Jiné, a přesto stejné 15. díl Paměť a zelený plyn

„Myslíš že to může fungovat?"
„Spolehni se!"
„Já ti nevím, nějak mi to nepřipadá správné, naštvat ho hned po ránu..."
„Vždyť nemusíš nic říkat! Jenom mě trochu podpoř... Představ si jeho výraz," Tory se zlomyslně usmála.
„Tak... fajn," povzdychla si neochotně Mira a obě dívky vyšly na chodbu.
Tory se ještě koutkem oka ujistila, že tam její bratr opravdu stojí, a pak už se, zavěšena v Miře, vydala na druhou stranu...
„On je tak... prostě to vypracované tělo, znáš ho, ale... Tohle jsem od něj nečekala. Fakt! On je v posteli totálně Jashinistický! Teda, párkrát se zmínil o tom svém náboženství, ale-"
„COŽE?!!" vyprskl Deidara přímo na Sasoriho, se kterým právě mluvil.
Plán úspěšný, pomyslela si Tory a v tu chvíli už obě sbíhaly schody před Deidarou, který za nimi funěl jako býk na zápasech.
„Špatný nápad," prohlásila Mira a stáhla blondýnku na další schody. Ani netušily, že je možné dostat se tak hluboko.
Ale Deidara je doháněl.
A dost rychle.
Konečně na konci schodiště spatřily těžké kovové dveře, které byly... odemčené! Vletěly do nich a zabouchly je Deidarovy přímo před nosem. Tory se o ně opřela a Mira si začala prohlížet místnost.
Byla tam spousta lahviček na zkumavek a barevných... látek, a dřevo a kovové nástroje... Mučírna!
„Podívej! Tohle je ale krásná barva!" Uchiha ukazovala na malou lahvičku, tak akorát do dlaně.
„Ukaž?" Tory se nemohla odlepit ode dveří, protože by je její bratr asi vyrazil.
Mira přešla přes místnost, zvadla lahvičku a šla s ní ke kamarádce, když v tom (už byla u Tory dost blízko) jí vypadla z ruky a zelená kapalina se rozlila po podlaze. Místnost zahalil smaragdový oblak...
Ve chvíli kdy Deidara vyrazil dveře už dým v místnosti nebyl.
„Zopakuj to!" zařval na blondýnku.
„Co mám zopakovat?" nechápavě na něj hleděla. „A kdo vlastně jsi?"
„Přece tvůj bratr!" popadl ji za ramena a zatřásl s ní. „Tys to vážně udělala?!"
„Já fakt nevím co po mě chceš," její hlas zněl už skoro plačtivě, jak vůbec nic nechápala. „Ale neznám tě," vymanila se z jeho sevření a o pár kroků ucouvla.
Mitora se mezitím uchýlila do nejtmavšího koutu místnosti. Pozorovala dva sourozence s panikou v očích. Kde to já být? Kdo být ti dva? Co se to tu stát? hlavu měla plnou otázek a ani jednu si nedokázala zodpovědět. Napadlo jí že se jich zeptá.
„Kde my to jsme?" bála se, ale snažila se to nedat najevo.
„Vy jste se na mě snad domluvily!" rozčílil se blonďáček. „Však on vám Pein ukáže, dělat ze mě bl*ce."
„Kdo to být Pein?" zkusila to ještě jednou. Z Deidary vyprchal poslední zbytek trpělivosti, chytil ty dvě za ruku a táhl je nahoru...
„Pusť ji ty hajzle! Nic ti neudělala! Tipická dáma v nesnázích, a ty se k ní chováš takhle?" Tory se vytrhla z bratrova sevření a ochranitelsky se postavila před Miru.
„Co to tady předvádíte? Okamžitě se vzpamatujte!!" zařval nepříčetný Deidara a vlepil sestře facku.
„Facka?" ani se nehnula z místa, „odkdy si chlapi dávají facky? Takhle se to dělá, ty buz*čku," a vrazila mu pěstí přímo mezi oči.
„Ty zachránit! Ty zachránit!" tleskala nadšeně Mira, když ji Tory vyvedla nahoru.
„A kdo vlastně ty být?" nasadila výraz jakože přemýšlí.
„Ty mě neznáš?" podivila se Tory
„Neznat!"
„Jsem přece Thor! Ale jsem obyčejný kluk, nevím co chceš vědět."
Mira na ni jen vyvalila oči:„Já myslet, že ty holka."
„To je blbost!"
„A být já holka?" upřela na blondýnku své černé oči.
„Jo, ty jsi holka..." dostala se jí po chvíli odpověď
„Aha a já si myslet že já být kluk... Já myslet že moje jméno být Gaston..."
„Hele mluvíš dost pos- Divně, měla bys s tím něco dělat."
Mezitím už došly do kuchyně, kde snídali Akatsuki. (Nebo to, co z nich po včerejší noci zbylo.)
„Dobré ráno," pozdravil obě Itachi a zívl. Jeho sestra poděšeně vypískla a schovala se za Tory. Ta s naprostým klidem pozdrav opětovala:„ Brý jitro, my se známe?" Itachi se zatvářil mírně zmateně, ale už si na podivnost své holky zvykl, takže překvapení po chvíli vyprchalo.
„Jak jste se vyspaly?" pokračoval, jakoby nic.
„Aby ten divný přestat mluvit na mě!" zašeptala naléhavě Mitora, tak, že to slyšela celá místnost.
„Ty si bu***? Že se tak divně vyptáváš... Tahle," ukázala Tory bradou na jeho sestru,„ s tebou zjevně mluvit nechce a nechápu, proč bys takhle mluvil se mnou."
V tu chvíli se stalo něco co by nikdo nikdy nečekal. V Akasídle se rozhostilo úplné ticho. Všichni vyjeveně čučeli na Tory jak na zjevení.
„Thore kdo být ti všichni?" na chvíli vyšla černovláska ze svého ukrýtu za blondýnkou a přejela pohledem po kytičce, rybákovi, tom co ně mluvil, nějaké loutce a woo-doo panence. Tory ji ignorovala.
„Co jsi to řekla?" Itachi se zvedl ze židle a v plné výšce vypadal opravdu hrozivě.
„To jsem říkal já! Jsi snad slepý? Nevidíš, že je z tebe celá vyděšená?"
„Vjatroro okamžitě toho nechej!!" popadl ji za ramena a pořádně s ní zatřásl.
„Fajn, fajn, hele kámo uklidni se!" zvedla ruce v omluvném gestu, „Jestli se tě to dotklo tak můžeme začít znova. Já jsem Thor." Napřáhla k němu ruku.
„Jashine za co mě trestáš..." zamumlal Itachi a sesunul se zpátky na židli.
„Sasori?" ozval se ode dveří slabým hláskem Blondáček, „Víš jak máš dole tu tajnou laborku?" Oslovený jen přikývl.
„Jak moc byl důležitý ten zelený něco, který holky rozlily?"
„Děláš si srandu?!" vykřikl loutkař, popadl obě dívky za vlasy a táhl je zpátky dolů.
„Nechat mě, pustit mě, já umět chodit sama! " ječela celou cestu černovláska a snažila se vykroutit.
„Do pr*ele... Mitoro drž už hu*u." ztrácel nervy loutkař už po třetím schodišti.
„Kdo být Mitora? To být ošklivé jméno. Zajímat mě kdo s tak škaredým jménem chodit po světě. Rodiče toho člověka nebýt normální..." mumlala si dál celkem nahlas. Blondýnka kupodivu zůstávala ticho.
Sasori Mitořino žvanění ignoroval a dál obě táhl dolů.
„Hele, kámo... Můžeš mi říct co se to tady děje?" ozvala se konečně Tory. To už byli ve sklepě.
„Víš co se děje? To, že ty a tady tohle," špičkou nohy nakopl černovlásku, která si sedla na zem, „ jste rozbily lahvičku s plynem, po které osoba, která se ho nadýchá, ztrácí paměť a mění se jÍ povaha. To se děje!!" křičel jinak klidný loutkař.
„Fajn... Počkej, cože?!" vyděsila se Tory.
„Třeba ty jsi holka, do háje!" To je v prčicích! To byl můj jediný vzorek a už byl skoro dokonalý, a ty dvě otravné potvory mi ho celý zničí!
„Dobrý vtip," vyprskla blondýnka. Sasory jen vztekle zavrčel a znovu je táhl nahoru.
„Vy dvě tady počkáte," z jeho hlasu bylo poznat že žádné protesty nemají cenu. Nečekal na jejich odpověď a vrazil do obývacího pokoje kde už se shromáždili ostatní Akatsuki. Přes tlusté dveře nerozuměly ale slyšely jak někdo, zřejmě Sasori, naštvaně křičí.
Sasori jim totiž oznamoval co to vlastně ty dvě rozbily.
Po chvíli vyšel ze dveří Deidara. Mira na to zareagovala tak, že se skrčila kamarádce za zády.
„Zase tyy?" protáhla rádoby znuděně Tory. Ten b*bec jí byl velmi nesympatický už od první chvíle a navíc se zdálo, že má jakési podivné sklony ke Gaston.
„Já ti dám: zase ty, ty nevděčný malý spratku!" naštval se Deidara. Ne, nenaštval. Tentokrát u se vyloženě na*ral, protože jeho stupidní sestra pořád zatahuje jeho holku do nějakých průšvihů, dělá si co chce a včera v noci se nejspíš...
Blonďák se otočil na patě a rázoval si to zpátky ke shromážděným Akatsuki.
„Hidane, mohl bys na chvíli? " kývl hlavou směrem ke druhým dveřím.
„S čím mě budeš s*át dneska?" obrátil se na něj znuděně nesmrtelný, ale poslechl ho vyšel na chodbu.
„Ty. Ses. Vyspal. S. Mojí. Sestrou?!" odsekával a pečlivě vyslovoval každičké písmeno a pak se na šedivého vrhl.
„Pche! S Tory?-" nemohl pokračovat, protože mu Deidara vrazil pěst do pusy. To si samozřejmě nenechal líbit a chytil ho za vlasy.
„Ano, s Vjatorou!" a kopl ho co nejsilněji do holeně. „Hele, já byl tak na mol, že si k*rva nic nepamatuju!" Povalil blonďáka na zem pod sebe a začal ho mlátit pěstmi.
„Nev-řím---*mrde--za--ba-ý--ho--ad-" Bohužel, Deidarovi nešlo rozumět, protože mu do pusy stékaly pramínky horké krve z nosu. Ale po chvíli se vzpamatoval, vykopl plnou silou, nesmrtelný se odrazil od stropu a spadl na zem. Přesně v tu chvíli se na scéně objevila zadýchaná Tory.
„Rvačka!! A mě to nikdo neřekne?" a rozběhla se k Hidanovi, který ji jediným úderem poslal ne zakrvácenou zem. To se nelíbilo jejímu bratrovi, který vrazil do nesmrtelného, který dopadl přímo na blondýnu. A k jejich smůle Deidara na mokré podlaze uklouzl a přistál na Hidanovi. Tory ho okamžitě chytila za vlasy, Hidan se jí zakousl do nohy a Deidara nejdřív zarýval nehty a potom bezmyšlenkovitě bušil do těl pod sebou.
Po chvíli se na místě objevila i Mitora. Vrhla se do hloučku a vytáhla z něj Hidana. Sourozenci se prali dál a ani si nevšimli, že někdo chybí.
„Být ty v pořádku?" zeptala se černovláska starostlivě Jashinisty před sebou a začala mu utírat krev z tržné rány nad obočím
„Ehm... Jo jsem," odpověděl duchem nepřítomně, zvedl se a vrhl se zpátky ke dvojici válející se zrovna na zemi. Dupl Deidarovi na břicho a odstrčil ho do zdi. Mitora vypískla a běžela k nim. Chtěla je od sebe odstrčit a při tom křičela: „Dost. Přestat s tím už." Ti tři jí však nevnímali. Popadla blonďáka, který lapal po dechu.
„Ty mi vysvětlit co se to tu dít." vyjela na něj zatímco mu pomáhala
„Mitoro... přestaň... si ze mě dělat...pr*el..."
„Kdo být ta b*bá Mitora?"
„Ale nikdo..." oddychl si a pokoušel se zvedat.
V tu chvíli se objevil Pein a rvačku ukončil. Ti tři byli úplně dotlučení a měli problém se zvednout. Pein je seřval tak, že i Hidanovi došla řeč a začal se potácet ke svému pokoji. Mitora ho doběhla a podpíráním mu pomáhala.
Blond sourozenci se opírali o sebe navzájem.
„Co vidí na takovém ch*jovi jako je Hidan?" začal si stěžovat Deidara.
„No třeba to, že je... svalnatý, mužný, nemá na sobě zrovna moc oblečení a po té rvačce ještě míň, a taky nevypadá jako holka," vyjmenovávala jeho sestra.
„Díky, přesně tohle jsem potřeboval slyšet," sykl jedovatě a odešel do svojeho pokoje.
Tory neměla co dělat, a tak sešla zpátky do kuchyně. Pein už tam naštěstí nebyl, protože si šel zapsat všechno stresující do svého tajného deníčku.
Rozhlídla se po ostatních. Nikoho neznala jménem, protože měla dost mizernou paměť na lidi, ale ten černovlasý kluk, se kterým se ráno pohádala, jí připadal povědomý a tak si sedla kousek od něj.
Itachi přemýšlel. Je vůbec možné, aby byl někdo tak šíleně ujetý jako Tory? On je tolerantní, o tom žádná, ale tohle? Nejdřív mu řekne, že ho miluje a ani ne o dvanáct hodin později o něm prohlašuje, že je bu***! A teď ještě tak divně kouká...
„Je ti něco?"
„Co by mi jako mělo být," ohradila se Tory a podívala se jinam.
„Ale nic... Můžu ti něco říct?" kuchyně už se vyprázdnila,„ Důvěrně, chápeš, jako chlap ehmm... chlapovi?"
„Jasně." Proč se tak divně červenám, a co to k čertu mám za divné podělané holčičí emoce?!!
„Asi to pro tebe bude šok. Ale ty nejsi žádný Thor, dokonce nejsi ani kluk, a jsi-" v tu chvíli se odmlčel.
„Co jsem?" naléhala Tory s pochybovačným výrazem.
„Prstě jsi holka, chápeš?!" vyjel už znovu rozčilený Uchiha.
„To už jsi říkal, ale nevadí... I tak ti to nevěřím," a ukázala mu ruku s vyplazeným jazykem. Asi čtvrt sekundy stála s napřaženou rukou a potom si pořádně prohlídla dlaň a zaječela.
„AA! Co to je?! Fuuj, dej to pryč... počkat!" chvíli se tvářila smrtelně vážně a potom nadšeně vykřikla:„To je drsné!! Musím to ukázat tomu blond týpkovi!" a vyběhla z místnosti, kde nechala sedět Itachihu Uchihu s hlavou v dlaních.

***
„Opravdu být ty v pořádku?" zeptala se černovláska, když pomohla Hidanovi si sednout na postel.
„J-jasně..."
„Proč vy se vlastně prát?"
„Eh... No to já nevím..." zčervenal a ani ho nenapadlo mluvit sprostě.
„Ty být červený. Nemít ty horečku?" ptala se starostlivě.
„Ne to ne jenom..." nevěděl co říct. Přetáhl si jí k sobě na koleno.
„Kdo já být?" zeptala se najednou.
„Jsi holka, jmenuješ se Mitora a chodíš s Deidarou."
„Kdo být Deidara?"
„K***a tohle snad ani nemá cenu!!" neudržel se nesmrtelný, ale pak s novým, trochu vynuceným úsměvem opět pohlédl na Miru.
„Mluvil někdo o ceně? Je to předražené, nebudeme to kupovat!" vrazil náhle někdo do dveří.
„Vypadni, Kakuzu," nenechal se nesmrtelný vyvést z rovnováhy. Takže dávej pozor. Tvoje jméno je Mira. Zopakuj to."
„Moje jméno Mira," oznámila Uchiha.
„Správně. Jsi holka, stejně jako Konan."
„Já holka, jako Konan," usmála se šťastně.
„A chodíš s ... Se mnou," řekl Hidan zlomyslně.
„Chodit s tebou. Já Mira, holka, jako Konan. A chodit s tebou," vypočítávala na prstech.
„Správně," pohladil ji po vlasech.
„Já děkovat, že ty mi pomoct Deidaro," usmívala se. „A ještě být něco co já muset vědět?"
„Drž se raději u mě, ostatní tě nemají moc rádi."
„Gast... tedy Mira moc děkovat že Deidara jí pomáhat!!" zopakovala.
„Jo a ještě budeme muset udělat něco s tou tvojí řečí"
„Vjatoro já tě zabiju!" ozvalo se z chodby.
„Kdo Vjatoro?" zeptala se Mira už zase s tupým výrazem.
„Tak to je na dlouho..." povzdechl si Hidan.
***
Informace, že dvě členky dočasně ztratily paměť se zezačátku všem zdála lehce zvládnutelná. Jenomže zdání někdy klame, a přesně tohle byl ten případ.
Mitora se neustále lepila na Hidana, což přivádělo k nepříčetnosti Itachiho a hlavně Deidaru. A po čase i samotného Jashinistu. Povedlo se jí dvakrát s pláčem vyskočit z okna jen proto, že dospěla k názoru, že ji Hidan nenávidí. Neustále ho držela za plášť a nehnula se od něj na krok.
S Tory takové problémy zdaleka nebyly. Jenom všechny přinutila, aby ji nazývali Thorem, každého, kdo se na ni usmál nazvala bu*nou, dále neustále rozpoutávala nové a nové rvačky (do kterých se chtěl zapojit i Hidan, a nakonec to vždycky odnesla černovláska), u oběda rozbila čtyři talíře o čtyři různé hlavy (o ni jich bylo taky pár rozbito) a byla velmi nedůvěřivá, co se týče jejího pohlaví.
K večeru se všem ulevilo, protože si mysleli, že obě příšerky konečně usnou. Už se na to dokonce přímo těšili, a tak jim bylo divné, když ani jedna z nich nejevila ani tu nejmenší známku únavy.
„Jo a mimochodem," prohlásil jako by nic Sasori u pozdní večeře,„Po tom plynu ani jedna z nich neusne."
„Jak to myslíš: ani jedNA?" vztala Tory.
„Jak to kur*a myslíš: neusne?" povstal se zoufalým výrazem i Hidan.
„Co se dít Deidaro?" otočila se k Jashinistovi Uchiha.
„Jak to myslíš: Deidaro?!" ozval se pravý Deidara
„Moje jméno být Mira, být holka jako Konan a chodit s Deidarou, " odpočítala zase na prstech a usmála se. „To mě naučit Deidara" pověsila se na Hidana.
„J-jak to myslíš? Já tě nic neučil... Počkat... HIDANE!" zakřičel až sebou všichni v místnosti trhli.
„Kdo být Hidan?" ozvalo se do ticha
„Ten na kom visíš."
"Co? Takže to nebýt Deidara? Tím pádem já nebýt holka ani Mira... a to že mě nemáte rádi byla taky lež?" Uchiha se tvářila naprosto bezradně. Do očí se jí tlačily slzy a s tím že by kluka neměli vidět brečet se otočila a utekla pryč.
Deidara okamžitě vyběhl za ní, ale po cestě stihl vrazit Hidanovi. Ten mu to chtěl oplatit, ale v tu chvíli ležel na zemi a na krku mu klečela blondýnka.
Mezitím její bratr běžel za Mit, která se prozrazovala hlasitým dětským pláčem.
Dostihl ji u paty druhého schodiště, kde se schoulila do klubíčka. Vzal si ji na klín a začal ji hladit po zádech.
„Miro klid, šššš," utěšoval ji, protože se třásla.
„Opravdu se jmenuješ Mira. A jsi holka jako Konan. Ale Deidara jsem já. Ten, který říkal, že je Deidara se jmenuje Hidan, a je zlý. Chápeš?"
Černovláska jen zavrtěla hlavou.
„Tak znova," povzdechl si Deidara,„Já jsem tvůj kluk Deidara. Nikdo jiný není tvůj kluk Deidara. Ten, který-" ale Mira už ho neposlouchala, protože po schodišti vyběhl Hidan.
„Miro! Tady jsi! On ti lže! Nevěř mu, můžeš věřit jenom mi!" Uchiha poslušně vstala a běžela k Hidanovi.
„Utíkáš z boje, ty srabe! No tak, zbabělče!!" křičela odněkud Tory. Ale oni ji nemohli vidět, protože ji Hidan o patro níž přidělal lepící páskou ke sloupku od schodů.
„Zlý Thor!" zavolala Mira, „Ať nechá Deidaru na pokoji!"
Místo toho aby vběhla Hidanovi do náruče k němu přišla a dívala se na něj jako by hledala náznak toho, jestli mluví pravdu. Po chvíli takového zírání se otočila na Deidaru a taky ho pozorovala. Připadala si jako v pasti a navíc byla kompletně zmatená. Podívala se zpátky na Hidana, pak se otočila a rychle proběhla kolem blonďáka a utíkala dál. O patro níž narazila na Thora, který byl pořádně naštvaný, a taky zamotaný do lepící pásky a přilepený ke stěně.
„Kde já mít ten nůž?" mumlala potichu zatímco prohledávala kapsy. Potom konečně v jedné kapse narazila na skládací nožík a osvobodila blondýnku. V tu chvíli měla pocit že jí pomůže jenom ona která s ní byla už od začátku a vždycky se jí zastala.
Večer nikdo nepřišel na lepší řešení, než že se každý zamkl ve svém pokoji.
Mira si spokojeně zalezla tam, kam jí řekla Konan („Ty taky holka!"). Tory seděla před Itachiho pokojem s výhlídkou na to, že mu ráno podkopne nohy, nebo něco takového...