Typ
Ichigo a ostatní bojovali stále se Sethem.
„Sakra, ten je snad nesmrtelný nebo co?“ ptala se Jidus, protože právě mu propíchla tělo skrz na skrz a ono to s ním ani nehnulo.
„Už mě to přestává bavit.“ Křikla Rika. A Ichigo? Ten nemluvil a jenom neustále útočil. Ten hajzlík ho přece praštil a zničil mu jeho, podle něj, krásný obličej. Takového moncla má!!! „Zato je jen jediný možný trest a to je smrt!“ řekl si Ichigo v duchu.
Rozeběhl se na Setha, v očích se mu fanaticky lesklo, byl odhodlán pomstít svou vizáž i za cenu vlastního života.
Hlavnou hrdinkou tohoto príbehu je Ichigo. Ichigo je kunoichi z Piesočnej a má 17. Práve sa vracia z tej najdlhšej misie spolu so svojím teamom. Keď príde domov, otec jej oznámi, že jej dohodol svadbu s bratom Kazekageho Kankurouom. Ichigo sa má zblázniť a utečie. No potom pochopí, že to nie je až také zlé a vráti sa. Doma sa rozhodne to s otcom ešte prediskutovať.
"Takže, o čom chceš hovoriť?" Opýtal sa jej ráno otec keď si konečne spolu sadli.
*Ty vieš o čom chcem hovoriť, ty starý dohadzovač.* pomyslela si Ichigo, no povedala niečo iné.
Svit Slunce 05
Naruto seděl v restauraci a nimral se v jídle. Přemýšlel nad tím incidentem v lázních.
„Mám tušení kdo to křičel, ale kdo mě miluje? Že by? Ne nemám šanci,“ zadumal se Naruto, „je prostě jenom nervózní, mám v sobě démona, ani se nedivím.
„Čau Naruto-kun,“ řekl Hinata, „můžeme si přisednout?“
„Proč ne,“ zamumlal.
„Sedíš tu jak hromádka neštěstí,“ řekla dívka a začala se smát a sedla si vedle nich.
„A kdo jsi vlastně ty?“ obořil se na ni Naruto.
Kapitola 2. Slzy a krvavá přísaha
O 300 let později.
Kus od hranic se zemí Vody stála menší obranná vesnice.
Z komínů domů v ní se linuly dýmy a obyvatele se v klidu procházeli po hlavní ulici a zastavovali se u různých obchodů nebo restaurací.
Les, kus od ní, lehce šuměl a stromy v něm se mírně nakláněli pod závany větru.
Byl klidný tichý večer…ne však na dlouho.
Najednou se hora, tyčící se do výše kus od lesa začala třást a na jejích svazích se začali objevovat praskliny.
Široké okolí zachvátilo zemětřesení.
Sakura a Akatsuki
„Ahoj Sakuro.“ řekla Hinata Sakuře, kterou potkala na louce kousek za Konohou.
„Ahoj Hinato, potřebuješ něco.“ Odpověděla Sakura.
„No, vlastně ano. Shizune mě poprosila, abych ji natrhala nějaké bylinky, ale mám domluvený trénink z Narutem. Konečně se mi ho podařilo přesvědčit. Natrháš ty bylinky za mě?“ Poprosila Sakuru Hinata.
„No dneska nemám nic na práci, tak jo. Máš nějaký seznam?.“ Zeptala se Sakura
„Jo mám, tady máš. Je toho celkem dost, mockrát ti děkuju.“ Poděkovala Hinata a odešla.
Příslušník anbu nasadil opravdu slušný tempo a do tří dnů byl v konoze, v kanceláři hokage a vysvětloval co že se to v písečný vlastně stalo.
„To už jsi zpět?? Kde máš zajatce a zbytek týmu?“ Udivil se hokage, když se shinobi zjevil ve dveřích jeho kanceláře.
„A..ano pane, vši…všichni jsou mrtví.“ Vykoktal ze sebe s obavami o svoje zdraví a šéfovu reakci.
„Povídej.“ Řekla Danzo zaujatě a podepřel si rukama hlavu o stůl.
„No…při odchodu z vesnice se chtěl Uzumaki naposledy rozloučit s kazekagem.“ Ozvalo se zpoza masky.
V minulém díle: Odhrnovala jsem dlouhé větve, které se mě pokoušely škrábnout do obličeje. Zároveň jsem musela dobře koukat kam šlapu, protože všude po zemi byly vystouplé kořeny. Právě teď jsem o zakopnutí stála ze všeho nejméně. Chystala jsem se odhrnout další větev, když zničehonic na mě skočil velký černý stín.
***
11. kapitola: Psychická príprava. Návšteva kazekageho
„Poďme sa najesť, skapínam od hladu.“ povedal Azazel a Naruto sa k nemu súhlasne pridal. Leemu sa veľmi nechcelo a tak išiel radšej trénovať.
„Ozaj, Naruto, asi by som mal začať plniť svoj sľub, čo?“ povedal Azazel škrabkajúc sa po hlave, „Aký to máš sen?“
„Ja, no ja chcem byť najlepší hokage aby ma každý uznával a rešpektoval.“ povedal hrdo Naruto.
„Kdybych si -od doby co jsem se naučila psát- psala deník, byl by tohle ten nejnezajímavější den v mém životě… I když…“ přemýšlela Ziky cestou autobusem, zatímco jí Angela vypravovala o její rodině „… ten Sai je celkem podobnej…“
Z myšlenek jí vytrhl Angeličin hlas „Posloucháš vůbec?“ zeptala se posmutněle bez naděje v hlase
„POPLACH. POPLACH. POPLACH…“ neslo se celým táborem. Všichni se na sebe podívali a okamžitě vyběhli ven, aby zjistili, co se děje. V tom spěchu se zapomnělo i na Sakumův výslech. Poté, co se Sakuma dostal ven, mohl vidět následek toho ohromujícího výbuchu. Velká část tábora byla v plamenech. Sakumovi bylo jasné, že to byla práce Sakiky nebo Ichiga. Rozhodl se proto nepozorovaně vzdálit směrem k jejich shromaždišti. Naštěstí si toho nikdo nevšiml a Sakumo mohl pokračovat prázdnou částí tábora, všichni byli u požáru a snažili se jej uhasit.
O patnáct dní později, pondělí - 8:00 h, Vila Haruno...
Když mi zadrnčí budík, jedním svým kopem ho odpálkuju do zdi, ve které nechá malou prasklinku. Normálně bych se otočila a dál si užívala vyhřáté postele, ale dneska ne! Dneska mam zkoušky! V trenkách s medvídkama a starým šedým tričku hello kitty vběhnu do obýváku, odkud slyšim hlasy.
„Dobrý ráno!“ zaječím, hned jak vlezu do dveří. Najednou se něco zablýská, až si zakreju oči. Když je odkreju, stojí tam máma s foťákem.
„Co to děláš?“ vyděsím se.
„Ahoj! Ja som....“
„Naruto Uzumaki.. Ja viem“ povedalo dievča a usmialo sa „Veľa šťastia!“
Naruto sa začudoval: „Hmm??“
„Chceš zbaliť Sakuru, nie???“
Naruto celý očervenel. Vyzeral ako Neji keď zjedol kari života.
„Ja som ....“
Konohamaru a Hanabi už stihli kamsi zmiznout.
Mladší Naru, mladší Hina,
za nehtama prach a špína.
Kdybych je nedala k sobě,
dávno bych ležela v hrobě...
Deidara se vytahoval se svým uměním před Anko, která ho omámeně pozorovala.
Deidara se vytahuje,
Sakuře dům vybuchuje.
Anko jenom divně čučí,
a šíří se klepy,
že se dokonce Katsu učí,
a Deidei má jedno oko slepý...
...snad Sakuře barák slepí :P
Vrazila kunai do její hrudi. Vystříkl silný proud krve.
„Zemři!“ vykřikla v zoufalství a znovu zapíchla kunai ještě hlouběji do hrudi kamarádky. Její krev jí postříkala celý obličej a všechno oblečení.
***
Blond’atý chlapec stál u brány a čekal na růžovlásku, aby spolu vyrazili na misi. Stál opřený o bránu a nohou pokopával před sebou do písku a kamínků.
***
[i]„Proč,“ zasípal hlas zraněné kunoichi.
Je to doopravdy zvláštní, pomyslí si Mayu. Kdyby se mne tehdy někdo zeptal, co si myslím, že Naruto příští den udělá, měla bych jednoznačnou odpověď. Určitě bude každému na potkání vykládat, co se nám předešlý večer stalo. Jenže on to neudělal. Z nějakého, mě neznámého, důvodu si to všechno nechal pro sebe. Od oné události uběhl již rok a prozatím se mě nikdo na nic neptal. Což znamená jen to, že to nikdo jiný kromě nás dvou neví. Upřímně musím přiznat, že mě tím dost překvapil.
Jedného krásneho dňa sa celá Konoha zišla na jednej dôležitej udalosti. Konala sa na miestnom smetisko. Áno, každoročná konožská aukcia je tu! Obyvatelia Konohy dostali pri vstupe vlastné číslo a išli sa posadiť do dlhého radu stoličiek. Keď už boli všetci usadení, vyšiel na pódium (také drevené monštrum, čo držali pri sebe iba 3 kolíky) Ibiki a začal.
Kráčím temnotou
Mlhou zahalenou
Tma mě ovíjí
A postupně zabíjí
Nevidím na krok
Padám do mdlob
Na zemi tělo mé
Leží nehybné
Oči mé se otevřely
Světlo štěstí spatřily
Ty jsi mě vysvobodil
Z těch nejhorších chvil
Příteli můj drahý
Ty mě vždy ochráníš
Jsem ti za to vděčný
Přátelství nezabráníš…
Ty a já navždy
Zmocníme se vlády
Kráčet spolu budem
Naším krásným životem
Do svých rukou čistých
Převezmeme pravdu
Lidí sebejistých
Co přesto zůstávají vzadu
My pomůžeme světu
Osud spletl naše cesty dohromady,
má duše posetá tvými klamy,
v sdrci neuvěřitelné prázdno,
chci tě slyšet znovu říkat mi "lásko".
Copak nevíš jak tvůj odchod bolí?
Jako bys dostal přes palici holí,
mé srdce touží po tvé lásce,
chci jí dát co pro to, lhářce.
Křičím do ticha "Vrať se"
Křičím ze sebe "Obětuj se"
Křičím ze srdce "Miluj mě"
Tvé oči nic nevidí,
tvé rty nic necítí,
tvé dotyky jsou minulostí,
mé srdce plné nenávisti
Nás dva tvůj "přítel" rozdělil,
bojoval jsi za slib, proto jsi zemřel,
„Hinato-chan. Já tě také miluji.“ řekl potichu Naruto
Hinata se uklidnila a podívala se na něj svýma bledýma očima. Nadechla se a odpověděla:
„To je zbytečné...“
„Cože?“ zeptal se udiveně Naruto
