Rande v Konoze

Jsem tak sama. Je čas ukončit svou samotu a najít si někoho, kdo by mi dělal společnost a podržel mě v těžkých chvílích. Čili, jednoduše řečeno, je čas najít si kluka.

1. schůzka
Naruto nervózně: Můžu… ech… tě… ech… pozvat… ech… na ramen?
Já: Ok… fajn.

2. schůzka
Naruto již odvážněji: Půjdem na ramen, dattebayo? Chceš?
Já: Tak jo. Klidně.

3. schůzka
Naruto již sebejistě: Že půjdeme na ramen, že jo? Dattebayo!
Já, krapet otráveně: No… tak dobře.

. . .

6. schůzka
Naruto, 100% si jistý: Jdeme na ramen! Dattebayo!
Já: Ehm… a nechtěl bys to jednou vynechat?
Naruto: psí oči.
Já, odevzdaně: Ok… jdeme.

7. schůzka
Naruto-výkřik: Ramen!
Já: A co kdybychom se dneska jen prošli?
Naruto: S ramenem v ruce?
Já: A nešlo by to bez toho ramenu?
Naruto, ďobající rukama jak Hinata: No… když já se tak těšil.
Já s velkým povzdechem: Tak dobře, ale jenom do ruky.

8. schůzka
Naruto: Rameeeeeeeeeeen!
Já, zoufale s hysterickým podtónem: Ale já nemám hlad. Chci se projít. Sednout si na lavičku pod rozkvetlou třešeň. CHÁPEŠ???!!!
Naruto smutně: Ale já chtěl na ramen.
Já: Ještě jednou se zmiň o ramenu a… (výhružné ticho)
Naruto: Ale ramen…
Já skákající mu do řeči: Vyber si. Já nebo ramen?
Naruto: Nejde obojí?
Já: Ne!!
Naruto po chvilce přemýšlení: Ramen!
Já: Vlepuji Narutovi facku a odcházím.

Po neúspěchu s Narutem jsem se rozhodla, že zkusím randit s někým jiným. Někým romantičtějším a neposedlým ramenem. Rozhodla jsem se pro Nejiho.

1. schůzka
Neji: Cítím, že naším osudem bylo se setkat.
Já, zaskočená (to víte po Narutovi a stovkách ramenů se vám zacpe mozek): Eh… nepůjdem se projít?
Neji: Jasně, máme stejně osudové myšlenky.
Já, stále zaskočená: Máš nějaký nápad, kam půjdem?
Neji: Do parku k osudové třešni!
Já, pořád zaskočená: Tak jo.
V parku
Neji: Jsi tak osudově krásná! Jsi moje osudová dívka.
Já, zrudlá jako růže kolem cesty: Eh… děkuji.
Loučení
Neji: Toto byl můj osudový den.
Já: mlčím a sleduji, jak odbíhá na podle něho osudový trénink.

2. schůzka
Neji: Naše osudová schůzka!
Já: A v čem je osudová?
Neji šoupající nohama: Ech… Nepůjdem se projít pod osudovou třešeň?
Já: Hmm… fajn. Jenom, musíš pořád mluvit o osudu?
Neji: Mým osudem je mluvit o osudu!
Po půlhodince procházení se v parku a Nejiho tlachání o osudu.
Já: A Lee neumí použ…
Neji nenechávajíc mě domluvit: A pak jsem mu zasadil osudovou ránu. Jsem prostě génius a takový osudový lůzr na mě nemá.
Já: začínám si myslet, že je to nafoukaný osudový mag*r posedlí satanem.
Neji, mele dál: Jenže ten osudovej lůzr se ještě zvedl, i když mu Tenten říkala, že já jsem lepší a že mě nemůže porazit. Osud je totiž na mé straně. Jsem prostě nejlepší.
Já: A tos na něj nemohl být milejší?
Neji: Mým osudem je upozorňovat lidi na jejich chyby.
Já: Už toho mám dost! Di se bodnout s osudem.
Neji: Ale…
Já, opět nechávám vybrat: Osud nebo já?
Neji: OSUD! (ani nemusel přemýšlet)
Já: Fajn… (odcházím a nechávám Nejiho visícího za kalhoty na stromě a řvoucího: „Tenhle osud se mi nelíbí!“)

Měl pravdu, tahle schůzka opravdu osudová byla.
Za svého dalšího osudového partnera jsem se zvolila Shina. (Osudového, co to melu? Už jsem jak ten osudovej v*l Neji)

1. schůzka
V lese
Shino: Co to tu smrdí?
Já: Nic necítím.
Shino: Ten odporný puch jednoho odporného prostředku.
Já, nejdřív nechápu, ale pak se mi rozsvěcí: Aha. No to bude Off. Nastříkala jsem si ho, aby na mě nelezli komáři a klíšťata.
Shino: Cože? Vždyť to jsou taková roztomilá, hodňoučká stvořeníčka!
Já: E? Roztomilá stvořeníčka? Si děláš srandu?
Shino: Ne-e. Jsou krásná. Pojď sem komárečku. (začne honit bzučící hmyz)
Bzučící hmyz: přistane na mé ruce a chystá se k hostině.
Já: plác komára.
Shino: Néééé! Zabilas ho! Ty vrahu.
Já: Je to jen komár.
Shino: Jak to můžeš říct? (vzlyká)
Já: nevím jak mám reagovat.
Shino: (rukou podebírá komára z mé ruky) Udělám mu pohřeb, přijdeš zítra?
Já: kývám a odcházím.

2. schůzka
Pohřeb
Já: nepřišla jsem, čímž jsem Shina smrtelně urazila.

Začala jsem tedy hledat někoho jiného. Ale ne tak divného a velkého milovníka hmyzu (a dalších věcí, kterých jsem měla až po krk).

1. schůzka
Chouji: jí brambůrky.
Já: Co budeme dělat?
Chouji: Jdem se najíst!
Já: začíná se mi vybavovat moje první rande
Chouji: zamíří k nejbližší restauraci.
Já: Ale vždyť je tak krásně. A před hodinou byl oběd. Proč musíme jít do restaurace?
Chouji: Mám hlad. A můžeme si sednout ven.
Já: Ty jsi neobědval?
Chouji: Ale ano, obědval, ale mám zase hlad.
Já: dívám se na něj jak na cvoka.
Chouji: mizí v restauraci.
Já: jdu nejistě za ním.
O 2 hodiny později.
Já: pozoruji Choujiho, jak jí.
Chouji: nacpává se kdo ví čím. Co jí, jsem přestala sledovat už před hodinou.
Já: Hm… a nechtěl bys už jít?
Chouji: Ještě jsem neměl dezert.
Já: nevěřícně na něj zírám.
Chouji: Objednává si dort, palačinku se zmrzlinou a ovocný pohár.
Já, rezignovaně: Hele, já du. Nám dvěma by to neklapalo. Sbohem.
Chouji: Nestačí nic říct, páč má pusu zacpanou palačinkou.

Doma
Uvažuji nad dalším rande, které neklaplo. Tohle bylo snad nejhorší. I když… . Vzpomínám na tři předchozí. Všechny byly katastrofální. To je mnou nebo jimi? Každý mi přišel jako mag*r, jeden ramenovej, další osudovej, třetí hmyzí a poslední… . Šlo to s nimi od desíti k pěti. Teprve teď si uvědomuji, že s každým dalším klukem se mi počet schůzek zmenšuje.To je hrůza. S dalším musím vydržet alespoň tři.

1. schůzka
Na střeše domu
Já: Hm… hezké. Co tu budeme dělat?
Shikamaru: Dívat se na mraky.
Já: Dívat se na mraky?
Shiki: Jo (lehá si na zem s rukama za hlavou)
Já: udiveně jej pozoruji.
Shiki: sleduje mraky.
Já sedající se vedle něj: To tu takhle seš často?
Shiki: Jo.
Já: To tě to baví? Pořád koukat na mraky, který jsou jeden jako druhej?
Shiki: Nejsou. Každý má svůj tvar, velikost a některé jsou podobné různým věcem.
Já: Hm (dívám se na velký mrak) hele, tamten vypadá jako hamburger.
Shiki: A já myslel, že mám vedle sebe někoho normálního a ne Choujiho.
Já: Ale já nemyslím jen na jídlo. Ten mrak tak prostě vypadá.
Shiki: Ne, nevypadá. Vypadá jako pavouk.
Já: Cože? Teď je to ořezávátko.
Shiki: Ořezávátko? Ty v tom vidíš ořezávátko?
Já: Jo.
Shiki zkoumající mrak: Ale vždyť je to jasnej tulipán.
Dále pokračujeme ve stejném duchu.

2. schůzka
Opět na střeše domu, ale tentokrát pozorujeme hvězdy (jak romantické)
Shiki: To je otrava. Mraky jsou lepší.
Já: Ale ve hvězdách taky můžeš hledat podobnosti.
Shiki: Ale na tak dobře jako v mracích.
Já: No to asi ne, ale takhle je to romantičtější.
Shiki: Je to otravnější a nudnější.
Já, začínám být otrávená :@) : No a co bys chtěl dělat?
Shiki: Koukat na mraky.
Já ukazujíc na temný flek na nebi: Támhle máš mrak.
Tak se oba koukáme, já na hvězdy, on na mraky.

3. schůzka
V parku (já vím, dost překvapující)
Shiki: To je nuda.
Já: Tak co budeme dělat?
Shiki: Dívat se na mraky.
Já: Ale to už jsme dělali.
Shiki: No a?
Já, chytám Shikimóresy: Vždyť je to hrozná nuda.
Shiki: Cože?
Já: Je to otravný a nudný (sakra, už jsem vážně hodně nakažená)
Shiki: To ty seš otravná a nudná.
Já: Cože? (no vážně, už po něm opakuju všechno, jsem jak papoušek)
Shiki: Slyšela jsi.
Já: Odcházím s nechávám Shikiho sedět v trávě a vzpamatovávajícího se z právě mnou udělené lekce.

Ach jo. Tak s dalším klukem to taky nedopadlo dvakrát nejlíp. Ale povedlo se mi to dotáhnout až na tři schůzky, jak jsem si určila. HURRÁ! Dělám pokroky. S dalším určitě vydržím o jedno více. Ale co to plácám. S dalším bych mohla vydržet celé měsíce.

1. schůzka
V lese
Já: Ááá, les je tak krásné místo. Moc ráda sem chodím.
Lee: Já taky. Skvěle se tu trénuje (hop na strom)
Já: Co děláš na tom stromě?
Lee: Koukej (skočí na jinou větev, kolem další udělá salto, na třetí stojku a čtvrtou přejde po rukou)
Já: Super. Jseš fakt dobrej.
Lee vrhající po mně zářivý (já oslepnu) úsměv: A to jsi ještě neviděla trojitý salto s otočkou a piruetou a u toho dopadnu na ruce.
Já: Hm, to jsem sice neviděla, ale nemu… .
Lee: vrhá se z větve vpřed a ukazuje mi to, co před chvílí popisoval.
Já: Šikulka.
Lee nadýmající se pýchou: A dívej teď (a předvádí další… ehm… jak to označit? Cvik)
Já: Super, ale nechtěl bys na chvilku seskočit sem dolů k nebohému smrtelníku, mně?
Lee: Jasně (hop vedle mě)
Já snažící se navázat rozhovor: A v jakém jsi týmu?
Lee: S mistrem Gaiem, Tenten a Nejim.
Já: S Nejim? Toho znám?
Lee: Porazím ho! Lůzr může porazit génia pomocí tvrdé práce (oči mu planou vnitřním ohněm)
Já: Ááá, vzpomínám si. Neji mi o tobě vyprávěl.
Lee: A co?
Já: Jak tě zmlátil.
Lee smutnící u stromu: Nesnáším ho.
Já pokládajíc mu ruku na rameno: Já ho taky nemám ráda. Pojď, pudem. Řekni mi něco o dalších členech tvého týmu.
O 2 hodiny a 30 minut později
Lee: A mistr Gai pak povídá: Lee, ty jsi dříč-génius. Geniální dříč. A já mu byl tak vděčný.
Já v myšlenkách: Kriste. On snad brečí. No jo. Má v očích slzy.
Nahlas: Vypadá to, že máš mistra Gaie opravdu rád.
Lee: To jo. On je prostě úžasnej. Už jsem ti vyprávěl, jak rozbil skálu jediným kopem?
Já, začínám se ztrácet, co mistr Gai všechno udělal: Nevim. Asi ne (ty 2 a půl hodiny začínají doznívat)
Lee: Tak to bylo takhle. Jednoho dne jsme šli na trénink a na tom plácku…
Já skákající mu do řeči: Hele, dopovíš mi to zejtra. Já už musim. Bolí mě trochu hlava (trochu? Dvě a půl hodiny mi vykecává díru do hlavy a jako zbíječku používí mistra Gaie. Hlava mi třeští!)

2. schůzka
Opět v lese
Lee skákající po stromech z větve na větev jako piclá veverka: Dneska je krásný den. Jako stvořený pro trénink s mistrem Gaiem.
Já: Hm, ale jsem tu s tebou já. Ne mistr Gai.
Lee: Já vím. To nevadí. I tak to bude dobrý.
Já krapet nabroušená (mistr Gai mi nedělá dobře): To jsem ráda, že ti stačim.
TICHO
Lee: skáče ze stromu na strom, sem tam i na zem.
Já: jdu pomalu a mlčím.
Lee: Teď se dotknu támhleté špičky stromu a jestli ne, tak budu dál skákat po rukou.
Já: (koukám na strom, který si vybral-holý, suchý, žádné větve) Eh… Lee?
Lee: nevnímá, startuje, nedokázal to.
Já: Lee, poď dolu.
Lee: A teď skočim na támhletu větev, a když se mi to nepodaří, tak udělám 2O salt nad tou louží.
Já: Lee, co kdybychom…
Lee: Sakra, dobře, když neudělám těch 20 salt, tak tě 50x oběhnu po rukou.
Já: Nemusíš se předv…
Lee: Do prkna. Tak teď stůj. Musím tě oběhnout.
Já: A dost. Proč to děláš?
Lee: Protože mistr Gai říkal…
Já: To je mi jedno. Dělej to před mistrem Gaiem a ne přede mnou.
Lee: Ale mistr Gai…
Já, pochmurně: Změňme téma.
Lee: Mistr Gai včera…
Já, zoufale: Nééé, mě nezajímá mistr Gai. Já randim s tebou, ne s mistrem Gaiem.
Lee: Ale já ti chtěl říct , že mistr Gai včera…
Já: Já chci slyšet něco o tobě, ne o mistru Gaiovi.
Lee: Vždyť uslyšíš. Snažim se ti říct, že mistr Gai mě včera naučil trojitý kop s otočkou a zářivý úsměv č. 57.
Já: Fajn. Nemůžeš mi říct něco, v čem nebude tvůj sensei?
Lee: zuřivě přemýšlí.
Já: Tak já něco nadhodím. Viděl jsi Já, legenda?
Lee: Ne-e. Mistr Gai říká, že by to škodilo mé síle mládí.
Já, rozhodla jsem se tu osobu přehlédnout: A co třeba The happening?
Lee: Ne-e. To se také nehodí k síle mládí.
Já (se nevzdám): A Den poté?
Lee: NE. Mistr Gai nedoporučuje ani tohle.
Já: A co doporučuje?
Lee: Pata a Mata!
O minutu nevěřícného ticha z mé strany později
Já: To je ujetý.
Lee: Mistr Gai není ujetej. Má výborný vkus.
Já: No to ani náhodou.
Lee: Jooo. Má nej vkus *(i skus)* v Konoze.
Já: Přejdem na něco jiného (Kde se bere ta trpělivost?)
Lee: Mistr Gai má…
Já, docházejí mi nervy: Ještě cekni o mistru Gaiovi a narvu ti ten humus ze země do pusy.
Lee: Tohle by se mistru Gaiovi nelíbilo, co jsi mi právě řekla.
Já se sladkým uspokojením: To je mi jedno (cpu mu hlínu s listy do pusy a následně odcházím)
Lee: plive, prská

Tak tohle také nedopadlo zrovna nejlépe. Připadalo mi, že randíme ve třech. Já, Lee a mistr GAI! To se nedalo vydržet. Kdy najdu někoho normálního?

1. schůzka
Na louce
Kiba: Co to tu tak smrdí?
Já: bleskově otáčím hlavou a pečlivě si ho prohlížím. Ne, není to Shino.
Kiba: čichá a krčí u toho nos.
Já: Já nic necítím (když nepočítám typickou vůni květin na louce)
Kiba: Je v tom cítit šalvěj, ale hodně vzdáleně. A pak hromada chemikálií.
Já: (už mi to dochází. On uráží mojí voňavku!) To je moje voňavka.
Kiba: Aha.
Trapné ticho
Já přerušujíc trapné ticho: Asi půjdem ne?
Kiba: Jo. Akamaru!
Já: Akamaru je moc hezký pejsek.
Akamaru: Haff.
Kiba: Je to nejlepší pes na světě. Je geniální.
Já: Opravdu?
Kiba: Jo. Umí toho už strašně moc. Teď ho učím mluvit.
Já: On umí mluvit?!
Kiba: Jen pár slov.
Já: Ukaž.
Kiba: Akamaru, pojď sem. Řekni něco. No tak.
Akamaru: Haruarff.
Kiba v slzách dojetí: Slyšela jsi? Dokonalé, Akamaru, dokonalé. Je ti rozumět čím dál líp.
Já: Eh. Ale já mu vůbec nerozuměla.
Kiba: Jak to? Řekl to naprosto zřetelně.
Já: Ne, neřekl. Absolutně mu nebylo rozumět.
Kiba: Ale ano, bylo. Akamaru, řekni jí to ještě jednou.
Akamaru: Haruarff.
Kiba. Výborně, Akamaru. Tak co? Tentokrát jsi rozuměla?
Já: Ne-e.
Kiba: Jak to? Teď to bylo ještě lepší.
Já: Bohužel. Je mi líto.
Kiba: Hm, tak ti ukážeme něco jiného (sebere klacík)
Akamaru: vrtí ocáskem.
Kiba: hod klacíkem
Klacík: let vzduchem a následné hop na zem.
Akamaru: rychlostí světla vystřelená raketa a zpět.
Kiba: Skvělé, Akamaru (zase se objevují slzy dojetí) Jak se ti to líbilo? (obrací se ke mně)
Já, rozpačitě: No, vždyť to byl obyčejný aport. To zvládne každej pes.
Kiba: Ale ne jako Akamaru.
Já: Já nevidím rozdíl.
Kiba, rozhořčeně: Nevidíš rozdíl? Nevidíš rozdíl? Akamaru běží rychleji než ostatní, vyskočí mnohem výše než ostatní, má rychlejší reakce než ostatní, je hbitější než…
Já: (ne) sleduji Kibův výčet Akamarových schopností.
Kiba: mele dál.
Já: Jojo, jasně. Chápu. Akamaru je prostě nejlepší, ale já stejně nevidím rozdíl.
Kiba: Tsss, nechci mít tak nevnímavou holku, která nedokáže docenit Akamarovy schopnosti.
Já překvapeně: Cože? Ty mě necháváš?
Kiba s nakrčeným nosíkem: Jo.
Já: nevěřícně stojím a nevěřícně sleduji Kibu.
Kiba: odchází.

No… Co k tomu dodat? Opět jsem nedosáhla svého cíle a mám dojem, že ho ani nedosáhnu. Copak chci tak moc? Ještě jednu šanci mám. Třeba to konečně bude ten pravý.

1. schůzka
Na ulici
Já: Ahoj.
Sasuke: mlčí
Já: Jak se máš?
Sasuke: mlčí
Já: No… to asi bude znamenat, že dobře.
Sasuke: mlčí
Já: Eh…
Po hodině
Sasuke: mlčí
Já: … a říká: Vidíte támhleten sloup? Tak ten jsem neviděl.
Sasuke: mlčí
Já: To jsi vždycky takhle výřečný?
Sasuke: Pche.
Já v myšlenkách: Mám to považovat za zlepšení?
Sasuke: opět mlčí
Já: Tak co, kdybys mi taky něco řekl?
Sasuke: mlčí
Já: Je ti něco? Nemáš třeba zánět hlasivek?
Sasuke: Ááá, jsem tak slabý! I ten lůzr Naruto je silnější než já. Jsem k ničemu. Nic nezvládnu. Nikdy svou pomstu neprovedu. Ááá, bůů ůů!
Já: nevím jak reagovat. Z takové náhlé změny jeden chytne šoka.
Sasuke: vzlyká
Já začínajíc se probouzet z šoku: No tak, to bude dobrý (poplácávám jej po rameni)

2. schůzka
V parku
Já: Sasuke, jsi v pohodě? Minule ses mi zdál krapet nevyrovnanej.
Sasuke otáčejíc hlavu: Pche.
Já po chvilce ticha: Na kom chceš spáchat tu pomstu?
Sasuke: Na svém bratrovi.
Já: Aha (Co udělal? Zdejchnul se s jeho gemaboyem?)
Sasuke: Zabiju svého bratra.
Já: Hm (Tak to mu asi nešlohl gameboye. Možná mu přebral holku)
Sasuke: Můj bratr zemře za to, co udělal. A bude to mou rukou.
Já: Hm (Na holku to taky nevypadá)
Sasuke s šíleným výrazem v obličeji: Zabiju ho. Jednou.
Já: A co udělal?
Sasuke vrhající na mne temný pohled: Něco neodpustitelného.
Já: Aha (Tím se to vysvětluje)
Sasuke: Můj bratr je idi*t!
Já: Hm
Sasuke: vyjmenovává jednotlivé nadávky. *(nechci být sprostá, a proto je zde neuvedu)*
Já: čtvrt hodiny poslouchám jeho nadávky a divím se, že jich dokáže tolik vymyslet. Mně by to trvalo týdny!
Sasuke po čtvrt hodině: Jsem dobrý. Dokončil jsem akademii s nejlepším hodnocením, dostal jsem se do závěrečného kola chuuninských zkoušek a mám sharingan! (zlomí se mu hlas) Ale stále to není dost, abych zabil svého bratra! Jsem slabý. Nula! I Naruto je silnější (dostává se do deprese)
Já: opět ho poplácávám po rameni.

Třetí schůzka
V ulicích Konohy
Já: obezřetně přistupuji k Sasukemu a prohlížím si jej, jestli není těsně před výbuchem hysterie.
Sasuke: vypadá normálně *(čti namyšleně)*
Já: Tak půjdem ne?
Sasuke: mlčí
Jdeme po ulici
Já: pozoruji ulici před sebou
Sasuke: mlčí
Já v duchu: U sta tygrů, není to doufám ten koho myslím?
Neji: mašíruje si to směrem k nám.
Já: popadám Sasukeho za rukáv a táhnu ho do nejbližšího obchodu
Sasuke: brání se
Já: nechápu proč, ale když zjistím, že jej táhnu do ochodu se spodním prádlem, okamžitě chápu jeho nechuť.
Sasuke: nic
Já: dívám se, jak Neji přichází
Neji: zpozoruje mě.
Sasuke: mlčí
Já, potichu: Ach ne.
Neji: Óóó, má osudová lásko!
Sasuke: probírá se ze snění o vraždění svého bratra.
Já: Eh… ahoj Neji.
Neji: Je to osud potkat tě tu v tento osudový den.
Sasuke probraný ze snění: Co to meleš?
Já: Hm… Neji, promiň, ale my už musíme jít.
Neji: Ale ne, nechoď. Je naším osudem strávit společně tento den, když nás osud takhle svedl dohromady.
Sasuke: Já s tebou žádný den trávit nebudu. Jdeme.
Já: Jj. Ahoj, Neji.
Neji: Počkat. Chcete mi říct, že vy dva…
Sasuke: mlčí
Já: No, to víš, Neji. Nám dvěma by to neklapalo. Jen si vzpomeň.
Neji: To není pravda. Je naším osudem být spolu.
Sasuke: Buď zticha (odchází a táhne mě za sebou)
Já: (mávám Nejimu) Uff
Neji: Tak to ne. To je moje osudová holka.
Sasuke: Jsi otravný.
Neji: Ty osudový mago*e! Nesahej na mou osudovou lásku!
Sasuke, mumlající si: Je to zkouška. Jestli ho porazím, určitě budu mít sílu zabít svého bratra. Stanu se silnějším.
Já: Hele, nechte toho.
Neji: se zavřísknutím skáče na Sasukeho.
Sasuke: tiše skáče na Nejiho.
Já: stojím
Neji: Osudově ti namlátím!
Sasuke: mlčí, vytahuje kunai.
Kunai: letí na Nejiho
Já: Přestaňte!
Neji: kašle na mě.
Sasuke: kašla na mě.
Oba: kašlou na mě.
Já: Hej! Já jsem tady. Okamžitě toho nechte!
Neji: je osudově zabrán do boje.
Sasuke: nevnímá.
Já: Dóóóst!
Neji: neslyší.
Sasuke: nechce slyšet.
Já posmutněle: Nesnáším, když se kluci perou.
Neji: Tvým osudem je prohrát!
Sasuke: Pchééé!!!!
Já: Kašlu na vás. Ani jeden si mě nevšímáte.
Neji: Je mu to fuk.
Sasuke: mlčí
Já: odcházím.

Nic. Ani ten poslední nebyl tím pravým princem na bílém koni. Kašlu na to. Dám se na holky.