuchyiose,“ řekla, složila potřebné pečetě a přivolala si Madaru k sobě.
„Máš, co jsem chtěla?“ Zeptala se.
„Mám,“ odpověděl Madara.
„Výborně! Já věděla, že budeš dobře sloužit,“ usmívala se Hinata.
Ano, byla to sice Hinata, kdo se před chvílí probudil, ale i tak těsně potom, co její slabší půlka upadla do bezvědomí, stihla vydat rozkaz Madarovi. Rozkaz velice jednoduchý. Madara měl za úkol přinést DNA Uzumakiho Naruta. Ano byla možnost jej oživit za pomocí Rinne Tensei, ale tak by se nedal v případě nutnosti zkrotit. A bylo jasné, že by z vlastní vůle nechtěl spolupracovat.
Mohla začít s přípravami. Všechny potřebné vědomosti získala ještě v úkrytu, takže jí netrvalo dlouho a mohla Naruta kdykoli přivolat. Věc však stále měla jeden háček, na Narutovo oživení bylo třeba živého člověka, který by se stal novou nádobou pro jeho duši. Hinata si nechala zavolat Tobiho a Sasukeho i jeho týmem.

„Ani neměli ponětí, co se na ně chystá. Ale kdo z nich by to měl být? Sasukeho tým Taka mi byl ukradený, takže zbýval Sasuke nebo Tobi. To spíše Tobi by mohl představovat problém, ale já tak moc chci vědět, kdo to doopravdy je. Však on Madara mi to nakonec řekne,“

Po nějaké chvíli se všichni konečně sešli v „šéfově“ jednací místnosti. Bylo jasné, že do role nového vůdce Akatsuki se dosadila Hinata z pozice nejsilnějšího.
„Jsem ráda, že jsme se tady všichni sešli“ řekla.
„Co po nás chceš?“ Zeptal se uražený Sasuke, který si zrovna chtěl nechat implantovat Itachiho oči.
„Jenom jednu takovou malou drobnost. Tobi můžeš jít sem ke mně?“ Zeptala se.
Nakonec mu nezbývalo nic jiného nežli poslechnout, protože ani on nebyl nesmrtelný. Hinata bleskurychle popadla kunai na které byla Narutova krev a zabodla ji Tobimu přes masku do hlavy.
„Kychyiose: Edo Tensei,“ složila pečetě a přivolala si Uzumakiho Naruta.
S ohromným rámusem se z podlahy vynořila rakev a z ní se vypotácel Naruto.
„Naruto-kun!“ Řekla radostně Hinata.
Naruto pomalu, ale jistě začínal nabývat vědomí. Netušil, co se sním děje. Jeho poslední vzpomínka byla, že šel spát, ale nyní stál v jakési místnosti a nevěděl, která bije.
„Sasuke!“ Zařval, když si jej jako prvního všiml.
„To je dost, že sis mě všiml,“ odpověděl lhostejně Sasuke.
„Naruto-kun, já jsem tady,“ řekla Hinata a objala jej.
„Ty!“ Řekl rozčíleně Naruto a chtěl na Hinatu zaútočit, ale jeho tělo jej odmítlo poslouchat.
„Takhle by to nešlo Naruto-kun. Já tě přece miluji a ty na mě takhle,“ řekla Hinata.
„Co se sak*a děje! Proč se nemůžu pohnout?“ Řval na celé kolo Naruto.
„To bude asi tím, že si tě Hinata vzkřísila pomocí Edo Tensei poté, co tě zabila,“ odpověděl Sasuke.
„Neříkej to jako bych byla vrah! Já jsem Narutovi pomohla se uvolnit z Danzouova otroctví!“ Křičela Hinata na Sasukeho.
„Danzouova otroctví?“ Divil se Naruto.
„Ano Danzou tě donutil si myslet, že mám něco společného s Akatsuki, že jsem zrádce, ale to není pravda!“ Málem se rozbrečela Hinata.
„Že to není pravda?! Ale vždyť tohle je Akatsuki, přímo hlavní sídlo. A TY mi chceš tvrdit, že s nimi nemáš nic společného?!“ Rozčiloval se Naruto.
„Ale tehdy to nebyla pravda. Jenže pak mě zachránil Tobi a Kabuto a pak jsem se stala součástí Akatsuki. Ale chceme jenom mír, takový jaký si Stvořitel – Nagato přál!“ Řekla Hinata.
Naruto byl stále strnulý, ale přesto v šoku. V šoku z toho, co právě slyšel od Hinaty. Nemohl snad ani věřit tomu, co říkala, protože si to vše odporovalo a nedávalo mu to žádný smysl. Probudil se snad do noční můry.
„Mír?!“ Zeptal se naštvaně Sasuke.
„Ano to si Stvořitel přál! Aby lidé poznali mír skrze bolest,“ řekla Hinata a konečně vystoupla ze stínu, který jí až do teď z větší části halil.
„Co to sak*a?!“ Divil se Sasuke, když spatřil Hinatu.
Byla značně od krve a všude po svém těle měla různě zabodnuté jakési piercingy. Muselo být až nad míru jasné, že ta všechna krev byla její.
„Proboha,“ lekla se Karin, když ji uviděla.
Naruto rovněž nemohl věřit svým očím, ale také uvažoval nad tím, do jaké míry jsou ty oči jeho.

„Vystrašené malé děti, které dostaly šanci podívat se do tváře šílenství. Ano, tak by se daly popsat výrazy většiny přítomných. Stačilo už jen rozžehnout Sharingan v mých očích a mohli si jít měnit plenky. Konečně jsem se začínala bavit,“