Cesta samoty 3- Chuuninská zkouška

Jo už to je nějakej ten čásek kdy jsem začala život agenta a plnila mise... byla to makačka ale celkem se mi to líbilo. Začala jsem na mise nosit masku z tmavě modré látky kterou jsem si obvazovala kolem obličeje, černý plášť s černými věcmi a hlavně plný batoh vybavení. Hned z první mise jsem se totiž poučila... při akci mi došli kunaie a shurikeny... jinou zbraň jsem v tý době neměla. Takže ta mise byla celkem problém...ale jinak jsem to zvládala. Potom už mi šly dny za dny a já plnila další a další mise. Když tu jednou....

Třetí si mě k sobě zavolal do kanceláře. Stála jsem tam před ním ve své masce a čekala co bude.
“Dávám ti dovolenou.”
“To je dobrý... já to zvlá...”
“Bude Chuuninská zkouška. Víš co to je?”
“Ne. Co?”
“Je to zkouška Geninů pro přestup na Chuunina.”
“Aha... A já se jí mám zůčastnit.”
“Jestli chceš?”
“Jistě! To si nenechám ujít!! ” Usměju se nadšeně.
“Pak tedy tohle podepiš...” Ukáže na papír na stole.” A dones to za týden do místnosti 301 ve škole v 15:00.”
“Dobře...” Došla jsem ke stolu a Třetí mi podal přihlášku. Vzala jsem si jí a otočila se k odchodu. “Sayonara!” Pozdravila jsem na rozloučenou.
“Sayonara.” Řekl Třetí a zklonil se nad svým, papíry posetým, stolem.
Vzala jsem za kliku a otevřela dveře. Potom jsem vyšla a dveře opět zavřela. Začala jsem si rozvazovat masku, sundavat plášť. Když jsem se odmaskovala, dala jsem své věci do batou a vydala se svou obvyklou trasou ale když jsem zatáčela za rohem...
“Co?.. .tak to je divný... není tady...” Rozhlížela jsem se ale opravdu. Nikde nikdo. ”No tak nic no...” Pokrčila jsem rameny a šla dál. Náhle jsem však zaslechla hlasy. Vyšla jsem tím směrem a pomalu začala rozeznávat slova.

“To bolelo.”Ozval se hodně naštvaný hlas.
“Konohamaru!”
“To bolelo ty malej srabe!”
“Nedělej to, víš že potom na nás budou řvát” Prohlásil nějaký otrávený holčičí hlas.
“Omlouvám se, nedávala jsem pozor.” V tomhle hlasu jsem poznala Sakuru. Na ten její hlásek se nezapomíná...
“Hej vy! Nechte ho být!!” Tenhle hlas jsem taky poznala. Naruto...
“Trošku si pohrajeme než příjde šéf.”
“Ty bastarde!” Ozval se běch a potom rána. Naruto sebou asi seknul. ”Co to bylo?”
“Geninové ze skryté listové jsou tak slabí!”

To mě docela naštvalo a tak jsem se rozeběhla směrem odkud vycházely ty hlasy. Když jsem tam doběhla uviděla jsem nějakého týpka jak drží malýho kluka. Soudě podle toho co jsem zaslechla jsem usoudila že ten malej kluk bude Konohamaru jehož jméno tu zaznělo.
“V podstatě... nenávidím skrčky. Zvláště ty malé a drzé. Chce se mi zabíjet.” Zašklebil se.
“No dobrá... mě se to netýká.” Řekla holka stojící za tím v černém.
“No, potomhle se postarám o to malé štěně.”
Na nic jsem nečekala a popadla jeden kámen který se mi válel pod nohama. Potom jsem zaměřila a právě když se ten týpek napřahoval k ráně, kámen hodila. Jenomže se srazil s nějakým jiným kamenem a tak jsem skočila k těm dvoum a praštila toho v černém do břicha. Ten pustil Konohamara a rukama si svíral postižené místo. Chytla jsem Konohamara v pádu a postavila ho na nohy. Ten se vzpamatoval a doběhl k menší skupince kterou tvořil Naruto, Sakura a ještě nějaký dva ve stejném věku jako Konohamaru. ”Jeho tým?...” Zeptala jsem se v duchu ale potom to pustila z hlavy a radši odskočila od toho týpka protože vypadal dost naštvaně.
“Geninové ze skryté listové jsou slabí?!” Podívala jsem se na něj.
“A ty seš kdo...”
“Dlouho jsme se neviděli... Giro...” Ozval se hlas ze stromu kousek od nás.
“Jo... nějakej ten čásek už to bude.” Odpověděla jsem.
“Nemusela jsi mi kazit můj nástup.”
“Ne, to Ty jsi mi nemusel kazit Můj nástup...” Pohlédla jsem na majitele hlasu.
“Che...” Zašklebil se.
Obrátila jsem zpátky. ”Jak vám tady tohle indivudum prozradilo...” Ukázala jsem na Sasukeho.
”Mí jméno je Gira...”
“Další týpek co mě s**e...”
“Co takový bastardi jako vy, dělají v naší vesnici?” Zeptal se Sasuke a pohazoval si s jedním kamenem. ”Zmizni!” Sevřel kámen a rozdrtil ho na prášek který pomalu roznášel vítr.
“Hej, šmejde, polez dolů! Borce jako ty nenávidím nejvíc.” Řekl ten v černém a sundal si z ramene něco zabaleného v obvazech. ”Hezky si vás tu zmlátim oba.” Díval se střídavě na mě a na Sasukeho.
“Hej! To chceš dokonce použít Karasu?!” Zpozorněla ta holka.
“Kankuro, přestaň!” Ozval se hlas nově příchozího.
Všichni kromě mě ztuhli a zadívali se směrem odkud hlas vycházel. A to si říkaj ninjové... neslyšeli ho přicházet...
“Jsi hanba naší vesnice.” Prohlásil kluk s rudými vlasy a tykví na zádech zavěšený nohama vzhůru na stejném stomě jako Sasuke.
“Ga... Gaara...” Vykoktal ten který byl osloven jako Kankuro.
“Proč si myslíš, že jsme přišli do listové vesnice?”
“P-poslouchej Gaaro... oni si začali a...”
“Drž hubu.”
Kankuro okamžitě zmlknul a díval se na toho kluka.
“Zabiju tě.”
“Omlouvám se, moje chyba. Opravdu se omlouvám.”
“Omluv se těmhle.” Podíval se na nás a potom se proměnil v písek. Ale když písek přistál na zemi znovu se vrátil do své původní podobi. “Jdeme. Nepřišli jsme si sem hrát.” Otočil se k odchodu.
“Já to vím...” Řekl ještě Kankuro a taky se otočil.
“Hej, počkejte!” Vyběhla Sakura.
Všichni se tři se zastavili.
“Co zas?” Zeptala se ta holka aniž by se otočila.
“Podle vašich čelenek jste ninjové ze skryté písečné, že? Ohnivá a Větrná země jsou sice spojenci, ale ninjům je zakázáno vstupovat do cizích vesnic bez povolení. Uveďte důvod své návštěvy.”
“Mluvíme s neinformovanými! Copak vy nic nevíte? Tady je moje povolení” Vyndala kartičku s její fotkou a nějakým textem. ”Je v pořádku. Jsme Geninové ze skryté písečné a Větrné země. Přišli jsme do vaší vesnice abychom se zůčastnili Chuuninské zkoušky.”
“Chuuninská zkouška?” Zeptal se Naruto a zatvářil se nechápavě. ”Co je to Chuuninská zkoužka?”
“Vy vážně nic nevíte.” Ušklíbla se ta holka.
“Šéfe, to je když je Genin pasován na Chuunina.” Koukl na Naruta Konohamaru.
“Vážně? To bych mohl zvládnout!”
Ti tři z písečné se otočili aby odešli jenomže Sasuke seskočil ze stromu a podíval se na ně.”Hej, ty. Jak se jmenuješ?”
Ta holka z písečné trojice se otočila a koukla s úsměvem a mírně se červenajícím obličejem na Sasukeho. ”Myslíš mě?”
“Ne. Toho s tou tykví.”
“Pouštní Gaara. Taky mě zajímá tvé jméno. Tvoje jméno?”
“Jsem Uchiha Sasuke.”
“A ty?” Obrátil se ke mě.
“Gira. Bez příjmení.” Odpověděla jsem s kamenou tváří.
“Hej, hej! A co moje?” Zakřičel Naruto.
“Nezájem.”
Všichni tři se znovu otočili a tentokrát už zmizeli aniž by je kdokoliv zastavil.
“Konohamaru. Opravdu vypadám tak slabě?” Ptal se Naruto Konohamara.
“Vedle Sasukeho? Jo.” Odpověděl Konohamaru.
“Sasuke, neprohraju s tebou!!!” Otočil se k Sasukemu.
“Máš nějaký problém?” Zeptal se Sasuke pohlížejíc na Naruta naprosto nezaujetým výrazem.
Uslyšela jsem hlasy a tak jsem vzhlédla. Ještě jsem uviděla tři postavi jak mizí rychle někam do neznáma.Rozeznala jsem jen poslední větu. “No nic zvláštního ale.. Ten černovlasý, ta co si říká Gira bez příjmení a ten z písečné s tykví... budem si je hlídat...”
“Co to sakra....”
“Hej Giro.”
“He?” Vythla jsem se z přemýšlení a koukla na Sasukeho.
“Co tu děláš??”
“No... mám dovolenou... tak jsem se šla projít.”
“Dovolenou? Co vlastně poslední dobou děláš? Nějak jsem tě vůbec nezahlíd.”
“No to víš... jsem hodně zaměstnanej člověk... pracuju na misích težšího rázu.”
“Kolik mísí máš splněnejch?”
“Celkem 20.”
“Jakýho typu?”
“12-B a 8-A.”
“Co?!!” Podívali se na mě všichni zde přítomní s vyvalenýma očima.
“No jo... před hodinou jsem se vrátila z Áčka.”
Všichni mě sjeli pohledem. .Neměla jsem na sobě jedinou jizvu.
“To jako fakt? Nebyla si s ničím v nemocnici nebo tak?” Podívala se na mě Sakura.
“Ne, proč?”
“S kým jsi v týmu?” Podíval se na mě znovu Sasuke.
“Pracuju sama.”
“Fakt?”
“Jo.”
“Hmmm... A proč si vlastně dostala to volno?”
Vytáhla jsem z kasy papír s přihláškou na Chuuninskou zkoušku a ukázala ji ostatním.
“Aha... účastníš se...”
“Bych si nenechala ujít... Už pudu...” Otočila jsem se a pomalým krokem šla pryč. ”Tak zejtra zase u srážky!”
“Jo... a moc nespěchej...”
“Cheche...” Ušklíbla jsem se přez rameno a zmizela za rohem. (Všude samí rohy co?)