Tichá hrozba - 15.dl

Po celé místnosti panovala napjatá atmosféra. Za okny se Slunce blíilo k horizontu a o slovo se hlásili hvězdy.Snažila jsem se uniknout pohledem, tak jsem jen tupě koukale z okna. Nějaké děti dováděli na ulici. Nejspíš si hráli na ninji. Strašili nějou nebohou kočku a vydávali u toho podivné zvuky. Nemohla jsem si ale nevšimnout, jak mě dvě hnědé oči doslova propalují pohledem.
*Jak jsem se k tomu nechala ukecat?* Pomyslela jsem si sklíčeně a pohlédla na Sasukeho, který na tom byl nejspíš stejně. Zavřela jsem oči a v duchu si opakovala:
*Je to mise, nezapomeň.* V celé místnosti byl však stále klid a mě do očí palila světla z lampičky. Váhavě jsem pohlédla na ženu za stolem a měla jsem divný pocit v žalůdku.
Najednou jsem dostala pocit, že chci být někde uplně jinde, v jiný čas a s někým jiným. Do mysli se mi vkradl Deidara. Vzpoměla jsem si na onu noc u jezera, kde mě objal. Tehdy jsem se cítila klidná. Cítila jsem bezpečí. Jako by mě nic neohrožovalo.
*Teď bych ho tady chtěla mít. Byla bych rázem klidnější.* Pomyslím si.
*Místo toho...* Otočila jsem zrak v pravo na Sasuke, který se rozhodl vše urovnat povrchním pohledem.
,,Chcetemi namluvit, že vám má být vše odpuštěno?" Rozkřikla se najednou ona žena. Zděšeně jsem pohlédla na Pátou Hokage. Tsunade vztekle stala, až se stůl zakymácel. Oba jsme zděšeně o krok ustoupili.
Docela jí chápu. Zrady, vraždý a loupeže. To vše ve dvou osobách, které teď stály před ní a prosili o odpuštění. Pohlédla jsem na Sasukeho. Náhle mě do hlavy praštil nápad. a doufala jsem, že Sasuke bude hrát se mnou.
Poníženě jsem sklonila hlavu. Kousla jsem se do rtu, až mi z oka vypadla slza. Pohlédla jsem na Tsunade.
,,Omluvte nás. Nebylo v tom nic osobního. Naopak jsme byli donuceni." Zašeptala jsem a sepjala jsem ruce k sobě. Nasadila jsem ty nejkouzelnější psí očička, na který by i Akamaru žárlil. Slzy, která mi stekla po tváři to vše podtrhla. Tsunade se zarazila a zmateně na mě pohlédla.
*Bingo!* Pomyslím si v duchu jako Inner Carmen.
Tsunade si povzdechla. Posadila se zpátky za stůl a složila ruce k sobě.
,,Složíte ale Chuninskou zkoušku." Prohlásila po minutě ticha. Zarazila jsem se a pohlédla na Sasukeho. Tohle opravdu do plánu moc nehraje.
,, Je za tři dny. Posilu do týmu budete mít..." Řekla a zahleděla se do spisů. Chvíli v něm přehrabovala a hledala vhodného kandidáta.
Nakonec si zmoženě povzdychla.
,,Všichnou už v nějakém týmu jsou. Budiž. Budete jen vy dva. Tak za tři dny."Řekla a tonem v hlase naznačila, abychom opustili místnost. Sasuke zamumlal něco ve stylu "děkuji" a oba jsme se otočili o 180 stupňu a vyšli z kanceláře.
Oba jsme vyběhly do ulice a zpomalili krok.
,,S tím si nějak poradíme. Aspoň zjistíme informace o Listové." Snažila jsem se zachránit situaci. Sasuke němě přikývl. Chvíli jsme takhle šli. Až mi to nedalo a musela jsem se zeptat.
,,Co vidíš na té Aki?" Prolomím ticho mezi námi. Sasuke chvili přemýšlel.
,,Narozdíl od tebe je hodná a milá. Je hezká a silná. Dokázala porazit Orochimaru a ppřežila tvůj útok." Spustil na jeden nádech.
Najednou jsem do oka dostala tik. Skouskla jsem vztekle ret.
,,Za prvé: Kvuli tvému línemu zadku, jsme nestihli Orochimaru zabít. Za druhé: Já ji nezabila schválně. Z třetí: Jsem zločinec a jen není hodný ani milý. A za čtvrté: O tom kdo je zečí bych se hádala." Vykřikla jsem vztekle a měla jsem štěstí, že na ulici nikdo nebyl.
,,A taky není výbušná. " Řekl nato.
,,To taky nemá v týmu někoho, jako jsi ty."Odeskla jsem.
,,A taky není vybíravá." Řekl znova.
,,To protože ani na výber nemá. Vzala k sobě první invidivua, co šel náhodou kolem."Odvětím. To už jsme oba rudí vzteky.
,,A taky..." Začne znova.
,,Sasuke. Akatsuki je pro mě to nebližší. Jsou jediní koho mám. Vyáthli mě z temnoty a zařadili mě mezi sebe. Tak tu reputaci nepokaž, protože jsem ochotná za každého člena položit život." Vyprskla jsem věc, co mi dlouho ležela na srdci. Otočila jsem se na patě a vyběhla k blízkému lesu. Kde jsme měli postavené stany.
,,No promin." Uslyším za sebou. Zastavím se a otočím se na svého společníka. Nakonec mu věnuji úsměv. Možná se mezi námi začínají bořit ledy.