GAARA 4

Gaara a Ichi procházeli Písečnou vesnicí. Nikdo si jich nevšímal a všude bylo slyšet cvrkot spěchajících lidí. Gaara vešel do liduprázdné putyky a sednul si do jejího rohu. Ichi udělala to samé.
Gaara se jí dlouze zadíval do očí a pak se zeptal
„ Kdo jsi?“
„ Jmenuji se Ichi a jsem ze Zpěvné vesnice.“ Opověděla Ichi. Byla dlouhá vteřina ticha.
„Proč tě honili ninjové?“ Odpověděl na to otázkou Gaara.
„ Víte,“ Ichi se odmlčela, „bylo to asi takto.“

Zpěvná vesnice před 14 dny….

Do vesnice přiletěl pták a nesl vzkaz. Ten vzkaz byl z Kamenné vesnice. Potřísněn krví a skoro nečitelný. A v něm stálo:
Naší vesnici napadla Zvučná vesnice. Je pravděpodobné že napadne i vás.
„To snad ne!“ zvolal nakukage „ Zavolejte nejlepšího Jounina co je ve vesnci-vy víte koho.“
„myslíte Ichi?“ zeptal se vystrašený chuunin.
„Hned!“ zahřměl nakukage
„Ano.“
Ichi se dozvěděla tuto zprávu zrovna když byla na návštěvě ve škole, kde si jí pozvali, aby budoucí ninjové viděli pravého Jounina.
Děti se jí ptali na všechno možné, z některých otázek Ichi upadala do rozpaků, takže byla ráda, že mohla návštěvu ukončit předčasně.
Zatím vůbec nevěděla, co se stalo....
„ Prosím, jsem tu, co jste mi chtěl?“ zeptala se zatím bezstarostně Ichi.
„ Vyhlašuji pohotovost, svolej všechny ninji kteří jsou ve vesnici. Nejspíš nás napadne zvučná vesnice.“
„Ano!“
„ A Ichi, jestli neubráníme naší vesnici, tak uteč! Rozumíš!“
„Ale....“ vzdorovala Ichi
„ To je rozkaz!“
„ Jistě,“ řekla pomalu. Ale pak už se dala do běhu a začala svolávat všechny ninji, kteří uměli alespoň něco.
„Rychle jedem je vyhlášena pohotovost! Všechny ninji chci mít v pohotovosti, Rozumíte!" Křičela na celé kolo.
„A taky zde potřebuji geniny aby odvedli ženy a děti do bezpečí!“
Netrvalo dlouho a opravdu Zvučná vesnice napadla Zpěvnou. Ve Zpěvné vesnici nebylo moc ninjů – všichni byli na misích, Zvučná vesnice byla v obrovské převaze. Většina Zpěvných ninjů zemřelo. Ostatní běželi chránit k úkrytu vesničany. Přesně jak Ichi rozkázala. Věděla předem, že ta bitva je prohraná, ale museli to zkusit, alespoň se jim postavit! Jen jednou se jim postavit! Proto hned běžela za nakukagem mu vše říci, ale když vešla do jeho pracovny, našla ho, jak leží v louži krve.
„Ne to ne, co se to stalo!“ pomyslela si a rychle běžela za nakukagem. Ještě dýchal.
„Ichi vedla sis dobře,“ vydechl z posledních sil.
„Prosím buďte potichu, vyléčím vás,“ řekla Ichi a položila ruce na jeho hruď, najednou z nich začala vycházet záře. Ale nakukage se vůbec neléčil.
„Tak dělej!“ vykřikla zoufale Ichi. Najednou uslyšela kroky.
„Uteč, slíbila jsi to!“ naléhal nakukage
„Ale nakukage!“ nakukage zvedl ruku a položil jí ruku na rameno
„Ichi jednou mě poslechni, je to vážné!“ a pak…. zemřel.
Ichi se drali slzy do očí, ale nechtěla to dávat najevo, nakukageho ještě pořád držela v náručí. Ještě jednou položila ruce na jeho hruď a naposled se ho snažila vyléčit. Jak předpokládala, nepovedlo se. Když zvedla hlavu, někdo stál ve dveřích a škodolibě se smál. Na ochranné čelence měl jen jednu notu. Ichi rychle sepnula ruce a použila přemístění. Přemístila se ke skrýši zpěvné vesnice a to, co viděla, bylo katastrofální, otřesné, a hrozné. Před vchodem leželo plno mrtvých mužů, dveře byly vyražené. Když šla temnou chodbou, cítila pach krve…. Čekala to nejhorší. A to se také bohužel stalo… Na podlaze leželo plno mrtvých žen a… dokonce zabili i všechny děti. Ichi odvrátila tvář. Vytryskly jí slzy, chtěla zvracet. Byla zoufalá. Rychle vyběhla ven.
„Jsem jediný člověk, který zůstal ve vesnici naživu.“ Řekla si sama pro sebe i když by to mohla říci na hlas, protože jí neměl kdo poslouchat. Najednou jí projela zima, otřela si oči a dala se do zběsilého běhu. Někdo tam přeci jenom byl a určitě to nebyl spojenec. Musí utéct, musí se zachránit, alespoň ona. Vzpomněla si na nakukageho a ještě zrychlila, jeho rokaz splní, prostě MUSÍ přežít!....................

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ