Humor
„Všimli jste si, že ti....pomalovaní protivníci, s kterými jsme bojovali, se i při boji modlili?" zeptala se Karin, když jsme utíkali lesem, pryč od doupěte Akatsuki.
„Jo...a jen díky tomu ještě žijem.“ odpověděl jí Sasuke ponuře.
„Tak a sme na čísle 19 , vůbec mě nenapadalo koho dneska pozvat 
a tak po menší poradě od kámíka 
přijal pozvání…..gáááára z pouště 
snad mi tu neudělá moc spoušť.
„Čučus…“ (Vůbec nvm jak by gara pozdravil )
„Hele Garo, že mi tady neuděláš žádnou spoušť že ne…?“
„Proč bych měl?“
„Protože si Gara spouště :P“
„Cože?“
„Eh…to se asi nepovedlo, tak radši k dílu “
„Jestli chceš tou pánvičkou dostat stačí říct, ehm k dílu 
. Když se vám některým nelibí smajlíci, tak já je tady používat nebudu 
, ale nepoznáte co mě zrovna u toho řádku ještě napadlo . Snad předání nepoznáte .
****
,,Jmenuje se... počkej, počkej... ehmmm... JO! Cassidy!"
,,Hm. A to je jako všechno? Jenom tohle? Já jí viděl, ty blbe! A JE-TO-MO-JE-HOL-KA!!!!"
,,CO?! No teda, chlape, umíš si vybírat, to jo!!" blýskl Kisame zuby.
Strhla se rvačka - Zetsu vs. zdrhající Kisame.
Tu se takhle Hokage válel ve svém křesílku s jednou nohou na stole v papírech, prstem v nosu, ve tváři blažený výraz a v ruce knihu "O 38 let mladší", a nípal se ten prasák v tom nose tak dlouho, dokud do kanceláře nevlítnul Ebisu.
,,Mistře Hokage! Kde jste, prosím, ještě nechci umřít!"
Pobyt v Konoze se protáhl na čtyři dny. Naše oblíbená trojka seděla v pokoji a každý se bavil podle svého (tj. všichni tupě zírali do zdi).
„Sakra... Chci říct... Miláčku, nechtěla by jsi už takhle porodit? Víš jak jsem nervózní, když jsem dlouho mimo domov,“ promluvil konečně Hidan.
Pein se přidal na jeho stranu: „Musím souhlasit. Dokážeš si představit, čeho je ta banda idiotů schopná, když jim chybí autorita?“
„Tak a už jsme na 18ce , fíha to je číslo taky se vám tak líbí? Hranice dospělosti Dnes ti mám někoho kdo by možná mohl vyrábět, Shikamarovu přítelkyni….Temari.
„Čus cvrčci.“
„Hele, Temari, Jak je to mezi tebou a Shikamarem?“
„Ehm…no…ka…ká…kámoši.“
„Jo? A proč si tak rudá?“
„Jáááá nejsem rudá! „
„Oka, ok tak k dílu.“
[i] Takže po menší dohodě s Fibinnkou…nééé byl sem donucen…tedy jme se dohodli ….ehm ona se dohodla … že tuhle fíkovinu napíšeme společně. Příběh bych pasoval někam do rozmezí 1-2 série. Našim hrdinům je stále 12, Sasan je stále v Konoze, Sakura stále visí na každém jeho slově, stále ještě je to tým 7 a aby těch „stále“ nebylo málo , stále je Kakashi jejich senseiem. Tak to by mohlo být k úvodu všechno takže 1. půle 1. dílu byla hozena na mě (Pary7) takže se do toho pusťme.
„Póóšta.“
„Kisame, dojdi pro poštu.“
„Ale já pro ni byl už včera. To nemůže jít někdo jiný?“
„Kisame, chceš abych naporcovala k večeři tvojí zlatou rybku?“ řekla ledově Konan.
Kisame se otočil a rychlostí blesku běžel pro poštu. Za chvíli se vrátil a hodil poštu na stůl. Bohužel pošta dopadla na Itachiho prázdný talíř a Itachi, jelikož si zase zapomněl brýle, si myslel, že mu někdo nandal, ukrojil kus dopisu a začal ho žvýkat.
"Naruto, pojd už!" volá na Naruta Sakura s batohem na zádech.
"Už, počkej ještě chvilku." volá nazpátek a připevňuje si batoh.
"Tak můžeme." řekne Naruto po chvilce s úsměvem na tváři.
Naruto a Sakura vyrážejí na malou misi. Mají špehovat Kisameho. To jim předělila Tsunade, když se s ním utkal Gai se svým týmem. Itachi se těžko hledá-toho prý najdou jindy. Musí prý o členech Akatsuki zjistit co nejvíc informací... A začnou Kisamem.
"Myslíš, že o něm zjistíme víc informací?" ptá se zamyšleně Sakura.
Asi deset minut poté, co se za Akatsuki a malým zavřely dveře (Jiraija byl pořád zavěšený na Deidarově noze...odmítal se pustit XD) se probudil Sasuke. Pomalu se vyškrábal na nohy a rozhlížel se kolem. To, čeho si okamžitě všiml, nebyl Naruto, jehož blond háro vykukovalo z pod koberce, nebyla to dokonce ani Sakura, bylo to...(chvilka napětí) bylo to malé stvořeníčko, které stálo ve dveřích.
,,Hi....Hinato? Co tady děláš?" zakoktal se překvapený Sasuke, když tu uviděl svoje (aspoň doufal že svoje) dítě.
„Mno, možná jste si někteří všimli ale dnes máme pátek 13. proč by to měl být ale den jen plný potíží? Přestože dnešní díl tak taky začíná, konec je myslím celkem přízniví…eh…no…teda pro Konyho.. Dnes tu je semnou….Kabuto !“
„Zdravím!“
„Eh…na co máš ten skalpel?“
„Jakej?“
„Ten co ti čumí z kapsy!“
„Jo tenhle, to mám na svačinu.“ Řezník vyndal z druhý kapsy klobásu a začal se cpát.
„Aha, tak k dílu.“
„A co jako budeme dělat?“ Podivil se Kony když se konečně zvedl ze země v parku.
Pein se vzbudil už brzy ráno kvůli hlasitému řvaní ze spaní.
„Jashine, dej sem tu kosu!“ poroučel ze spaní Hidan a nesmyslně při tom žužlal svůj polštář.
Leardovi nakonec nezbylo nic jiného, než vstát ze studené země, kam se uchýlil před roztahujícím se spolubydlícím, odolat pokušení majznout toho parchanta něčím po hlavě a prošmejdit vzdálená zákoutí této přívětivé vesničky.
Tak, toto je paródia na našu etiku. My sme totiž na etike dostali úlohu, že sa máme vcítiť do stebielka trávy. Samozrejme ja vo svojej práci som spomínala Anime a to sa etikárke nepáčilo. Preto som sa rozhodla napísať príbeh o Orochimarovi a stebielku trávy. Písala som to cez hudobnú, takže je to trochu blbosť. Vaša Miya Saito.
Bolo obyčajné letné poobedie. Vietor si pohrával s Kibovými hnedými vlasmi. Spokojne ležal na lúke, kde nechal Akamara neviazane pohybovať. V poslednej dobe na toto miesto chodieval často – upokojovalo ho. Z jeho myšlienok ho však vytrhol jeho zvierací priateľ, ktorý naznačoval oslintaným polenom, ktoré na Kibu zhodil, že sa chce hrať.
,,Teraz nie, Akamaru!“ zavrčal nevrlo Kiba. Akamaru –pretože Kibove občasné nálady dobre poznal- sa stiahol na obranu a smutne zakňučal.
Doufám, že nevadí že jsem dám hned dva naráz .... no ni .... tak tenhle jsem pro změnu psala zase já
"To je neuvěřitelný!" zašeptala jsem a rozhlížela jsem se kolem sebe. Nemohla jsem tomu uvěřit. Moje největší představy se naplnili! Ocitla jsem se ve světě, který mě vždycky tolik fascinoval. Někteří lidi od nás ze třídy tvrdili, že je to blbost, ale mě to stále připadalo užasné.
takže lidičky!!! Je tu ode mě nová povídka ale nepíšu ji uplně sama. Píše ji se mnou moje kamoška a je to o tom jak jsem se já a mé dvě kamarátky dostaly do Narutova světa!! Ten to díl napsala Kieko a doufám, že se bude líbit!! :)
Splněné přání - 1.díl
,,Byl to ale skvělý film." ozvala se Barush vedle mě.
,,Skvělý jo...ale kolik si za to účtují..to je hrozný." podotknu a cinycky se zasměju nad tím paradoxem.
Takže jsem vám napsala FF, jak jsem absolutně tupá na matematiku
Jednoho nádherného dne, po třídenním volnu, nastalo úterý, pro Petrušku velmi osudný den.
„Tak mám tu pro vás známky ze závěrečné písemné práce z matiky, co jste psali ve středu,“ sedla Tsunade za stůl a otevřela desky s písemnými prácemi.
Celá třída zašuměla a vyměňovala si názory ohledně známky, co dostanou.
Sasuke dostal záchvat a skočil na Spidermana. Spolu s velkým žbluňknutím spadli do jezírka, které bylo ze záhadných důvodů opět plné.
Chudák Sasuke by se utopil, kdyby nepřiběhla Ino a nepřeřízla pavučiny. Sama se ale utopila (velkolepý jásot).
Sakuře to ale bylo líto, její jediná rivalka byla tuhá. Tak se rozhodla, že její nynější rivalkou bude Tenten a odešla ji hledat.
[i] „Tak a máme tu 16ku . Doufám že se bude líbit. Dnes je tu semnou aktér dnešního dílu…Konohamaru.“
„Čus!“
„Kony, co si myslíš o Moegi?“
„No…je to kamarádka.“
„A líbí se ti?“
„Proč?“
„Uvidíš takže k dílu 
“
„Hokage-sama, hokage-sama!“ Přilítla Ino k Sakuře do kanceláře s hrozným řeve. Hold to vypadá že jí Shizune pořádně zaučila
