Jednorázovka
...Lesem se ozvala ohlušující rána. Následovalo nejdřív tiché vzdechnutí a pak bolestný výkřik. Téměř nehybné tělo se sesunulo k zemi. Ono tělo patřilo hubené dívence s černými vlasy a pronikavýma,černýma očima. Tiše ležela na zemi a snažila se zadržet proud krve, který jí stékal po holém, plochém břiše. Malinko vzdychla a vykašlala nový příval krve.
„Piliko !!!“ vykřikl vyděšeně chlapec stojící kousek od ní. Rychlím pohybem ruky zabil svého nepřítele a rozeběhl se k ní.
Dar lásky
Byl pozdní večer a Konoha se skryla pod roušky tmy. Měsíční záře se začínala rozprostírat po celém vesnici, vyjímaje temnoty pod semknutými korunami stromů. V baráčcích se začala rozsvěcovat světla a dodávala vesničce pohádkový vzhled.
Tím idylickým panoramatem se kradla zahalená postava, která jakoby byla z jiného příběhu a sem ani nepatřila. V měsíční záři se objevila jen na zlomek vteřiny, než ji opět pohltila neproniknutelná tma. A v dáli se objevuje muž pohádkového vzezření.
Popadla mě divná nálada a já prostě nevěděla co dělat. Tak jsem psala.Jenže to byla asi chyba 
Napsala jsem něco o Narutovi, co se může stát, když ví, kdo je jeho otec. Je to dost divný, ale mě nic jiného nenapadlo
„Promiň Sakuro-chan. Já...já musím....musím dokázat něco víc,“ řekl smutně blonďatý ninja, když ho Sakura žádala o pomoc při úklidu domu Hokage.
Naruto si o sobě myslel, že nic nedokázal. Že nic nezvládl. Že je naprosto k ničemu.
Nadešel strašný den v Konoze,všichni se přípravovali na sjednanou bitvu s Orochimarem.Sandaime Hokage svolal všechny členy ANBU a chystali se na útok.
Potom se z lesa vyřítila skupina zvučných ninju a také Orochimaru,Kabuto a Sasuke.Vtrhli do vesnice a začal boj.Zvuční ninjové bojovali líp než ninjové z Konohy.
Potom Orochimaru běžel za Hokagem a hodil po něm kunai,ale Hokage se vyhl a Orochimarovi vrazil.Hokage řekl:"Orochimaru proč si se zase vrátil"?
Orochimaru neodpověděl a vyvolal hada Mandu.Hokage zase svolal opici Enmu.
Ztracená láska
„Já ji...miluji“? zašeptal chlapec a v hlase mu zazněl náznak překvapení.
V historii světa Shinobi byl jeden muž... Žil v Mizu no Kuni, Zemi Vody, nedaleko Kirigakure no Sato, Mlžné vesnice.
Vážili si ho i ti nejlepší válečníci. Ne proto, že by byl dobrý v ninjutsu, taijutsu nebo genjutsu, ale proto, že to byl nejlepší výrobce mečů. Proto mu říkali Tenshu Katana, Pán meče.
Seděla u okna a koukala se ven, kapky deště pomalu stékaly po skle, stejně jako kapky jejích slz po tváři. Jedna dopadla na zaprášenou fotku, kterou dívka držela v ruce. Stejně jako déšť dívka nemohla zastavit ani své slzy, z tváří se jí hrnuly a nepociťovala žádnou úlevu od bolest. Strašně moc ji to bolelo. Proč se to muselo stát zrovna jim?
Jednou se Tobimu nechtělo spát, a tak mu Deidara musel přečíst pohádku na dobrou noc. Ta se však Tobimu nelíbila, a tak ji musel Deidara upravit do takové formy, aby mohl Tobi blaženě usnout...
Já a moje divný nálady. Tohle je jedna z povídek, u které jsem používala oblíbenou trasu srdce-prsty. Snad se bude líbit.
„Pojď už ven. Měsíc jsi v tom pokoji zalezlá. Jsi vůbec v pořádku?“ zeptala se mě matka. Za dnešešk už asi po desáté.
„Ano, jsem v pořádku,“ odpověděla jsem otráveně a těšila se, až odejde.
Jednoho dne v Oroslizově sídle byl všestranný klid. Sasuke jen tak chodil a zkoumal všechny místnosti, protože hledal svého tamagochi kterého ztratil. V tak velkém sídle jako bylo toto se lehce ztrácelo, ale těžce hledalo a tak to Sasukeho moc nebavilo.
Tak jsem napsala další jednodílnou povídku. První jsem chtěla, aby byla smutná. Jenže z toho vylezlo cosi nezáživného s divným koncem. No nevadí. Nechce se mi to předělávat Snad to aspon někdo bude číst 
„Myslíš to vážně? Opravdu se chceš jít-“
„Už jsem rozhodnutý. Copak si nepamatuješ, co jsem kdysi slíbil? Já své sliby plním,“ Zapřísáhnul se už po několikáté blonďatý chlapec. Usmál se na dívku s dlouhými fialovými vlasy a políbil ji na čelo.
Tretí si zavolal Sasukeho. Než Sasuke vošiel, upravil si vlasy pred zrkadlom. Tretí mu oznámil, že má misiu. Začal o nej hovoriť:
,,Donesieš mojej starej mame.." nestihol dopovedať, lebo Sasuke pustil rehot.
,,Čo??? starej mame... ona ešte žije? Ty kokos ta to bude dinosaurus...."
,,Takže tu misiu môžem dať Narutovi, hej?"
,,Starčk neblázni, tomu spiťákovi?... No začni už..." zasmial sa Sasuke.
,,Donesieš jej info o tajných technikách, po ktorých túži Orochimaru. U nej budú v bezpečí! Vyrážaš na poludní. Pri hl. bráne dostaneš tie tajne techniky.
Ha, já říkala, že to jednou přijde! Chorý mozeček a psaní o ničem se projevilo! YA-HA! *z horka jí už šibe v kouli*
Mno... takže... solidně XD Jednorázovka konečně absolutně o ničem, přičemž inspirace mě chytla při nostalgické chvilce s Los del Rios a jejich Macarenou
***
„Zabiju ho. Já ho vážně zabiju. Tobi!“ zaječela jsem do prázdného pokoje, jako by mě snad ta oranžová maškaráda mohla slyšet. Samozřejmě mě neslyšela, protože se kdesi potulovala s tou kytkou. Zetsuem. Zabiju je oba! A toho malýho skrčka zvlášť.
Sasuke stál na střeše jedné z největších budov v Konoze a díval se přes římsu dolů. Několik desítek metrů hluboká výška. Uchiha však nebyl plně rozhodnut zda skočit, proto vyndal telefon z kapsy a začal vytáčet.
"Haló? Tady Sasuke, chci se zabít právě teď stojím na svých nejvyšších botách a hodlám skočit do náruče smrti."
"Chcípni ty hajzle, nesnášim tě!" prásknul mu Kabuto s telefonem.
"Asi jsem měl zavolat někomu jinýmu." Znovu vyťukával číslo.
"Tady Sasu-"
I když jsem ninja, vždycky jsem se bála stínů. Né tmy, ta přináší útěchu a klid, nikdy není způsobená člověkem a hlavně se nikdy nehýbe. Tma je pouhým nedostatkem světla, ale stíny, ty jsou něco víc.
Byl jednou jeden Uchiha klan, no on vlastně nebyl, protože byl vyvražděn, ale zbil kluk jménem Itachi, Sasuke a možná ještě jeden člověk, ale to nás nezajímá. Zaměříme se na Itachiho krátkou story o zverimexu.
Čeká mě trest. Trest za všechny mé hříchy. A on tu není. Opustil mě v poslední minutě. K čemu to všechno bylo? K čemu jsem riskovala všechno pro záchranu vesnice? Není tady. Utekl. Srab. Neměla jsme tolik snít a doufat že překoná svůj strach. Byla jsem bláhová a teď? Co bude teď, když tu není?
„Hej. Děvče, pojď sem“ zavolal na mě někdo ode dveří. Šla jsem k němu. Ten pohled…
[i]
Bylo 7 hodin ráno a já jsem se probudila za zvuku svého budíku. Nechtěla jsem vylézt, ale pak za mnou přišla Kimi a stáhla mi peřinu. Začala jsem na ní řvát. Jinkou na mě hodila polštář a já jsem si v duchu myslela, že je Jinkou moje sestra, ale nejraději bych jí zabila. Zlatá mladší ségra Sakura. Vstala jsem, vynadala jsem Kimi a Jinkou a potom jsme se začli prát. Vyhrála jsem díky mé hypnotické flétně.
Po ranní hygieně jsem se vydala za Denym MC: ,,Hey, vrať mi můj rap!“ křikla jsem.
Táááák... To jsem jednou tak v noci seděla u počítače a zastesklo se mi po Takako... A tak jsem ze zebe vysypala něco jako flashback, který by se dal ale zařadit až po "Květině"... No, prostě totálně zmatené a nic nepřinášející, každopádně jsem se vytesknila a vyplodila další povídku Doufám, že se vám bude aspoň trochu zamlouvat XD
***
Pozdě. Zase jdu pozdě. Poslední dobou chodím vždycky pozdě.
Kakashi mě zabije.
Hm... nad čím rozmýšľa?
,, Vylez!“ ozval sa chlapec. Dievčina vyliezla a previnilo sa pozrela.
,,Hm...ty? Čo tu vlastne chceš?“ To bolo hnusne povedané. Bolelo ju to. Nemal to povedať, nie takto.
,, Stále mi jedna vec nejde do hlavy. Vieš všetci ťa nenávideli a ty ich chceš ochraňovať? Chceš ochraňovať tých, ktorí ti toľko ubližovali. Prečo chceš aby ťa mali radi? Načo ti to bude? Prečo si sa na to nevykašľal?“ Spýtalo sa dievča, ale uvedomila si až neskoro čo vlastne povedala.
