NEW life Ziky Ac Yanto 4. díl

„Kdybych si -od doby co jsem se naučila psát- psala deník, byl by tohle ten nejnezajímavější den v mém životě… I když…“ přemýšlela Ziky cestou autobusem, zatímco jí Angela vypravovala o její rodině „… ten Sai je celkem podobnej…“
Z myšlenek jí vytrhl Angeličin hlas „Posloucháš vůbec?“ zeptala se posmutněle bez naděje v hlase
„Jo – Si jedináček a štve tě to. Máš sice hodný rodiče beze sporů, ale to tě taky štve – protože nechceš rušit poklidnou atmosféru v domě, ani si nepřipustíš myšlenku, že by si se zeptala, jestli můžeš do rána ven. Nebo ne do rána – třeba do deseti. Nechápu tě – tak prostě zdrhni, ne?“
„Ach jo! Právě se ti to pokouším vysvětlit!“
„Nevšimla jsem si…“
„No dobře, tak sem se k tomu chtěla dostat teď“
„Těžko“ Ziky ukázala prsem s jejím černým nehtem z okna „Vystupujeme.“
„Hmmm…“ vzdala to Angela
„Tak zůstaneš spát u mě a něco podniknem?“
„Rodiče mě nenechaj – a to zvlášť, když tě znám sotva den.“
„Ale nechaj“ ušklíbla se vítězně Ziky a vytáhla z pochvy dlouhou příčnou (samozřejmě) fialovo-černou flétnu na levou stranu „Vidíš jí?“ ujišťovala se Angely
„Jo. A?“
„Co A?
„No –A- jako A co dál?“
„Tohle, milá, zlatá, je hypnotizující flétna – unikátní kousek – žádnej padělek. Byla vyrobená před 15ti lety – to je k mýmu narození. Vyrobila ji moje matka s ostatními členy… umm… rodiny, jo…“ v duchu si Ziky oddychla „Říkat s ostatními členy klanu Ac Yanto by bylo vážně blbí…
„Nekecej“
„Můj brácha má ode mě podobnou. Sou jí tak zhruba 2, spíš 3 roky.“
„Ty máš bráchu?!“ zajímala se Angela
Ziky si v duchu nadávala „Skvělí! A ty blbej mozku – OKAMŽITĚ NĚCO VYMYSLI!“
„Jak se jmenuje? Jakej je?“
„No… mpfff… Jmenuje se… No, je o necel rok mladší než já – není to můj vlastní brácha, no a víš… Nebydlí tu se mnou ve městě…“ a mozek jí opakoval „No jasně! Zapomněla si dodat, že vůbec nebydlí na planetě Zemi! Nebo taky můžeš říct, že ty taky nejsi tady od saď!“ ale to už Ziky měla žvástů plný… ummm… nehty! „MLČ! Nebo ti dám padáka!“ ale hlas se zase ozval „Ha ha a ještě HA!“ Ziky sváděla vnitřní boj „Yugaii! Nech si toho laskavě, ano?“ okamžitá odpověď „Tak OK. Zase letím.“ Ziky začala být zvědavá „A kam?“ Yugai jí odpověděla „Zjistit, kdy tu je nejbližší zábava a taky se kouknout po městě – až budeš něco hledat. Tak jo. Když mě budeš potřebovat, tak jednoduše zavolej.“ A byla pryč z její mysli
„Tak to jo, jasný. A přijede někdy na návštěvu?“
„Ne. Určitě ne. Asi ho už v životě neuvidím“ Ziky začaly z očí téct červené, krvavé slzy. Když si toho Angela všimla, nadšení jí přešlo a omlouvala se „Já… nechtěla jsem se tě dotknout… Promiň. Už to neudělám…“ také posmutněla
Ziky zatřepala hlavou a slzy slétli z jejích tváří a vyloudila malý, falešný úsměv „Dobrý. Fakt“ neznělo to přesvědčivě „Ale byla bych radši, kdybychom tohle téma uzavřeli. Neva?“
„Když chceš“
Vystoupili v naprosté tichosti. Šli v naprostém tichu. Ziky slyšela jen vlastní tlukot srdce, dech a kroky. Okolí nevnímala. Cítila se opuštěná. „Nechala jsem tam kus sebe. Nechala jsem tam JEHO, bráchu, mistra, nepřátele, přátele a… Prostě svůj kus. Proč? PROČ?!“ myšlenkami byla úplně jinde, než vedle Angely – její nové kamarádky. Najednou se ozvala hudba. Byla to japonská, klidná, rychlá hudba. Ziky naskočila husina „Proč sem ten krám nenechala doma?!“
Angela se po chvíli, co se to Ziky snažila ignorovat ozvala „Zvoní ti mobil?…“
„Jo. Promiň…“ začala se přehrabovat v tašce „Mam ho.“ řekla nenadšeně po pěkné chvíli čekání a koukla na displej „Neznámé číslo“ řekla nahlas a pak se zeptala „Jdi napřed – nevím kdo to je. Doženu tě, jo?“
„Jo“ odpověděla Angela a šla pomalu dál
„Haló?“ zvedla Ziky telefon se zatajeným dechem a v duchu si říkala „Kdo volá? Nikdo nemá moje číslo!“
„Ziky Ac Yanto? Jste to VY?“
„Kdo se ptá?!“
„Znám vaší minulost – vím, že se chcete vrátit. Jsem od tamtud. Poslali mě, abych vás přivedla.“
„Kdo je tam?!“
„No kdo asi! Segra – ty už mě ani nepoznáš?! Asia, ne?! Pohni – čekám u tebe doma.“
„Ale…“
„Píííp, píííp, píííp…“
„Angelo!“ Ziky jí doběhla téměř okamžitě
„Co?“
„Musím hned domů! Vím, že to zní divně, ale… Nevím, kdy se vrátím… Jestli vůbec…“
„COŽE?“ vyděsila se Angela
„Prostě… Asi jedu za bráchou a nevím, jestli se budu moct vrátit.“
„Proč?“
„Protože… heh… Je to dlouhý příběh.“
„mám času dost.“
„Já ne. Musím jít. Doma na mě… někdo čeká.“
„Tak jo. Dej mi aspoň číslo.“
Ziky jí ho dala „Stejně jí to nebude nic platný…“ myslela si.
„Budeš mi chybět.“ špitla Angela
„Vždyť ty mě taky“ objali se
„Tak ahoj.“
„Sbohem“ řekla Ziky a běžela k zastávce. Hned za rohem zmizela. Zbyl po ní jen obláček kouře.

Doma:
„Asio! Kde si?!“ Ziky vpadla do domu se Sárou a Yayu v patách. Saskie jí byla omotaná kolem nohy.
„V kuchyni. Piju čaj.“
Ziky se rozběhla do kuchyně s připraveným mečem k útoku. Nakoukla dovnitř ale pak u meč a batoh zahodila „Asio…“ vydechla „Jak si se sem dostala?“
„Stejně jako ty.“
„Proč tě sem poslali? A kdo?“
„Slib mi, že nebudeš používat násilí.“
„Fajn, česný ninjovský! Tak?“
„Akatsuki. Už je to tam samotný prej nebaví.“
„To si tu jenom kvůli tomu?!“
„No…“
„A co Sasuke? Haku? Kakashi? Diana? A ostatní? Ti nic?!“
„No… Je pravda, že…“
„Neřeš. Teď – jak se dostaneme zpátky? Musím Sasukeho donutit, aby se vrátil a…“
„No právě…“
„Co právě?!“
„Sasukeho jsem za celou dobu neviděla…“
„A co Haku a Kakashi? A…“
„Spojila jsem se jenom s Dianou. Říkala, že tam toho je fůra – habaděj a že by ses tam cítila jako v ráji! A tak jsem se přidala do Akatsuki. Vystřídala jsem Kisameho místo a sem v týmu s Itachim… Jak víš – nemáme se v lásce.“
„Ty si u Akatsuki?!“ žasla Ziky a Sára s Yayu začali na Asiu vrčet.
„No jo… Oni mě totiž naučili, jak se sem dostanu… Ale spotřebovává to hodně čakry… A při častým používání tě to i zabije – to jsem se dočetla. Jdeš, nebo ne?“
„Dost, holky!“ řekla ke zvířatům a pak se obrátila na sestru „Jdu si sbalit.“
„Čekám tady“
Ziky si brala jeden batoh na záda, do každý ruky dva, Sára na sobě měla jeden, Yayu taky a přivolaná Yugai nesla čtyři. Zvířata na sobě měli přivázané pochvy s meči a ostatními zbraněmi. Asia potřebovala mít volné ruce.
„Jdeme na to!“ prohlásila Asia – starší sestra Ziky. Byla to také černovláska s černýma očima, byla starší, v černém oblečení, hubená, ale přece jen – Ziky byla hezčí. Asia začala dělat pečetě a najednou… Všichni zmizeli… Co po nich zůstalo? – Prázdné ticho a dům…