Naruto Potter (3) a Vězeň z Holešovické psychiatrické léčebny

Konečně jsem to dopsala *hluboký oddech* Jeden by myslel, že si dávám pauzu (ne, mě se jen tak nezbavíte, je můj osud psát dál), ale já se vrátím. No, nebudu dál vést řeči kolem. Dopsáno? Dopsáno. Tak můžete číst.

Student Školy čár a fuků slečny Tsunade deBrumbál – Naruto Potter, naděje vlasti – který už má za sebou 13 let svého života, stál před domečkem s nevkusnou zahrádkou, barevnou omítkou a kouzelnými okýnky, který patřil jeho strýčkovi Peinovi, tetičce Konan a bratránku Kibovi. Jeho blízký přítel ze školy – Lee Weasley – si pro něj měl přijet, aby poslední týden strávil u nich, ve vysokém, vychrtlém domečku, který se podobal šikmé věži v Pise.
Najednou přirachtala stará dodávka a v ní seděl Lee Weasley plus kolektiv. Všichni se vyvalili z auta jako kaše z kouzelného hrnečku a celá Weasleyovic rodina stála před Narutem. „Ahoj Naruto!“ zakřičel Lee tak, až to domečkem tetičky a strýčka zatřáslo, a skočil svému letitému příteli kolem krku, až málem oba skončili na zemi. „Taky tě rád vidím, Lee.“ Kamarád z velmi početné rodiny ho pustil a začal představovat zbytek rodinky.
„Shina, Shikamaru a Ino už určitě znáš. Tohle,“ ukázal na nejstaršího člena rodiny, který se opíral o auto, „je taťka, Zetsu Weasley.“ Naruto stiskl Weasleymu seniorovi ruku. „A tohle je moje mamka, Tayuya Weasleyová – nejlepší kuchařka na světě.“ Naruto si potřásl rukou i s ní. „Těší mě.“ Tayuya se mile usmála a pravila: „To mě taky.“ Lee pohodil rukou směrem svého nejstaršího bratra. „To nejlepší nakonec – nejstarší brácha Tobi, dlouholetý prefekt a nyní i primus.“
Lee plus kolektiv plus jediný žijící Potter naskákali do auta, to se skřípavě rozjelo po silnici a po chvilce se vzneslo nad bílé mráčky, aby si lidi neukazovali a nešířili fámy o létajících autech.

Ve Weasleyovic domě to bylo až podezřele útulné. Naruto důkladně prošmejdil celý domek, odložil si věci a šupajdil na ukázku kulinářských dovedností paní Weasleyové – na večeři.

Den před odjezdem mašinkou se vydali Weasleyovi plus mladej pan Potter měli vydat Letákem (stěna na teleportaci na jiná místa) do Přímé ulice, koupit učebnice na jasnovidectví a starání se o kouzelné tvorečky a podobnou havěť.
„Klid, Naruto. Prostě jen řekneš ‚Přímá ulice‘ a vlezeš dovnitř. Nebo počkej. Přímá ulice!“ zakřičela Ino a strčila Naruta do stěny. Všichni se potom zase sešli v Přímé ulici, kde se vydali na pouť za masožravou učebnicí na starání se o kouzelné tvorečky a křišťálovou koulí. Když bylo vše sehnáno, valili si to na nádraží, mladí čarodějové pod hranicí 17 let nalezli do vláčku a odsvištěli do své milované školičky.

Naše milovaná paní říďa deBrumbál začala okecávat začátek školního roku, a přivítala v učitelském sboru Rubeuse Gaaru a Zabuzu Lupina. Kakashi Loghart totiž záhadně zmizel (nezmizel, to Sakura ho neviděla v Dívčí komnatě). Pak se zařazovalo do kolejí a okecával školní řád, a pak nastala ohromná hostina.
Naruto, Sakura a Lee se táhli > směr Nebelvírská věž a probírali zážitky z prázdnin, a Sakura se chtěla pochlubit se svým novým objevem – když najednou… co se nestalo! Začal houkat alarm, takže všichni se nacpali do Velké síně (nebo jak že se to jmenuje ) a kukali na říďu jak péra z gauče.
„Právě jsme se dozvěděli, že z Holešovické psychiatrické léčebny utekl jeden pokusný králík, teda vězeň – Haku Black. Všichni žáci nechť si dávají pozor a pro jistotu bych doporučila cvičit běh na dlouhé vzdálenosti, prudké zatáčení a skok přes křoví. Děkuji za pozornost.“ Takže se shromáždění zase rozpustilo a všichni se šli psychicky připravit na zítřek – přímo na místo zvané postel.

Start do nového školního roku se ukázal těžší, než by někdo mohl tvrdit. Nebelvírští a Zmijozelští třeťáci stáli nastoupení před učebnou lektvarů už za deset osm – Karlova univerzita pražská bohužel ještě nezjistila, kdy našim mladým kouzelníkům – nyní už ne naději vlasti – začíná vyučování, takže odpusťte, že jsem jim přišila osmou hodinu ranní.
I byli žáci vpuštěni do učebny, kde vyvinuli zasedací pořádek pro letošní školní rok, se kterým ovšem pan profesor vůbec nesouhlasil. Nejvíc si bral na mušku/na stojáka/na paškál dvojici Weasley plus Potter. To jednou v průběhu hodiny zadal študentíčkům takovou malou práci, jejíž řešení je na konci učebnice a obcházel jejich kotlíky.
Zrovna, když kolem procházel pan profesor a chtěl Naruta pochválit, že konečně něco udělal napoprvé, našemu Potterovi junioru ona směsice ze záhadných látek, které dodává Gaara a paní profesorka Hinata Prýtová, vybouchla. Itachi, velice nadšen z prvního výtvoru mladého Naruta, se otázal: „Pottere, mohu vám položit otázku?“ Blonďák, který měl nyní vlasy černější než svůj hábitek, řekl, že prý může. „Uděláte někdy něco napoprvé?“ Když mu odpovědí bylo jen pokrčení ramen, byl Naruto poslán za dveře a radoval se, že vyhrál sázku s Malfoyem.
Všichni mířili z hradu, tedy přesněji z toho, co z hradu zbylo, na školní pozemky, kde jim měl nový, nekvalifikovaný lektor Rubeus Gaara vysvětlit, jak se vlastně starat o magickou havěť kouzelnického světa. První na seznamu se ukázali bytosti sakramentsky záhadné – hypogryfové.
„Akamaru!“ zahučel Gaara směrem mezi stromy a křoviska. Avšak ten tajemný tvoreček jménem Akamaru se na Gaaru vyprdnul a nějak nepřicházel. I vydal se tedy náš klíčník plus šafář (plus uklízečka) v jedné osobě mezi stromy a křoviska, pro onoho Akamaru. Vylákal statného hypogryfa ven a klobásu na špejli, kterou mu pak holt musel dát. „Děti, seznamte se. Tohle je Akamaru. Naruto, pojď.“
Študentík třetího ročníku ani nedutal, když musel nedobrovolně vydat > směr Akamaru. „Počkej, musíš mu vzdát poklonu.“podotkl klíčník plus šafář a koukal na Naruta, který se při vysekávání poklony za všechny prachy rozmáznul po suchém listí v ohradě. Akamaru si přikryl tlapou zobák a vypadalo to, že se směje – ale nenechte se zmást, pouze to tak vypadalo.
Poněvadž Akamaru jest zábavymilovný hypogryf, svolil našemu malému, jedinému žijícímu Potterovi, aby si na něj teda nalezl. Potom se rozeběhl a vyletěl na okružní let kolem Školy čár a fuků slečny Tsunade deBrumbál, neopomněl mladého Pottera pořádně vyděsit.
Gaara stáhl Naruta z hypogryfa a pro jistotu ho poslal na ošetřovnu, po tom, co se Malfoy mladší zkoušel jako frajer vyhoupnout na jeho široký, pohodlný a především opeřený hřbet, spadl a zlomil si ruku, poslal Sasukeho na ošetřovnu radši taky.

Celá škola slečny deBrumbál se sešla ve Velké síni v době snídaně a nadšeně klábosili o tom, co koluje po škole. Naruto, Lee a Sakura právě mířili na věž svojí milované koleje, kterou věrně připravovali o bodíky, ale kolem byl hustý dav lidí, takže nikdo nic nevěděl. „Hele, Konohamaru zase zapomněl heslo.“ uchechtl se Lee. „Cože?“ zaznělo od jejich spolužáka, kterému se furt stávaly maléry.
I protlačila se naše trojice až k tajemným dveřím a vlasy jim vystřelily do vzduchu nekonečnou hrůzou. Ta tlustá důchodkyně, co tam vždycky opruzovala a chtěla po nich heslo, tam stála v bikinkách a vypadala tak naštvaně, že i Etna by radši přestala soptit. Najednou zazněly sloní kroky a přede všemi se zjevila ředitelka.
„Tak co se stalo, madam?“ optala se s dávkou předstírané milosti, že i hluchý by si toho všimnul. Stará paní pohodila zašedlými vlasy a nabubřeně pravila: „No přišel sem takej divnej dlouhovlasej týpek a sebral mi šaty.“ Všichni propukli ve smích, až popraskalo pár oken. Tsunade všechny svým způsobem upozornila, že by mohli být zticha, přičemž zvukovým vibracím podlehl i zbytek oken.
Slečně ředitelce to okamžitě docvaklo. „Právě od teď se mění školní řád, tak poslouchejte, neboť si nebudu ničit hlasivky delší dobu. Protože onen Haku Black se dostavil k nám do školy, musíte chodit po škole nejmíň ve trojicích. Potom – máte přísný zákaz vycházení ven z pokojů, Skorobezhlavá TenTen a ostatní duchové vás budou hlídat. Nezapomeňte to říct spolužákům.“ Sakura se zachechtala: „Hehe, máme tu věc, kterou nesmíme říct spolužákům ze Zmijozelu.“

Profesor Zabuza Lupin se snažil dětem cosi vysvětlit a neúnavně při tom pochodoval po celé místnosti, neboť zmijozelská polovina třídy mu opravdu lezla krkem. Když už se bál nejhoršího, zazvonilo a lidičky se v trojčlenných skupinkách rozešli. Do učebny přišel profesor Itachi a hodil Zabuzovi jakousi lahvičku. „A ne že to zase přeženeš, nehodlám se tou pitomou vrbou nechat zmlátit znova.“

Lee běhal po pokoji, zvracel židličky, stolečky a kufříčky a marně se snažil chytit svojí krysu, které říkal Hrachovka. Avšak krysa utekla z pokoje a mířila ven, na školní pozemky. Lee za ní, Naruto za ním a Sakura za Narutem.
V dáli se zjevila děsivá vrba, která všem v okolí sto metrů dala do držky tak, že dopadli jak po třech dnech ve světě Tsukuyomi. Hrachovka vběhla do jakési chodbičky a ztratila se z dohledu. Najednou se z křoví ozvaly divné zvuky – to pomocí trampolíny nějaký hybridní pes vyskočil, popadl Leeho za límec a rychle ho odnesl za Hrachovkou. Naruto a Sakura jen koukali, co že se to děje.
„Hele, jak to, že jim vrba nenabančila? Dyť…“ Sakura ho vzala za ruku a oba dva svorně skočily do tunelu, temnějšího než očka krysičky pana Weasleyho.
„Tady je jak… ve tmě.“ konstatoval Naruto a narazila do stěny.
„Zkus přemýšlet, než něco řekneš, ano?“ zahučela Sakura a snažila si bez úhony vtáhnout z kapsy hůlku.
„Jenže přemýšlení bolí. Jsem zrozen k činům!“
„Lumox!“ zvolala Sakura. Nic.
„Není to Lumos?“
„Tak znova… Lumos!“ zvolala Sakura a hůlka konečně začala chabě pableskovat.
„Vidíš, občas se vyplatí poslouchat rady člověka, který přežil Orocháčův masakr Mandovou pilou.“
„Kdo je Manda?“
„Jeho hůlka, myslí si, že je to had, ale pšššt.“
„Co najít Leeho? Možná dostal vzteklinu…“
„Tak dobře.“ Naruto vykročil, ale zarazil se, když narazil na pět různých chodeb. Chvilku přemýšlel, ale když dostal příšernou migrénu, radši toho nechal. Najednou mu nad hlavou zazářil prototyp žárovky, jako od Edisona.
„Použiju stínové klonové jutsu!“
„Neblbni, autorka nám vzala chakru a dala nám hůlky, nezdolné odhodlání a pronikavý intelekt. Já říkám tudy.“ uzavřela Sakura, popadla spolužáka za hábit a táhla ho kamsi černou chodbou.

„Naruto, Sakuro! Už jsem myslel, že zavolám na linku bezpečí, aby si se mnou měl kdo povídat.“ zajásal Lee.
„Já tu byl celou dobu a tys mě jenom okázale ignoroval!“ zaprskal velký, černý pes, který seděl v rohu.
„Učitelka na jasnovidectví mluvila o černým psovi, ale říkala něco o tom, že bude mluvit?“ zaskuhrala Sakura, která šplhala do schodů.
„Co tady děláte? Máte mít večerku!“ zaburácel Itachi, až Narutovi praskly falešné brýle.
„A co tu děláš ty, když už jsme u toho?“ Objevil se dokonce i Zabuza, ale málem propadl oknem.
„Bože, tu je všechno tak složité.“ pravila Hrachovka, sedící na starém klavíru.
„Hrachovka umí mluvit?“ vyjekl Lee.
„A není náhodou hrachovka jídlo?“ zeptal se nechápavě pes.
„Je, ale je to i ta krysa.“ odpověděl Itachi, žasnouc nad zamotaností situace.
„Krysa je hrachovka, hrachovka je jídlo… takže krysa je jídlo!“ Pes začal slintat, až se ostatní začali bát, aby je nevytopil.
„Nejsem krysa!“
„Já taky nejsem pes.“
„Můžete nám prosím říct, co se tu děje, do prčic?“ zaprskala Sakura a bylo jí jedno, jestli krysa je pes nebo pes Hrachovka.
„Dobře, ale on u toho být nemusí.“ konstatoval Zabuza a poslal Itachiho na let kolem školy.
„Tak. Haku, Kisame, můžete prosím?“
„Já nechci být člověk, já chci být pes.“ zaprotestoval Haku.
„Teď už vím, proč tě zavřeli do Holešovické psychiatrické léčebny.“
„Že já tě kousnu do citlivých míst, abys už nemohl mít děti?“
„Dobře, tak aspoň ty, Kisame.“
Když se krysa proměnila v chlapa, omdlel Lee. Když se pes proměnil v babochlapa, Sakura měla mrtvici. A když se všechno vysvětlilo a onen Kisame dostal řádně vynadáno a utekl, omdlel Naruto.
„VSTÁVAT!“ zařval Haku a všichni se hned vzbudili. „Hledají mě hlídači z Holešovic, tadyhle Zabuza je rybodlak a největší spojenec Orocháče nám prchá! Zabuzo, koukej to tu zvládnout, já vezmu tyhle děti a půjdeme chytit Kisameho. Vypil jsi tu Itachiho smíchaninu?“
„Je to smíchané jak fialová barva, to pít nebudu. A běžte, po půlnoci mám rande s obří olidní v jezeře.“
„Eh… jdeme děti, na tohle nemám žaludek.“

„Sakra, Kisame je v čudu a on na to rande jde doopravdy. Hele, víte co? Sakuro a Lee, běžte najít Kisameho a nezapomeňte zachránit Akamaru, Naruto, my půjdeme zastavit toho rybodlaka. A ať je to fičák!“
Všichni se rozutekli, Lee a Sakura běželi za obávanou krysou hadožravou, Haku jako pes a Naruto se hnali za Zebuzou. Hakovi v očích zablikalo poplašné růžové (červená už není originální) světlo, zakousl se Zabuzovi do límce, pořádně s ním zatřepal a zahrabal ho až po krk do země, aby byl v bezpečí, jak vysvětlil Narutovi.
Najednou se objevili oni. Hlídači. Haku zavyl a chtěl se nacpat Narutovi pod tričko, ale to už ho cosi popadlo za ocas a táhlo pryč.
„Narutooooooooooooooo! Koukej mi přijít pomoct!“ zaječel a pak už byli všichni pryč. Mladý kouzelník se podíval na rybodlaka, ale ten jenom vylezl ze země, oprášil si šupinatý ohoz, pokrčil rameny a šel směrem školy. Najednou těsně před Narutem přistál Akamaru s Leem a Sakurou na zádech.
„Dělej, naskoč si. Musíme jít zachránit toho podvraťáka.“ zamručela Sakura.
„Byl to nejlepší kamarád mojich rodičů, nechť jsou jim mraky těžké.“ odpověděl Naruto, skočil na gryfa a nakopl ho do slabin. Tím zapříčinil prudké vyskočení, pád Leeho z gryfa a uniknutí Hrachovky-Kisameho. Naštěstí se Lee dokázal zdravou rukou držet ocasu.
Pak ale Akamaru nevybral zatáčku a blízce se seznámil se zdí. Všichni tři seskočili a za pomocí hůlek dostali Haka z jeho věžního vězení.
„Bububu!“ zabroukala skorobezhlavá TenTen a vletěla do cely. Tentokrát se Haku už vecpal pod Narutovo tričko.
„Neděs ho, vytaháš mi triko, ženská!“
„Tak promiň, tohle byla jen vtipná vsuvka.“ zahučela TenTen a zase oplachtila.
„Tady máš dopravní prostředek, je jasné nebe, vane severní vítr a na dvanácté hodině se nachází skála, kde byste se mohli schovat.“
„A tyhle zprávy jsi vzal kde?“ vykulila očka Sakura.
„Tady.“ pronesl vážným hlasem a poklepal na kapesní počítač Lee.
„Díky za pomoc, až budu něco potřebovat, tak zase přijdu. Mějte se!“ zašvitořil Haku, přeměnil se ze psa na člověka, naskočil na Akamaru a letěl pryč.
„Asi jsme mu měli říct, jak se to ovládá.“ odtušil Naruto, když se díval na odlétávající dvojici.

Naruto, Sakura i Lee si spokojeně užívali posledních školních dní. Zrovna snídali jednu z těch skvělých snídaní ve Škole čár a fuků, ale do místnosti vtrhla Narutova liška a hodila mu balík, až Naruto nedobrovolně spolkl lžičku.
„Jsi v pohodě?“ zeptal se Lee.
„Znáš dnešní vědu, to se vyřeší.“ odsekl Naruto a rozbalil balík. Modré oči zežloutly a matně zazářily.
„Co se stalo?“ zeptala se Sakura.
„To je… to je… to je Hybridní blesk! Nejnovější model koštěte!“
„Bože, to je blbé jméno.“ zabrblala šprtka a kousla do nekalorických sušenek.
„On dostal Hybridní blesk! Dáš mi ho?“
„Vyzkoušej ho!“ To právě Naruto chtěl. Všichni, co snídali se vyhnuli ven, kde po obloze s řevem paviána, co vyhrál souboj o páření, létal Naruto. Jeho cesta byla ukončena oknem do učebny lektvarů, kterým proletěl. Koště prudce zabrzdilo a nechalo svého pána na pospas učiteli lektvarů.

Konec třetího dílu *závěrečné titulky*