Uchiha Itachi a záhada ztraceného ovladače

Bylo krásné jarní odpoledne a Akatsuki sídlo zelo práznotou. Všichni měli nějakou práci, nebo si užívali den mimo sídlo. První kdo dorazil do sídla byl Deidara, který se vracel z louky kde testoval své “umění“. Poté co zjistil, že v sídle nikdo není jeho první cesta vedla do koupelny. Napustil si vanu, dal do ní trochu pěny do koupele a poté se jen uvelebil a relaxoval. Po necelé hodince vylezl odpočatý Deidara z koupelny a viděl, že v sídle již není sám. Bylo tu velmi rušno a jediný kdo chyběl byl Sasori. Po chvíli se všichni přítomní sešli v jídelně jelikož byl čas večeře. Mezitím si u stolu povídali, debatovali a smáli se jako správná parta zabijáků. Smích je přešel až poté co jim Konan dala na stůl “jídlo“.
Všichni na onen pokrm koukali jak bacil do lékárny. Napadla je stejná otázka kterou poté sborově vyslovili:
„Co to sakra je?“ Podívali se přitom žalostnými pohledy na Konan. Ta jim okamžitě odpověděla.
„Všimla jsem si, že z mého výtečného vaření jste všichni přibrali. A tak jsem vám udělala něco zdravého a zároveň dobrého.“ Po této poznámce se Hidan nenápadně naklonil ke Kakuzovi aby se podělil o svojí myšlenku, samozřejmě tak aby to Konan neslyšela.
„Myslím si, že to bude spíš tím protože je na vaření levá a tak se všichni chodí cpát do Fast Food Rámenu.“ Kakuzu jen na důkaz souhlasu přikývnul.
„Sklapni Hidane.“ Obořil se na něj Pein.
Poté co ho napomenul Pein, tak ho i Konan sjela nepěkným pohledem.
„Kde vůbec vězí Sasori?“ Zeptá se náhle Deidara, aby odvedl konverzaci od jídla.
„Prý šel pro něco důležitého. Asi další dřevo nebo šroubky.“ Podotkl Kisame.
„Snad to bude něco užitečnějšího než co přinesl posledně.“ Řekl Itachi, doufající v zázrak zdravého rozumu v červenovlasé loutce.
Mezitím všichni předstírali zájem o své talíře, ale ne o to co bylo na nich. Takže se vždy nenápadně jeden po druhém plížili pryč od hrůzu nahánějícího pokrmu. Když se to nakonec povedlo všem kromě Peina, sešli se v obývacím pokoji, v tu chvíli se ozvalo otevírání dveří a všem bylo jasné, že přišel Sasori.
„Tak co nám neseš?“ Zeptal se zvědavě Deidara poté co Sasori přišel do obývacího pokoje.
„Možná se budete divit, ale tentokrát jsem nemyslel jen na sebe když jsem byl na nákupu.“ A začal šátrat v nákupní tašce. Všichni v místnosti napjatě čekali na věc kterou vytáhne.
„Hle, televizní program!“ Vytáhl ruku z tašky a ukázal všem nový televizní program na tento týden.
„Doufal jsem, že na obálce bude někdo z nás... ale ono nic.“ Pokračoval smutně Sasori, a nenávistně koukal na obrázek Naruta který se tyčil na přední straně: „Ale po cestě jsem ho pročítal a vypadá to fajn.“
Posléze se rozjela debata o tom na co se budou koukat. Nakonec s převahou vyhráli Kisame, Sasori a Deidara kteří vybrali reality show “Ninjou snadno a rychle“. Itachi mezitím stále pročítal program, až se mu náhle štěstím rozsvítili oči.
„Dneska dávaj Sherlocka Holmese, to musím vidět. Takže kdo by chtěl něco namítat má smůlu.“
Nakonec to pro všechny znělo líp než předešlá volba a tak stejně nikdo nic nenamítal.
„Tak pustíte už něco? Unudim se k smrti... vlastně... Ku*va!“ Stěžoval si Hidan na svojí nelogickou připomínku.
„Neviděl někdo ovladač?“ Otázal se Sasori. Náhle propuklo u všech přítomných doslova hledací šílenctví.
„Tak to zapnem na televizi, nepotřebujem přece ovladač ne?“ Řekl náhle Kakuzu.
„Zapomněl jsi, že ty knoflíky nefungují od tý doby co do toho nějakej debil narval jíl?“ Podotkl Hidan, a poté všichni probodli pohledem Deidaru. Mezitím co ostatní vzdali hledání a zkoumali jak jinak se zabavit, Itachi dál usilovně hledal. Najednou se zakoukal na televizní program a něco ho napadlo. V obrovské rychlosti vyběhl nahoru do svého pokoje tak neomaleně, že málem po cestě srazil Peina. Všichni jen nechápavě koukali na to co se právě stalo.
„Kam sakra běžel?“ Zeptal se Pein zbylích pozorovatelů.
„Tak to asi neví nikdo. Ale u něj člověk nikdy neví...“ Odpověděl Kakuzu.
Po chvíli se Itachi vrátil.
„Co to máš ku*va na sobě?“ Řekl okamžitě Hidan poté co ho viděl. Itachi se dostavil do obývacího pokoje v černém kabátu, černém klobouku a v ústech svíral dýmku.
„Kam chceš sakra takle jít?“ Zeptal se s úsměvem Kisame, který byl celkem pobaven Itachiho vzhledem. Smích ho však přešel když po něm Itachi hodil kabát s kloboukem v hnědé barvě.
„Nejsou to ty tvé napodobeniny oblečení z těch detektivek na které furt koukáš?“ Zeptal se zvědavě Deidara.
„Přesně tak. Itachi Holmes a Kisame Watson této záhadě přijdou na kloub a najdou dálkové ovládání od televize.“
„Proč jsem v tom namočenej i já?“ Zeptal se smutně Kisame.
„Protože jsi můj parťák a tak mi pomůžeš. Tak si to obleč a dáme se do hledání.“
Kisame ještě chvíli protestoval, ale poté si onen oděv oblékl. Ostatní na ně koukali jak na blbce.
„Jdem do kina, chce jít ještě někdo?“ Zeptala se procházející Konan. Tuto možnost využily všichni nedetektivové. Takže v sídle již zůstali jen Itachi a Kisame.
„Vyndej si aspoň tu dýmku z huby když nekouříš.“
„Kisame, tohle teď neřeš dáme se do hledání.“

Po hodině nekončícího hledání došla Kisamemu trpěnlivost.
„Itachi... tohle byl blbý nápad. Nemá to konce, tady to ovládání prostě nebude!“
„Vzmuž se Kisame. Zatím jsme prohledali jen jednu místnost. Nemůžeme to hned vzdát.“
„Fajn tak mám ještě jednu otázku než se vrátíme do hledání. Proč jsme do p*dele začínali v koupelně?!“
„Nekoukáš na detektivky? Musíš nejdřív věci hledat na místech kde je naprosto absurdní, aby tam byli. Musíš přemýšlet tak trochu nelogicky abys přišel na to kde to může být.“ Řekl Itachi a plný síly a elánu pokračoval v hledání.
„Tobě myslet nelogicky očividně nedělá problém...“ Zamumlal si pod vousy Kisame : „Fajn kde budem hledat teď?“ Itachi se na chvíli zamyslel a pak s jiskrou v očích řekl:
„V kuchyni.“ Kisame se jen plácl do čela.
„Jistě tam to určitě bude, třeba to chtěla Konan přidat do buchty a nechala ho na stole.“
„Nelíbí se mi, že pochybuješ o mém detektivním géniovi.“
„Co takle to na chvíli otočit a přemýšlet logicky?“
„Myslíš, že to k něčemu bude?“
„Ruku na srdce Itachi, je naprosto jasné, že ani Sherlock Holmes by nehledal ovládání na televizi v kuchyni nebo koupelně.“
„V tom by byla možná ta chyba.“ Řekl ještě s větším nadšením Itachi.
„Dobrá tedy... jdem do kuchyně..“ Dodal otráveně Kisame a poté si už jen něco umlal o rudookých idiotech.

Toho dne o trochu později:
„Itachi... tohle už vážně nemá cenu, postupovali jsme podle tvých tajných detektivních přání a stejně jsme nic nenašli. Ještě k tomu na nás Zetsu bude naštvanej, že jsme v jeho pokoji zničily tu kytku co na nás útočila.“
„Možná jsem to bral ze špatného úhlu...“
„Neboj se to se stane každému detektivovi, že holt někdy něco nenajde. Ale stále můžem být naštvaný na Deidaru a něco mu províst za to co udělal s těma čudlíkama u televize.“
„Myslím, že to nebude zapotřebí.“ Dodal Itachi s upřímným úsměvem a Kisame se na něj jen nechápavě podíval.
„Mám plán, který nám zachrání naši detektivní reputaci.“
„Přesně toho jsem se bál.“ Podotkl Kisame.

Pozdě večer se vrací zbytek Akatsuki do sídla. Všichni mají dobrou náladu a jsou zvědaví jak si poradila dvojce detektivů.
„Co myslíte našli ten ovladač?“ Zeptal se s úsměvem Sasori zbytku skupiny.
„Ne.“ Řekla rázně Konan.
„Proč si to myslíš? Řekl bych, že zas tak neschopný nejsou.“ Dodal Pein.
„Tak neschopný nejsou, ale ten ovladač jsme našla já než jsme odešli do kina, a nechtěla jsem zkazit srandu když jsem viděla Itachiho a Kisameho v těch komických převlecích. Tak jsem ho vzala k sobě.“ Po této poznámce se začli smát všichni přítomní a začli se víc těšit do sídla až uvidí jejich obličeje zírající na ovladač který bude mít u sebe Konan.
Zrychlily krok, aby byli v sídle co nejdřív. A když už stáli před ním Konan všechny zastavila.
„Přece nezkazíme srandu, takže ani muk o tom, že ten ovladač mám já než se nám vymáčknou, že nic nenašli jasný?“ Řekla s úsměvem. Všichni to jen odkývali a jeden po druhém začli vcházet dovnitř. První co uviděli byl Itachiho rozzářenej výraz, který zdobil úsměv alá Maito Gai a Kisameho výraz naprostého vyčerpání.
„Tak jak jste dopadli detektivové?“ Zeptala se žertovně Konan.
„Naprosto skvěle.“ Odpověděl hned Itachi. Všichni na něj nechápavě koukali a poté ho následovali do obývacího pokoje. Nikdo nevěřil vlastním očím.
„Kde je televize?!“ Zeptali se všichni naráz se zlomenými výrazy ve tvářích.
„Jelikož nyní nemáme televizi, logicky k ní nepotřebujem ovladač a tím pádem nic nepostrádáme. A tak Uchiha Itachi vyřešil tuto záhadu.“ A vložil si opět dýmku do pusy.