Série
Mnóóó tohle je můj úplně první příběh, je to trochu (možná, asi víc), ale
za pokus to stojí. Prosím pište mi komenty jaký to je a jesi má vůbec cenu dávat sem pokráčko...
Bylo hezké slunné odpoledne a 18-ti letý Sasuke se jen tak poflakoval po Konoze. Protože nikoho neviděl začal nahlas přemýšlet.
"Co jsem do teď udělal?! Pche!!! NIC! Když Itachi dostal infarkt v horkých pramenech, má pomsta byla dávno ztracená."
Smutně se sesune na nejbližší lavičku a pokračuje v přemýšlení.
9.díl "Uzugan v akci"
"Hej, jsi pomalý!" Křičel Minato na Deidra který skakal po stromech za ním.
"No! Prostě...."Obhajoval se Deidro když ho vyrušili shurikeny letící přímo na něj. Uskočil ale jeden ho řízl.
"Co to je?" Zeptal se Minato ale zrovna v ten okamžik přiletěly další. Odrazil je a aktivoval uzugan.
Chvíli se díval kolem.
"Co se sakra děje" Zařval Deidro a připravil si kunai. Na větvi stál ninja zahalený v černé robě a se zamaskovaným obličejem.
"Kdo jsi ?" Zeptal se Minato.
Lidé se pomalu odebíraly do svých domovů, ale vesnice dál byla vzhůru a šeptala „Bude válka“.
"Kakashi-sensei." vykřikl hlasitě Naruto a rychle si k němu klekl a zkontroloval puls. Oddechl si když zjistil že jeho tep je sice slabší, ale je pravidelný.
"Sakuro!"zavolal na ni Neji, který se stejně jako Gaara skláněj nad Narutem a zřejmě se jim také ulevilo. Sakura byla hned u nich. Ihned ke Kakashimu přiskočila a začala ho léčit. Asi za půl hodiny Sakura skončila z léčením a unaveně si sedla do trávy.
"Ach! Jsem uplně hotová!" postěžovala si trochu Sakura.
Tento díl je tak trochu celý o tom, jak si ninjové vyhrožují, a pak se tomu smějou jak magoři... Malinko jsem ho natáhla abych vám vynahradila tu dlouhou pauzu. 
Ještě mi dovolte vzkaz pro Sashenku - Ibiki stále chybí, ale neboj, pokusím se ho vecpat do dalšího dílu. :)
Konohagakure no Sato se utápěla ve večerním tichu. Slunce líně zapadalo a zívalo přitom víc než Shikamaru při sledování Telettubbies... (Brutální útok na jeho intelekt...)
V minulém díle jsme byli svěkdy odražení útoku armády Akatsuki a nástupu členů této organizace na scénu.
V minulém díle jsme byli svěkdy příprav na bitvu.Útok začíná!!!!
Tahle kapitolka je fakt krátká... X_x
„Azu!“ s výkřikem skočila do „arény“ Onyx. „Jak můžeš být takhle krutá k vlastní sestře?!“ obořila se hned na Karny. Ta se jen ušklíbla. „Nebyla jsem krutá. Zná mou techniku, ale nedokáže se mi bránit. Je prostě slabá, je to léčitelský ninja, tak už to pochop.“
„To si myslíš jen ty!“
„Onyx!“
„Co? Chceš bojovat?! Tak pojď, rozmazlenče!“
„Sklapni!“
Karny se vztekle vyřítila na Onyx. Bum.
Cez obrovskú chodbou sa pohybovali dve postavy odené do bielych šiat. Rýchlejšie kráčajúca postava bola žena s hnedými vlasmi, s ňou sa snažil držať krok muž s blond vlasmi a azúrovými očami.
"Dvojka, počkaj!" znudene sa prihováral muž žene. Žena skôr pridala do kroku a ani nevenovala pohľad svojmu prenasledovateľovi.
„Co?!To si to budeš vyřizovat jenom kvůli dluhu s celou Konohou?!“zavřeštěla jsem na svojí tetu.“No,zkrátka,Tsunade mi dluží peníze!A chci,aby jste vy tři odlákali Kakashiho tým,co bude dneska v pohotovosti někde okolo Konohy a vydřeli z tý bábi moje prachy!!!“vrčela teta.Moje dvě kamarádky Natálka a Petra,přikývli,protože věděli že hádat se s mou tetou by mělo stejný výsledek,jako hádat se s kusem žuly.“Takže Báro,promiň,budu na tebe radši mluvit přezdívkou aby to nebylo nápadné.Ty vyřídíš Kakashiho,je mi jedno jakým způsobem,kopni ho
Jen bych ještě chtěla upozornit, že ten, o kterém píšu, že Sakura bude OBĚTÍ JEHO ZÁJMU s ní nakonec nebude.
_____________________________________________________________________
"Tsunade-sama, volala jste mě?" Sakura se vřítila do kanceláře Hokage jako velká voda.
"Takže, máme tu několik těžce raněných...C-co-t-t-to-je? Kdo jsi, co jsi...a hlavně..kam jsi dala chudáka Sakuru? Já tě.." Tsunade nedokončila větu a složila se k zemi.
Jednou jsem si vykračovala lesem, protože mě moje pekelně odporná stará a slintající babička poslala na nákup. Najednou mě něco srazilo na zem.
"Jakej ididot?"zavrčela jsem.
"Mám tě, Gaaro!!!"vykřikl někdo a skočil mi na záda, až jsem padla hubou do jehličí.
"Slez ze mě, ty skřete!!!"zakřičela jsem a praštila s tím debilem, co mi skočil na hrb o zem.
"Jé, promiň!"začal se omlouvat kluk, s ksichtem počmáraným fialovou barvou a něčím zamotaným na zádech.
"Ty nejsi Gaara! To ty vlasy!"
Ráno nás probudilo šílené bouchání na dveře. Já osobně jsem za žádnou cenu nemínila vstát z postele , takže se chudák Kaeda musela obětovat a z tou největší nechutí za mě šla otevřít.
Ve dveřích stála vynervovaná a vyrudlá Shizune ,která na nás hleděla tím nejvražednějším pohledem. Hned jak jsem postřehla jak se kouká vystřelila jsem z postele a postavila se vedle ní do pozoru(asi jako voják když se kontrolujou uspořádané věci ve skřínce).
Team 7 už čekal na svého vedoucího nějakou dobu. Kakashi šel pozdě!
Což Jadenovi nevadilo, on chodil pozdě skoro furt.
„Jde pozdě!“ vrčel netrpělivě Naruto.
„No a co? Já chodil taky furt pozdě a jedinej komu to vadilo byl sensei Iruka.“ Poznamenal nevzrušeně Jaden, opírající se o okno. Ale i jemu to začínalo jít na nervy.
„Sensei Iruka nebyl jediný, komu to vadilo Jadene!“ řekla netrpělivě Sakura.
„No jó, ale to se změní!“ slíbil Jaden a zazubil se.
12. Mezi čtyřma očima
Uběhly už dva týdny po narození malé Kushiny a Naruto teď seděl u stolu ve své kanceláři.
Ozvalo se jemné zaklepání na dveře a po chvilce vešla do místnosti Sakura.
„Volal jsi mě, Naruto?“ zeptala se opatrně, když si všimla vážného výrazu v jeho obličeji. „Jak se má malá?“
„Kushina je v pořádku. Je to nádherný miminko. Takový naše zlatíčko... jen kdyby pořád tak nebrečela,“ začal a vzpomínka na dceru na chvíli obměkčila jeho výraz. „Ale zavolal jsem tě sem kvůli něčemu jinému.“
Tak tedy tohle je 2. část mé povídky 
Díl 2. - Nesouměrné city
Je kolem osmé hodiny ráno a rosa se ještě stále drží na listech rozkvetlé louky kousek od nemocnice.V této nemocnici je pouze jedno otevřené okno.Okno,kde leží Nanami.Najednou se na podlaze pod oknem začal vytvářet stín,který se zvětšoval a zvětšoval…
„Naruto“ zašeptal neznámý hlas. „Vstávej“ zašeptal ještě jednou.
Jelikož Naruto nemíval moc tvrdý spánek,tento hlas ho okamžitě probudil.
„Ha?Co se děje?Co se stalo— „Klid Naruto“ utěšil ho hlas.
Once upon a time 31
tak tady je ten další díl, není nic moc, ale snad se bude líbít
„Kisame, říkám ti, neměl jsi sem chodit,“ vztekal se Itachi Uchiha, oblečený v obyčejném kimonu.
„Nežvaň,“ odsekl mu Kisame, člen Akatsuki.
„Mohli tě sledovat,“ namítl znovu.
„Dal jsem si pozor,“ ubezpečoval ho.
„Dobrá, vzdávám to,“ zašklebil se Itachi. „Ráda tě uvidí.“
„Si myslím,“ vycenil na svého partnera žraločí zuby. „Vždycky mě měla radši než tebe!“
Ráno v den svatby byla Hinata dříve vzhůru, napsala Narutovi vzkaz, že se uvidí u obřadu a odešla. Když se Naruto vzbudil, přečetl si vzkaz a usmál se.
Zbytek dopoledne Yuna přemýšlela o tom, co se jí před pár hodinami stalo. Potřebovala si to nějak poskládat dohromady a moc se jí to nedařilo. Nakonec ji z pokoje vyhnal fakt, že má hrozný hlad. Chvíli přemýšlela, kudy se má vydat a pak vstoupila do nejvíce osvětlené uličky nadějí, že narazí na něco k jídlu. Po chvilce cesty uslyšela hlasy. Nejdříve mluvily šeptem, ale poté nabývaly na síle. Yuna nevěděla, jestli má vstoupit nebo ne. Pak ji z přemýšlení vytrhl nepříjemný zvuk, který se jí linul z břicha.
Určitě už jste četli spoustu příběhů o Sakuře.Jednou k ní přidali Sasukeho, pak mu jí vyfoukl jeho vlastní brácha. 
Já bych už na tyhle známé dvojice nedokázala vymyslet vůbec nic originálního...
...tedy, já bych opravdu bez menšího zásahu nevymyslela bůhvíjak originální příběh.
A právě proto vznikl tenhle podivnej a totálně praštěnej nápad.
Co kdyby se Sakura projednou stala obětí zájmu, kromě Sasukeho, bez kterého by to ani nešlo,obětí zájmu i někoho...no...řekněme..úplně jiného?
