Typ

Když potkáte takového zvláštního chlapa, co má velkou tří břitou kosou nehádejte se s ním o náboženství. Tento člověk je velice nebezpečný a agresivní! Kdyby Vás náhodou oslovil, tak mu vše odsouhlaste! I kdyby to bylo proti Vašemu přesvědčení. Uvidíte, že to vše dobře dopadne…
„Jsi Jashinsta?“ zeptá se Vás.
Vy nadšeně souhlasíte.
„Kde máš kosu?“
Vy řekněte: „Je u mého brusiče!“
„Jaké máš názory na poslední politickou scénu?“
Vy: „Všechny bych zabil/a.“

[color=black]Pomalu svěsil ruce. A chtělo se mu řvát a chtělo se mu utéct pryč. Daleko; kam ho nohy ponesou. Ale nemohl. Neměl na to sílu. Krev v žilách přestala vřít a dech se zvolna uklidnil. Padl na kolena a jeho slzy se smísily s krví na studené zemi. Studené stejně jako jeho srdce. Jak jinak by to mohl udělat? Jak by je mohl zabít, kdyby je miloval?

jak jsem slíbil :yes:

tato povídka je pro tebe, Kakari

Hidan si listoval svým diářem. Dnes byl konec měsíce, proto musel zkontrolovat, jak je na tom s rituály pro Jashina.
„… ku*va … ku*va … ku*va …“ brblal si při tom.
Zavřel diář a hodil ho na stůl.
„To je v prd*li, jenom dva kompletní rituály, jinak samý nedokončený a uspěchaný,“ zrekapituloval si, „kdyby se mně do toho Kakuzu furt nes*al, já ho snad …“

Druhý den, časně ráno se Sasuke vzbudil a nedal si snídani, neměl hlad. Jak šel klikatou cestou k cíli, zaslyšel jak něco zašustilo v křoví vedle něj. Vytáhl rychle kunai a stoupl si do bojové pozice, ale dlouho se nic nedělo, tak se stáhnul a řekl si že to bylo jen zvíře. Asi tak odpoledne, narazil na menší vesnici, nevěděl jak dlouho šel a jak je blízko hranice země ohně. A protože nesnídal, měl hlad a tak si zašel do nějakého toho bistra ve vesničce.

Můj odpočinek vypadal tak, že jsem Hidanovi prala a zašívala šatstvo a vařila večeři. Hnus. Nicméně postupně se vraceli všichni členové a jediný, kteří chyběli, byl Itachi a Kisame. Začínala jsem mít obavy z toho "Vyjmutí démona" a proto jsem si šla sehnat informace:

"Ahoj Hidane."
"Čau."
"Víš, já jen chci se zeptat, jak vlastně probíhá to vyjmutí démona?"

.......
Sľúbil som pomstu... už dávno pred tým, než som vedel, kým som. Zblúdilý človek na rázcestí, kde si môže vybrať svoju cestu, či utíši plameň bolesti krvou, alebo silou viery v ľudskosť. Prečo som si vybral cestu odpustenia? Uvedomil som si, že akoukoľvek prekliatou krvou, neuhasím večný oheň bolesti. Naučil som sa s ním žiť, a udržiavať ho v takej výške, aby ma nepálil. Bolesť musí odoznieť sama, ak má duša nájsť pokoj...

Překlad nejkrásnější povídky o Deidarově smrti, kterou jsem kdy četla. Je to spíš pouhá řeč, protože celou dobu jen mluví Tobi, ale i tak je už jen to je tak krásné, že jsem neodolala a rozhodla se tuhle povídku přeložit. Přidala jsem tam pár malinkých drobností, kterých si můžete všimnout, když se podíváte na originál, ale jsou tak malé, že jsou neuvěřitelně nevýznamné =)

Comeback

Prosím přečtěte si nejdřív poznámku, děkuji

Ino, Sakura, Hinata a Tenten stály vyrovnané v řadě v kanceláři Hokage.
„Takže, děvčata, než zjistíme, kde přesně je ta vesnice, ze které pocházejí naše návštěvnice, budete je muset u sebe ubytovat. Hlásí se někdo dobrovolně?“
„Já!“ vykřikla hned aktivní Sakura, „Mamce to určitě nebude vadit!“
„Dobře, dáme k tobě tu mladší. Ještě někdo?“
„Ehm... jsem si jistá, že by to nevadilo... u nás je místa dost...“ ozvala se po chvíli nesměle Hinata.

AKATSUKI
ÚVOD

Rok 1995 až 2000 - štvrtá svetová vojna ninjov. Zem Ohňa (dedina Konohagakure no Sato) je taktiež vo vojne z okolitými dedinami. Pri vojnách umrelo veľa statočných ninjov. Medzi tými statočnými ktorý zomreli boli aj Tsunade, Rock Lee alebo aj Shino Aburame...

---------------------------
Tak toto bol úvod aby som vás zasvätil do nových vecí čo sa udiali.
---------------------------

Tiché bubnovanie kvapiek na starú, miestami deravú strechu, sa ozýva po prázdnom dome. Teda takmer prázdnom.

Cítil som to. Cítil som pod nohami studené parkety. Ako keby v nich duneli nesmelé prvé krôčiky i rázna chôdza, avšak nič som nepočul. Zvuk sa ostal ukrytý len v spomienkach. Už nezačuť vŕzganie dreva na určitých vychodených miestach, nepocítiť vibrácie nesúce sa podlahou. Tá ostala, no stopy každodennej chôdze vymizli rovnako, ako obyvatelia tohto domu. Už ich niet...

17. Síla Masek
Pinocchio včas zareagoval a uhnul kořenům, které na něj poslal Kakuzu, ale to stále nebylo vše. Pinocchio se ani nestačil rouzkoukat a už na něj letěly blesky. Blesky nedoletěly a narazily do stromu, který vyrostl před Pinocchiem. Kakuzo na nic nečekal a už běžel pryč do lesa.
,,To je vůl.“ řekla Mona Liza.
Kakuzo běžel asi tři minuty a pak doběhl k vysoké stěně, podíval se na obě strany, ale vůbec nedohlídl, pak se otočil a uviděl, jak se k němu blíží Pinocchio.

Vzbudil mě chrastivý zvuk, který připomínal odemykání zámku. Byl to Naruto, je teprve sedm hodin a on už ruší. To je teda úroveň.
"Čau Kineko, vychrněná? Dnes je perný den, máme hned tři pařby. Jedna začíná za hodinu- Narozeniny Tenten, pak kolem třetí máme párty v sídle Hokageho a kolem osmé pařba u Nejiho."
"No to je hezký, ale mě to brutálně nezajímá!"
"Fakt? No je pravda, že bys tam jít nemusela, vzhledem k tomu incidentu, víš, co radši tě tu zamknu."
"A co takhle pustit mě do koupelny!"
"Ježiš, tak pojď."
"..."

Retsu Uchiha naštvaně procházel potemnělou chodbou policejní stanice. Venku ještě svítil měsíc a hodiny na zdi ukazovaly nelidských pět hodin. Rozrazil dveře do místnosti pro svědky. Na židli tam seděla korpulentní žena, která si přidržovala kapesník pod nosem. Oči měla opuchlé.
„Konečně jste tady!“ zavřeštěla vysokým hlasem.

„Jak to dopadne? Jak zemře? A jak bude žít?“
To, co ještě před několika minutami byl tlukot srdce hrdiny, je nyní umírající zvuk pln zármutku. Moc krátká doba na takovou změnu? Ne, ne v životě ninji, ne v životě toho, který má hrdost a odvahu a který se dokáže postavit všem nástrahám; neříkám, že beze strachu, strach je něco neuvěřitelně cenného pro každého, kdo jej umí využít.

DALŠÍ SLIB

Ne to je blbost. Sasuke to být nemůže, proč by se chtěl s námi setkat nebo se přibližovat ke Konoze… V tom případě to musí být někdo s Akatsuki, aby to dávalo smysl. Určitě jde po Narutovi kvůli Kyyubimu…

„Přemýšlíš nad tím, kdo nás pronásleduje, že jo?“ vytrhl jí z přemýšlení Naruto a narušil to divné ticho okolo nich.
„Hmm,“ zamumlala jen a dál usilovně přemýšlela.
„Sakuro – chan, nedělej si starosti,“ řekl a usmál se.
„Ale já…“

Černovlasý mladík se prudce ohnal po svém rybím parťákovi. „Řekl jsem, abys mě nepoučoval!“
„Snad se zas tolik nestalo,“ klidnil ho žralok, věčný optimista.
Zdálo se, že ten nevinný pohled Uchihu dorazí. Zastavil se. „Řekni mi, Kisame… jak to, že jsi pořád takový optimista? Copak tě nikdy nic neštve?“
Muž s obaleným mečem se nervózně uchechtl.
„Tak co?“
„No, víš, Itachi, jedna věc mě rozčiluje. Že po sobě neuklízíš!“

Zpráva o Narutovi, co by nukeninovi se velice rychle roznesla a celá vesnice se ponořila do svých myšlenek.
Danzou toho využil a vystoupil s řečmi, že je to chyba Sandaimeho, že ho nedržel více zkrátka a dovolil tuhle tragédii. Tsunade se mu postavila.

Jejich útoky byly fakt silné. A navíc, to nebylo fér!