Kdo s koho!!! 1. část

Jednou jsem si vykračovala lesem, protože mě moje pekelně odporná stará a slintající babička poslala na nákup. Najednou mě něco srazilo na zem.
"Jakej ididot?"zavrčela jsem.
"Mám tě, Gaaro!!!"vykřikl někdo a skočil mi na záda, až jsem padla hubou do jehličí.
"Slez ze mě, ty skřete!!!"zakřičela jsem a praštila s tím debilem, co mi skočil na hrb o zem.
"Jé, promiň!"začal se omlouvat kluk, s ksichtem počmáraným fialovou barvou a něčím zamotaným na zádech.
"Ty nejsi Gaara! To ty vlasy!"
Zamračila jsem se a pohodila svýma vlasama, které jsem měla střižené na ramena. Najednou mi svitlo! "Hej, nejsi ty takovej ten, tamten z tý tamtý s tim tamtim?" začala jsem velmi konkrétní rozhovor. "To jméno…" mumlala jsem si. "Ten… UŽ TO MÁM!!! Kankurou z Písečný! Ale už si nepamatuju, co to taháš na zádech…" vykřikla jsem a pomohla Kankurovi ze země.
Kankurou se pousmál. Vypadá celkem dobře… pomyslel si.
"Hele, ty…" zamyslel se Kankurou a nakonec vyhrkl: "Holka, nemohla bys mi pomoct najít takovýho malýho obejdu, má červený vlasy jako ty, akorát kratší, a nosí na zádech takovou divnou nádobu."
"Jmenuju se Hanami Yoshida a bohužel bych ti ráda pomohla najít tvého bratříčka, ale musím svý babi, tý starý vraždě, koupit nějaký kašičky, protože když jednou chtěla jet ke kamarádce na kole, tak si vymlela všechny zuby a na protézu nemá." Po chvíli jsem ale dodala: "No co, ať si sklapne paraple, už má nejvyšší čas!"
Kankurou se usmál a tak jsme se vydali hledat Gaaru…

Našli jsme ho v příkopě. Tvrdil, že ho smetl motorkář. Najednou mi zazvonil mobil. Omluvila jsem se a skočila si zavolat do houští.
"Hele!! Brácha, to je moje přesná holčičí kopie!!!" šeptal vzrušeně Gaara.
"Dej si odchod, skrčku, je o rok starší, s tou budu chodit já!"
Gaara se zašklebil hůř než opičák a řekl: "To víš, s takovým ulítlým počmáraným indiánem zrovna bude chodit!"
"Vsadíme se!"zavrčel Kankurou.
"Fajn!" řekl Gaara. "S kým bude dřív chodit,tak ten kdo prohraje,bude dělat vítězi měsíc otroka!A piš si,že tě šetřit nebudu!" dodal ještě s úšklebkem Gaara.
V tom jsem já za křovím zvýšila hlas. "Dyť ti to říkám, babi!!! Najmi si nějakého sluhu! Já teď jdu s dvěma skvělýma klukama pryč a na ty kašičky ti kašlu!! Jo! Umři si!!! Stejnak už vypadáš jako seschlej skafandr! Nazdar!" křičela jsem do telefonu. Pak jsem vyběhla ze křoví a řekla s úsměvem: "Ti senioři jsou čím dál drzejší! Teď jenom napíšu do Dobřan, aby si pro tu Polednici přijeli a bude klid!"řekla jsem a zaskočila znovu do křoví.
"Já s ní půjdu na rande první!!!"šeptal naštvaně Kankurou.
"Sklapni!Nebo o tebe přelomím pádlo!!!"vrčel Gaara.
"Bych chtěl vidět kde ho seženeš!"ušklíbl se Kankurou.
"Hele nech toho jo?!Nebo ti Shukaku ukáže,jak vypadá držková!“vrčel Gaara.
"Kdo s kým,co a jaký šuk?"ptala jsem se zvědavě.
"Slyšela nás!!!"procedil skrze zuby Kankurou a praštil Gaaru. "No,my jsme přemýšleli,tady s bráškou!" řekl Kankurou s hraným úsměvem a přimáčkl k sobě Gaaru. "Že by jsi dneska mohla zajít k nám domů na večeři!A mohla bys u nás přespat."
Nadzvedla jsem obočí a řekla: "Ale já nehledám azyl a hlad taky nemám!"
Kankurou se v tu chvíli zatvářil,jako imitace polochcíplý kočky. "Ale nakonec, proč ne?"řekla jsem a chytila oba dva za ramena."Tak jdem,ne?" Oba dva přikývli…

Pak jsem začala litovat svých slov.U Gaary a Kankura doma,byl hotovej blázinec! Kazekage tam s někým mastil karty, Temari si leštila vějíř a Shikamaru jí držel přípravky pro větší lesk (vějířů). Nakonec z křesla u Kazekageho vyskočil Hokage a podíval se na nás.
"No děti!!!Koho si to vedete?To je ale hezká…Holka?Kluk?Kazekage!Neviděl si moje brejle?"křičel Hokage.
"Máš je ve fantech!"zakřičel Kazekage přes rameno.
"No nic!"řekl Hokage a šel dál hrát prší.
"To je tady normální!"ubezpečil mě Kankurou.
Gaara mě chytil za ruku."Já tě tu provedu!"řekl a táhnul mě pryč.Kankurou po mě skočil a táhnul mě na druhou stranu.
"Já jí tu provedu!!!"vrčel.
"Kluci!!!"zaječela jsem,když už jsem si byla jistá že mi vyškubnou ramena z pantů."To je dobrý!Nemusíte mě provádět!"Gaara i Kankurou zklamaně přikývli a sednuli si ke stolu.
U večeře jsem se divila ještě víc.Po stole kolovali mísy se vším možným i nemožným,až jsem si připadala jako ve středověku."Kazekage!"zahučel opilej Hokage.Podej mi salát.Ještě opilejší Kazekage mu vyhověl a hodil po něm pár listů,které se,dejme tomu,trochu podobali salátu.Snášela jsem to do té chvíle,dokud mi v klíně nepřistálo kuřecí stehýnko,které chtěl Shikamaru hodit Temari.Vstala jsem,celá rudá od stolu a vymáchala Shikamarovi hlavu v polívce.
Když už bylo po večeři,(UFFF!!!) lehla jsem si na gauč do obýváku.Gaara a Kankurou měli asi v úmyslu,přinést mi deku,ale nějak si vybrali oba dva tu samou,no a přinesli mi jí na dva kusy.Přikryla jsem se tím větším,načež se Gaara začal vychloubat,že se,cituji:"Hanami přikryla jeho kusem hadru."
Ráno jsem se probudila a vedle mě ležel…Kazekage!!!zaječela jsem a shodila ho ze sebe.Z pokoje vyběhli Gaara a Kankurou,a když viděli co se stalo,málem svého tátu domlátili hokejkou.
Dopoledne se mnou šli oba dva do lesa.Rozloučila jsem se s nima.
"A kdo z nás se ti líbí nejvíc?"zeptal se nakonec zvědavě Kankurou.
Zamyslela jsem se a poté pronesla onu osudnou větu:"No,jste oba k sežrání!!!"
Gaara málem spolkl jazyk a pak ze sebe konečně dostal:"To,jako chceš chodit s náma dvěma najednou,jako dohromady?"
Začervenala jsem se a řekla:"Dalo by se to tak říct!"
Kankurou i Gaara na mě chvíli nechápavě koukali a nakonec sborově vykřikli:"Přijímá se!!!"
Usmála jsem se a řekla:"Tak dneska večer se zase stavím u vás!Ahoj!"zavolala jsem a utíkala domů.
Gaara i Kankurou se za mnou chvíli dívali a nakonec řekli:"Sázka propadá,vyhráli jsme oba!!!"
KONEC!!!!!!