3. Kniha: 9. Díl - Síla Bijuu

Kus od hranic se zemí Vody stála menší obranná vesnice.
Z komínů domů v ní se linuly dýmy a obyvatele se v klidu procházeli po hlavní ulici a zastavovali se u různých obchodů nebo restaurací.
Les, kus od ní, lehce šuměl a stromy v něm se mírně nakláněli pod závany větru.
Byl klidný tichý večer…ne však na dlouho.
Najednou se hora, tyčící se do výše kus od lesa začala třást a na jejích svazích se začali objevovat praskliny.
Široké okolí zachvátilo zemětřesení.
Lidé ve vesnici Naka začali s hrůzou pobíhat a schovávat se pod padajícími věcmi a částmi domů.
Najednou se hora s obrovskou ohlušující ránou rozletěla do stran na malé kousky a ze vzniklého kráteru vyšlehla tmavě fialová chakra.

V kráteru se tyčil do výše obrovský hnědý had s osmi hlavami a osmi ocasy.
Několika šlehnutími ocasů smetl půlku lesa kus od vesnice.
Jeho hlavy se vlnily vzduchem a hrozivě syčely.
Všechny upírali pohled na jednoho muže, co stál před hadem.
Jestli to bude takhle pokračovat, tak bude ta vesnice srovnána se zemí!!! Zamračil se Jaden.
„Ubohej človíčku!!!! Co si myslíš, že děláš??!!!! Když se mi zachce, smetů tuhle vesnici a i tu tvojí Konohu jednou ranou ocasem!!!!“ zařval had.
„O to se pokoušel i Kyuubi, tvůj pokořitel a nepodařilo se mu to!!!! Myslíš, že se to podaří zrovna tobě???“ zařval na Yamatu Jaden.
Had se evidentně při slovech ,,Kyuubi“ a „pokořitel“ zamračil a rozzuřil ještě víc.
„Ten přerostlej savec měl jenom štěstí!!!!!“ zasyčela hromově Yamata.
Po té se jedna hlava otočila na Noba.
„Jak se opovažujete nechávat se oplývat mou chakrou, když nejste ani schopní mi přinášet tak malé oběti, jako je lidský život??!!“ řekla temně hlava.
Nobu ztuhl.
„Ale pane-!!“
„Dost!!! Dokážu si poradit jinak!!!“ řekla hlava a Nobu za chvíli zmizel v jejím chřtánu.
„A teď k tobě!!!“ obrátila Yamata opět svou plnou osminásobnou pozornost k Jadenovi.
Tohle bude asi horší než všechno před tím!!! Je to druhej nejsilnější démon!!! Zatnul zuby Jaden a zbystřil reflexi.

Daisaku s Taiem se zatím krčili za jedním kamenem kus od kráteru.
„Co chce sensei sakra dělat??!! Nikdo!! -Ani on- nemůže být tak silný, aby porazil ocasého démona!!!“ řekl Daisaku.
„To nevim, ale něco mi říká, že by jsme měli zvětšit náš odstup od nich.“ Řekl Tai.

Yamata zasyčela a její chakra se zavlnila.
Okolí jakoby potemnělo a ztichlo a vzduchu zchladl.
Najednou se ze země začali pomalu vynořovat jakési šedivé, průhledné obrysy.
Duchové!
Za chvíli jich bylo plné skoro celé nebe.
Jaden se zamračil a udělal pečeť.
„Kaze Bunshin no Jutsu!!!“ zvolal a kolem něj se v zavlnění větru vytvořilo 30 jeho kopií.
„Co chceš dělat? Mě žadný smrtelník neporazí!!!“ zavrčela Yamata.
„To není ani nutné…“ řekl Jaden.
Yamata zasyčela.
Duchové nabrali hrozivějších tvarů a z končetin se jim vysunuli drápy.
S vytím se vrhli na Jadena a jeho klony.
Jaden s jeho kopiemi se rozprchl do všech stran a zamíchal se mezi ně.
Vzduchem se míhali Jadenovi kopie, které každou chvíli mizeli v proud větru, jak je nějaký duch trefil svými drápy.
Pravý Jaden doskočil na zem a bleskurychle se odrazil zase do vzduchu, zatím co do místa, kde stál, naletěli tři přízraky a zarazili do něj své drápy.
Jaden se po nich ohlédl a pak se zadíval na Yamatu.
Vypadala že si ho nevšímá a dívá se po ostatních Jadenech…ale najednou se pravé oko jedné hlavy nasměrovalo přímo na něj.
Jadena to zaskočilo. Ale víc ho zaskočilo, když mu průzor zakryl obrovský hadí ocas.
„Sakra-!!!!“ sykl Jaden a dal před sebe na obranu ruce.
Obří ocas ho zasáhl plnou silou a odmrštil ho prudce někam do kráteru, kde Jaden po hlasité ráně dopadu, vyryl docela dlouhou brázdu.
Ostatní Jadenové se rozplynuli.
„Myslíš si že nepoznám rozdíl mezi tvojí chakrou a tou tvých klonů??!!“ řekla syčivě Yamata.
Jaden ležel na konci rýhy s bolestivým výrazem v obličeji.
Pomalu se podepřel a zvedl se.
Jakýkoliv útok na ní by neměl smysl, přes její kůži se nedostanu… Ti duchové celkem dobře zabraňují vyvinutí jiné strategie…takže nezbývá, než přikročit ke kroku poslednímu… Uvažoval Jaden a zamračil se.
„Hloupý chodící uzlíčku krve…“ zasyčela opovržlivě a pobaveně Yamata a duchové se vrhli na Jadena.
S vytím a kvílením se napřáhli svými drápy a vrazili je proti Jadenovi.
„Jutsu Obrovského tornáda!!!“ zvolal Jaden a kolem něj se zvedl obrovský sloupec vířících větrných čepelí.
Duchové do tornáda neškodně naletěli a byly odmrštěni stranou.
Jaden se uvnitř kužele rychle kousl do palce a vrazil ruku do země.
„Jutsu Přivolání!!!“ zvolal a tornádo nahradil mrak bílého kouře.
Yamata se zatvářila trochu překvapeně.
Kolem Jadena se objevila smečka 8 velkých bílých tygrů s černými pruhy na kožichu.
Ten největší z nich, s jizvou přes levé oko přistoupil k Jadenovi.
„Ahoj Rione…Víš, co máte dělat?“ řekl Jaden, zatím co se díval tygrovi upřeně do očí.
Rion něco zavrčel a ostatní tygři na ně obrátili svou pozornost.
Jaden sáhl do své kapsy a vyndal z ní 9 malých šedivých koleček.
Byly trochu zdrsnělé a po stranách měli nějaké znaky.
Jaden podal každému tygrovy jedno kolečko do tlamy a jedno si nechal.
„Buďte opatrní!! Tenhle démon je vážně vychytralej!!“ řekl Jaden vážně a přejel tygry pohledem.

Ty artefakty…ty znaky!!! Zamračila se Yamata na to co vyndal Jaden z kapsy.
To je-??!!!
„Ne…!!!! To se ti nepodaří!!!! Všechny vás zabiju a vaše mrtvá těla rozsápou mí duchové!!!!“ zařvala hrozivě Yamata a máchla ocasem proti osmi tygrům a Jadenovi.
„Jdeme!!!“ vykřikl rychle Jaden a každý ze skupinky se vrhl prudce pryč.
Ocas narazil do země silou, která by srovnala Konohu se zemí.
Do vzduchu vyletěly kusy země a stromy.
Vzniklá tlaková vlna sice zacloumala devíticí, ale všichni se o něco zastavili a odrazili po obvodu pomyslného kruhu kolem hada dál.
Jaden svíral v jedné ruce pevně šedivé kolečko a v druhé dýku, kterou vrážel každou chvilku proti drápům nějakého ducha.
Každou chvíli se odrážel od kmenů stromů, dělal přemety ve vzduchu a švihal dýkou proti zhmotněným mrtvým duším.
Pak se na něj vrhla jedna hlava Yamaty s otevřeným chřtánem.
Jaden se prudce zastavil a chvíli jel ještě podrážkami po zemi, než se opět odrazil a vyrazil pryč od hada.
Hlava ho neúprosně pronásledovala a když už se zdvihla do vzduchu a vrhla proti němu, tak se Jaden rychle odrazil do vzduchu a hlava vyryla dlouhou brázdu zemí pod ním.

Rion se hnal jako bílý záblesk troskami lesa, kmital do stran a přeskakoval překážky a duchy jako luční kobylka trávu.
Několikrát seknul tlapou s drápy, které by z člověka vyrvali veškeré orgány jednou ranou, a odrazil tím útok ducha.
Ani u něj neváhaly zbylé hlavy a jedna se mu vrhla do cesty s otevřenou tlamou přímo před ním.
Rion se nezastavil, naopak ještě přidal.
A když už se tlama chystala sklapnout čelist a pohltit ho celého tak se prudce odrazil od kamene do strany, k těle Yamaty, a o fous ho minula hlava hada, která skousla na prázdno.
Rion se vrhl za hlavu a dal se do běhu po hadím krku.
Vyhnul se zase několika útokům duchů a seskočil z hada opět na zem.
Po chvilce se zastavil a otočil se proti hadovi čelem.
Pustil kámen z tlamy na zem a zařval.
Ostatní tygři už překonali to co on a stáli teď stejně proti hadovy, v dokonalém souladu vzdáleností od sebe.
Jaden se soustředil na pozice tygrů a pousmál se.
Najednou proti němu Yamata vyrazila třemi ocasy ze shora a ze stran.
Jaden prudce zabrzdil a udělal rychle několik pečetí.
Ocasy narazili do země s ohlušující ránou a výbuchem kamení a stromů do vzduchu.
Vysoko ve vzduchu nad hadími ocasy se objevil Jaden s hořícími pěstmi.
Těžce a vyčerpaně dýchal a sledoval hadí oči, které na něj rozzuřená Yamata upírala.
Při pohledu do nich, mezi veškerou tou smrtí, utrpením a temnotou spatřil Jaden i záblesky strachu…
Jaden doskočil na zem, vrazil do ní svůj šedivý kámen a začal dělat rychle nějaké pečetě.
„NEEE!!!! Nedovolím ti mě uzavřít do toho blbýho šutru!!!!“ zařvala Yamata a máchla dvěma ocasy proti dvoum tygrům.
Oba to překvapilo a tak se jeden odrazil nahoru a druhý dozadu.
Ale ten první to nestihl dostatečně rychle.
Podíval se nad sebe a Yamatin ocas s ním tvrdě praštil do země, neuvěřitelnou silou.
Druhý tygr měl trochu víc štěstí, protože ho ocas jenom odhodil do zadu a vyryl s ním brázdu lesem.
Rion se podíval jejich směrem a vypustil z hrdla žalostný řev.

Jaden zatnul zlostí a vyčerpáním zuby a skončil pečetí Hada.
„Fuuin Jutsu: Pečeť Devíti démonických krystalů!!!!!!“ zařval hlasitě a všechny šedivá kolečka, které on a tygři rozmístili kolem hada, se rozzářili oslepujícím bílým světlem.
Yamata no Orochi rozzuřeně zařvala a vyrazila hlavami proti tygrům a Jadenovi, ale kus před nimi narazila do jakési neviditelné bariéry, která zazářila při dotyku s démonem a odrazila jeho útok zpět.

Celý tento výjev sledovala z dálky z koruny stromu trojice temných postav.
„Neměli by jsme něco dělat?“ řekl jeden z nich klidně, zatím co v dáli před nimi běsnil hadí démon.
„Jen klid. Technika téhle ráže ho určitě bude stát i tu poslední kapku chakry. Až to dokončí za nás, jenom sbalíme zabalený zboží.“ Ušklíbl se druhý a založil si spokojeně ruce na prsou.
Ten první se pousmál.

Yamata se zmítala a narážela do bariéry jako o život.
Hrozivě řvala a vrhala krvelačné pohledy po Jadenovi.
„Ty kryso!!! Za tohle mi jednou zaplatíš!!!“ zavrčela a po té sklíčeně zařvala.
Světlo zesílilo, jakoby před nimi zářilo samo slunce.
Jaden si zakryl oči a tygři schovali hlavu do tlap.
Světlo pohltilo Yamatu a její řev utichl.
Po chvilce začalo slábnout, až se vytratilo úplně.
Ve vzduchu na místě Yamaty zůstal jenom zářící, levitující a stříbřitě šedivý kámen, podobný těm, co Jaden spolu s tygry rozmístili kolem Yamaty, ale tenhle měl ještě na sobě vyrytý obrázek hada.
Jeho svit utichl a kámen spadl dolů do kráteru po hadovi.
„Je po všem…“ Oddechl si Jaden, ale hned na to zatnul křečovitě zuby a klesl na kolena.
Chvíli se třásl, až vykašlal trochu krve.
Sakra!! Tohle Jutsu mě stálo víc sil, než jsem měl! Zatnul zuby rozčíleně Jaden.

Tai s Daisakem vykoukli zpoza stromu a zjistili, že démon je pryč.
„Co-co se stalo??!!“ dostal ze sebe ztuhle Tai.
„Nemám tušení…!“ řekl stejně Daisaku.
Tai se najednou sebral a rozeběhl se ke kráteru.
„Počkej!!“ natáhl za ním ruku Daisaku, ale Tai ho ignoroval a pokračoval v běhu ke kráteru.
Daisakovi nezbylo nic jiného, než ho následovat.
Tai přeskočil okraj kráteru a rozhlédl se.
Potom spatřil ležícího Jadena na zemi a ztuhl.
„…Tati…!!“ řekl přidušeně a vyřítil se k Jadenovi.

Rion spolu s dalšími tygry a i s tím zraněným tygrem se mezitím shlukli kolem jejich mrtvého přítele.
/…Žij dál blaze, Shiroku…/zavrčel smutně Rion a poté obrátil svou pozornost, na dvě osoby, směřující k jeho lidskému příteli.
/Že by nepřítel?!.../ Zamyslel se Rion, ale poté se zatvářil překvapeně.
/…Ten pach!! Ta podoba!!!.... To je to malé mládě Jadena a Nami!!.../ došlo mu, když sledoval Taie, blížícího se k Jadenovi.
/…Co dál?.../ otázal se ho další tygr.
/…Nic. Náš úkol je splněn, jdeme!.../ řekl Rion a sedm tygrů zmizelo v oblaku bílého kouře.

Tai doběhl k Jadenovi, který klečel na zemi a opíral se o ní v předklonu rukama.
„Tati!!! Co je ti??!!!“ vykřikl polekaně Tai, když se sehnul ke svému otci, kterému tekla z pusy krev.
„Nic, to se spraví!“ řekl chraplavě Jaden. Začal se mu mlžit zrak.
Dorazil k nim i Daisaku.
„Byakugan!!“ zvolal, zavřel a otevřel oči. V nich se mu objevil Byakugan.
Zadíval se na Jadena a zamračil se.
„Nemá vůbec žádnou chakru a lehce zraněno několik orgánů!!!“ řekl starostlivě.
„Kluci…!!! Ten kámen…!!! Musíte ho najít a vzít sebou!!! Je to vysoce důležité!!!“ řekl Jaden a roztřásl se v křeči.
„Sensei Jadene!!“
„Tati!!“ vykřikli oba chlapci a podepřeli Jadena.
„To…nic…“ procedil Jaden mezi zuby. Potom pomalu zavřel oči a jeho tělo ochablo.
„Daisaku!!!“ vykřikl úzkostlivě Tai.
„Je na živu. Musíme se s ním rychle vrátit do Konohy!!“ řekl Daisaku a postavil se.
„A co ten kámen o kterém mluvil??!“ řekl Tai.
Daisaku se otočil a rozhlédl se po okolí Byakuganem.
„Nevím, co to mělo být za kámen, ale tady v okolí nic takového není.“ Řekl nakonec.
Tai se tvářil zmateně.

V koruně jednoho stromu stála ta trojice postav co před tím a sledovali Taie s Daisakem.
„Takže tohle je ten jeho kluk?“ řekl jeden.
„Jo.“ Řekl druhý.
„Tak je zabijem ne?“ navrhl třetí s veselým úšklebkem.
Ten první se zamyslel.
„Ne. Pro co jsme přišli, už máme. Kdo ví, jaký s nimi má mistr plány.“ Řekl nakonec a zadíval se na stříbřitě šedivý kámen se znakem hada, co držel v ruce.
Sevřel ho pevně v dlani a zlověstně se pousmál.
Trojice zmizela.