Smrtící láska

"Hinato! Kam jdeš?!" vykřikla Hanabi.
"Já...já...jdu se jen tak projít." odpověděla.
"Teď? Vždyt´ je skoro noc a venku je velká zima!!!"
Hinata pokrčila rameny a vstoupila do chladného a mrazivého večera. Nevěděla přesně kam jde. Potřebovala být jen chvíli sama. Najednou se rozeběhla a běžela a běžela a běžela.... Jakoby chtěla utéct všem svým myšlenkám. V hlavě ji zvonila jen jedne věta: Lidé se nemůžou změnit! To je osud! Nechtěla tomu věřit. V duchu si pořád opakovala: Můžou, můžou, můžou!!!
"Ááááááá!!!" Hinata zakopla o kořen stromu. Cítila jak moc ji ta myšlenka leze na nervy. Aniž by si uvědomila, co dělá, stoupla a začala kopat do stromu. "Můžou... Můžou!! LIDÉ SE MŮŽOU ZMĚNIT!!! MŮŽOU!!!!" její slova se nesla po celé Konoze. Po té se svalila do trávy.

"Hinato.. Hinato!!"
Slyšela nějaký hlas. Otevřela oči a chtěla zaostřit na tu podivnou mluvící skvrnu, co stála nad ní. Ale moc se jí to nedařilo.
"Hinato!!! Prober se už!!!"
"Naruto-kun… Naruto-kun… Co… co… co se stalo?"
"No, seděl jsem támhle nahoře v koruně stromu a přemýšlel o… No, to je jedno… Ale najednou někdo začal do stromu kopat a řval na celé kolo: Lidé se můžou změnit! Předpokládám, že si to byla ty.."
"To jsem byla vážně tak… tak.."
"Ale nebyla! Možná trochu mimo smysly… Jo a myslím že máš pravdu! Lidé se můžou změnit! Ať si Neji říká, co chce! Lidé se můžou změnit a Hinato… Ty si se změnila… A hodně ses změnila… "
"Eh… Díky!" začervenala se Hinata.
"Hinato… Už delší dobu jsem ti chtěl něco říct…"
"Éééé… No, tak mluv.."
"Víš já… já…"
"NARUTO, HINATO!!! AHÓÓÓJ!!!"
Oba se otočili za hlasem.
"Jé, ahoj Lee!" zvolal Naruto.
Hinata byla naštvaná. Zrovna se jí Naruto chystal něco říct. Možná, že… A do toho si jakoby nic napochoduje Lee!! "Eh… Ahoj…" odpověděla na pozdrav.
"Neviděli jste někde Sakuru? Hledám ji… A nemůžu ji najít! "
"Náhodo jsme Sakuru viděli zrovinka šla támhle." ukázal Naruto.
"Dík!" odpověděl Lee a rozeběhl se tím směrem.
"Ale… Vždyť tam nikdo nešel…"
"Pssst!!! Já vím, že tam nikdo nešel…" usmál se Naruto a položil si prst na rty.
"Narutoooo!!! Hinatoooooo!!!!"
Oba se opět otočili za hlasem. Tentokrát byl naštvaný i Naruto.
"Sakuro…"
"Neviděli jste někdy Leeho?" zeptala se.
"Ne, neviděli…" zalhal Naruto.
"Ach jo vůbec nevím, kam se mohl ztratit. Co budu já lemra dělat?! Měla jsem držet hlídku u jeho lůžka pač se ještě nezotavil z toho souboje, a tak je trochu mimo smysly… No, prostě jsem usnula… A on se asi probudil a asi utekl… Jestli se mu něco stane, tak… Je to moje chyba.. No, nic musím ho jít hledat…" Sakuře padala jedna slza za druhou.
"Sakuro? Víš, ale my jsme ho viděli…"
"Cože!? Proč jste mi to neřekly hned?!"
" Ééé… No, protože… To je jedno… Utíkal támhle tím směrem a říkal, že tě hledá." Sakura se pozorně zadívala tím směrem: "Ale.. ale to je les smrti!!!" Naruto se taky pořádně podíval, kam to vlastně Leeho zavedl.

"Dopr… Já jsem takovej hňup!!! Proč jsem mu vlastně něco takovýho nakecal!? Sakuro… Je to moje chyba… Pomůžu ti ho hledat! Hinato, ty běž rač domů… Nechci, aby… Raději na to nebudu myslet…"
"Co si zase Leemu…" vyjekla Sakura, ale překřičel ji Hinatin hlas: "Já domů nepůjdu ani omylem! Nenechám Vás v tom samotný!"
A tak tedy vyrazili k lesu smrti…
"Jak, ale Lee mohl přelézt tu mříž!?" zeptala se Hinata.
"Jakou mříž?" nechápal Naruto.
"To seš tak blbej a nebo to děláš!? Tady ta, co ten les ohraničuje, aby sem něco z toho lesa nevniklo!!!" rozčílila se Sakura. A ukázala rukou před sebe, kde se tyčila obrovská mříž.
"Jéj!!! Tady ta… Tak to řeknu hned, ne??" bránil se Naruto.
"ALE jak mohl Lee přelézt tu mříž, ky je zraněný?!" opakovala Hinata.
"Mě to taky vrtá hlavou.." odpověděla Sakura.
"Uh…"
"Co to bylo?!" vylekal se Naruto.
"Já… já nevím.."
"Pomozte mi.. Prosím…"
"Ehe??" Naruto se rozhlížel odkud ten hlas vychází. Uviděl pak takovou tmavou skvrnu ležící nedalako od nich. Přistoupil k ní blíž: "Lee.. Co se ti stalo?"
"To Sasuke…" odpověděl Lee.
"Lee! To jsem ráda, že..," vykřikla Sakura , "Ach… Lee… Ty krvácíš.."
To už přiběla i Hinata: "Lee!!! Co… co…"
"To mu udělal Sasuke…" sdělil Naruto.
"Cože!? Sasuke… Já jsem si myslela o něm něco jinýho… Že by fakt on?? Ne.. To není možný.. " brečela Sakura.
Strhla se bouřka. Parkrát zahřmělo a z oblohy padlo ptačí pírko. Všichni se na něj koukali, když v tom..

Uviděli Sasukeho..
"Ty… Já tě nenávidím!! Jak si mohl udělat něco takovýho poraněnýmu člověku!?" vyjel Naruto.
"Hmm…" ignoroval ho Sasuke.
"Hmm?? A to je jako celý!? Lee mohl umřít!!" rozřikl se Naruto.
"Sakuro… Já… já tě mám… Já tě miluju…"
"Lee!! Opravdu?? Lee?! Proč si najednou usnul!?"
"Sakuro… Myslím, že Lee neusnul, ale…"
"Neee!!! Sasuke… Proč.. Proč si to udělal?"
"Myslel jsem jak Lee umře budu tě mít pro sebe…" odpověděl chladně Sasuke.
"Ty debile!! Jak sis mohl něco takovýho myset!? Nenávidím tě!" zaječela Sakura a vytáhla kunai a zaraženému Sasukemu mu ho vrazila přímo do srdce… "Co.. co jsem to udělala?? Já zabila člověka?? Ne.. to není možný… Naruto, Hinato?? Běžte odsud!! Ještě provedu něco vám!!" podívala se ne ně. Rudé oči měla plné slz. "Lee… Já tě taky miluju… Vzbuď se.."
"Sakuro? Lee, ten se už nevzbudí.. Pojd půjdeme a odneseme Leeho…" řekl Nauto.
"Nechte mě o samotě!! Běžte!! Nechci.. Já.."
"Nemůžem tě tu nechat…" vyslovila Hinata.
"Říkám, abyste šli!!" a vytáhla z kapsy další kunai a hodila ho po Hinatě. Naruto však byl rychleší, chytl Hinatu a odnesl ji na onen strom, kde ještě tak před hodinou seděl.
"Naruto…" vzhlédla k němu Hinata. Naruto ji vzal kolem ramen: "To bude zas dobrý…" A dlouze ji políbil.
"Víš, chtěl jsem ti říct… Miluju tě…" A ještě jednou v tom deštivém počasí Hinatu políbil.
"Naruto…" odpověděla Hinata se slzami štěstí i smutku…