Týmy dříve a teď

POZOR! Spoiler!

Rozhodla jsem se popsat pocity z Týmů v Konoze. Vyhradila jsem si na to tisíc slov.

Stál pod jabloní a zíral do prázdna. Vedle sebe měl připravený batoh. Nesnášel čekání a už čekal několik minut. Povzdechl si a zahleděl se na nebe, po němž pluly nadýchané bílé obláčky a zářilo slunce.
Pak přišel Gai s batohem na zádech. Usmál se na Kakashiho svým oslnivým chrupem.
„Tak co, kdy vyrazíme?”
„Nikdy, pokud se ostatní budou takhle flákat.”
„Co si dát zápas, abychom zabili čas, můj věčný rivale?”
„Dneska ne. Nebuď pořád tak aktivní.”
„Ale no ták! Jenom něco jednoduchýho!”
„Ne!”
„Co zase vyvádíte?” ozvali se právě přicházející chlapec a dívka. I oni na sobě měli batohy. Kakashi si odfrkl.
„Ještě vy začínejte. Jdete pozdě!”
„Dochvilnost škodí. Je to docela opruz,” ušklíbl se mladík.
„Nebuď hned tak ošklivý, Asumo,” usmálo se děvče.
„Fajn, promiň, Kurenai,” podrbal se rozpačitě Asuma na hlavě.
„Zamilovanej páreček,” zasmál se příchozí a z prstů vytvořil srdíčko, které na ně zaměřil. Asuma zrudl.
„Vy dva máte co říkat!”
„Měli bychom si pospíšit. Kakashi nesnáší čekání,” odvětila hnědovlasá dívka s úsměvem a Obito se ušklíbl.
„Aby se zase Kakashi nezbláznil.”
„Zklidni se, Obito,” zavrčel zmíněný a vzal si batoh na záda.
„Půjdeme?”
„Jasně! Těším se na hezké táboření s přáteli,” přikývla Rin a vyšla první.
200

„Tady je nádherně!” Vydechla Kurenai obdivně a utrhla květ, který rostl přímo před ní. Jemně si přivoněla a položila se do trávy.
Byli u rybníka, vedle kterého se rozkládala louka a v dáli šuměl les. To vše podtrhovaly hory tyčící se nad nimi. Foukal klidný vánek a ninjové byli na chvíli ohromeni krásou přírody.
„Jak jsi na tohle místo přišel?” zeptala se Rin, zatímco s Obitem rozbalovali stany.
„Táta mi ho ukázal. Kdysi dávno,” zamumlal Kakashi a začal vybalovat. Gai měl samozřejmě stan postavený nejrychleji, ale zlomyslný Obito mu vytáhl kolíky. Za to se mu dostalo tázavého obličeje od Rin. Zrudl až po kořínky vlasů a rychle Gaiovi pomohl s nápravou.
Asuma šel mezitím ulovit čerstvé ryby a Kurenai se vydala do lesa pro lesní plody.
„Nešla bys se mnou ulovit nějakou zvěř?” vyhrkl Obito a Rin přikývla.
Zmizeli spolu v lese a po chvíli se ozval naštvaný výkřik:
„Au!”
150

„Říkal jsem ti už někdy, že zbraně dětem do rukou nepatří?” usmál se Asuma a Obito ho zpražil pohledem. Měl obvázanou ruku, protože zkoušel sestavit past, která ovšem nechytila zvěř, ale jeho samotného do vzduchu. Když se pokoušel provaz přeříznout, spadl tvrdě na zem. Rin ho naštěstí trochu vyléčila.
Byl večer a naši ninjové večeřeli ulovené a nasbírané jídlo u plápolajícího ohně. Ve vzduchu byla cítit nejen ryba, ale také přátelská, uvolněná atmosféra.
„Pojďte, něco vám ukážu,” zvedl se najednou Kakashi a všichni se vydali za ním. Vydal se do lesa do kopce a šel s jistotou. Znal to tady dobře. Nakonec došli až na kopeček.
„Tady jsme s tátou občas seděli a povídali si.”
„Čím je tohle místo tak zvláštní?” odfrkl si Obito a Rin ho šťouchla. Kakashi se jen usmál.
„Podívejte se nahoru.”
Vzhlédli a vydechli obdivem. Tisíce a tisíce hvězd zářilo na obloze bez jediného mráčku.
„To-tolik hvězd! To je úžasný!” Vykoktala Kurenai.
„Jé a padá hvězda! Přejte si rychle něco!” Řekl Gai a ukázal na padající šmouhu na obloze.
„Tak já…” špitla Rin. Všichni se na ni zvědavě podívali.
„…si přeju, abychom se tady scházeli každý rok.”
„Ujednáno!” Vykřikli Obito, Gai a Asuma a ostatní kývli.
200

Stál pod jabloní, skrytý před sluncem, které dnes nemilosrdně pražilo. Otráveně čekal na přátele, vedle sebe měl připravený batoh. Povzdechl si a zahleděl se na oblohu.
„Sasuke-kun! Jsi tu první, tak co nějak zabít ten čas? Umíš nějaké nové techniky?” přiběhl najednou Lee a hned si nedal pokoj.
„Čím jsem si tohl zasloužil?” zabrblal Sasuke.
„Jedeme jen tábořit!” Zavrčela TenTen a Neji se lehce usmál.
„Nebuď hned taková.”
„Už jsou tu všichni?” objevil se najednou Tým Asuma s Týmem Kurenai v závěsu.
„Jdete pozdě,” odsekl Sasuke.
„Je vopruz někam chodit.”
„Klid, Shikamaru.”
„Héééj! Můžeme vyrazit!”
„Poslední pohroma je tady,” protočil Uchiha panenky, sledujíc přilítajícího Naruta se Sakurou.
„Nemůžem, nejsou tu senseiové.”
A ti nakonec přišli, nejdřív Gai, pak Asuma a Kurenai a nakonec…
„Jdete hodně pozdě, Kakashi-sensei!”
„Promiň, Naruto. Nesnáším čekání a tak raději chodím pozdě.”
„Tak už jdemééé, dattebayo!”
„Těším se na táboření s přáteli,” usmála se najednou Sakura.
150

„Tady je nádherně!” Zalapala po dechu Ino a ostatní ninjové jen přikývli. Kurenai se velmi zvláštně usmála a utrhla květ, který svěže rostl na louce. Popodešla se sensei dál a společně sledovali, jak si děti vybalují.
„Dlouho jsme tu nebyli,” poznamenal Gai.
„Jo, jo. Tohle místo vyvolává vzpomínky,” řekl Asuma a sledoval Naruta, který Leemu vytáhl kolíky z postaveného stanu.
„Naruto!!! Koukej mu pomoct, shannaró!”
„Jako kdyby se vůbec nic nezměnilo,” usmál se Kakashi.
„Jen mě mrzí, že nám tu dva chybí,” zamrkala Kurenai a vypustila květ do větru.
„Tak jó, rozdělme se a nasbíráme a ulovíme jídlo!” Dal se do organizování Lee a všichni okamžitě vyběhli dělat svoji práci.
„Jsou opravdu sehraní. Jako kdysi my.”
„Vidím nás místo nich. Byli jsme stejní.”
„A stále jsme.”
„Sakura-chan, půjdeš se mnou lovit do lesa?” Naruto rychle odběhl do lesíku a chvíli byly slyšet nějaké rány. Pak už se ozvalo jen…
„Au!”
150

„Zbraně dětem do ruky nepatří, Uzumaki!” Šklebil se Kiba.
„Sklapni, psomile.”
„Ty jsi ale baka, Naruto,” vrčela Sakura, zatímco Naruta ošetřovala a Sasuke se na něj celou dobu ušklíbal. K večeři měli pořádnou hostinu, všichni se velmi činili.
Najednou se senseiové zvedli.
„Pojďte, něco vám ukážeme.”
Stoupali nahoru do kopečka až nakonec…
„Tady jsme sedávali jako malí. Úžasné místo.”
„Co je na něm tak zvláštního?” zabrblal Kiba.
„Podívejte se nahoru.”
A ninjům se otevřela hvězdná obloha.
„T-to je krásné,” vykoktala Hinata.
Všichni se posadili a chvíli tiše pozorovali nebe. Pak Lee vyskočil a ukázal na padající hvězdu.
„Rychle si něco přejte!”
„Tak já…” přihlásila se Sakura, „… přeju si, abychom se tady zase scházeli všichni. Bude to naše místo.”
„Jasně!” Vykřikli genninové. Senseiové na ně hleděli se zvláštním pohledem a Kakashi se s vlhkýma očima zahleděl na svůj tým.
„Tak přece jsme se nakonec znovu sešli všichni…
… Obito… Rin…”
150