Žánr
Mori se roztržitě točila na kancelářské židli v malém pokoji vybaveném ještě stolem s mnoha lejstry a velkou kosou. V puse opět měla pár černých pramínků. Po chvíli přestala a nad hlavou jí zablikala žárovka. Shrnula ze stolu haldu papírů, které se rozletěly všude možně a přitáhla si k sobě „pevnou linku“, kterou z nich vyhrabala. Vymačkala tam jistá čísla, o kterých s jistotou můžeme říct, že to nebyly tři šestky a zvedla sluchátko, které měla od ucha asi půl metru a držela jej třemi prsty.
Korunu tomu nasadila Morituri, když pronesla s ledovým klidem: „Ne, my nemáme velký potíže. My jsme v p***li! Dovolte mi představit Temného pána.“
Z portálu právě vystupovalo cosi obrovského a rohatého.
Všude se rozhostilo ticho. Ticho a klid, hrobový klid, protože nikdo neměl náladu mluvit … Jako kdyby přátelé i nepřátelé zapomněli bojovat. Všichni se dívali jedním jediným směrem, ke skále, tyčící se vzadu. Ke skále, u níž právě vylézal Temný pán z portálu a zároveň ze své říše Mrtvých. Portál totiž ústil právě tam.
„Jestli se bojíš…“ vyslovil…
Nebála se… Stále cítila to chvění… A netušila proč…
„…raději tam vůbec nechoď“ řekl tvrdě. Pohlédl jí do očí.
Možná…
Čekal, že něco řekne. Ona však stále mlčela. I když na něj hleděla a stála pouhých pár metru vedle něj, zdála se být čím dál tím vzdálenější… Otočil se jinam. Čekal, že nějak odpoví… Že něco namítne. Stále však držela ticho. Jako by byla jinde. Vůbec ho nevnímala.
Sasori stále bežal a cítil, že už potrebuje prestávku. Zrazu zbadal potok. Rozhodol sa tam utáboriť. Ľahol si na zem a zaspal.
Tenten stále bežala a pri tom rozmýšľala. Nechápala prečo sa nedokázala rozísť s Nejim. Veď ho už nemiluje! Slnko už začalo vychádzať a Tenten bola unavená. Rozhodla sa nájsť si nejaké pekné miesto a tam sa utáboriť.
Kakashi Hatake už šest hodin hledal svého milovaného Pakkuna. Když se kolem půlnoci vzbudil ve své posteli a nenašel ji u sebe, zpanikařil. A jeho panika s každou minutou narůstala. Moc dobře věděl, co místní studenti dovedou. Jak jsou malí, zlomyslní, zkažení a zlí a zlomyslní a zkažení. A zlí. A malí. Úplně prťaví.
Toho dne se někdo zrodil
ve Vesnici ukryté v listí
a zlého démona do něho vložil,
plného síly a nenávisti.
Tímto vesnici zachránil,
ale hodně obětí padlo.
Velkou katastrofu však odvrátil
a tím klesl až na dno.
Nikdo ho neměl rád,
protože v něm sídlil démon.
Iruka byl jeho první kamarád,
poučoval ho však jenom.
Tenhle kluk už trochu vyzrál,
ale dělal samé hlouposti.
Chtěl, aby ho někdo uznal,
dožadoval se pozornosti.
Maturitní zkoušky se dělaly,
on však neuspěl.
Všichni se mu proto posmívali,
hodně bolesti si vytrpěl.
"Jdeme. Snad ti někdo dokáže vrátit paměť dřív, než tě sežeru. Pak potáhneš tam, odkuds přišla."
"Jsi legrační, Kytičko..."
A tak Zetsu a Sagi opustili dočasný úkryt a vydali se na dlouhou cestu za zbytkem Akatsuki...
"Dělej!" křikl dvoubarevný chlápek na dívku, která se jen tak tak držela na nohou a plazila se za ním.
"Simtě dyť už nemůže!"
"A co já s tim...?"
"Ještě nám tady umře!"
"Sváča!"
"Já tě přetáááhnu..."
Je to trpké i sladké…
Je trpké i sladké na to vzpomínat. Ale nic jiného než vzpomínky mi po něm nezbyly…
…
Šla po ulici. Zvuk jejích kroků duněl a rozléhal se celou ulicí. Temnota a šero padlo na vesnici tak znenadání. Zrychlila. Bála se tmy, i když by to před přáteli nikdy nepřiznala. Její noční služba skončila a ona se vracela domů.
A musela ho potkat.
Kdyby jsi tam tenkrát nešel…
„Dnes jsem tě dostal na starost já.“ Itachi vešel do dveří, které byly ještě před malou chvílí zamčené. Neprotestovala. Začínala si zvykat na to, že si ji ta parta chlápků předává jako štafetu. Byly chvíle, kdy nad sebou zcela ztratila kontrolu, ale vždy ji dokázali včas zastavit, a ještě se přitom usmívat. Navíc ji nabádali, aby si tolik nenamáhala hlavu. Ona sama nechápala, že se občas chová jinak. Ninjové si zakazovali říkat jí o tom, jak moc je nebezpečná. Bylo by to k ničemu, jen by ji to ještě víc rozrušilo.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 80
„Má zakázané návštěvy!“
„Jsem tu kvůli „oné“ záležitosti.“
„Jistě.“ Mladá žena, celá v černém, pustila maskovaného muže do nemocničního pokoje.
„Au, moje hlava. Jste to vy, Kakashi sensei?“ Něco se děje, tváří se tak… zvláštně.
„Obleč si to,“ prohlásil zastřeným hlasem a podal mi černé šaty.
„Co se stalo?“
„Hokage-sama… prohrál boj s mužem jménem Orochimaru. Zemřel, aby chránil Konohu!“
„Ne! To nemůže být pravda!“
Celý život jsem tě hledal,
všude chodil, všude běhal.
Byla jsi světlo světla rozzářené v mojí duši,
teď však tuhle krásu něco ruší.
Ztratil jsem ze svých očí,
květinu, jejíž květy právě pučí.
Konec klidu, konec svitu v duši,
začíná tmavá noc, nic ji nevyruší.
Hledám tě dál a hledat nepřestanu,
do všech koutů světa,
dokud tě nedostanu,
pro tu trochu světla...
***
Slunce nad obzorem ve své zlatavé kráse,
já upínám pohled k němu jako ke své spáse,
Ke svému vykoupení z pozemských strastí,
„Tak to by Bylo. Střepy máme všechny a od Konohy nás dělí jen jeden den,“ zajásal Kiba.
„Jo. Jeden den není moc a já už bych chtěl mít tuhle misi z krku,“ zahuhlal potichu Sasuke a podíval se na Gaaru. Šel s nimi do Konohy. Zajímali ho všechny novinky a potřeboval vědět k čemu střepy jsou a proč je potřebují.
Neji zpozorněl. Někdo je sleduje! Rychle se otočil, ale nikoho nespatřil.
„Co je?“ zeptal se Nejiho Naruto.
Neji pokrčil rameny a šel dál.
Když se dohodli, postavili se a vykřikli :
„Jdeme na to!!!“
/Co mají za luben?/ pomyslel si schovaný Kakashi. Odkryl si ochrannou čelenku Konohy z oka a tím tak odkryl již aktivovaný Sharingan …………………………………………. .
9.Trénik je tu!;Setkání starých přátel
Rozzlobený Orochimaru zuřivě sledoval každou, i sebemenší, stopu, která by ho dovedla k sídlu Akatsuki. Zatím však neměl štěstí, a aby si ulevil od vzteku, kopal do kamínků, na které narazil po cestě.
Anko byla zmatená ze slov svého bývalého mistra. Ale nepochybovala o tom, že jí nelhal. Vracela se do Listové, svůj úkol už splnila.
„Vieš, myslím si, že máme v našich radoch špeha z Akatsuki.“ Zašepkal jej.
„Čože? To... to je šialenstvo! To nemôže byť možné! Ty si zo mňa strieľaš, že Kiba?“
Pokrútil hlavou. „Ako inak vysvetlíš to, že sa dostali tak rýchlo na našu stopu a že nás našli? No?“
„Ja... Ja neviem, prišlo mi to divné, ale až takto som nad tým nepremýšľala.“ Stále tomu neverila. Žeby jeden z nich... Veď sú predsa spolu... Kamaráti, ktorí hľadajú spoločne liek... A jeden by mal byť zradca?
Tým se hned z mise vydal do kanceláře hokage, po vysvětlení se strhla velmi zajímavá scéna.
„Niki prosíííím.“ Udělal Kiba svoje psí očíčka na o hlavu menší blondýnu. Sakura, hned jak to uviděla, vykulila oči.
„ Kiba prosí??“ Pomyslela si udiveně.
„Nech ho ještě chvíli prosit.“ Řekla škodolibě Mikon.
„Noo…já nevím.“ Začala dělat Niki jako že myslí a zlomyslně se přitom šklebila.
„Aspoň na večeři….“ Kleknul si Kiba na kolena a opět udělal ty svoje kukadla. To už kulila oči i Niki. Tomu prostě nešlo říct ne.
„Ne Sakuro-chan, počkej…ne…neutíkej mi!“ Zařval Naruto ze spaní. Z ničeho nic ucítil jemný vánek na své tváři, posléze otevřel oči a vykřikl zděšením.
„Sakra!“ Začal se rozhlížet kolem a pomalu mu začalo docházet, co se vlastně stalo. Opět si vysypal písek ze všech možných otvorů ve svém oblečení a zvedl se k odchodu. Když se postavil na nohy, rozepnul si svou černo-oranžovou bundu a spatřil na svém krku přívěšek prvního hokage, který dostal od Tsunade. Vzápětí si vzpomněl na včerejší příhodu na útesu.
Varování: Kdybyste snad při čtení těchto řádků ucítili nějaký nelibý zápach, neděste se….nezavařuje se vám PC, to je jen Sasukeho samochvála 
Varování2: Pokud jste fanoušky Sasukeho radši nečtěte!
Jsem bezcitný avenger, mé jméno je Uchiha Sasuke
dívky i ženy mě proto milují, je to totiž děsně chlapské
a absolutně jim nevadí, že morálně to není hezké.
Největším cílem je Itachi, můj bratr starší
bez mrknutí pokosil celý náš klan, ve věži mi z toho straší.
"No dobře, v tom případě," Náhle se ze všech stran vynořily tucty všelijakých chlapů s prokletými pečetěmi. "tě budu muset zabít."
Pečlivě se kolem sebe rozhlédli. Yoshino levým okem mapovala místnost.
"Fajn takže je jich tu čtyřicet pět... na každýho devět... to neni žádný problém po tom co sem vás naučila tudíš očekávám rychlý konec jasný?!" zavelela v duchu.
Všichni přikývli.
"Jo a Naruto..."
Dotyčný se na ni podíval.
"Ať tě ani nenapadne vrhat se na Kabuta bez mýho vědomí!"
Další Jednorázovka z mé dílny kotelmaniac™. Opět se jedná o parodii na Akatsuki a opět doufám, že mě příznivci některých postav neukamenují, neočoudí dýmovnicí, nepostřelí a neuvrhnou v temnotu. 
Všem přeji příjemné počteníčko
