Typ

„Dám ti vědět, jaká je situace.“ odpověděl dívčí hlas. Menší postava, tedy dívka, se rozešla směrem ke Konoze.

Její společník se díval jak pomalým krokem odchází. Když se mu ztratila z dohledu otočil se a doprovázen podzimním větrem se vydal k odchodu.

Jsem tak sama. Je čas ukončit svou samotu a najít si někoho, kdo by mi dělal společnost a podržel mě v těžkých chvílích. Čili, jednoduše řečeno, je čas najít si kluka.

1. schůzka
Naruto nervózně: Můžu… ech… tě… ech… pozvat… ech… na ramen?
Já: Ok… fajn.

2. schůzka
Naruto již odvážněji: Půjdem na ramen, dattebayo? Chceš?
Já: Tak jo. Klidně.

3. schůzka
Naruto již sebejistě: Že půjdeme na ramen, že jo? Dattebayo!
Já, krapet otráveně: No… tak dobře.

. . .

6. schůzka

„Co je? Co chcete v tak pozdní hodinu večer?“ zeptal se otráveně lékař. Otevřel dveře nemocnice a zůstal v nich užasle stát.
„Prosím, rychle. Moc dlouho to asi nevydrží.“ Řekla spěšně Sakura.
Každý podpíral naruta z jedné strany. Došli s ním až k lavnímu sálu.
„Co-co se stalo? Vůbec nechápu.. jakto..“ žbreptal lékař za chůze.
„Ne, teď na to nemáme čas! Musíme být na sále co možná nejdříve nebo to s ním nedopadne dobře!!!“ říkala právě Sakura.

Když jsem došla do svého pokoje byla jsem tak utahaná, že i v oblečení jsem padla na postel a hned jsem usnula. Myslím, že Sousuke na to byl podobně! Celý dva dny jsem makali jak blázni a myslím, že jmse se aspon trochu zlepšili.

..........

"Aki! Aki!"křičel na mě někdo a bouchal na dveře. Zamžourala jsem a zmučeně jsem vztala.

"Co je?"zeptala jsem se hned otráveně jakmile jsem otevřela dveře. Stál tam Sousuke.

Po celé místnosti panovala napjatá atmosféra. Za okny se Slunce blíilo k horizontu a o slovo se hlásili hvězdy.Snažila jsem se uniknout pohledem, tak jsem jen tupě koukale z okna. Nějaké děti dováděli na ulici. Nejspíš si hráli na ninji. Strašili nějou nebohou kočku a vydávali u toho podivné zvuky. Nemohla jsem si ale nevšimnout, jak mě dvě hnědé oči doslova propalují pohledem.
*Jak jsem se k tomu nechala ukecat?* Pomyslela jsem si sklíčeně a pohlédla na Sasukeho, který na tom byl nejspíš stejně. Zavřela jsem oči a v duchu si opakovala:

"Ježiš tolik světla!"pomyslela jsem si otráveně a znovu jsem zavřela oči.Najednou jsem vedle sebe uslyšela šramot a otočila jsem tím směrem hlavu. Pak jsem pomalu otevřela oči. Překvapeně jsem se podívala.

"S-Sousuke!"vykoktám překvapeně. Sousuke se nacházel pár centymetrů od mého obličeje a pomalu otevřel ospale oči. Jakmile jsem ale promluvila byl dokonale probuzen a podíval se mým směrem. Neše pohledy se střetli a nemohli jsme se od sebe odtrhnout.

Jo už to je nějakej ten čásek kdy jsem začala život agenta a plnila mise... byla to makačka ale celkem se mi to líbilo. Začala jsem na mise nosit masku z tmavě modré látky kterou jsem si obvazovala kolem obličeje, černý plášť s černými věcmi a hlavně plný batoh vybavení. Hned z první mise jsem se totiž poučila... při akci mi došli kunaie a shurikeny... jinou zbraň jsem v tý době neměla. Takže ta mise byla celkem problém...ale jinak jsem to zvládala. Potom už mi šly dny za dny a já plnila další a další mise. Když tu jednou....

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - krátce před začátkem Naruto Shippuunden

Ibiki viděl, že Lianna a Neji spolu vycházejí víc než dobře. Dostávala teď přidělené hlavně B-mise, z nichž většina se zakládala na hlídkování. Plnila je s různými lidmi, vrstevníky i dospělými vojáky. Nejlépe se jí spolupracovalo se známými osobami, protože se zkušenými cizími ninji se nedalo moc o čem povídat.

Hnal sa tmavou uličkou, behal ako o život. V očiach samu odrážala odvaha. Tak blízko, veľmi blízko, už je skoro tam. Aj keď bola noc očami hľadal svetlo. Svetlo dávno zabudnuté, ale on ho chcel späť. Tešil sa aj sa bál, nevedel čo príde, ale vedel, že nech príde čokoľvek on MUSÍ znovu objaviť to puto. Už som tu, vytešene si povedal, no jeho tešenie sa premenilo na strach, bolesť, nechápavosť, obavy, smútok, žiaľ, úzkosť...

Konoha 23:00

Byl pátek večer a mládež z Konohy se nudila. Všichni se sešli u Hinaty, ale nedokázali už vymyslet nic, čím by se zabavili.
,,Co kdybychom si pustili nějaký film?“ napadlo hyperaktivního Naruta a hned se začal Hině prohrabovat v šuplíku. No a? Ti dva spolu (konečně) chodili už půl roku.
,,Jsem pro. Ale hlavně ať to není nějaký horor.“ přitakala Sakura. ,, Neboj.“ řekl nevinným hláskem Naruto a začal jí před nosem mávat Nezvratným osudem.
,,Nevymyslel to náhodou Neji?“nadhodil Lee.
V pokoji propukl posměšný smích.

Naruto vstal, sundal si čepici, vykonal potřebu a šel do kuchyně. Usadil se ke stolu a připravil si kelímek s instantním rámenem. Zalil ho horkou vodou a začal jako obvykle nadávat: “Jak už jsem říkal! NES-NÁ-ŠÍM těch pět minut, co musím čekat na rámen, mám hlad.” Bouchl jídelními hůlkami o stůl a snažil se zhypnotizovat kelímek, načež se místností rozlehlo hlasité kručení. Naruto se naštval a popadl hůlky a rámen. Jídlo ještě nebylo hotové a tak si hladový Naruto vylámal tři zuby na tvrdých a poněkud nezvykle zelených nudlích…

Moja ďalšia jednorázovka. Skôr je to malé priblíženie môjho života. Je to kapitola, ktorá sa mi nedá len tak ľahko uzatvoriť, aj keď sa moc snažím. tak si to prečítajte a možnože sa to niekomu bude páčiť, lebo srdce sa najlepšie vylieva v poviedkach.

Táborová láska je večná

„Ráno ako z učebnice.“ pomyslela si Hinata, keď sa pozrela von oknom. Do očí sa jej nahrnuli slzy. Tá tiaž bola neznesiteľná. Nevedela ako to z nej dostať von.

MINULOSŤ

,,Ach jo!“ vzdychl Naruto. ,,Celé dny tady hlídáme a já nemám čas trénovat. S takovou neporazím všechny členy Akatsuki.“
,,Ale Naruto, vždyť to po tobě taky nikdo nechce. Jako celek jsme velmi silní, ale když budeš spoléhat jen sám na sebe, vymstí se ti to.“ se zívnutím reagovala Sakura.
,,Já vím, ale co když se někomu něco stane? Nedokážu se na to dívat!“ s pohledem na hvězdy vypadal Naruto jako by ho něco trápilo.
Sakura si byla jistá, že ví co, ale neměla sílu vymyslet srozumitelnou útěchu a tak se jen pousmála.

Tak protože tu zas tak tři dlouhé dny nebudu, řekla jsem si, že sem aspoň něco hodím ať vy, mí nejmilejší čtenáři, máte co dělat
Dnes trochu neobvyklý díl, snad to nevadí.

Dva mladí členové týmu sedm, pohledný blonďatý chlapec s léty stále víc a víc podobný svému otci a dospívající růžovláska chováním se s klidem rovnajícím tomu Páté, seděli při západu slunce na Harunovic balkoně a připravovali si zbraně na blížící se misi.

Tak konečně se mi povedlo přidat další díl Omlouvám se, že až po takové dbě, ale snad už mi teď nějakou dobu ten můj notebook nevypoví službu No, musím se i omluvit, za to že jsem slíbyla v dnešním dílu seznámení s novými postavami, které sem musela přesunout až do dalšího dílu. To proto, že by jinak tento díl byl nespíš nekonečný
Takže přeji příjemné čtení, a snad vás nezklamu

4.díl Doba temna přichází

"Hinato! Kam jdeš?!" vykřikla Hanabi.
"Já...já...jdu se jen tak projít." odpověděla.
"Teď? Vždyt´ je skoro noc a venku je velká zima!!!"
Hinata pokrčila rameny a vstoupila do chladného a mrazivého večera. Nevěděla přesně kam jde. Potřebovala být jen chvíli sama. Najednou se rozeběhla a běžela a běžela a běžela.... Jakoby chtěla utéct všem svým myšlenkám. V hlavě ji zvonila jen jedne věta: Lidé se nemůžou změnit! To je osud! Nechtěla tomu věřit. V duchu si pořád opakovala: Můžou, můžou, můžou!!!

Gaara a Ichi procházeli Písečnou vesnicí. Nikdo si jich nevšímal a všude bylo slyšet cvrkot spěchajících lidí. Gaara vešel do liduprázdné putyky a sednul si do jejího rohu. Ichi udělala to samé.
Gaara se jí dlouze zadíval do očí a pak se zeptal
„ Kdo jsi?“
„ Jmenuji se Ichi a jsem ze Zpěvné vesnice.“ Opověděla Ichi. Byla dlouhá vteřina ticha.
„Proč tě honili ninjové?“ Odpověděl na to otázkou Gaara.
„ Víte,“ Ichi se odmlčela, „bylo to asi takto.“

Zpěvná vesnice před 14 dny….

Svit Slunce 06

Naruto pomalu otevřel oči a myslel jsi, že hledí do podivného zrcadla. Zamžoural a zjistil, že hledí jen do stejných očích jako má on.
„Konečně jsi vzhůru,“ řekla Kushina, která se nad něj nakláněla.
„Co?“ zamumlal a prudce se posadil. Ihned se mu zamotala hlava z bolesti a také z toho, když jsi rozpomněl.
„Je Hinata v pořádku? A co tady děláš vůbec ty?“ vychrlil ze sebe Naruto.
„No vetší starosti jsi mi dělal ty, ale takhle se nechat hloupě zranit,“ řekla posměšně.
„Jak je jí?“ zeptal se důrazně.

„Takže to byla pravda…“
„Po tolika letech…“
„Hodně se změnil!“
„To je Sasuke?“
„Já vám to říkal!“
Skupinka se pomalu připravovala k výpadu. Tedy…
„Opravdu veliké překvapení.“ Ozval se Sasuke.
Juugo, Karin a Suigetsu se překvapeně otočili. Byli tam. Skupinka z listové! Sasuke je tak úžasný!
„Fajn! Sasuke!“ Zařval zničehonic Naruto.
Sasuke se překvapeně zamračil. Naruto…tentokrát to bude boj.
„Kage Bunshin no Jutsu!“ Vytvořil Naruto klony.
Sasuke se rázem probudil ze své otrlosti.

Čtveřici obviněných nešťastníků brzy došlo, že musí vymyslet nějaký způsob, jak z Konan dostat tu nesmírně důležitou informaci. Ostatní Akatsuki si z nich tropili posměšky a modrovláska je tiše litovala. Měla proto hned dva důvody. Ten první… ti chlapi se do toho namočili sami. A druhý… ona byla svým mateřstvím také poněkud zaskočená. Ale musela si přiznat, že její banda reagovala přehnaně a nechtěli, aby to miminko přišlo na svět.