Jak pozvat dívku na rande 11 aneb Mučení začíná!

No, zase nijak superdlouhý...:(

„Ehhh…Sorry, říkalas něco?“
*super-mega-děsivý-pohled-ála-Michael-Jackson*...

Sakura se zarazila. Zbledla a vzápětí tak zrudla, že Gaarovy vlasy by se mohly jít okamžitě zahrabat.
„C..Cože?“ zablekotala zmateně.
Sasuke na ni hodil zase jeden pohled ze série SMC (super-mega-cool). „Jo.. cos říkala?“ zeptal se nevinně, ála OroXicht před chlapeckou mateřinkou.
Sakura se zprudka nadechla. Vražda, vražda… „Tys… cos to sakra řek?“
„No…“ věnoval jí tupý pohled. „že jsem byl ňák to…“
Sakura vystartovala dopředu a znovu ho chytila za límec. (teda kdyby nějakej měl…ale detaily XDD)
„Ňák mimo…“ pokračoval Sasuke nevzrušeně.
„Byl sem mimo? Mimo? Mimo budeš teď!“
Ale další kolo hry ‚Uchiho, ty osle, otřes se‘ se nekonalo. Na okamžik se zamyslela. Chtělo by to něco… lepšího… Vrhla na něj ďábelský úsměv ve stylu ožralé Tsunade. Tedy až na to, že ona se na nohou držela celkem obstojně, a taky tam nebyl žádný hospodský, kterého by mlátila. Ale detaily…
No, biče bohužel půjčila Hinatě ale palečnice a nože… má je doma, takže by musela odbíhat… a upřímně, když chci někoho zabít, nemůžu jen tak uprostřed akce odběhnout pro mučidla…ne. To je neslušné…
OK, ale co teď? Jen tak na okraj mu sekla pár svých lehneš-dřív-než-dopadnou facek, aby se nenudil. Je přece slušně vychovaná…
Rozhlédla se. No jásně! Šetrně (zastavil se s několika přemety až o zeď) ho pohodila zem. S výkřikem „A jde se na věěěc!“ prudce vyrazila směrem k Shikamarovi, který s výkřikem něčeho ve smyslu ‚Jde po mně šílená Terminátorka‘ zběsile uskočil stranou, přičemž se chytil Ininých vlasů a polovinu jich vyrval. Ubohá blond poloplešatice děsivě zaječela (kam se hrabe ten malej nevím-jak-se-jmenuje z Nenávisti) a okamžitě mu slíbila super-otravnou pomstu.
„Tak to jako né!“ zařval Sasuke a pokusil se o hyper-mega-cool pohled. „Pomsta je moje, najdi si svojí zábavu!“
Sakura zabrzdila u Shikiho a popadla nějaký předmět ležící na zemi. „Tak a dost! Tohle je moje první vražda, tak…“ utřela si slzičku, „UŽ SKLAPNĚTĚ!!! KDO SE MÁ NA TO SOUSTŘEDIT, KDYŽ POŘÁD RUŠÍTE!!!“ a s výrazem jediný-mstitel-jsem-tady-já přetáhla nebohou Ino protestní tabulí.
Pak se vítězoslavně otočila a … *chvilka napětí* v ruce držela…
Neji vyděšeně vydechl. „To musí být osud…“
Ino upustila vteřiňák a svoje vlasy na podlahu.
Chouji se divže neudusil brambůrky.
Udonova nudle narostla obřích rozměrů.
Kino v Sasanově nagelované hlavě konečně začalo pracovat. Před očima mu skutečně běžel jeho život – první oční linky, první baletní vystoupení, první mstitelský pohled, první složená píseň, první polibek s Narutem… vyděšeně se přikrčil.
„NŮŽKY NEEE!“