Ninja z Listové - 24. kapitola - Poslední rozloučení

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 80

„Má zakázané návštěvy!“
„Jsem tu kvůli „oné“ záležitosti.“
„Jistě.“ Mladá žena, celá v černém, pustila maskovaného muže do nemocničního pokoje.
„Au, moje hlava. Jste to vy, Kakashi sensei?“ Něco se děje, tváří se tak… zvláštně.
„Obleč si to,“ prohlásil zastřeným hlasem a podal mi černé šaty.
„Co se stalo?“
„Hokage-sama… prohrál boj s mužem jménem Orochimaru. Zemřel, aby chránil Konohu!“
„Ne! To nemůže být pravda!“
„Teď je poslední možnost se rozloučit,“ zajíkl se ninja.
Přikývla jsem. „Dejte mi chvilku… pak půjdeme.“ Zavřel za sebou dveře a počkal, až se převléknu.
Cestou se mi vybavily všechny vzpomínky. Nebyl to jen vůdce, ale i spravedlivý a laskavý člověk. A tolik toho pro mne udělal, pro malou nevýznamnou holku z Listové.
„Jen plač,“ všiml si Kakashi mých slaných potoků. „I v slzách je síla.“
„Proč? Tohle se nemělo stát!“ Vzlykala jsem, ale nestyděla se za to.
„Nikdo z nás to nechtěl. Každý jsme bojovali, jak jsme nejlépe uměli. Není to ničí vina.“
Vešli jsme na místo. Oddělila jsem se od Kakashiho, uvázala svůj černý šátek a stoupla si v davu. Třásla jsem se po celém těle, ale nebylo to jen zimou a bezmocí. Byla jsem strašně zesláblá. Přišli všichni z Listové, krom těch, kteří padli. Někteří stáli mlčky a důstojně, jiní utírali slzy. Zahlédla jsem všechny své známé s jejich rodinami. Vyhledala jsem své rodiče a mladšího bratra. I oni přišli uctít památku Třetího Hokageho. „Otče.“
„Lianno, vidím, žes přišla.“
„Byl to skvělý muž a výtečný vládce. Konoha bude želet jeho ztráty ještě mnoho let,“ prohlásila Liannina matka a dívka věděla, že říká čistou pravdu. Nechala jsem propuknout všechnu svou bolest, byl otcem nás všech.
Uprostřed místa, na kterém se všichni shromáždili, bylo prostranství, kam chodili vzdávat mrtvému úctu. Stály zde tři stoly s ubrusem až na zem, kam se odkládaly květiny, bílé růže. Dohromady tvořily písmeno H – Hokage. A za nimi byl další, kde zůstaly svitky, fotografie a velká podobizna vůdce Konohy uprostřed toho všeho. Zemřel jako hrdina, a tak jsme to také museli přijmout.
Matka mi podala bílou růži, abych se i já mohla jít mrtvému poklonit. Všechny stoly již byly pokryté růžemi, teď jsem došla na místo i já. Shinobi nesmí ukázat své emoce v žádné situaci. Už jsem nechtěla plakat. Položila jsem bílou růži k ostatním květinám. „Odpusťte mi, Hokage-sama. Zklamala jsem vás i vesnici, nedokázala jsem bojovat jako pravý ninja.“ Dosud pršelo, ale nyní déšť ustal. Pozůstalí se rozcházeli.
Otec mne vzal okolo ramen. „Měla by ses vrátit do nemocnice, Li. Jsi strašně zesláblá.“ Vzal mě za ruku.
„Ne, já půjdu sama. Zvládnu to… já… zvládnu to…“ Dívčí tělo se sesunulo do mužovy náruče.