Nyu-sou: 12- závěr

12. Mezi čtyřma očima

Uběhly už dva týdny po narození malé Kushiny a Naruto teď seděl u stolu ve své kanceláři.
Ozvalo se jemné zaklepání na dveře a po chvilce vešla do místnosti Sakura.
„Volal jsi mě, Naruto?“ zeptala se opatrně, když si všimla vážného výrazu v jeho obličeji. „Jak se má malá?“
„Kushina je v pořádku. Je to nádherný miminko. Takový naše zlatíčko... jen kdyby pořád tak nebrečela,“ začal a vzpomínka na dceru na chvíli obměkčila jeho výraz. „Ale zavolal jsem tě sem kvůli něčemu jinému.“
„Co se stalo?“
„Vlastně jde o Hidekiho,“ začal Naruto a ukázal Sakuře na protější židli. Zaváhala a posadila se. Poznala, že jí Naruto chce říct něco vážného.
„Myslím, že se tu má dobře. Seznámil se s ostatními a myslím, že sem skvěle zapadne.“
„O to nejde,“ zarazil jí a začal se přehrabovat v šuplíku. „Před rokem se uskutečnila tajná operace. Několik našich ninjů proniklo do doupěte Akatsuki. To bylo ještě před tím, než se nám je podařilo konečně zničit. Tenkrát se jim podařilo najít tajné dokumenty s jejich plány... byla mezi nimi i složka Jinchuuriky.“
Sakura se na něj překvapeně podívala.
„Můžeme s jistotou říct, že se jim podařilo zmocnit sedmi démonů.“
„Takže to zbývají jenom dva! Tvůj Kyuubi a ...“
„Gobi no Houkou- pětiocasý,“ doplnil jí Naruto.
„A ten démon...“
„Je zapečetěn v těle Hidekiho,“ dořekl za ní.
Nastalo ticho. Přes zavřené okno k nim doléhal hluk, ale ani jeden z nich to nevnímal.
„Takže proto ten zájem,“ uvažovala hlasitě Sakura.
„Ten kluk má v sobě velkou sílu a bylo by lepší mít ho na svojí straně... Tím nechci říct, že mi jde jenom o to, abych ho využil,“ dodal rychle, když se podíval na vyděšenou tvář Sakury. „Zatím o svojí síle neví a kdyby se projevila ve špatnou chvíli, mohl by někomu i ublížit.“
Naruto se postavil a došel až k oknu. Zavřel ho a v místnosti nastalo ještě větší ticho, během kterého Sakura mlčky seděla na své židli a snažila se všechno pochopit.
„Rozhodl jsem se, že ho budu trénovat.“
Překvapeně se na něj podívala .
„Chtěl jsem ti o tom říct, protože ti plně důvěřuji. Zatím se to ale nikdo nesmí dozvědět, takže bude lepší mlčet.“
Stoupla si a odešla až ke dveřím. Sáhla po klice.
„Sakuro?“ zastavil jí Naruto. „Myslíš, že je Kushina podobná víc Hinatě, nebo mě?“ zeptal se a padl do židle.
Zasmála se. Už zase to byl ten samý Naruto- bezstarostný a usměvavý.
„Myslím, že vzhledově je podobná oběma, ale doufejme, že povahově to bude spíš druhá Hinata.“
„Ale no tak!“ zaprotestoval Naruto a zatočil se ve svém křesle.

Sakura se procházela ulicemi a myšlenky na Jinchuuriky, démony, Naruta a Hidekiho jí zaplavily mozek, takže si ani nevšimla postavy, která se vynořila z vedlejší ulice. Vrazili do sebe.
„Sasuke,“ začala Sakura, když spatřila Sasukeho, který se jí tak dlouho úspěšně vyhýbal.
„Omlouvám se,“ řekl a pomohl jí vstát. Jejich pohledy se setkaly, ale oba dva se rychle zadívali jinam. „Co tu děláš?“ zeptal se po chvilce ticha.
„Jdu od Naruta,“ vysvětlila mu, ale záležitost s jinchuuriky vynechala.
„Myslel jsem... Nezajdeš někam?“ nabídl jí a její srdce se prudce rozbušilo.
„Dobrá, můžeme jít třeba na... Ramen,“ navrhla a oba dva se upřímně zasmáli.
„Tak dobře,“ souhlasil.
Oba dva se společně vydali prosvětlenou ulicí, ale jídlo bylo to poslední, na co mysleli.