Typ

..."Naruto! Prečo to stále nevidíš?! ... Ja som ťa milovala tak, ako ťa nikdo iný nemiloval... a ani o tom nevieš!" Skríkla... a potom sa obrátila a so slzami v očiach ušla...
Naruto potom nedokázal s Hinatou hovorit celý mesiac... ale raz ju našiel v koncertnej sále sedieť v kúte... nič nepovedal, len si sadol za klavír a... zaspieval...

Počujem hudbu tohto klavíra,
a má naozaj krásny hlas.
V mojom vnútri však iný zvuk zavýja,
UTRPENIE znie zas a zas.

Dnes v noci som mal krásny sen,
v tom sne som bol veľmi šťastný,

Přešlo několik dní Naruto s Hinatou byli spolu pořád, trénovali spolu, chodili na ramen a na různé procházky. Sakura pomáhala Amaře a Freinovy s knihami i různými jinými věcmi co potřebovali. Arakanox se povaloval zatím co ho Sai maloval a mezi tím mu vysvětloval využitelnost sarkasmu na lidech. Na druhou stranu Morgiliena nikdo nikde neviděl i když ho Kakashi hledal.
„Freine řekni našla jsem tady něco co vypadá jako Teradimova démonií forma,“ řekla najednou Amara.
„Ukaž?“ řekl Frein a podešel blíž ke knize kterou právě četla Amara.

Shukaku propukl v šílený smích. Kolem brány ležela pouze mrtvá těla shinobi z vesnice.
„Víc, víc těl k zabíjení!“ propukal dál v smích. Pomalu postupoval k bráně, kterou se chystal zničit jedním úderem, když v tom si všiml starého muže stojící před branou.
„Chcípni,“ Shukaku nasál vzduch a praštil se do břicha. „Futon: Renkuudan!“
Muž v obvazech rychle poskládal pečetě: „Futon: Shinku Daigyoku!“ koule vzduchu rozmetala Shukakův útok.

Dovedli je do prázdné kanceláře. Tmavé a neútulné místnosti, kde nebylo nic, jen stůl, židle a nějaké papírování. Poručili jim, aby zde počkali a Kohana s Gaarou osaměli. Nastalo tíživé ticho. Ticho toho druhu, které se vám zarývá do mysli jako jehly do jehelníčku. Jde slyšet každý nádech a výdech…po chvíli i vzdálené kroky. Každým okamžikem se přibližují. Kohana začala nervózně přecházet tam a zpátky…

„Zvládneš to Naruto?“ spýtal sa Hyuuga.
„Ja som v pohode, veď vieš ako rýchlo sa hojím,“ usmial sa naňho.
„To je pravda. Tak teda, keď ste tu obaja a ste pripravený, začnite.“
Ďalší obľúbenec čo si príliš verí. Síce som neochutnal pražené opičky, ale už sa mi zbiehajú slinky na grilované žabie stehienka. Možno ponúknem aj ostatných, podľa toho čo som videl toho bude dosť. Nasadil ten svoj lačný výraz a díval sa na svojho blonďavého protivníka.

„Osm - “

Všade okolo mňa sa ozývali tlmené výkriky mojich priateľov. V tom momente som nevedel, či je to len sen- lepšie povedané nočná mora, alebo realita. Mojim telom lomcovala ukrutná bolesť, ale to mi nevadilo. Vadila mi moja bezmocnosť. Nemohol som pomôcť mojim kamarátom. V hrdle mi navrela glča a hlien sa zmiesil s lepkavou krvou
a po tvári mi stekal pot. Keď som si to všimol, do očí sa mi nahrnuli slzy. Viečka mi sťaželi a opadli. Všetko už beztak rozmazané mi úplne zmizlo a ja som už nebol tam, kde som chcel byť…. S nimi…

Příběh je o čtrnáctiletém chlapci jménem Hikaru, žije spokojeně v jedné vesnici v zemi Ohně, ale jeho život se změní jednoho dne, který bude osudový pro jeho život.
---

Hikaru večeří s jeho matkou a otcem.Najednou uslyší jak ostatní lidé křičí, vyběhnou ven a zjistí, že na vesnici někdo útočí.
„Co se děje otče?‘‘ Říká vystrašeně Hikaru.
V tom se objeví výbuch a tlaková vlna odhodí Hikara až do lesa, kde upadne, sedře si do krve nohu a upadne do bezvědomí. Když se probudí, noha ho hodně pálí, že sotva může stát.

V Konohe nastal další bojový poplach. Naruto vedel, že tento deň nastane a vedel, čo sa bude diať. Vzal si svoj Sage plášť, zvitok a vyšiel von z jednej budovy kráčajúc ku bráne.

Brána a časť konohy horela čiernym plameňom Amaterasu. Uprostred toho všetkého stál obrovský démon vytvorený pomocou Mangekyu Sharinganu. Susano! Uprostred stál Sasuke a díval sa na Naruta.
Nikto ho nedokázal zastaviť. Naruto začal kráčať smerom ku nemu.

Tato kapitola není pro slabé povahy!

Malá zrzka nevědomky vyrazila po stopách ninjů vyzvědačů. Nepochybovala o tom, že je to jen další bojová hra. Ale zarazilo ji, že tak daleko od domova. Jenže… nemá cenu se teď vracet, navíc už byla skoro u cíle.

Tenshi seděla na podlaze a zatínala pěstičky. Loutkář k ní přistoupil a zlehka se dotkl její ruky. „Jestli se jí něco stane, nikdy si to neodpustím,“ vzlykla.

No, snad nevadí, že to tady přidám, ale strašně se mi líbí představa těch dvou komunikujících. Ten první, to je ten malý klučina zvědavý a zbrklý, ten druhý je starší a rozumnější :)

„Brácho, kdo je zlý?“
„Jak, kdo je zlý?“
„No, jak vypadá zlý člověk?“
„Různě.“
„A jak ho tedy poznáš?“
„Inu, to je těžká otázka. Víš, každý má svůj způsob…“
„A jaký mám já?“
„No to nevím, ale mám nápad. Řeknu ti příběh a ty budeš hledat ty zlé ano?!“
„Příběh? Jaký?“
„O bratrech.“

Tuhle hru sis vážně chtěla vyzkoušet, nikdy jsi nic podobného nehrála a vypadalo to zábavně, ale když se na tebe nedostala řada poprvé, podruhé ani potřetí, nějak jsi ten prvotní zájem ztratila. Taky na tom měl podíl fakt, že Shikamaru se neúčastnil a momentálně ho ani nebylo nikde vidět. Naposledy jsi ho zahlédla, jak míří někam do hlubin pěstěné zahrady rodiny Yamanaka, tak ses zvedla a tím směrem ho následovala.

Jediná vec, ktorá rušila to ubíjajúce ticho bola voda. Voda nerytmicky kvapkajúca na povrch každej dýchajúcej bytosti.
Tmavé mraky znepokojujúco plávali po temnej oblohe.
Mladík ticho stál na pustej zemi. Ignoroval to, že je noc, a už úplne ignoroval kvapky drzo stekajúce po jeho mladej tvári. Ja ale nemyslím dážď. Nie… s týmto nemá dážď nič spoločné.

Dečka, pomocník a prapor
„Tohle vypadá slibně … Taimu-san, jak v tom vidíte, prosím?“

Počas cesty Naruta a Sasukeho, neprehovoril ani jeden z nich. Obaja boli ticho a mysleli na Kakashiho. V tom Sasuke oslovil Naruta.
„Ty Naruto? Je ti jasné že Kakashi musel s niekým bojovať.“ spýtal sa Sasuke.
„Samozrejme. A nemohol to byť len tak hoci kto. Keby si ho videl. V živote som ho takéhoto nevidel.“ povedal Naruto.
„Kto to dočerta mohol byť? Kakashi-senseia kde kto neporazí.“ dodal Sasuke.
„Hneď ako sa vrátime do Listovej, vyšleme tým ktorý preskúma oblasť v ktorej našli Kakashiho.“ povedal Naruto.

Niky sledovala Anamo veľmi pozorne.
„O akej úlohe to rozprávaš?“
„Gaara ma zavolal do Tsunadinej pracovne, kde mi porozprávali o útoku a o kancelárových aktivitách. Povedali mi, aby som ti pomáhala pri jeho špehovaní.“
„To je od teba pekné, ale ja pomoc nepotrebujem. Ja ho zabijem aj sama.“

[center][color=darkred]A náhle vyšlo slunce jasné
Bylo tak neuvěřitelně krásné
Žár mě štípal do očí
Z horka se hlava zatočí
S hrdlem vyschlým a žíznivým
Jdu za svým sluncem zářivým

Nechci už bez něj žít
V temnotě samotný dlít
Tak kráčím vstříc jeho paprsku
S jedinou myšlenkou na lásku
Se srdcem na rozpraskané dlani
Zemřu dnes na cestě za ním

Toužím se dotknout zlatého kotouče
Nesmím být od něho odloučen
Jako velké oko jasnozřivé
Je tu se mnou, je horké, je živé
Cítím, jak vedle mě dýchá...

Konan theme, pusťte si ho, prosím, k tomu...

„Jakou vyšší úroveň máš teď na mysli?“ chtěl hned vědět Sasuke.
„Využijeme toho, že je holka a prostě jí budeme hrát na city?“ zazubil se Naruto.
„Počkej, Sakura je holka?“ ptal se ho nedůvěřivě Sai. „Já si vždy myslel, že je to jen plochá mlátička, bez kousku citu. Ještě horší než Tsunade, i když ta na rozdíl o ní rozhodně plochá není“
„Je to holka, tedy aspoň myslím. No Sasuke přece není na kluky, ale jak se tak na něj dívám, tak kdo ví,“ zamrkal Naruto na Sasukeho, který na něj jen zlostně zavrčel.