Mistakes...
Hnal sa tmavou uličkou, behal ako o život. V očiach samu odrážala odvaha. Tak blízko, veľmi blízko, už je skoro tam. Aj keď bola noc očami hľadal svetlo. Svetlo dávno zabudnuté, ale on ho chcel späť. Tešil sa aj sa bál, nevedel čo príde, ale vedel, že nech príde čokoľvek on MUSÍ znovu objaviť to puto. Už som tu, vytešene si povedal, no jeho tešenie sa premenilo na strach, bolesť, nechápavosť, obavy, smútok, žiaľ, úzkosť...
„Čo to do pekla má znamenať?“ To jediné zo seba dostal pri pohľade na nich. Sakura mu plakala na hrudi plnej krvi. Jej ruky už nemali žiadnu chakru. Zrejme vypotrebovala už všetku na jeho liečenie. Asi pol metra od nich stále Hinata, hlavu mala sklesnutú a v ruke držala kunai, bol od krvi. Naruto podišiel bližšie... Každý ďalší krok ho hnal k väčšiemu zúfalstvu. On... je... mŕtvy... pomyslel si. Vedel to, lebo v jeho očiach bol zamrznutý pohľad, ktorý naznačoval akoby vystrašený žiaľ. Keď bol úplne pri ňom, všimol si, že po tele má červené bodky. Hinata zrejme uzavrela prúd chakry v ňom. A asi 10 shurikenov po jeho tele.
Naruto sa nepýtal prečo, nechcel to vedieť. Jeho sen bol stať sa hokage a priviesť sasukeho späť. Ak sa môj sen priviesť Sasukeho späť zrútil... môže sa zrútiť aj môj sen stať sa hokage... Všetko je na nič... Nepýtal sa na nič. Kľakol ku Sasukemu, zatvoril mu oči.
„V deň, keď tvoje telo umrelo v strachu, v ten deň som umrel s tebou. Moje sny si mi zo srdca vytrhol a nahradil ich novými.“ Sakura nechápala o čom hovorí a radšej ani nechcela. Naruto sa usmial, no v očiach mu stále bolo vidno smútok.
Od toho dňa nenávidel Hinatu, lebo bolo nad slnko jasnejšie, že ho zabila. Nikdy sa jej nespýtal prečo. Nikdy sa nevrátil späť na cestu shinoby. Nikdy svoj pohľad nevenoval Hokágom. Nikdy viac už nebol ninjom. Stal sa len a len zradcom, pretože onedlho zabil radu starších. A v ten deň bol zabitý aj on sám. Zomrel v nenávisti a obviňovaní. Zomrel pretože nemal chuť žiť. Zabudol na svoje sny, lebo začal svet chápať inak. Nikdy sa nespýtal Hin prečo... A keby to urobil, asi by znenávidel Sasukeho. Možno by sa nestal zradcom. Možno by sa jeho sny splnili. Možno by sa stal skvelým hokagem.
A naopak, keby sa Sasuke nikdy nepýtal Itachiho prečo, ešte by žil. A neležal by vedľa Narutovho hrobu.
Ľudia urobia mnoho chýb, niektoré im pomôžu, iné ich zahubia...
Mise O2: Povídka není dlouhá, ale musela jsem ji přečíst dvakrát, abych se zorientovala v ději. Ten je rozhodně zajímavý, ale takový... kusý. A neučesaný, třeba poslední dvě věty druhého odstavce na sebe vůbec nenavazují. Ale možná ten styl psaní měl vyvolat atmosféru chaosu a zmaru, vcítění do Narutovy zlomené duše, a to... se podařilo. I takový děj je možná alternativa k tomu kanonickému, a do světa nindžů by zapadal docela dobře.
Závěrečnou poznámku o chybách tak úplně nepobírám, jestli je snad chybou se ptát... a tím pádem je moudré žít schválně v iluzi, pokud je riziko, že zjištěná pravda by nebyla příjemná? Nebo bylo chybou, že se Naruto neptal a nezjistil něco, co by ho uklidnilo? Nevím, ten předchozí děj mi nepřipadá jako povídání o chybách, spíš o tom, že svět nindžů je nemilosrdný a rány „osudu“ jsou někdy silnější, než co sneseme.
Ale i tak se to četlo pěkně. Z hlediska mise... na málokterou povídku se čtyřřádkový komentář píše snadno. A u této se mi snadno psal, protože mě vedla k zamyšlení, takže díky za ni!
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.