Typ
Kapitola druhá... Přesun a menší komplikace
A je to tady! Oujé, je to tady!
Lítám po bytě jak torpédo a snažím se uklidit bordel, co jsem způsobila při balení. Orochimaru sedí na židli před počítačem a snaží se najít ten díl Naruta, v kterém byl zakódovaný portál.
Přitáhnu před obrazovku tzv. miništafle, ze kterých jsou nyní schůdky přímo k monitoru.
Už jsme se s Nejim objímali neskutečně dlouho, tak jsem ho pustila.
„Tolik se mi stýskalo, Hin.“
„To mě taky, Neji.“ Byla to pravda, často jsem na něj myslela, i když nerada.
„Neji, já víš, budu se asi muset vrátit k Akatsuki.“ Přiznala jsem se.
„Ale to snad ne.“ Nejimu zaslzely oči, chápala jsem to. Sotva co jsem se mu vrátila, chci zase hned pryč.
„Promiň Neji, nejsem tu vítaná.“
„Ale ano, máš tu tolik přátel…“ Ani nedořekl.
„Ne, promiň.“ Teď už jsem skoro brečela já, jeho slzy ovládly už dávno.
Stála jsem v dešti a svět se mi točil,
byla to doba, kdy bratr s bratrem válčil.
Byla to doba, kdy katany byly nabroušené a připravené k boji,
rány z té doby se jen těžko hojí.
Stála sem tam a můj přítel naproti mě,
avšak nesmál se.
V ruce tasil katanu výhružně,
proti dobru zády se obrátil se.
Listová vesnice bojuje hrdě,
dohořívá však i poslední naděje.
Je tu však chlapec neztrácejíc naději a odvahu bojovat dál,
ve vesnici není nikdo, kdo by ho neznal.
Má jen jeden veliký sen a za tím jde,
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - krátce před začátkem Naruto Shippuunden
Tsunade udivilo, když několikrát viděla vycházet Maraki z budovy, kde se ubytovala písečná trojka. Pokaždé vypadala příšerně. Kde se vždycky tak zřídí? Má snad nějaký vedlejšák? Ne, Ibiki se nezmiňoval. Bylo to divné.
Mezitím se před Tsudinym stolem, ze kterého zbyla jen hromádka objevila skupina ANBU.
„Volala jste nás?‘‘ promluvil jedem z nich.
„Ano ihned najde Sasukeho a přiveďte ho ke mně!!‘‘ Okřikla je a v tu ránu zmizeli.
Sasuke uháněj co jen mohl, ale jeho zranění začalo znovu krvácet.vZpomalil, věděl že k Sakuře je to jen kousek. Z posledních sil se vyškrabal k Sakuřinému oknu a zaklepal. Nic, zaklepal trochu hlasitěji, ale stale nic.
„Sakuro, jsi tam?‘‘ zavolal, ale žádná odpověď.
Jaden pomalu pootevřel oči.
Když se trochu vzpamatoval, ucítil otřesy a svištění větru.
Kde to sem…? Napadlo ho.
Zaostřil pohled a spatřil Namin obličej nad sebou. Dívala se někam dopředu, jelikož on se díval nahoru.
Potom ucítil pod rukou srst.
„Kde to sem?“ otázal se.
Nami trhla hlavou a zadívala se na něj.
Na tváři se jí objevil široký úsměv.
„Ahoooj!!! Už je ti líp??“ řekla vesele a pomohla Jadenovi se narovnat a chytit Riona, na kterém se vezli.
„To si děláte srandu, že vás při tom přistihli!!!“ Začala se naparovat neznámá žena kdesi v temné jeskyni (proč jsou všichni v jeskyních xD ), na své dva poskoky, jenž nesplnili jí zadaný úkol.
„Ale…“ Chtěl se jeden bránit.
„Jaký ale zase?!“ Vyjela na ně.
„On…nebyl sám, byla s ním ještě nějaký blondýna.“ Pokračoval v obraně.
„Blondýna?! Jak vypadala?“ Začala vyzvídat.
„Asi tak 16-17, černo-oranžová mikiny, myslím že ze..zelený oči.“ Řekl a žena se pousmála.
Bylo už pozdní odpoledne, ale pořád bylo dost světla všude kolem. Bože, jak je tu krásně, pomyslela jsem si. Přivřela jsem rozečtenou knihu a porozhlédla se po zdejším okolí. Všechno tu na mě působilo neskutečně uklidňujícím a povznášejícím dojmem. Seděla jsem si v koruně jednoho z mnoha košatých stromů a prostě si četla. Z pravé strany sem slyšela šumění vodopádu a z levé zpěv ptáků. Linula se odtamtud také nádherná vůně květin a čerstvé trávy na louce. Před chvilkou ji mírně skropil jemný deštík, ale to mi nevadilo.
Ten díl je zase trochu dýl, ale to je snad u mě běžný 
.... Tenhle dílek není nic moc, ale snažila jsem se. Doufám, že se bude líbit.
12.Kapitola
Po 2.dnech v nemocnici v Konoze
V Mičině pokoji
Mika ležela v posteli a přemýšlela co se stalo posledních pár dní. V tom najednou někdo zaklepal na dveře. Kdo to asi může být. Pomyslela jsi Mika.
„Dále,“ řekla Mika a čekala kdo vejde dovnitř. Po chvíli se otevřeli dveře a do nich vstoupili tři osoby.
„Mám přátelé, mám rodinu, jsem velký kazekage, lidé mě mají rádi, nikdo se mě nestraní. Mám vše co jsem si kdy mohl přát, ale stejně mi něco chybí.“
Pomyslel si Gaara a sklopil zrak, vzpomínal na jeho dětství, na zkoušku chunninů.
Oprava: ...s hadíkom xD
Ja: „Tak, dnes som zavítala do sídla Orochimara. Brad Pitt to teda nie je, ale treba povedať, že čaro jeho osobnosti je väčšie ako nášho slaďáska. Aj keď je to len obyčajný, malý ha... Aaa, dobrý deň, Orochimaru-sama, som rada, že ste už tu.“ Čo si o sebe sakra myslí? Že je niekto dôležitý? Nejaká filmová hviezda? Keď ma nechá čakať tri hodiny, kým sa sem doplazí? Som zvedavá, kde sa zase vyhrieval...
Ešte stále v nemocnici
"Tak to je lepšie. Nemám náladu sa s tebou hádať ani s nikým iným." Varuje Naruta Mio a opäť si ľahne na posteľ.
"Premýšľam nad tým, kto ich poslal a ten prístup. Oni nešli po Narutovi ale po mne. A viem aj kto ich poslal." Premýšľa a vysvetľuje zároveň Mio. Oči má upreté na strop.
"A kto ich poslal?" Opýta sa jej Temari, ktorá stojí vedľa jej postele.
Prázdnými uličkami probíhal sotva 12-ti letý chlapec. Několika skoky se dostal až k domovím dveřím. Potichu odemknul, aby ho nikdo neslyšel a snažil se proplížit do svého pokoje.
Už jen kousek, jenom pár metrů. pomyslel si.
„Yamado? Kde jsi byl takovou dobu?” ozval se z aním hrozivý hlas.
Chlapec se neodvažoval otočit a pohlédnout svému otci do tváře.
„Na něco jsem se tě ptal.” křičel dál Yamadův otec.
„Venku.” zamumlal Yamado.
„A otoč se na mě, když s tebou mluvím!”
Útěk
Nad úpatím vesnice se objevila skupinka lidí a pomalu směřovali do vesnice.
„Myslíte si, že tady bude někdo užitečný?“ zeptal se jeden z nich.
„Kdo ví, nemůžeme přehlédnout ani jedno,“ odpověděl bledý muž.
Vesnici se začal rozléhat psí štěkot.
„Co se to děje?“ zeptal se osmiletý chlapec jménem Ryuu matky, která vyhlížela oknem a tvářila se starostlivě.
„To je špatné,“ zamumlala potichu.
„Taro musíme se připravit,“ zakřičela na svého manžela.
„Co se to děje,“ vykřikl Ryuu a zatahal ji za rukáv.
Tvorba této FF by se neobešla bez těchto lidí: Ivetkay, Minnato, Mitsuki, Liang Konehama, Haruko Hime, nettiex a Pary7. Tímto bych jim rád všem poděkoval. Největší dík patří Parymu, páč bez něj by Uchihovci nedělali to, co budou dělat, ale totálně by vybouchli. Zároveň bych se rád omluvil Rice, páč ačkoliv jsem se ani nezeptal, celá FF je psána podobným stylem jako její Debaťák (doporučuji k přečtení 
).
**********************************************************************************************
Neznámy poodokrýva svoju identitu. Avšak, stále to nie je všetko čo skrýva. Sasuke má obrovské problémy pri boji s týmto piesočným ninjom.
Snaží sa sebaviac, vydáva zo seba to najlepšie, ale má pocit, akoby bojoval so svojim bratom pred pár rokmi. Nulová šanca!
„...tak ako? Už prestaneš?“
Sasuke sa s bolesťami, ktoré mu spôsobovali rezné rany postavil na nohy.
Tak to teda nie!
„Zabudni! Ja sa nevzdám...“
[color=black]Sasuke se snaží (ne)přemýšlet v garáži, Orihad se svým nohsledem dolaďují poslední detaily extra-super-cool plánu na získání Uchihovy přízně, celá Konoha stále žije nenadálým nalezením Madarova vozítka... a někde docela jinde, daleko od Listové, daleko od Oroschovky a vůbec na strašně vzdáleném a přísně utajeném místě...
"Tobi, naval ten šroubovák, nebo se ti stane něco moc ošklivýho!!!"
"A copak, Leader-san? Vždyť Tobi is a good boy!"
"Zavolám Zetsu a ten si na tobě pochutná!"
Konohou se neslo kýčovitě romantické cvrlikání ptáků, ano, jak idilické! Slunce pomalu vycházelo a občané se začali probouzet. Konožáci se nadšeně uchílili ke svým stolům a pustili se do snídaně. Jenom na jednom místě nepanovala dobrá nálada a to v kanceláři Hokage. No jo, došlo saké, ale to nebyl ten větší problém(Ehm, jak pro koho), mnohem víc jí trápili oni dva nezvěstní shinobiové. Nevěděla, kde mohou být, co se jim stalo, nebo jestli nejsou mrtví.
Část osmnáctá - Tady
Část devatenáctá - Ochránit?
„Minato Namikaze,“ vzdechl hluboký hlas, „tentokrát hádám, nebudeš utíkat, nebudeš nám ničit sídlo, nebo podobné dětinskosti, kterých jsem se od tebe dočkal, když jsem se tě u nás snažil přivítat.“
Dětinskosti? Proč si nade mnou všichni vyskakují jenom pro to, že je mi třináct!
Jsme tu zpátky, to jste rádi, co? *ďábelský pohled* Muhehehe! xD No prostě nás tu máte a hned tak se nás nezbavíte, jelikož nás posedla neovládnutelná touha podělit se o další nevšední zážitky s naší "chata-partou". Tentokrát se ovšem hlásíme z opačné strany barikády... z "naruto-světa".
Tak se pohodlně usaďte a snažte se nezešílet. Vaše Danieeru a hAnko.
-------------------
