Kytička má holku!? ep.03... Tu holku mi sem netahej!

"Jdeme. Snad ti někdo dokáže vrátit paměť dřív, než tě sežeru. Pak potáhneš tam, odkuds přišla."
"Jsi legrační, Kytičko..."
A tak Zetsu a Sagi opustili dočasný úkryt a vydali se na dlouhou cestu za zbytkem Akatsuki...

"Dělej!" křikl dvoubarevný chlápek na dívku, která se jen tak tak držela na nohou a plazila se za ním.
"Simtě dyť už nemůže!"
"A co já s tim...?"
"Ještě nám tady umře!"
"Sváča!"
"Já tě přetáááhnu..."
Sagi zamyšleně pozorovala, jak se Zetsu hádá sám se sebou a jak se vzápětí začíná mlátit pěstí do hlavy.
"Ehm...Kytičko," pípla, "nemůžeme si na chvíli odpočinout...?"
"NE!" "JO!" vykřikla každá polovina to, co měla na mysli.
"Tak jo nebo ne?"
"Ne..." ukončil ninja debatu, popadl nebohou Sagi a hodil si ji přes rameno.
"Hééééj, co to děláš?! Pusť mě!" křičela a mlátila do masožravky pěstičkama, co jí síly stačily.
Nic ale nezabralo, a tak se po chvíli úporného snažení vzdala a nechala nést.
Přemýšlela, jak si má vzpomenout...
"Au!" vykřikla najednou, na krku jí totiž začalo něco hrozně bolet.
"Neřvi!" okřikla ji ihned čená půlka Kytičky.
"Nebuď na ni takovej a trochu povol stisk!" okřikla zas černou půlku bílá.
"Přestaňte se furt hádat!" okřikla pro změnu Sagi obě dvě půlky a Zetsu, jelikož se urazil, ji pustil na zem.
Nezastavil se a šel dál.
"Héééj, Kytičkooo! Počkeeej na mě!" vykřikla Sagi a rozběhla se až podivnou rychlostí za zeleným ninjou, který se ztrácel v dáli...

Tak nějak došli až k jeskyni.
Zetsu do Sagi strčil a ona elegantně
*ala-držkopád-přímo-komusi-na-nohy-a-následné-povalení-dotyčného-na-zem* vstoupila do skrýše Akatsuki.
"Bože můj, já nechtěla, moc se ti omlouvám..."
"Jakej Bože?!" rozkřikl se na ni bělovlasý ninja a začal zuřivě mávat kosou s třemi hroty.
"Cos to sem přitáh, Zetsu?! Já ji tu nechciiiii!" vykřikl a zelený se jal prchat přímo do "pracovny", kde hodlal oznámit Šéfovi problém-ala-zajatkyně-Sagi.
Sagi zatím nechápavě zírala na rozzuřeného bělovlasatce, který lítal po místnosti, kosil kosou všechno, co mu bylo v cestě
a vykřikoval: "Za co, Jashine, za co...?!"
Dívka zavrtěla hlavou a pomyslela si něco o paku s divnou vírou, když vtom se k ní přitočil jakýsi rozesmátý blonďáček s culíčkem.
"Hele, před Hidanem nikdy nemluv o jinym bohu než o Jashinovi, doporučuju." uchechtl se.
"Mimochodem já jsem...ááá!" nedokončil větu, páč k němu přiběhla postavička v oranžové masce a nestačila zabrzdit, načež ho srazila k zemi.
"Deidaro-sempai, moc se omlouvám! Tobi nechtěl! Tobi je hodný kluk!" vykřikoval mužíček a oprašoval blonďáka, který se zatím sbíral ze země.
"Tobi, mazej si uklidit pokoj!" okřikl ho dotyčný povalený a Tobík poslušně odkvačil kamsi do dlouhé chodby, která nejspíš vedla k pokojům jednotlivých členů.
"No, tak tohle byl Tobi a já jsem Deidara." usmál se na dívku a podal jí ruku.
"Sagi," špitla. Ruku však nepřijala, páč se z ní na ni usmívala jakási...ústa...?!
"Jejky, promiň..." Deidara zatřepal rukou a ústa zmizla.
Tak si tedy podali ruce a v tom...
"Tu holku mi sem netahej Zetsu! Koukej jí rychle vypakovat, nebo ji sněz nebo...co já vim, ale hlavně aby tu už nebyla!" vřeštělo cosi zrzavého a propíchaného různýma piercingama na nebohou Kytičku, která se tvářila celkem zaraženě.
"To jsou tady divný lidi," špitla Sagi a vydala se rozhodným krokem přímo k totálně do ruda rozžhavenému piercingáčovi.
"Pane, můžu vám být užitečná. Budu vám... třeba uklízet. Máte tu totiž bordel jak v medvědím brlohu, co medvědím...dinosauřím!"
Peiňátko se na ni chvíli koukalo, několikrát otevřelo a zavřelo pusu až nakonec vyhrklo: "No tak fajn! Ale nelez mi na oči...ty..."
"Jsem Sagi a vy?"
"Co je ti po tom? Já jsem Šéf a to musí stačit!" zařval a zaběhl do kanceláře.
Dveře práskly a vypadly z pantů.
"Teda Peine, už čtvrtý dveře v tomhle týdnu!" břiběhla jakási modrovlasá žena a jala se Vůdce peskovat jak malé dítě, následně zasazovat dveře zpátky a v neposlední řadě i...
..."Kdo to je...?" vytřeštila oči na dívku s o trochu světlejšími a o hooodně delšími modrými vlasy než měla ona sama.
"Já-jsem-Sagi!" zařvala Sagi tak mocně, že to museli slyšet i někde v Konoze...co v Konoze, rovnou na Měsíci!
Akatsuki v okolí popadali následkem tlakové vlny ( ) a modrovláska odběhla do své a Peinovy ložnice pro cosi...
"Já jen že by ses měla upravit," podala dívce malý modrý kartáč na vlasy.
"Díky," šeptla Sagi a následně se otázala, kde je koupelna a byla vyexpedována do místnosti se sprchou, záchodem a velkým zrcadlem.
Popadla Konanin kartáč na vlasy a jala se zuřivě česat.
Pro jistotu sundala šátek z krku, aby jí napřekážel a...
...zamrzla uprostřed pohybu, když viděla na svém krku...