Typ
TenTen se probudila v nemocnici, kde u ní dlel Mikael.
„TenTen, musím na chvíli odejít, ale až se vrátím, povím ti vše, co potřebuješ znát. Zodpovím každou tvoji otázku.“ Řekl docela nervózní Mikael.
„Myslíš že to může fungovat?"
„Spolehni se!"
„Já ti nevím, nějak mi to nepřipadá správné, naštvat ho hned po ránu..."
„Vždyť nemusíš nic říkat! Jenom mě trochu podpoř... Představ si jeho výraz," Tory se zlomyslně usmála.
„Tak... fajn," povzdychla si neochotně Mira a obě dívky vyšly na chodbu.
Tory se ještě koutkem oka ujistila, že tam její bratr opravdu stojí, a pak už se, zavěšena v Miře, vydala na druhou stranu...
Nedlouho poté se dívka s kratšími černými vlasy sesunula k zemi. Sai v tu chvíli zalapal po dechu a vyskočil na nohy se zděšeným výrazem ve tváři, jenž směřoval k právě ležícímu tělu bez náznaku života.
Kapitola 9.
Minato si hověl v koruně mohutného dubu. Husté listoví jej ukrývalo před případnými zraky nepřátel. Okolo poledne uslyšel tiché šlépěje. Okamžitě zbystřil. Mohlo se jednat o jeho přátele, osamělého lovce nebo nepřítele.
Přesunul se tak, aby měl dobrý přehled po okolí a pečlivě zkoumal les před sebou. Záhy se mu ústa rozšířila do spokojeného úsměvu. Blížili se jeho přátelé. Takže do města se dostali v pohodě. Bych rád věděl, co se dozvěděli.
[center][i]Když v červnu pomněnky kvetou,
do blonďavých vlasů se ti vpletou
a i když nazýváš lásku slepou,
cítíš ji i v těch nejtajnějších snech.
Mlhavý opar nad paletou,
štětce a plátno nepopletou
co popletl by malíř jednou větou,
napsanou duhou na bílých zdech.
Slunce schované pod roletou,
pro bledou kůži slova se ti pletou
a i když nazýváš lásku prokletou,
na krku těžký, přitom voňavý dech.
Na snídani kafe s omeletou,
červánky na tváře se ti připletou,
v dlaních pochybnost rozemletou
Kapitola čtvrtá – Setkání s démonem
„Senpai, jaký máte názor?“ optal se Kabuto z korun stromů, když se vedle něj objevila postava jeho nadřízeného.
„Aniž bych to chtěl přiznat, plníme misi, která se možná stane jednou z nejdůležitějších v historii Rootu.“
„Kdo by to byl řekl, že Konoha bude zase mít dva Jinchūriki.“
„Pokud ji dokážeme unést,“ dodal Fū to důležité ‚ale‘.
.jpg "images (8).jpg")
Výsledky vyšetřování
Danzo a Sandaime Hokage seděli v kompletně zapečetěné Hokageho pracovně. Probírali výsledky vyšetřování agentů ROOT.
„Tohle je ještě problémovější, než jsem si myslel. Byl jsem si vědom, že jsi přehlédl několik vyhlášení, které nebyly nejlepší pro vesnici, ale ani já jsem si nemyslel, že jich bylo tolik.“ Řekl Danzo.
Kapitola I – Paní vznešeného rodu
Uplynul měsíc a Sasuke se stále nevracel. Danzovi vojáci pročesali okolí, pátrali ve městech, vyptávali se lidí, ale nenarazili na jedinou stopu. Copak ho pohltila země, přemýšlela Sakura, když zírala ven do zimní tmy z oken své komnaty v paláci, a při pohledu na sníh se jí stáhlo hrdlo. Představila si jeho štíhlé tělo zmrzačené a pohozené v příkopu u cesty, jak se na něj pozvolna snáší vločky. Ve dnech sedávala ve své ložnici napjatá, jestli nezaslechne na chodbě jeho hlas. Naruto ji utěšoval, ale Sakura postupně ztrácela naději. Je pryč, opakovala si, když ležela na lůžku a pokoušela se usnout. Danzo tvrdil, že ho někdo musel unést, že není možné, aby sám dokázal v takové zimě zakrýt po sobě všechny stopy.
Aburame Shino přísahal, že ochrání svůj tým. Za každou cenu. Hyuuga Hinata přísahala, že svůj klan povede vším dobrým i zlým. Za každou cenu. Uchiha Sasuke přísahal, že pomstí svou rodinu. Za každou cenu.
Kapitola II - Ohňostroj
Srpen zasychal jako ustřižená květina, kterou zapomněli vložit do vázy s vodou. Suché horké dny se jeden po druhém řadily do únavného řetězu zaběhnuté rutiny. Hinata vstávala v pět ráno do výhně ložnice s nehybným vzduchem a zalité sluneční září, nahá pod tenkou látkou yukaty vcházela do stinné lázně, kde se nořila pod vodu tak studenou, jak jen bylo možné, dopoledne cvičila v doju spolu s Nejim nebo Hohetoem, dokud si ji nezavolal dědeček do pracovny.
[color=blue] Po veľmi dlhej dobe zase raz pridávam ďalší dielik. Veľmi sa ospravedlňujem za meškanie a dúfam, že moje výtvori nebudú úplná sprostosť 
Tiež upozorňujem, že dieliky budú pribúdať trocha neskôr. Mám toho naozaj veľa a aj keď si veľmi prajem túto FF- ku dopísať a to čo najskôr a popritom čo najlepšie (teda na moju úroveň 
), mám aj iné povinnosti. Sľubujem, že sa jej budem venovať čo najviac ako sa mi bude dať, ale nič nesľubujem. V každom prípade dieliky pribudať budú, len nie tak často ako ste zvyknutý pri iných autoroch.
EPILÓG: Žiť pre tých, ktorých milujeme
Mama zomrela.
Pohreb mala v utorok. Boli na ňom všetci. Nikdy som si nemyslela, že by sa toľko ľudí mohlo stretnúť na jednom mieste a myslieť na rovnakú vec. Bolo to ako kúzlo. A keby v tom čare nebolo toľko smútku a bolesti, mohla by som na ten utorok spomínať s úžasným pocitom.
Lenže ten smútok, tá bolesť tam boli.
U AKATSUKI
„Šéfe! Šéfe!“ Pein zrovna seděl v kanceláři, podřimoval a Sasoriho hlas ho natolik vylekal, že málem spadl ze židle.
„Co se sakra děje, hoří?“
„Ne, ale nemůžeme ji zabít.“
„Koho?“ Sasori ze sebe vyrazil jedním dechem.
„Sabaku no Nami.“
„A to jako proč?“ Zeptal se Pein naštvaně a rozespale. Sasori se klidně opřel o stůl, ale v očích se mu objevil výraz klepny, která oznamuje své přítelkyni nový drb.
„Zjistil jsem, že je těhotná.“ Pein začal nabírat nebezpečně rudou barvu.
Dvere sa potichu otvorili a osoba v nich posmešne a výhražne prehovorila: „Takže takto Kazekage-dono, veríte Listovej vyslankyni?“
Tanaris sa rýchlo odtiahla od Gaaru a pozrela sa na Kenichiho. Gaara ostal pokojný a tváril sa ako keby sa nič nestalo. Dokonca ignoroval otázku staršieho, čo on mal vždy pri ňom vo zvyku.
„Intimidace.“
„Proč vybíráš tak šílený slova?“
„Značí to hladinu mého vědění, čím jsou delší,tím…“
„Nezáleží na délce, ale obtížnosti. Teď se ukaž! Cech!“
„Ech?“
„Ano, cech.“ zazubil se.
„Echolot!“ řekla po chvíli s úsměvem.
„Sakryš…otylost.“
„Co hrajete?“ vložil se do toho právě přicházející Chouji.
„Fotbal.“ odpověděl mladík.
„Aha,“ pokynul ninja a kousl do housky, „a kde máte míč?“
„Slovní,“ zamrkala dívka, „stupidnost.“
„Střecha.“ zívl protivník.
„Naruto, musíme si promluvit.“ Rezonovalo v Narutově mysli.
„Jsi to opravdu ty?“ Přízrak nemohl uvěřit.
„Už zase ty?“ rýpl si Kurama.
„Mám plán, ale oba dva se mnou musíte spolupracovat. Radši bych tu byl za jiných okolností. Chtěl bych všechno vědět. Jenže nám utíkají cenné minuty.“ Začal Yondaime.
„A co Shi?“ zeptal se Naruto.
„Shi? Kdo je to?“ nechápal Minato.
Stál pod jabloní a zíral do prázdna. Vedle sebe měl připravený batoh. Nesnášel čekání a už čekal několik minut. Povzdechl si a zahleděl se na nebe, po němž pluly nadýchané bílé obláčky a zářilo slunce.
Pak přišel Gai s batohem na zádech. Usmál se na Kakashiho svým oslnivým chrupem.
„Tak co, kdy vyrazíme?”
„Nikdy, pokud se ostatní budou takhle flákat.”
Socha Gedou Mazou sa okamžite skryla pod zemou. Madara skočil na miesto, kde sa ponorila pod zem. Itachi s Nagatom skočili k Naokimu. Nagato mu priložil prsty ku krku. Žiadny tep, nedýchal. Odobratie bijuu znamenalo okamžitú smrť. Avšak Uzumaki vďaka svojej životnej sile ešte mohol žiť. Lenže u Naokiho to akoby neplatilo. Nagato sa nemohol ubrániť slzám. Itachi to len tak tak zadržiaval.
„Príliš skoro."
„Chidori."
Kakashi sa snažil trafiť Madaru. Nedarilo sa. Vždy sa mu uhol. Madara sa pri tom ani nemusel pohnúť z miesta.
„Rasengan."
Probudila jsem se na špinavé kamenné podlaze. Všude byla tma a ve vzduchu se vznášel pach krve a hlíny. Obracel se mi žaludek, byla jsem odzbrojená a spoutaná, a především jsem nevěděla, co bude dál. Svitek strčený ze tričkem jako by mě pálil na hrudi, jenže jsem ho nemohla vytáhnout a předložit jako důkaz... Ach bože, Kabuto, jen co tě potkám, rozmlátím ti hubu na tisíc kousků!
Suki tentokrát nijak nepřekvapilo, když skončili na střeše restaurace. Nebyla to nijak vysoká budova, což ji sice ochuzovalo o výhled, ale díky tomu byla střecha ukrytá ve stínu sousední stavby, takže na ně nepražilo slunce. Dívku to ve skutečnosti nezaskočilo, protože Gaara určitě věděl, co dělá, a ve vesnici se perfektně vyznal.
