Začátek konce V.

„Co je? Co chcete v tak pozdní hodinu večer?“ zeptal se otráveně lékař. Otevřel dveře nemocnice a zůstal v nich užasle stát.
„Prosím, rychle. Moc dlouho to asi nevydrží.“ Řekla spěšně Sakura.
Každý podpíral naruta z jedné strany. Došli s ním až k lavnímu sálu.
„Co-co se stalo? Vůbec nechápu.. jakto..“ žbreptal lékař za chůze.
„Ne, teď na to nemáme čas! Musíme být na sále co možná nejdříve nebo to s ním nedopadne dobře!!!“ říkala právě Sakura.
Konečně vešli na sál, lékař vzal Naruta za nohy a Sakura ho vzala za ruce, takže ho mohli položit na lůžko. Lékař i Sakura už se dali do pohybu a začali si obstarávat potřebné prostředky a protijedy…
Vyzkoušely už úplně všechny metody i léky, o kterách věděli, že by mu mohli pomoci navrátit paměť. Postavili se nad něj a čekali, co se bude dít.
Vtom Naruto pootevřel oči. Oba byli napjati.. Posadil se a rozhlédl se kolem.
„Sakuro-chan? AUUUU…“ probudil se. Ležel v nemocnici a vše co se stalo byl jen… sen? Nevěděl nic, zhola nic.. v místnosti nikdo nebyl a do oken mu svítilo slunko.
Pokusil se pohnout, ale uvědomil si, že se nemůže hýbat. To jsem snad ochrnutý nebo co? Počkat, můžu hýbat do půli pasu. Hmmm… to je dobrá správa nebo špatná? Fajn.
Poslouchal, jestli někde neuslyší nějaké kroky, nebo jen náznaky zvuků.
Nic! Achjo, ležím tu v nemocnici, nemůžu hýbat nohama, nikdo tu není a navíc si ani nemůžu nijak obstarat jídlo!!! Bože..
Najednou konečně uslyšel nějaké zvuky. Dokonce se domníval, že to byly kroky. Pohlédl směrem ke dveřím, které měly okénko ze skla. Kroky se blížily, byly čím dál tím více slyšet. Skleněným okénkem viděl, jak tudy někdo prošel.
„HAAALLLLOOO!!! PROOSIIIM VRAŤTE SE!!!“ Naruto řval ze všech plic.
Nikdo mu neodpověděl ani nedal nějakou zprávu, že ho slyšel, že ho vůbec zaznamenal v této budově.
Sakra!!! Sakra, sakra, sakra. Co budu dělat? Lidi tu choděj, jako bych vůbec neexistoval a nemám ponětí, kde to jsem, jestli Konoha existuje nebo jestli jsem ve venici ukryté v Nebi. Pokusil se zvednou, ale marně. Zase dopadl zpět na tvrdou postel.
Žáby!!! Vzpomněl si, že umí přivolat žabího šéfa. Mohl bych se pokusit ho přivolat!!! Udělal potřebnou pečeť, ale i když se snažil jak chtěl, nic se nestalo. Nepřivolal ani maličkou žabičku. Co se to tu ksakru děje? To už neumím naprosto nic?
Pořád dokola se pokoušel někoho privolat, ale nedařilo se mu to. Znovu zavolal z plných plic: „JE TU VŮBEC NĚKDO?“ nic… Jeho postel ležela uprostřed pokoje, takže se ani nemohl podívat z okna.
Poprvé se pořádně rozhlédl po místnosti, ve které ležel. Vedle okna byl stolek a na něm malá lampička. A na protější stěně byla jakási nástěnka. Byly tam různé nápisy a podtitulky.
Nelituj mrtvé, lituj živé, ale především lituj ty, kteří žijou bez lásky… Když toto četl, vzpomněl si na Sasukeho. A co se vůbec stalo s ním? A co Sakura?
I když myslel nad tím vším, neustále měl v sobě jednu myšlenku.. Myšlenku, na kterou se ptal sám sebe: Byl tohle všechno jen sen nebo je to krutá skutečnost?