Akatsuki na nákupech

„Můžu si…“
„Ne!“ Zařval Deidara.
„Dyť ještě nevíš co chci.“ Pohodil Tobi rukou.
„To je mi jedno! My máme seznam. To my“ Ukázal na sebe. „si odskáčeme jestli nebude splněný všechno do puntíku.“
„Ale dyť já…“
„My jsme vybráni! My jsme vyvolení! My máme obstarat na tenhle týden nákup!“
„Já jsem chtěl jenom…“
„Dostali jsme od Peina peníze přesně na ty věci na seznamu. Nemáme ani o korunu na víc!“
„Malinká sušenka je…“
„Žádná malinká sušenka nebude!!!“ Deidarovi se začali dělat v koutcích úst malinké bublinky. V očích nepopsatelná zloba a nenávist vůči svému kolegovi.
„Já mám svoje peníze.“ Špitl Tobi.
„TAK CO MĚ S TIM KU*VA OTRAVUJEŠ?!? TÁHNI PRO KOŠÍK!“ Deidara se celý roztřepal a musel se opřít o stěnu hypermarketu. „Ty mise od Peina jsou čím dál tím těžší.“

Tobi došel k velké řadě košíků.
„Hmm, připoutané řetězem.“ Pomyslel si. „Sem se asi dává mince.“ Prohlížel si košík. „Umět chidori tak ušetřím za košík.“ V hlavě se mu rodila myšlenka. „Proč nejsem jako Sasuke.“ Povzdechl si nahlas.
„Každej chce bejt jako Sasuke. Wheeeeee!“ Projel kolem něho Sasuke v nákupním košíku. Košík se točil kolem dokola a vyšší rychlostí než by bylo jednomu milo.
„Sasuke-kun!“ Hnal se za košíkem Kabuto.
„Myslím, že bude lepší použít minci.“ Šáhl Tobi do kapsy.

„Dělej Tobi.“ Mával Deidara. Na místo čekání už vešel do velkého obchoďáku, který podle nápisu, nad dveřmi s detekcí pohybu, měl k prodeji vše. Dveře však měli menší zpoždění jako každé jiné, které se otevírali sami od sebe. Tobi, který nechtěl, aby jeho senpai čekal, se rozběhl jak nejlépe uměl. Rychle proběhl kolem Sasukeho, jenž ležel pod vozíkem, který se převrátil po nárazu na obrubník. Nebral zřetel na nic. Běžel čím dál tím rychleji. Díky nádherně umytému sklu si nevšiml, že před Deidarou jsou nějaké dveře. Náraz však dveře nerozbil, ale Tobi skončil ve vozíku, který se pomalu došoural k Deidarovi hned poté co se dveře otevřely.

„Co máme koupit?“ Zeptal se Tobi hned poté co ho Deidara vyhodil z košíku. „Já bych docela koupil su…“
„Stop!“ Zarazil ho Deidara. Napřáhl k němu ruku, která se olízla. „Tady na tomhle seznamu máme napsaný požadavky všech členů co chtějí koupit.“ Ukázal Deidara na lísteček.
„Takže první položky na seznamu jsou pro Konan.“ Podíval se Deidara. „Bičík, tanga a houbičku na nádobí…“
„Na co chce houbičku na nádobí?“ Zeptal se Tobi.
„Nevím, nádobí myje pokaždé Sasori.“ Pokrčil Deidara rameny. „No tak tedy první zastávka je jasná.“
„Jasný.“ Kývnul Tobi na porozumění a vydal se do útrob obchodního domu. Po půl hodině hledání konečně našli oddělení, kde se prodávali houbičky na mytí a bičíky.
„No jo, ale kterej?“ Rozhlížel se Deidara po všech velikostech a různých tvarech se zakončením.
„Třeba tenhle.“ Hrábl Tobi náhodně do regálu. „Jo ten se jí bude líbit.“ Prohlížel si ho Tobi zamyšleně.
„Máš pravdu Tobi.“ Objevila se vedle něj Konan. Stála tam v koženém oblečku, který si právě zkoušela. „Co říkáte na tuhle masku?“ Nasadila si hrůzu nahánějící koženou masku se zipem místo úst.
„Tobi si radši nechá svojí.“ Chytl se Tobi košíku a opatrně s Deidarou vycouvali do dalšího oddělení.
„Abych pravdu řekl ten pohled na spoře oděnou Blue mi za to nestál.“ Ohlížel se Deidara přes rameno.
„Asi tak nějak.“ Tobi se taktéž díval dozadu přes rameno a košíkem narazil do jedné z mnoha nakupujících osob.
„Sakra, jak to řídíš?“
„Tisícerá omluva…Peine? Co tu děláš?“ Pustil Tobi košík.
“Jsem tady s Itachim a nakupujeme brýle.“ Odpověděl mu Pein.
„A proč je tu Kisame?“ Ukázal Deidara na nově přicházejícího.
„Nechci, aby se Itachi potuloval po obchoďáku sám.“ Zubil se Kisame.
„Tak co tu dělá Sasori?“ Ukázal na Sasoriho, který se přehraboval mezi lepidly.
„Potřebuji lepidlo.“ Zahuhlal s hlavou v regálu.
„A proč je tu s vámi i Zetsu?“ Rozhazoval Deidara bičíkem.
„Nechtěl jsem být doma sám.“ Pokrčil Zetsu rameny.
„A Kakuzo?“ Opřel se Tobi o košík.
“Já dostal celý ten nápad jít nakupovat.“ Strkal si nenápadně věci z regálů do kapes podle toho jak mu přišly pod ruku.
„Ahá, tak teď už to chápu.“ Poplácal Deidara Tobiho po zádech a opět se rozjeli pro další věci z nákupního lístku.

Po několika hodinách bloudění po hypermarketu zbývali už jenom dvě položky.
„Konečně bude konec.“ Pohodil Deidara vlasy.
„Můžu si už dojít pro tu sušenku?“ Zeptal se potichu Tobi. Moc dobře věděl co se stalo posledně, když se zeptal. Ještě teď ho bolela záda od výbuchu.
„Ne.“ Řekl Deidara zcela klidně.
„Malinkatou sušenku. Prosím, mám už hlad.“ Škemral Tobi.
„Ne! Poslední dvě položky! Já už mám taky hlad, ale musíme nakoupit před zavíračkou!“
„Malinká sušenka.“ Zakvílel Tobi.
„Předposlední položka je…“ Koukal Deidara do seznamu. „Sušenky pro Tobiho….“
„Tobi, dojdi pro sušenky.“
„Ano, díky senpai.“
„Nemáš zač!“ Deidarovi zaplál oheň v očích. Složil prsty do potřebné pečetě. „Umění…“ Z oddělení se sušenkami se ozval výbuch. Tobi proletěl vzduchem s vřískotem a několika baleními sušenek. „Je výbuch.“
„Poslední sušenka…Tobi a jeho debilní sušenky!“ Zaklel si Deidara. „Poslední položka je… Ne! Proč jsem se nenasnídal! To není jíl!“ Prskal na svojí levou ruku, která držela už jenom okraje papíru.
„Mám sušenky senpai.“ Hodil Tobi několik balení do košíku.
„Tobi!“ Chytil ho pod krkem. „Kdo byl poslední položka? Komu jsme ještě nic nekoupili?“ Třásl s ním několik centimetrů nad zemí.
„No, vy jste si ještě nic nekoupil.“ Vykoktal ze sebe Tobi.
„Já chtěl jenom gel na vlasy a oční stíny! Oční stíny!“ Hystericky řval a prskal. Tobi byl velmi rád, že má masku.
„Klid Deidaro!“ Tobi se vymanil ze sevření. „Je to hned tady.“ Ukázal na regál vedle nich. Deidara celý udýchaný hrábl do regálu a shodil většinu sortimentu na zem. Něco ovšem přistálo i do košíku.
„Teď ke kase. Rychle, nebo se zblázním.“
„Chudák Tobi, aby všechno zase oddřel.“ Mumlal si neslyšně pod maskou.
„Sakra to je fronta.“ Tobi se zařadil za Kabuta.
„Už tu čekáme asi čtyři hodiny. Chudák Sasuke to už nevydržel a usnul.“ Ukázal na Sasukeho, který byl naskládaný v košíku a spal.
„To je ta fronta tak dlouhá?“ Nadzvedl se Tobi na špičky. Na kasu viděl docela dobře. Vlastně před Kabutem stál jenom jeden zákazník, který vše brzdil.
„Říkám vám, že mám tenhle kupón a na něj je sleva!“ Mával Kakuzo s papírkem prodavačce před obličejem. "Snažím se vám to vysvětlit už čtyři hodiny!"
„Ale pane, ten kupón je starý už několik desetiletý.“
“To mě nezajímá!“
„To ještě tenhle podnik ani neexistoval.“
„Vy máte na všechno výmluvy, co? Já se vrátím.“ Otočil Kakuzo svůj košík a zmizel v davu. Chůzi mu však stěžovaly všechny nakradené předměty, jenž měl nastrkané všude možně i nemožně v oblečení.
„Sasuke, vstávej.“ Dorazil Kabuto ke kase.
„Já ještě nechci na trénink. Chci spát. Omluv mě u Orochimarua.“ Pohazoval s sebou v košíku. Ten nebyl však stavěný na spaní, a tak Sasuke spadl na zem.
„Sakra.“ Zvedl se akorát před prodavačku. „Čau kotě.“ Usmál se a rukou si pročísl vlasy. Bohužel měl vlasy slepená tak si jich několik vyškubl.
„Áááu!“ Praštil rukou do jezdícího pásu kam Kabuto vykládal potraviny.

To už se vrátil Kakuzo. Tentokrát bez košíku, ale za to vypadal jako jeden z aktivních hráčů sportu sumo. Při každém neohrabaném pohybu za s sebou trousil ukradené zboží. V tom přiběhl k pultu Hidan.
„Jsem šílenec a chci se zabít! Všichni se koukejte na mě! Na mě, ne na támhletoho vola co prochází mezi kasami s ukradenými věci.“ Vyskočil na pult, aby upoutal pozornost všech a probodl si hrudník žerdí s vlajkou hypermarketu. Bohužel žerď byla z umělé hmoty, a tak se zlomila.
„To se mi ještě nikdy nestalo.“ Usmál se Hidan na ostatní. „Kakuzo zdrhej!“ Oba se rozběhli k východu.
„Platím.“ Vyložil Tobi zboží na pult. Slečna u kasy však stále zírala v šoku na utíkajícího Hidana s Kakuzem.

„Zvládli jsme to!“ Radoval se Kakuzo.
„Tak co pak to tady máme?“ Postavil se před dva zloděje Asuma.
„Hlídač obchoďáku.“ Ukázal Hidan.
„Chceš nás zastavit?“ Kakuzo napřáhl ruku.
„Za pětku na hodinu? Jděte.“ Asuma se usmál, zapálil si další cigaretu a šel se dál procházet.
„Tobi, dávej to do těch tašek rychleji. Chci co nejdřív domů.“ Chvátal Deidara. Tobimu už také začínalo taky pomalu, ale jistě šplouchat na maják.
„Konečně mám svoje sušenky.“ Objal Tobi jeden z pytlíků sušenek.